Slovenské talenty odcházejí do světa. Stát se je nesnaží lákat zpět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každý desátý Slovák žije v zahraničí, i když průměrný počet vysídlených krajanů v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je poloviční. Každý vysokoškolsky vzdělaný mozek, který ze Slovenska odejde, stojí podle vládní analýzy z roku 2023 v přepočtu 70 milionů korun, které pak zemi s klesající životní úrovní mohou chybět.

Ze Slovenska odcházejí i lidé, kteří pak svou činností pomáhají formovat veřejný život v dalších zemích. Patří k nim i Martin Kukučka, který je součástí režijního dua ve vedení činohry českého Národního divadla. Jako mnozí i on začínal v Praze jako student.

„Před čtvrtstoletím jsem se rozhodl studovat divadelní režii na Katedře alternativního a loutkového divadla v Praze, protože na Slovensku v té době podobný obor neexistoval; možnosti se omezovaly na činoherní nebo loutkové divadlo. Praha mě oslovila svou bohatou kulturní scénou, včetně nezávislé, a příležitostmi, které, bohužel, nebyly na Slovensku dostupné.“ V Česku našel lidi, se kterými sdílí vizi, i svého režijního partnera.

Za studiem v šestnácti letech odešel i Jakub Dovčík, jen si zvolil Británii. „Tam jsem dokončil střední školu, a potom přišel bakalář a první magisterský titul v Londýně.“

Teď pracuje jako analytik v Institutu Tonyho Blaira a chválí si, že má možnost promlouvat do toho, jak se má posouvat veřejná politika. „Na Slovensku je to ve vládě často jen o přebírání zahraničních doporučení a ne o vytváření vlastních řešení pro problémy, které máme,“ domnívá se.

A k několika tisícům studentů ročně, kteří se ze Slovenska vydávají na zahraniční univerzity, se kdysi přidala i Natália Blahová, když odešla na vysokou školu do Nizozemska. „Hledala jsem jiný školní systém, takový, který by se více věnoval mým schopnostem než nedostatkům,“ vzpomíná.

Že je odliv mozků pro Slovensko dlouhodobý a důležitý problém, potvrdil v rozhovoru pro Seznam Zprávy antropolog Juraj Buzalka.

„Je to obrovská ztráta pro budoucnost a prosperitu. Velmi složitá věc. Nevím, jestli se to nyní posílí. Myslím, že to nezávisí zcela na současné vládě, i když ta tomu samozřejmě nepomohla,“ narážel na aktuální rozsáhlé protesty proti vládě i na výkřiky některých lidí o tom, že kvůli politickému dění uvažují o odchodu ze Slovenska.

Data za loňský rok, kdy začala vláda Roberta Fica prosazovat své reformy, zatím chybí. Efekt letošních demonstrací, které vyvolala zejména premiérova vánoční cesta do Moskvy, nebude ve statistikách patrný ještě delší dobu.

Miloslav Bahna ze Sociologického ústavu Slovenské akademie věd ale upozorňuje, že volební výsledky se na datech o odchodu Slováků za hranice dlouhodobě neodráží. V té souvislosti ve starším příspěvku připomněl i dění ve Spojených státech po prvním vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách.

„I tam vyhrál pro velkou část voličů nepřijatelný kandidát. Také se mluvilo o tom, že pokud vyhraje Trump, tito lidé se odstěhují do Kanady. A co se stalo po volbách? Počet žádostí o trvalý pobyt v Kanadě od občanů USA vzrostl mezi lety 2016 a 2017 o zanedbatelných 1303 a v následujících letech klesl,“ podotkl Bahna.

Rozsah i směr migrace v zemi určují podle Bahny socioekonomické podmínky, které lidé mají v zemi, odkud odcházejí, a tam, kam míří. Úlohu hraje i jazyková bariéra, a proto je v Rakousku Slováků výrazně méně než v Česku, i když tam jsou platy třikrát vyšší než slovenské, zatímco v Česku jen o 15 až 20 procent vyšší.

„Společný jazyk a historie vytvářejí podmínky, které nepřebije ani ekonomický benefit jiných zemí,“ vysvětluje Bahna pro Seznam Zprávy. Česko je tak pro Slováky stále nejčastější destinací, na dalších místech jsou Rakousko, Německo a Velká Británie.

Během nedávné historie slovenského odlivu mozků je několik momentů, kdy statistiky vystřelily a hranice opustilo nezvykle mnoho lidí. Za posledních 20 let je to například vstup Slovenska do Evropské unie, velká ekonomická krize a rok 2011.

„Tehdy skončilo přechodné období pro Rakousko a Německo, kdy si po našem vstupu do Evropské unie uplatňovaly výjimku na pravidla, komu umožní vstoupit na pracovní trh své země. Když výjimka skončila, zvýšila se míra nárůstu odchodů ze Slovenska za prací do Rakouska a Německa,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Miloslav Bahna ze Sociologického ústavu Slovenské akademie věd.

Důvody Slováků odcházejících za hranice lze podle Bahny rozdělit do několika kategorií: část se stěhuje za lepší prací, výdělky, kariérními a životními možnostmi, druhá migrační strategie je zabezpečit rodinu žijící na Slovensku, kdy primárním cílem není přesunout zbytek rodiny mimo zemi.

To je velmi často i případ Česka. Mnoho Slováků má stále rodinu a zázemí na Slovensku a do Česka dojíždí jen na týdenní nebo delší pracovní pobyty. „Tohle tvoří zhruba čtvrtinu případů, které Česká republika eviduje jako Slováky pracující v Česku,“ přibližuje Bahna.

Slovenští statistici přiznávají, že o odlivu mozků nemají zcela přesnou představu, protože část lidí se po odchodu ze země nikde nepřihlašuje a v zahraniční ani nežádá o nové občanství.

Trojice Slováků v zahraničí, které oslovily Seznam Zprávy, se o dění doma stále zajímá.

Například když vedení české činohry na hostování ve Slovenském národním divadle v Bratislavě po představení přečetlo společné stanovisko ke krokům ministryně kultury Martiny Šimkovičové, zaznělo i jménem Martina Kukučky.

„S politováním však sleduji, že současná slovenská politika se v současnosti snaží zatlačit kulturu do pozadí, do sféry fádnosti a šedi, do „národnostní“ nudy,“ popisuje režisér s odstupem.

Jakub Dovčík, rodák z Revúce, odkud pochází i předseda nacionalistické vládní strany SNS Andrej Danko, říká, že na životě mimo Slovensko je pro něj nejtěžší neustávající touha pomoci své zemi. „Ale aktuálně to nejde bez morálních výhrad či kompromisů. Jsem z Revúce, Slovensko jako zemi miluji a záleží mi na tom, aby se lidem z mé komunity žilo co nejlépe.“

Blahová si vzpomíná, že když odcházela ze Slovenska, měla seznam důvodů, proč si myslela, že žít na Slovensku bude do budoucna jen těžší. „Necítila jsem se bezpečně kvůli tehdejší vládě Roberta Fica. Od malička jsem měla obrovský problém s přístupem k Romům a Romkám, segregací romských dětí, v roce, kdy jsem se stěhovala, s policejním násilím na lidech v Moldavě nad Bodvou. Stále věřím, že nikomu nebude dobře, pokud nebude každé jedno romské dítě v bezpečí, zdraví a důstojnosti.“

Dnes se k její obavě, že ne každý na Slovensku má garantovanou důstojnost a dodržování základních lidských práv, přidalo kolabující zdravotnictví a školství. „Nedokážu si představit, že bych si v případě těžké nemoci vybrala Slovensko místo Holandska.“

Přesto prý o návratu na Slovensko uvažuje každé ráno a večer. „Vývoj posledního roku a půl mě však utvrzuje, že čas vrátit se nejenže ještě není, ale asi ani nebude.“

I Kukučkovi vlast v Česku schází. „Chybí mi jedinečný slovenský humor, který stojí na asociacích, emotivnosti jazyka, ale i cit pro lidovou píseň a tanec, které se dají harmonicky prolínat s moderním divadlem. Tyto prvky v Čechách v takové míře nenacházím,“ řekl režisér s tím, že ho tato absence zároveň profesně inspiruje k „hledání nových cest, k tvůrčímu propojování a neustálému objevování“.

Slovenští politici o odlivu mozků vědí. Bylo to téma před parlamentními volbami v roce 2023, po kterých se ujala vlády současná koalice pod vedením premiéra Roberta Fica, i před loňskými prezidentskými volbami, v nichž uspěl Peter Pellegrini.

Řešení problému ale stále chybí.

Podle antropologa Buzalky Směr nikdy nenabídl žádnou seriózní analytickou vizi země. „Je konzumentem moci, je to velmi prázdná strana, která žije jen z toho, že je u moci, a šíří mezi lidmi nenávist a zlobu, protože negativní kampaň a populismus jí dávají kredit. To, že mladí lidé odcházejí, je tragické pro zemi a pro její budoucí prosperitu, ale nevyřeší to jen Ficův odchod. I kdyby odešel, vůbec to neznamená, že by se lidé začali vracet.“

Slovenské ministerstvo školství na otázku, jak bojuje proti odlivu mozků, poukázalo na několik dotačních programů pro studenty, kteří se rozhodnou zůstat doma. Plány zaměřené na návrat studentů ze zahraničí resort nezmiňuje.

Řešením toho, jak vrátit talenty na Slovensko, se naposledy zabývala úřednická vláda Ľudovíta Ódora (dnes europoslanec za opoziční Progresívní Slovensko), kterou jmenovala prezidentka Zuzana Čaputová v roce 2023. Vládní analytici tehdy odhadli, že Slovensko by k udržení životní úrovně potřebovalo návrat alespoň 120 tisíc lidí v produktivním věku.

Podle studie migrace ze Slovenska v kombinaci s nízkou porodností a se slabou otevřeností imigraci z jiných zemí zároveň negativně ovlivňuje udržitelnost veřejných funkcí. Týká se to především důchodového a zdravotnického systému.