Smrt kandidáta, rozkopaný ruský hřbitov. Slováci bojují s hoaxy i humorem

„Pravda je často jednoduchá až banální. Nehledejme za vším senzaci a spiknutí,“ zní základní poučka, se kterou pracují slovenští bojovníci s hoaxy a dezinformacemi. A boj to není lehký, protože slovenská společnost patří v rámci Evropy k těm, co věří hoaxům a konspiračním teoriím nejčastěji (psali jsme zde).

Například během kampaně před volbami, které se konají už tuto sobotu, se po sociálních sítích na Slovensku rozšířila fáma o úmrtí kandidáta strany Progresivní Slovensko Tomáše Hellebrandta.

Známý dezinformátor Daniel Bombic ve videu tvrdil, že je Hellebrandt v kritickém stavu. Věc spojoval s očkováním proti covidu-19. Na sítích se dokonce objevilo Hellebrandtovo parte s datem pohřbu 15. září, které vystrašilo politikovu rodinu.

„Přátelé, pokud nemáte co dělat v pátek, jeďte do Žiliny. Prý tam bude můj pohřeb. Já bohužel nebudu moci, protože budu v té době dělat kampaň v Prievidzi a Topoľčanech. Ale tak aspoň si na mě zavzpomínejte,“ reagoval na smuteční oznámení Hellebrandt.

Ani to ovšem některým lidem nestačilo a v komentářích ho vyzývali, aby dokázal, že žije. „Dej sem video, že jsi v pořádku… Tohle mohl napsat kdokoli,“ objevilo se pod příspěvkem.

Liberální politik pak zveřejnil na sítích video, na kterém skáče na sítích. „Tohle mohl natočit kdykoli,“ stálo navzdory důkazu o „neúmrtí“ pod videem politika. Hellebrandt se stal cílem dezinformace zřejmě proto, že na začátku měsíce během představování programu strany zkolaboval kvůli dehydrataci.

Právě o slovenském boji s dezinformacemi a hoaxy Seznam Zprávy hovořily s Davidem Púchovským, který se podílí na správě facebookových profilů slovenské policie. Spravuje i oficiální stránku „Hoaxy a podvody – Polícia SR“, jež s dezinformacemi bojuje neortodoxně i vtipem a sarkasmy.

Jak velký musíte mít smysl pro humor a (sebe)ironii, když spravujete facebook policie a stránku bojující s hoaxy? Protože jako správce občas odpovídáte humorně na některé komentáře. A komické jsou i některé příspěvky. Často si v nich přitom neberete servítky a vtípky jsou to na účet ruské agrese, popíračů pandemie a dalších…

V naší komunikaci používáme i humor a ironii, protože se nám to osvědčilo hlavně během pandemie. Tehdy jsme nastartovali naši činnost v mnohem větším tempu než dřív a všimli jsme si, že lidé, kteří nás sledují, tedy občané, tenhle způsob komunikace oceňují.

Když vysvětlujeme dezinformace, často trávíme nad psaním statusu hodiny, je za tím rešerše, podklady, komunikace s experty. Takový serióznější status se přitom často sdílí méně než kratší, zato humorný a ironický příspěvek. Snažíme se to proto vyvažovat, protože to nemůže být úplně odborná, policejní stránka. Humor a ironie často pomáhají šířit hlavní myšlenky dál.

Jak máte nastavené hranice komunikace? Vy reprezentujete policii, zároveň se nevyhýbáte ani politickým tématům. Kde jsou ty limity?

My v první řadě musíme zůstat apolitičtí, co se domácí politické scény týká. Nevyvracíme tudíž dezinformace, které šíří přímo představitelé politických stran. Respektive, pokud se takovým tématům věnujeme, tak nikdy nejmenujeme konkrétní politickou stranu ani politika. Nechceme se nechat vtáhnout do domácího politického boje. To je hranice, kterou překročit nechceme.

K politice se vyjadřujeme například, co se týče ruské války na Ukrajině, protože se nás tento konflikt bezprostředně týká a Rusko nás do něj zatáhlo prostřednictvím svých hybridních operací. V tom musíme být aktivní, protože to narušuje naši vnitřní bezpečnost.

A co se týče humorných prvků – je to případ od případu. V minulosti, když jsme před šesti lety začínali s facebookovou stránkou, někdy jsme se dopustili chyb v komunikaci, ale byli jsme první instituce, která přišla s takovýmto uvolněným jazykem. Z vlastních chyb se učíme a snažíme se vždy zůstat nad věcí a nikoho nijak neurážet a neútočit – spíš vysvětlovat věci s jemnou ironií a sarkasmem.

Říkáte, že nejmenujete konkrétní politiky, ale nedávno jste třeba na výročí napadení Polska Sovětským svazem citovali výrok poslance strany Směr Ľuboše Blahy o tom, že je historickou pravdou, že „válka a fašismus přicházejí ze Západu“, a že z Východu přichází „svoboda a mír“. Poslance jste sice nejmenovali, ale je zřejmé, že autorem je on. Řekl to a napsal na výročí Slovenského národního povstání. Je to teda politické téma. Jak volnou ruku v těchto případech máte?

Naše práce nebyla nikdy omezovaná ze strany ministerstva vnitra nebo vedení policejního sboru, a to mám na mysli i časy, kdy jsme před šesti lety začínali, kdy byla politická situace na Slovensku opačná, než je teď (v roce 2017 vládla koalice stran Směr, SNS a Most-Híd v čele s Robertem Ficem, pozn. red.). Boj proti hoaxům spustily ty samé politické síly, které nás dnes za naši práci kritizují, což je paradox.

Co se týče výroku, který jste zmínil, tak ten jsme zachytili v prostoru – mohl ho říct kdokoli, určitě to neřekla jen jediná osoba. Pokud se šíří takovéto narativy a manipulace, které mají za cíl vytvořit informační chaos, překroutit dějiny a otočit nálady na Slovensku ve prospěch Ruské federace – tedy státu, jenž nás zařadil na seznam nepřátelských zemí – využíváme komunikační prvky tak, abychom to široké veřejnosti vysvětlili.

Zákonné možnosti jsou na Slovensku v případě policie limitované. Proti lidem vytvářejícím dezinformace se postupuje obtížně. Byl tu medializovaný případ, kdy lidé přímo spolupracovali s ruskou ambasádou za peníze. Jeden člověk kvůli tomu byl odsouzený k podmíněnému trestu, a nemusí zaplatit ani pokutu. Obranyschopnost státu je tak v tomto skutečně slabá.

Nebojíte se, že se po volbách prostředí pro tuhle vaši činnost změní? V průzkumech vede strana, která v kampani používá tvrzení podobná těm, která vy dlouhodobě vyvracíte jako dezinformace a hoaxy. Pracuje s konspiračními teoriemi, mluví o spiknutí… Necítíte se kvůli možnému politickému vývoji ohrožení?

Když jsme před šesti lety začínali být aktivní na sociálních sítích, tehdy nás jiné politické síly, které tehdy nebyly u moci, kritizovaly a dávaly nám signál, že po volbách dojde ke změnám. Nedošlo k nim, a my dál děláme svoji práci.

Samozřejmě, že teď vnímáme různé vzkazy – dokonce od předních představitelů politických stran. Jsou to otevřené výhrůžky přímo i lidem, kteří pracují u nás, že jim budou hrozit nějaké tresty, případně že dojde ke zrušení téhle aktivity policie. Jsou to i otevřené výhrůžky, které zaznívají na sociálních sítích.

My ovšem nejsme placení politickou stranou a jednoduše se nemůžeme nechat ovlivnit jakýmikoli vzkazy od politiků. Nikdy jsme se žádné politické straně nepřizpůsobovali.

V posledních letech dezinformační scénu definovaly dva velké zlomy: pandemie covidu-19 a ruská válka na Ukrajině. Jaké narativy se teď na Slovensku před volbami objevují? Kampaň je poměrně ostrá.

Překvapilo nás, že co se týče dezinformací, je relativní klid. Nejde o raketový nárůst, jenž jsme očekávali. Letos na jaře jsme zveřejnili varování, že se na Slovensku po vzoru z USA začíná experimentovat s narativem o zfalšovaných volbách.

Od jara se to opravdu začalo postupně šířit, ale pomalu to přestalo a teď už to v online prostoru není téma. Řekl bych, že je to možná i díky tomu, že ti hlavní šiřitelé a tvůrci téhle myšlenky si uvědomili, že ve volbách mohou skutečně uspět, a potom by vypadalo nelogicky, pokud by stále mluvili o zfalšovaných volbách. Šli by v podstatě sami proti sobě.

V posledních týdnech ustalo i téma Ukrajiny a Ruska, protože se lidé soustředili skutečně jen na volby, které řeší v hádkách v diskuzích na různých portálech. Válka tedy ustoupila volbám a také narativu o migraci. Šíří se informace o tom, že mezi migranty jsou teroristi, že ti lidé na Slovensku ničí nějaké věci, i když k tomu nedošlo.

Jak silná je slovenská dezinformační scéna? Protože podle průzkumů patří slovenská společnost v rámci Evropy k těm, které jsou k dezinformacím a konspiračním teoriím nejnáchylnější. Je to tak i podle vaší zkušenosti?

Bohužel ano. Začalo to pandemií a potom to plynule pokračovalo po začátku války. Společnost je rozdělená a je tu mnoho lidí náchylných věřit dezinformacím. Už jsem zmiňoval, že byl odsouzený člověk, který pracoval pro ruskou ambasádu. Dovedu si představit, že takováto skupina lidí tu pořád operuje a výrazně ovlivňuje nálady ve společnosti.

Potom tu jsou politicky exponovaní lidé, kteří si převzali tvoření dezinformací jako svého hlavního nástroje a hlavního smyslu existence. Jsou tu různé dezinformační portály a stránky na facebooku, které pracují a neustále produkují nenávistný obsah a dezinformace. Dezinformace šíří i různé autority.

Na společnost se to tedy valí ze všech stran a v takovém prostředí je těžké udržovat společnost na straně faktů, vědy a výzkumu. Proto děláme naši práci, protože je to jeden z mála nástrojů, jak proti tomu bojovat a jak možná přesvědčit ty, kdo ještě nepodlehli dezinformacím.

Jak efektivní tenhle boj je? Stránku Hoaxy a podvody sleduje 150 tisíc lidí. Dostane se její obsah i k lidem, u kterých je to potřeba? Nesleduje stránku jen určitá bublina, která by dezinformacím zřejmě tak snadno nepodlehla?

Skupina lidí, která věří dezinformacím, našemu obsahu věřit nebude, protože nemá důvěru k ničemu, co vyprodukoval jakýkoli státní orgán. Ovšem při tom počtu sledujících jsem přesvědčený, že tam máme i lidi v „šedé zóně“ - jednou věří, jednou ne – ke kterým se naše zprávy také dostávají. O tom svědčí i zásah stránky.

Hlavním cílem je přesvědčit lidi, aby věřili autoritám a oficiálním zprávám.

Vy jste letos vydali i příručku o „informační operaci Ruské federace“ v obci Ladomirová z loňského roku. O co v ní šlo?

Šlo o to, že oficiální facebooková stránka ruského velvyslanectví na Slovensku zveřejnila status s fotkami, na kterých byl ruský velvyslanec v obci Ladomirová na místním vojenském hřbitově ruských vojáků z dob první světové války. Tvrdili, že tenhle hřbitov nechal zničit starosta obce.

Je to standardní narativ, ve kterém nám chtějí Rusové napovídat, že se Slováci z Ukrajiny pomátli natolik, že ničí ruské a sovětské památky bez souvislosti s konfliktem. V podstatě, že si nevážíme osvoboditelů a ani vzdálenější historie první světové války.

Měli jsme podezření, že může jít o podvod, takže jsme se spojili se starostou a zjistili jsme, že on dal odstranit jen takové betonové obruby, které se rozpadávaly a ztěžovaly údržbu. Dokonce oslovil ruské velvyslanectví s tím, že by bylo potřeba hřbitov zvelebit, to ale nereagovalo.

Místo toho ruská ambasáda využila věc k šíření zpráv o tom, že došlo ke zničení hřbitova. Ruský velvyslanec se dokonce na místě sešel s bývalým starostou obce, který musel skončit kvůli pravomocnému odsouzení za ekonomický podvod, a jeho manželkou, jež v té době kandidovala v komunálních volbách.

Starostu pak zaplavily výhrůžné zprávy a dostal kvůli tomu policejní ochranu. Ruská televize o tom dokonce vysílala ve večerních zprávách, kde zveřejnili fotku obrovského buldozeru, který podle nich měl hřbitov zničit. My jsme přišli na to, že to byla fotografie ze španělského internetového portálu.

V průběhu jednoho dne jsme tuhle operaci odhalili a poukázali na to, jak funguje spolupráce ruského velvyslanectví například se sdružením Brat za brata, které je v podstatě hlásnou troubou ambasády.

Cílem této ruské operace bylo udržovat na Slovensku informační chaos a také přebít čerstvé zprávy o nálezech dalších čerstvých hrobů civilistů na Ukrajině.

A pokud jde o trestněprávní rovinu, tak tam dál trvají úkony. Policejní vyšetřovatel dospěl k závěru, že hřbitov nebyl znehodnocený, a že jde maximálně o pokutu pro starostu kvůli nesplnění ohlašovací povinnosti. Zasáhla ovšem prokuratura, která nakázala vyšetřovateli ve věci konat dál.

V tomhle kontextu je zajímavé dodat, že narativ ruské ambasády loni šířil i člověk z prostředí prokuratury.

Čekáte, že se před volbami stane něco podobného? Ve smyslu ruské informační operace.

Zatím ne, ale samozřejmě, že se může ještě stát cokoli. Kvůli tomu, že jsme v předvolebním období, je pro nás teď ale o dost těžší takové hoaxy vysvětlovat – pokud budou kolovat o politicích, nemůžeme je řešit.

Čili ten hoax o smrti kandidáta Progresivního Slovenska nemůžete vyvracet ani komentovat, protože se týká přímo volebního klání?

Ano, to musí udělat jednotlivé subjekty.

Jak vlastně dezinformace vyhledáváte a jak si vybíráte ty, které vysvětlíte? V kolika lidech to děláte?

Počty lidí neuvádíme, ale určitě přivítáme posily. K vyhledávání témat využíváme hlavně tipy od našich 150 tisíc fanoušků, které dostáváme ve velkém. Oni jsou pro nás ten nejlepší monitorovací „software“, protože jsou členy různých skupin a stránek, do kterých se my nedostaneme a nevidíme jejich obsah.

Většina tipů je proto od občanů. Provádíme ale i vlastní monitorovací činnost – už za ta léta víme, na které stránky se dívat a co sledovat.

Co považuje za nejbizarnější hoax, se kterým jste se za těch šest let setkal?

Myslím, že během pandemie bylo mnoho kandidátů. Od toho, že tyčinky na testování na koronavirus mohou poškodit mozek, že obsahují mikročipy a potom rituální pálení roušek kvůli červíkům. Během pandemie to bylo opravdu asi 50 šílených dezinformací, které se ve velkém sdílely i navzdory tomu, že šlo na první pohled o hloupost.

Jak často se setkáváte naopak se sofistikovanými, propracovanými hoaxy? Mám na mysli třeba ty, které pracují s fotkami z Ukrajiny a vyvrací je pak například Bellingcat a podobně.

Je to častější a začalo se to rozmáhat hlavně po vypuknutí války. Dá se říct, že během pandemie to bylo spíš lokální, každá země měla nějaké vlastní tvůrce, ale během války přichází ten obsah do jednotlivých států hlavně z Ruska. Tam na to mají lepší prostředky a víc času, takže je to propracovanější a některé dezinformace se nedají tak lehce vysvětlit a demaskovat, nebo dokonce vůbec, i když máme všechny indicie k tomu, že jde o lež.