Slovensko se znovu přiklání k sebevědomému bumerangu jménem Fico

Když po prohraných parlamentních volbách v roce 2020 opustil Peter Pellegrini se skupinkou svých věrných Ficovu poraženou stranu Směr a založil si vlastní sociálnědemokratický projekt Hlas, na dlouho se v průzkumech usadil na první příčce.

Výsledky to sice nebyly oslnivé, ale stabilní. Při všech krizích vlád Igora Matoviče a Eduarda Hegera se zdálo, že právě Pellegrini je k nim alternativou. Někdejší Ficův dlouholetý spojenec nasadil vlídnější tvář a snažil se, minimálně částečně, od éry Směru odstřihnout a být volbou pro původní Ficovy voliče, jimž po všech aférách vadila reputace Směru coby „mafiánské strany“.

Od letošního února už ale průzkumy vycházejí jinak a ukazují na jasný trend. Pellegriniho umírněnější a široce rozkročené (nebo dokonce nejasné) názory začaly u slovenských levicových voličů prohrávat s ostrou rétorikou, na kterou před zářijovými předčasnými parlamentními volbami vsadil Robert Fico.

Ficovi, jenž svou původně sociálně demokratickou stranu postupně proměnil v silně populistickou a národně konzervativní partaj se silnými proruskými a protieuroatlantickými tendencemi, se podařilo Pellegriniho Hlas přeskočit. Navíc získávat i nové voliče.

Obě strany, které se oficiálně hlásí k sociálnědemokratické politice, bojují hlavně o hlasy seniorů. Pellegriniho Hlas nedávno podepsal memorandum o spolupráci s Jednotou důchodců na Slovensku a výměnou za podporu jí slíbil pravidelné příspěvky od státu. Tedy - pokud Hlas v nové vládě nakonec zasedne.

Jenže Pellegriniho s podobnou tiskovou konferencí jen o chvíli předběhl Robert Fico, jehož strana s Jednotou důchodců spolupracuje už 20 let.

Zdaleka nejde jen o podobné předvolební naschvály. Slovenský Denník N píše o „totální panice“ Petra Pellegriniho z posilování Směru. Svědčit o tom má odstoupení zahraničněpolitického tajemníka Hlasu Petra Kmece ze stranické funkce.

Hlas se zalekl zmanipulovaného videa z Kmecova výstupu na veřejné debatě o zahraniční politice. Sestříhaný klip zveřejnila na sítích mládežnická organizace Směru a strana ji pak sdílela dál.

Co tak strašného Kmec provedl? Během debaty se přihlásil k ukotvení Slovenska v západních strukturách. „My jsme tu tři, co tu sedíme, a máme, myslím, na 95 procent stejné názory,“ říká v debatě Kmec. Spolu s ním debatovali o zahraniční politice dva poslanci z neoliberální strany Saska (dříve SaS) a z liberálního Progresivního Slovenska.

To směráčtí Mladí sociální demokraté začali vykládat jako potvrzení záměru Pellegriniho Hlasu po volbách vytvořit „progresivistickou koalici“.

Zřejmě z obavy, aby sestříhané video nemohl Směr použít v kampani proti Hlasu, záhy bývalý diplomat Kmec oznámil svou rezignaci. „Zahraniční politika Hlasu je jasná a neměnná – na prvním místě musí být slovenské národní zájmy a suverénní proslovenská politika. A současně je nám jasné, že o budoucí vládě rozhodnou výlučně lidé ve volbách,“ napsal k tomu Pellegrini.

Podle posledního průzkumu z minulého týdne by volby vyhrál Směr s bezmála 18 procenty. Za ním by skončil Hlas se 16 procenty. S odstupem dvou procentních bodů za Hlasem následuje Progresivní Slovensko.

Jaké bude složení parlamentu, bude záviset také na tom, kolik hlasů ve volbách propadne. Voliče totiž chce oslovit velké množství zejména pravicových stran. Řada z nich přitom balancuje kolem pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Národní rady.

Nemožné ovšem ještě během zbývajících pěti měsíců kampaně není ani podobné politické překvapení, o které se v minulých volbách postaral Igor Matovič se svým hnutím OLaNO. Ve finiši kampaně posílil na nečekaných 25 procent.

Navzdory kampani a hašteření není vyloučená ani povolební koalice Směru a Hlasu. Sám Peter Pellegrini ji nikdy neodmítl. Bylo to ovšem vždy v situaci, kdy byl v silnější pozici než Fico, jenže tu začátkem jara ztratil.

„Pellegrini by chtěl vystupovat jako prodemokratický a prozápadní politik a chtěl by být akceptovaný i společenskými elitami. O to by ale ve vládě v čele s Ficem přišel,“ cituje deník Sme politologa a sociologa Pavola Baboše.

Podle něj může být Pellegrini méně motivovaný vstoupit do vlády s Ficem v situaci, kdy strana Směr porazí Hlas s výrazným náskokem. Pozice Pellegriniho by pak byla slabší.

Koalice Směru a Hlasu by se navíc zřejmě musela opírat ještě o třetí stranu. V úvahu teď matematicky připadá současná vládní strana Jsme rodina excentrického Borise Kollára, či krajně pravicová Republika odpadlíků od extremisty Mariana Kotleby.

I kdyby nakonec volby skutečně vyhrál Robert Fico, neznamená to, že se mu podaří sestavit vládu. Na cestu do funkce by mohl mít totiž Peter Pellegrini šanci i ze druhého místa. To dokazují i případy z let 1998, 2002 a 2010, kdy premiéra neměla vítězná strana.

Jakákoli životaschopná vládní koalice bez Směru a Republiky by se teď navíc neobešla bez účasti Pellegriniho Hlasu.

Sám Pellegrini v tématu povolební spolupráce lavíruje podobně jako v mnoha dalších politických otázkách. Nic nepotvrzuje, nic nevylučuje.