Slovensko je tlakový hrnec. Obávám se, že se zase někomu něco stane, říká novinářka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Když jsem nakládala své dvouapůlměsíční miminko do auta, vykřikoval na mě nějaký pán věci, které o mně píše Daniel Bombic. Už se mi to stává i v reálném životě, nejen online,“ říká pro Seznam Zprávy Zuzana Kovačič Hanzelová.

Její manžel, moderátor Michal Kovačič je sice známější, mnohem intenzivnějším projevům nenávisti nicméně čelí právě ona. Slovenská novinářka vede už čtyři roky právní bitvu s extremistou Danielem Bombicem, který o ní šíří lži a štve proti ní své podporovatele.

Bombic alias Danny Kollár, jenž se na dezinformační scéně proslavil za pandemie covidu-19 a prokazatelně opakovaně hajloval a šířil nacistickou ideologii, se po letech stíhání ve Velké Británii ocitl na Slovensku. Sám trvá na své nevině.

„Internetového extremistu“ zastupuje poradce premiéra Roberta Fica a zároveň advokát, který spoluvlastní právnickou kancelář s ministrem obrany Robertem Kaliňákem. Blízkost Bombice k vládnoucí straně Směr se potvrdila naposledy ve čtvrtek.

„Obávám se, že se někomu zase něco stane, stejně jsem se obávala před tím, než došlo k atentátu na Roberta Fica. Je to tu opravdu jako tlakový hrnec,“ říká Kovačič Hanzelová v bratislavském bytě v rozhovoru, který jednou přeruší pláč její dcery Mily. Do novinářské rodiny se narodila loni v listopadu.

Už nějaký pátek se známe, takže si v rozhovoru budeme tykat. Zuzko, kdo je Daniel Bombic alias Danny Kollár? Kde se vlastně vzal?

Nazvala bych ho dezinfluencerem. Říkali jsme mu „agresivní youtuber“, ale mezitím mu YouTube zrušil účet, takže už není youtuber, ale dezinfluencer. Vyrostl během covidu, když se začaly zavírat podniky a lidi byli během lockdownu doma. Tehdy začal psát z Velké Británie o slovenských opatřeních a na tom se udělal.

Tvrdil, že covid-19 neexistuje, že je to chřipka. Byl proti očkování a všem opatřením a o tomhle natáčel videa. Šikanoval v nich lékaře, kteří komunikovali o opatřeních a covidových tématech. Šikanoval novináře i hygieničky, které zavíraly některé restaurace. Na tom si vybudoval fanouškovskou základnu lidí, kteří byli doma, frustrovaní z opatření a třeba ani nevěřili, že covid-19 existuje.

V té době byl velmi vulgární a agresivní. Postupně se transformoval do trochu serióznějšího a začali k němu na rozhovory chodit politici dnešní vládní koalice. Bombic získal velkou základnu fanoušků a jeho videa měla dosah, takže ho použili jako výtah pro voliče pohybující se na dezinfoscéně.

Tam strana Směr lovila před parlamentními volbami 2023 a Peter Pellegrini před prezidentskými volbami 2024. Z velmi agresivního antisystémového youtubera se stal systémový, který pomáhá vládě.

A téma covidu si držel, nebo z něj plynule přešel na téma Ukrajiny?

Z covidu přešel na Ukrajinu a Rusko. A protože je to neonacista, hajluje a má extremistické názory, píše neustále o Izraeli a protokolech sionistických mudrců. Je tak na úrovni dezinfoscény. Říká, že dinosauři neexistovali, že Američané nikdy nepřistáli na Měsíci, šíří QAnon konspirace.

Ty máš s Bombicem letitou zkušenost a stala ses jedním z jeho hlavních terčů. Co zažíváš?

V prosinci 2021 mi začal chodit velmi zvláštní hejt. Nenávistných vzkazů dostávám hodně, ale tehdy to bylo opravdu podivné, velmi vulgární. Jeden z těch hejterů mi poslal odkaz na video jistého Dannyho Kollára, o kterém jsem v té době nic nevěděla.

Bombic alias Kollár nahrál video, kde o mně vykřikoval, že jsem byla na třech interrupcích a sama jsem si způsobila neplodnost. A „klasické“ věci, že jsem štětka a žena lehkých mravů, že mě platí George Soros. Bylo to velmi vulgární.

Poslala jsem to advokátovi a usilovali jsme u soudu, aby to video musel stáhnout, což se i stalo. Potom jsme na něj podali trestní oznámení kvůli pomluvě. V době, kdy jsme proti němu začali podnikat právní kroky, měl jen 13 tisíc sledujících, dnes jich má víc než 65 tisíc.

To oznámení ho povzbudilo a neustále na mě útočil. Zvolil si asi pět až sedm známých lidí, na kterých si rozhodl udělat jméno, a jedním z nich jsem byla já. Na denní bázi zveřejňoval vulgární příspěvky o tom, kde se nacházím. Dokonce mu nějaký jeho fanoušek poslal moji fotografii.

Takže tě jeho příznivci vyloženě fotili někde náhodně na ulici?

Na té fotce jsem seděla v nějakém podniku. Tu fotku zveřejnil. Ze soudního rozhodnutí o stažení videa zjistil moji adresu, kterou zveřejnil. Eskalovalo to tím, že zveřejnil i moje telefonní číslo. Denně o mně mezi svými fanoušky vytvářel obraz, jako bych byla ztělesnění Satana.

Psal i tobě osobně, nebo to vždycky bylo tak, že při každé zmínce vyprovokoval vlnu hejtu od jeho příznivců?

Dlouho vyprovokovával tyhle vlny, ale potom na různých platformách psal i mně. Já jsem ho všude zablokovala.

Našla jsi jako novinářka zastání ve vlastním médiu?

Rozhodně. Hned jsme podnikli právní kroky, firma mi platí advokáta, a dokonce nebyl žádný problém ani to, když jsem loni měla čtyřměsíční sabatikl, protože toho hejtu bylo opravdu hodně. Mám to štěstí, že mám plnou podporu deníku Sme. Na stole už byla i nabídka ochrany, pokud bych se necítila bezpečně.

A orgány činné v trestním řízení reagovaly jak?

Podali jsme dvě trestní oznámení a s každým jsme měli zcela odlišnou zkušenost. V případě, kdy Bombic zveřejnil moji adresu, to byl dobrý zážitek, případ měl na starost normální vyšetřovatel a šlo to velmi rychle - hned vznesl obvinění.

Případ pomluvy dostal na stůl jiný vyšetřovatel, který to rok a půl natahoval. Nechci spekulovat, jestli je to Bombicův fanoušek, ale ke mně i k mému advokátovi se choval poměrně nepřátelsky a po roce a půl a vyčerpání všech našich stížností a opravných prostředků nařídila Bombice obvinit generální prokuratura. Uvidíme, kam to bude směřovat, protože dosud byl ve Velké Británii a nedalo se ho ani vyslechnout.

Na Bombice byly vydané tři zatykače a ve Spojeném království trvalo dva roky, než se věc vyřídila. Bombice nakonec dopravil na Slovensko minulý týden vládní speciál a soud v Pezinku rozhodl, že bude stíhaný na svobodě. Jeho obhájce je z advokátní kancléře ministra obrany Kaliňáka a zároveň je poradcem premiéra Fica. Čili v jaké pozici se teď Bombic vrací na Slovensko?

Je to úplně jiné klima, než kdyby byl vydán na Slovensko před dvěma roky. Tehdy byla jiná vláda a ještě existovala speciální policejní jednotka NAKA a speciální prokuratura, která případ dozorovala. Teď už nemáme nic z toho. Případ dostal na starost jiný prokurátor.

Strana Směr se Bombice zastává. Já ale věřím, že je případ dost dobře zdokumentovaný, a nevím, co by se muselo stát, aby ho soudy zastavily. To mi přijde nemyslitelné.

Bavíme se spolu krátce před tím, než nejvyšší soud rozhodne o tom, zda bude stíhat Bombice na svobodě, nebo vazebně. Co jste navrhovali vy?

Pro mě je důležité, abych byla já osobně ochráněná, proto jsme žádali prokurátora, aby požadoval pro Bombice zákaz přiblížení na pět metrů. Přišlo by mi logické i to, kdyby mu zakázali o mně publikovat, protože jde o zásah do mých práv.

Pokud bude na svobodě, tipuji, že bude s podporou koalice chodit do parlamentu nebo do vlády a bude tam obtěžovat novináře, nebo se stane asistentem poslance. Vůbec bych nevylučovala, že se objeví ve službách nějakého poslance Směru.

Daniela Bombice zastupuje advokát z kanceláře, kterou spoluvlastní ministr obrany Robert Kaliňák. Upozornila jsi ho někdy na to, co proti tobě Bombic vyvolává?

Poté, co Bombic znovu zveřejnil moje telefonní číslo, mi lidé začali psát, že mi přejí, aby se moje dítě narodilo postižené. Tehdy jsem byla ve vysokém stupni těhotenství. A protože mi ministr Kaliňák pořád opakoval, že netuší, co Bombic dělá, tak jsem mu to poslala, aby věděl. Odpověď jsem už nedostala. Nebudeme se ale tvářit, že kancelář Roberta Kaliňáka omylem zastupuje někoho, o kom si myslí, že je nevinný. Ne, on o něm má všechny informace.

Co ti teď chodí za typ hejtů? Vulgární vzkazy v e-mailu a na sociálních sítích? Jak je to teď intenzivní?

Jsou to extrémně vulgární vzkazy v kombinaci s tím, že se „můj čas krátí“. Nevím, jestli to myslí jako fyzickou likvidaci - spíš si myslím, že to mají jako naučenou větu.

Větu o tom, že „už brzy končíme“, dostávám poslední dobou častěji.

Nemám pocit, že mi něco bezprostředně hrozí, ale zároveň vidíme na Slovensku, v Česku a všude ve světě, že je tu spousta lidí s psychickými problémy. Neumím říct, jestli někomu nepřepne a nepřijde mi dolů pod dům.

Včera, když jsem nakládala své dvouapůlměsíční miminko do auta, vykřikoval na mě pán věci, které o mně píše Daniel Bombic. Už se mi to stává i v reálném životě, nejen online. Zaklepu to – zatím jen verbálně.

Tvého manžela Michala se to týká taky? Chodí mu stejné vzkazy?

Takové ne. Je tu rozdíl. Mému muži píšou, že je idiot, a mně píšou, že jsem k***a. Já teď dostávám hodně hejtu a můj muž, který je přitom známější, ho nemá moc. Logicky by to asi mělo být naopak.

Jaká je teď situace novinářů a novinářek na Slovensku? Zdá se ještě těžší než dřív, navzdory zkušenosti s vraždou Jána Kuciaka.

Polarizace je velmi cítit. Navíc premiér a členové vlády v podstatě na denní bázi nadávají novinářům do protislovenských a protistátních živlů. Robert Fico to už dokonce rozšířil i na některé české novináře. Masírují své voliče tím, že nás dehumanizují, nadávají nám. Za položení zcela normální otázky na novináře začnou křičet, že je protistátní živel.

Atmosféra vůči novinářům se v části společnosti, která volí Směr a i jiné vládní strany, velmi vyostřuje. Je to hodně cítit. Po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové se politici tak trochu zalekli a na novináře neútočili. V té situaci relativně normálně odpovídali na otázky a chodili na rozhovory. Teď jsou otevřeně nepřátelští a chodí na rozhovory jen do dezinfoscény, kde nedostávají žádné kritické otázky.

Jak se před tím dá bránit? Jak se v době teorií o „státním převratu“, do kterých premiér zatáhl i média, dá bez obav fungovat a komunikovat?

Už od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové všichni používáme šifrované aplikace. Od té doby jsme docela dobře připraveni, ale obecně všichni počítáme s tím, že nás odposlouchává tajná služba, dokonce i v redakcích. To je něco, s čím poté, co tajnou službu převzal syn Ficova spolupracovníka Tibora Gašpara, tak nějak všichni počítáme.

Zároveň nemáme co skrývat. Koneckonců, už když nás sledoval Marian Kočner, zjistil, že nikdo z nás nežije žádný super vzrušující život. On to asi soudil podle sebe, ale zjistil, že žijeme obyčejný život.

Představa, že tu řídíme svět podle pokynů z americké ambasády, je falešná. Pokud nás někdo odposlouchává, tak ani nic takového nezjistí. Připravení na takovou možnost ovšem jsme a hodně se o ní bavíme.

Bezpečnostní opatření si každý volí podle sebe. Já nikde nezveřejňuji, kde se v reálném čase nacházím. Všichni jsme velmi obezřetní na ulici a já si sem tam vyfotím člověka, který se kolem mě ometá. Jsme poučení a pokud by se někdo z redakce necítil bezpečně, řešilo by se to. Jen se to obtížně vyhodnocuje.

Kam tahle situace může gradovat? Pokud zapomeneme, že známe slovenský kontext a reálie, a ze zahraničí si přečteš titulky, že premiér středoevropské země hřímá o státním převratu, zní to celé na člena EU a NATO dost dramaticky. Kam se to ještě může za téhle rétoriky stupňovat?

Už za sebou máme atentát a není moc prostoru, kam to může zajít. Chtěla bych věřit, že to nebude referendum o vystoupení Slovenska z Evropské unie. To už zmínili politici Směru, ale myslím, že testovali reakci. Pak byly desetitisíce lidí v ulicích.

Na druhou stranu, poslední týdny jsem si také říkala, že už to nemá kam eskalovat, a přitom to dál eskalovalo. Obávám se, že se někomu zase něco stane, stejně jsem se obávala před tím, než se to stalo Robertu Ficovi. Je to tu opravdu jako tlakový hrnec. Žijeme život, kdy se ráno probudíme a nevíme, co všechno přijde, a každý týden nás něco překvapí.