„Nevím, jak vypadají, mám jen fotku.“ Příběhy z evropské brány do bezpečí

Od zvláštního zpravodaje z Polska.

Na čtvrtou kolej nádraží v polském Přemyšlu právě přijíždí vlak z Kyjeva. Je opožděný o mnoho hodin, stejně jako všechny spoje od osudné noci ze středy na čtvrtek. Zastavení lokomotivy sledují kromě novinářů napjatě i skupinky lidí nervózně popocházející před nízkou budovou nádraží. Jde o terminál obehnaný plotem, vzdálený od hlavní budovy, ve které probíhá polská celní kontrola.

Mezi přešlapujícími lidmi je i mladý muž v šedivé bundě. Má ceduli se jménem a názvem polského města Lublin, netrpělivě hledí na východ z budovy a trochu se klepe zimou. „Čekám na manželku mého kolegy. On je na Ukrajině, ale jeho žena s malou dcerou jedou vlakem do Polska kvůli válce,“ vysvětluje. „Ne, pořádně nevím, jak vypadají. Mám jen fotku,“ říká.

Plánuje je vzít severněji do třistatisícového do Lublinu, kde má kanceláře mezinárodní firma, pro kterou s kolegou pracují. „Tam uvidíme, jestli jim seženeme pronájem a taky co se bude dít, protože to zatím nevíme,“ dodává polsky s přízvukem. Díky tomu se dostaneme k jeho původu – do Polska přijel před pěti lety s manželkou z Petrohradu.

Jméno ale muž prozradit nechce, stejně jako svůj názor na ruskou agresi vůči Ukrajině. Evidentně ji neschvaluje a kvůli svému původu se cítí nepříjemně, poznávám z jeho tónu. „Vím, že ta situace je velmi těžká,“ říká jen a dál s papírovou cedulí v ruce vyhlíží, jestli už paní Svjatlana s dcerkou prošly celní prohlídkou.

Tu měla za sebou rychle postarší dáma v bílé bundě, která se představuje jako Valentina. Je unavená ale zároveň dojatá. „Konečně jsme v Polsku. Přijeli jsme ze Žytomyrské oblasti,“ říká úlevně. Půjde prý kamkoli, kde ji přijmou. „Jsme utečenci. Všichni nám věnují pozornost, za to jsme vděční. Odjeli jsme daleko od války. Dej Bůh, aby byl mír,“ dodává.

Žádné příbuzné v Polsku nemá, ale předpokládá, že za ní ještě dorazí z Ukrajiny její sestra. Sama přijela se snachou a malým vnukem. „Pojedeme teď tam, kde přijímají běžence. Zatím nemáme kde bydlet, zatím budeme v táboře a potom uvidíme,“ plánuje.

Cesta do Polska nebyla pro Valentinu vůbec jednoduchá. V situaci, kdy putinovské Rusko napadlo Ukrajinu, málem nesehnala jízdenky. „Lístky vůbec nebyly, uprosili jsme je. Zažili jsme i nervní chvíle, když náš vlak zastavili. Mysleli jsme, že nás ostřelují. Přijeli jsme o pět hodin později,“ vysvětluje.

Stejným vlakem s dalšími desítkami lidí přijel i dvaaosmdesátiletý senior z Oděsy. „Protože tam je teď drsná situace. Miny, rakety, kulky – létá tam úplně všechno. Vyhodili do povětří řídicí věž na cvičném letišti,“ odůvodňuje, proč odjel z vlasti. Jako muž, penzista může, ale muži ve věku od 18 do 60 let Ukrajinu kvůli mobilizaci opustit nemohou a přes hranice se nedostanou.

Z Oděsy vyrazil ve čtvrtek večer a do polského Přemyšlu dorazil v pátek před jednou odpoledne. Dál plánuje jet do Varšavy a tam sednout na letadlo do New Yorku. „Tam mám dceru a vnuka. Takového jako vy,“ říká mi a ptá se, odkud jede vlak do polské metropole.

Zatímco Oděsan společně s mnoha dalšími už míří podchodem k hlavní nádražní budově, před malým pavilonem mladý Rus dál čeká, až vyjde ven manželka jeho kolegy. Chvíli se spolu bavíme o všem možném – zkracuje si tak čekání a nevnímá lezavou zimu – až dojde znovu i na válečnou situaci. „Moji známí v Rusku jsou proti válce. Já se k tomu ale vyjadřovat opravdu nechci,“ nenechává se obměkčit. Je ale zřejmé, že Putinův režim ani ruskou agresi neschvaluje a nejspíš se v současné situaci za ruský pas stydí.

„Máme hodně známých na Ukrajině. Moje manželka tam měla jet ve čtvrtek na teambuilding, ale začala válka,“ říká dál. Nakonec po dlouhém čekání na mnoho hodin opožděný vlak a konec celní prohlídky odchází, čekal totiž zbytečně. „Tímhle Svjatlana s dcerou nepřijely, jsou v jiném vlaku, který je ještě někde na cestě. Je to hrozný chaos,“ uleví si.

Jaký vlakem nakonec přijedou a zda tu bude dál čekat, zatím neví. Mezitím na světelné tabuli naskočilo zpoždění dalšího spoje z Kyjeva a chodbami zaplněnými lehátky a kufry se nese hlášení o více než 300 dalších minutách nejistoty a čekání. A na mobilu mi blikne notifikace o novém ruském postupu na ukrajinské hlavní město.