Stála na správné straně a dělala, co mohla, říká o Čaputové Kuciakův bratr

„Přinesla do politiky i naší společnosti něco, co se do té doby nenosilo: slušnost, rozvážnost, a hlavně věcnou argumentaci bez osobních útoků,“ hodnotí pětileté úřadování slovenské prezidentky Zuzany Čaputové bratr zavražděného slovenského novináře Jána Kuciaka Jozef.

Právě nájemná vražda Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové v roce 2018 a následné protesty byly impulzem pro vstup Čaputové do vrcholné politiky.

„Vražda Jána Kuciaka, reakce veřejnosti na ni a obrovské občanské protesty, které následovaly, utvrdily mé rozhodnutí kandidovat. V minulosti jsme s Kuciakem spolupracovali na více kauzách – on jako investigativní novinář, já jako právnička –, kde bylo podezření ze zneužití moci,“ řekla v minulosti Čaputová v jednom z rozhovorů pro zahraniční tisk.

Tomu odpovídalo i její volební heslo „Postavme se zlu, spolu to dokážeme“ a také velká očekávání, která do ní podstatná část společnosti vkládala.

„Prezidentka Čaputová je nadějí, že končí Ficova éra,“ psal v roce 2019 šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný. V Česku se zas v kontrastu s realitou Miloše Zemana na Hradě psalo o Čaputové jako o „slovenské naději pro leckteré Čechy“ a také o „naději pro Slovensko“ nebo „chybě systému“.

Sama Čaputová přesně před pěti lety ve svém inauguračním projevu slibovala klidný a věcný tón, trpělivost a věrnost svým liberálně demokratickým hodnotám. „Nabízím odbornost, cit a zdravý aktivistický zájem. Nabízím tedy rozum, srdce a ruce,“ řekla tehdy. Posílit chtěla důvěru ve zvolené politiky, instituce i celé Slovensko. A také se chtěla povznést nad osobní útoky.

Těsně po inauguraci před pěti lety přešla pěšky z Reduty přes Staré Město do dómu sv. Martina. Podél cesty na ni čekaly davy lidí, tleskaly jí a tiskly historicky první slovenské prezidentce ruce.

A i z funkce odchází Čaputová s relativně vysokou důvěrou občanů. Podle průzkumu agentury Focus jí v květnu důvěřovalo 45 procent dotázaných. Podobnou důvěru teď má nastupující prezident Peter Pellegrini.

V roce 2020 důvěřovalo Čaputové dokonce 65 procent občanů a na první příčce se držela dlouhodobě. Její popularita uvadala postupně během pandemie, další pokles přišel loni v červnu poté, co prezidentka oznámila, že nebude znovu kandidovat.

Během pěti let zažilo Slovensko velké politické turbulence. Po parlamentních volbách v roce 2020 to vypadalo na politický konec Roberta Fica. Chaotičnost a nepopularita premiéra Igora Matoviče, pandemie, a nakonec válka na Ukrajině ale vytvořily ideální příležitost pro Ficovo „povstání z popela“ a návrat v životní formě.

Čaputová tak odchází v době, kdy jsou zpět u moci přesně ty tváře, které ji motivovaly vstoupit do politiky a proti nimž mířilo po nájemné vraždě v roce 2018 hnutí Za slušné Slovensko.

Premiérem je Robert Fico, prezidentem se v sobotu stane Peter Pellegrini, ministrem obrany je Robert Kaliňák a ve vládní koalici je znovu i Andrej Danko. Vlivným poslancem je pak Tibor Gašpar, který vedl policii v době Kuciakovy vraždy a za nějž se lustrovali novináři. Jeho syn Pavol teď de facto řídí tajnou službu SIS.

Úplně uzavřená přitom není Kuciakova vražda. Během pěti let došlo k odsouzení vrahů, pomocníka, zprostředkovatele i objednavatelky. Nevyřešená ale zůstává role mafiána Mariana Kočnera. Specializovaný trestní soud už Kočnera dvakrát zprostil obžaloby, ale nejvyšší soud opakovaně rozsudek zrušil. Čeká se tak na další verdikt.

Polarizace ve společnosti se, navzdory věcnému tónu a snahám prezidentky, prohloubila. Píše se o spirále nenávisti a vlně internetové nenávisti a výhrůžek, kterým dlouhodobě čelí Čaputová i celá její rodina.

Došlo také k teroristickému útoku na LGBT+ podnik Tepláreň v Bratislavě, po němž zůstaly dvě oběti. A přesně před měsícem k pokusu o vraždu premiéra Roberta Fica.

Houževnatý politik utrpěl vážná zranění, ze kterých se úspěšně zotavuje. Zpět do úřadu se vrátí možná už na přelomu června a července.

Navzdory složité společenské situaci ale Zuzana Čaputová podle Jozefa Kuciaka ml. očekávání naplnila. „Vždy měla odvahu postavit se za správnou věc, i když to zrovna nebylo populární a čelila útokům většiny politiků. Ať už šlo o covid, válku v policii, nebo situaci na Ukrajině, vždy stála na správné straně a dělala všechno, co mohla,“ napsal Kuciakův bratr Seznam Zprávám.

Jozef Kuciak píše i o lítosti z toho, že se loni Čaputová rozhodla mandát neobhajovat. „Byl jsem upřímně smutný, ale úplně jí rozumím a za všechno jí děkuji,“ uvádí s tím, že je mu líto osobních útoků na prezidentku i její rodinu od politických oponentů a anonymů.

Komentář v konzervativním zpravodajském serveru Postoj vyčítá Čaputové, že se nezasadila o dřívější termín předčasných parlamentních voleb, a tím pádem nese spoluodpovědnost na prodlužování politického marasmu po pádu vlády Eduarda Hegera.

Za hlavní nedostatek má ale Postoj slabou politickou zkušenost před nástupem do funkce.

„Výsledkem je, že se sice Zuzaně Čaputové podařilo několik důležitých věcí a díky slušnému výkonu, který v prezidentské funkci odvedla, si udržela poměrně slušnou vysokou veřejnou podporu. Tábor jejích podporovatelů byl silně motivovaný a mobilizovaný, protože v něm vyvolala velká očekávání,“ píše novinář Jozef Majchrák.

„Tento kapitál však po čtyřech letech hodila do koše a svým příznivcům vzkázala, ať si hledají jiného hrdinu,“ dodává autor.

Gymnaziální student Milo Hasala zase v komentáři týdeníku Týždeň přirovnává Čaputovou, navzdory některým objektivním chybám, k Tomáši Garriguovi Masarykovi či Václavu Havlovi. „Přinášela kompetentnost, důležitou smířlivost a snahu o politický dialog. Svojí kultivovaností ukazovala společnosti, že politický, ale i ten celospolečenský dialog nemusí a nesmí být agresivní a hulvátský,“ píše se v Týždni.

Na rozlučkové návštěvě Česka Zuzana Čaputová potvrdila, že z politiky odchází. Na řadě je podle její slov oddych.

Prezidentka také v Praze naznačila, že své další působení vidí ve vzdělávání a v akademické sféře.

Přesně v pravé poledne ji ve funkci nahradí Peter Pellegrini. Inaugurace se koná jako tradičně v budově filharmonie.