Shrek i „informační terorista“. Tito lidé ovlivní osud Německa

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bavorský premiér, předseda CSU a postrach jak politických soupeřů, tak i spojenců.

Bodrý Bavor, jehož nesporné řečnické nadání nejlépe vyniká v pivním stanu, se neváhá při tradičních karnevalech převlékat do divokých kostýmů, třeba právě za Shreka. Dlouhodobě jeden z nejoblíbenějších německých politiků si své renomé vydobyl zejména během koronavirové pandemie, kdy Bavorsko stálo v čele tvrdých protiopatření.

Söder má zároveň pověst protřelého zákulisního hráče, který svými intrikami přiváděl k záchvatům vzteku už svého předchůdce v čele bavorské vlády Horsta Seehofera. Společného kancléřského kandidáta křesťanských demokratů Friedricha Merze zase údajně vyvádí z míry tím, že při společných videokonferencích hlasitě pojídá tradiční bavorské klobásy.

Sám Söder měl před minulými volbami v roce 2021 kancléřské ambice a doufal, že by se mohl naplnit dlouholetý sen bavorské odnože křesťanských demokratů, tj. že CSU protlačí svého zástupce do čela země.

Ve výsledku se o kandidaturu přetahoval s Arminem Laschetem. Söderovy veřejné šťouchance přispěly k tomu, že Laschet coby společný kandidát CDU/CSU neuspěl a kampaň pod jeho vedením vyústila v nejhorší výsledek konzervativců v historii.

Aktuální kandidaturu Friedricha Merze Söder podpořil, přestože mu průzkumy přisuzovaly vyšší popularitu. Svým způsobem si ale pro sebe dopředu osobuje výsledek povolebního jednání. Kategoricky odmítá, že by součástí příští koalice mohli být Zelení. Do tohoto postoje tlačil během kampaně i Friedricha Merze, a to zčásti proti vůli kancléřského kandidáta CDU. Söder v opačném případě hrozí vetem z pozice šéfa CSU, formálně jedné ze stran, které musí podepsat koaliční smlouvu.

Problém tohoto postoje je v tom, že Merzovi příliš jiných variant nezbývá. Podle aktuálních průzkumů je to vlastně jen jednání o velké koalici se sociálními demokraty. A apriorní vyloučení jediné další koaliční varianty sebere pravděpodobnému příštímu kancléři důležitý trumf při vyjednávací partii o podobě příští vlády.

Šéf sociálnědemokratických poslanců a nyní pravděpobně vlivnější postava strany než samotný kancléř Olaf Scholz. Zřejmě to bude právě Mützenich, kdo metaforicky řečeno položí korunu na hlavu příštího kancléře.

V minulých měsících navázal až překvapivě úzké vztahy s kancléřským kandidátem a lídrem opozice Friedrichem Merzem, mezi které patřily vřelé gratulace a předávání květin k narozeninám.

Předpokládalo se, že Mützenich povede jednání s Merzem o vzniku nové velké koalice. Pravda, aktuální spor o zpřísnění migračních pravidel a především společné hlasování CDU/CSU a AfD tento vztah silně zkalily. Mützenich prohlásil, že Merz „nedokáže zemi vést“ a varoval před „otevíráním pekelné brány“. Do voleb, které se konají 23. února, ale zbývá ještě dost času na to, aby politici z vyhrocených prohlášení slevili.

Mützenich doposud vynikl především řadou protiamerických výpadů a odporem vůči vojenské podpoře bránící se Ukrajiny. Tu nejprve zcela odmítal, poté se snažil zbrzdit alespoň dodávání těžkých zbraní.

Na jaře 2024 zase prosazoval „zmrazení“ války, tedy de facto uznání územních zisků ruské agrese. Současná šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová to tehdy označila za „sebevražedný pacifismus“, ukrajinské úřady Mützenicha oficiálně zařadily na seznam „informačních teroristů“.

Zástupce Friedricha Merze v čele poslanců CDU. Muž, pyšnící se dokonalými obleky a aristokratickým vystupováním, odpovídá ideálu konzervativního politika nejen na první pohled. Syn policejního úředníka z malého města v malebném Schwarzwaldu má za sebou kariéru vzorného vojáka, mimořádně oblíbeného starosty a věrného otce tří dětí.

Pokud se Friedrich Merz stane příštím kancléřem, čeká Freie nepochybně významný post - dost možná ten, který bude s výjimkou samotného kancléře úplně nejsledovanější.

Frei je totiž favoritem na pozici spolkového ministra vnitra, který bude mít za úkol provést „Migrationswende“  –⁠⁠⁠⁠⁠⁠revoluci v německém migračním systému, jejíž součástí by bylo více méně úplné uzavření německých hranic nelegální migraci.

Muž vysoký jen 164 centimetrů, který se přesto může počítat k velikánům německé politiky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ byť pro mnohé v negativním smyslu slova.

Gysi zahájil svou kariéru v NDR coby člen SED, tamní komunistické strany. Vystudovaný právník patřil k reformnímu křídlu a hájil před soudem řadu východoněmeckých disidentů.

Po pádu komunistického režimu se právě on výrazně zasloužil o to, že SED nebyla rozpuštěna, ale jen přejmenována. Důvody byly ryze pragmatické: rozpuštění by znamenalo, že by se komunisté museli vzdát majetku strany, která patřila k nejmovitějším v Evropě.

Později se Gregor Gysi připojil ke straně Levice. Jeho osobní popularita přispěla při posledních volbách v roce 2021 k tomu, že se následníci německých komunistů udrželi v parlamentu. Levice sice nepřekročila pět procent, komplikovaný německý volení zákon ale vstup do Spolkového sněmu umožňuje i stranám, které sice pětiprocentní hranici nepřekročí, získají ale minimálně tři tzv. přímé mandáty. Ty automaticky připadají kandidátům, kteří ve svém okrsku získali nejvíc hlasů. A v tomto ohledu bude Levice na Gysiho spoléhat i při letošním hlasování. Strana se opět pohybuje na hranici pětiprocentní podpory, byť v posledních dnech kampaně posílila.

Předsedkyně stran AfD a BSW. O obou se mluví zejména jako o kancléřských kandidátkách krajní pravice a krajní levice. Do budoucího vývoje by ale společně mohly zasáhnout způsobem, který pozornosti médií většinou uniká.

Jejich šance na vítězství ve volbách je sice nevelká, společně ale mohou obě ženy reálně bojovat o společný cíl jménem „Sperrminorität“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ blokační menšinu ve Spolkovém sněmu.

Pokud by obě protimigrační a výrazně proruské formace společně dosáhly zisku třetiny křesel v Bundestagu, mohly by zablokovat celou řadu různých rozhodnutí.

Nejde jen o případné ústavní změny, jako je intenzivně zvažované odbourání tzv. „dluhové brzdy“. K ledu by mohly poslat například i další zřízení zvláštních finančních fondů, jaké německá vláda v minulosti využila třeba k zalepení největších děr ve financování armády nebo na podporu Ukrajiny.

Případně by obě protestní strany mohly souhlas v parlamentu zobchodovat za ústupky středových politiků v jiných oblastech.