Selhali jste, viní Němci polské úřady kvůli otrávené řece

Na okem neviditelné jednobuněčné řasy Prymnesium parvum předběžně ukázaly polské rozbory polského Institutu vnitrozemského rybolovu i německého Leibnizova institutu (IGB). Řasy Prymnesium patří mezi „zlativky“ neboli Chrysophyceae a obvykle obývají hlavně oceány nebo brakické vody. Řasy produkují toxiny, které jsou pro ryby životu nebezpečné.

Šíření „zlatých řas“ v obvykle sladkovodním prostředí v poslední době umožňuje zasolování toků kombinované s nízkým stavem řek. Právě zvýšenou koncentraci solí ve vodě zaregistrovala měření na Odře v posledních týdnech, včetně zvýšeného obsahu kyslíku, pH a chlorofylu i kalnější vody. Vše patří k indikátorům kvetení řas, tedy náhlého rozvoje řas nebo sinic.

Toxin, které zmíněné řasy produkují, poškozuje rybám žábry a jedovatý je i pro měkkýše nebo obojživelníky, protože napadá i sliznice a drobné cévy. Jestli se řasy jako zabiják v Odře potvrdí, vědci z IGB upozorňují, že nejde o přírodní jev, ale o problém způsobený člověkem.

„Na horním toku Odry a jejích přítocích je mnoho hrází, kde nedochází k téměř žádné výměně vody, zejména za současného nízkého stavu vody. Pokud kvůli průmyslovému znečištění silně slaná, teplá a na živiny bohatá voda zůstala v těchto nádržích delší dobu, znamenalo by to pro brakické vodní řasy bioreaktor pro množení,“ uvedl vědec Jan Köhler z německého IGB.

První informace o mrtvých rybách v Odře dostal státní podnik Polské vody od rybářů už 26. července. Šlo o úsek řeky u dolnoslezského města Olava. Vodohospodáři podali trestní oznámení a informovali inspekci životního prostředí, ale ve věci se nic nedělo – navzdory zprávám o mnoha dalších úhynech.

Polský premiér Mateusz Morawiecki ze strany PiS se ke katastrofě na Odře vyjádřil, až když se v Polsku stala zprávou číslo jedna a vláda čelila kritice za nečinnost.

Vládní politici navíc v prvních výrocích věc bagatelizovali a odpovědnost připisovali místním samosprávám.

První výsledky rozborů říční vody naznačovaly otravu toxickou látkou. Analýza provedená v Braniborsku nejdřív ukázala na kontaminaci rtutí, ale polské testy otravu těžkými kovy nepotvrdily. Opakovaný německý test nakonec vyloučil, že by hromadný úhyn ryb způsobila rtuť.

Polské rozbory také nejdřív zmiňovaly mesitylen, který se v průmyslu používá mimo jiné jako rozpouštědlo. Inspekce ale později přítomnost takové látky dementovala.

Další testy ukázaly vyšší koncentraci soli ve vodě a tento týden rozbory objevily zmíněnou řasu.

Kauza se v polarizovaném polském prostředí velmi rychle politizovala. Opozice vládě vytknula, že se o krizi nestarala a nevarovala před možnou otravou Odry obyvatele například SMS výstrahou od vládního bezpečnostního centra. Zpráva přišla lidem v regionech podél Odry až 12. srpna.

Výtky zazněly i z Německa. Spolková ministryně Steffi Lemkeová ze Zelených se do polských úřadů opřela kvůli tomu, že Němce včas neinformovaly v rámci systému varování.

„Protože německá strana byla informována zjevně až příliš pozdě, ztratili jsme drahocenný čas. A ten nám teď chybí při minimalizování škod i hledání příčiny,“ řekla politička Zelených v rozhovoru pro německá média.

Německý týdeník Spiegel kriticky píše, že „krizové kroky polské vlády jsou katastrofou v katastrofě“. Sobotní Frankfurter Allgemeine Zeitung zmiňuje, že otrava Odry znamená „další napětí mezi Německem a Polskem“.

Systém selhal i podle braniborského zemského ministra životního prostředí Axela Vogela. „Až příliš dlouho jsme museli získávat informace z novin a jiných médií nebo tiskových prohlášení,“ uvedl na adresu polské komunikace. „Poskytovali jsme informace našim polským kolegům, ale dlouhou dobu jsme nedostávali žádné informace od nich,“ podotkl Vogel.

Zemský politik Zelených je přesvědčený o tom, že klíč k objasnění ekologické katastrofy na Odře leží v Polsku. „Snad se nám i podaří objasnit biologické procesy, které vedly ke smrti ryb. Ale kde se ty procesy spustily, například jestli a kde se do řeky dostaly nějaké látky a kolik jich bylo, to může objasnit jen polská strana,“ dodal Vogel.

Jinak ale hovoří náměstek polského ministra zahraničí Szymon Szynkowski. Ten naopak obvinil Němce z toho, že informace o koncentraci soli v řece měli už začátkem srpna. „Německá strana s námi tyto informace nesdílela. Můžeme se tudíž ptát, proč to tak bylo. Myslím, že bychom se měli společně zaměřit na řešení problémů, abychom mohli řeku uzdravit,“ řekl politik listu Die Welt.

Szynkowski odmítl, že by se v Polsku katastrofa využívala pro rozdmýchávání protiněmeckých nálad.

Minulou neděli Němci s Poláky ustanovili společnou pracovní skupinu.

Komentář v německém týdeník Die Zeit upozorňuje, že zprávy o řasách vyvolávají dojem, že šlo o katastrofu vyvolanou přírodně – vliv a vinu chemikálií a tím pádem člověka ale přitom nelze vyloučit. „Bez člověka by k úhynu ryb nedošlo,“ upozorňuje autorka Dagny Lüdemannová.

„Toxické řasy, které se v Odře normálně nevyskytují, se ve velkém přemnožily a způsobily úhyn ryb. Smrtelně nebezpečné se mohly stát jen kvůli znečištěné, přehřáté a přehrazené řece. Řasám se totiž daří dobře jen tehdy, když soli – například z chemických závodů, kovodělných závodů, z postřiků z polí či jiných průmyslových odvětví – promění původně sladkou oderskou vodu na brakickou,“ dodává Lüdemannová.

Šéf polské opoziční Občanské platformy Donald Tusk v pátek vládě vytkl, že se chová jako by chtěla v případu Odry něco ukrýt. V médiích se také objevily neověřené zprávy o tom, že původcem znečištění řeky může být jedna ze státních firem.

Ministryně Moskwová taková tvrzení označila za spekulace, za kterými podle ní může stát konkurence firem.

Tuska a další opoziční politiky naopak s katastrofou vytrvale spojuje zpravodajství státní Polské televize.

Podle průzkumu pro polský deník Rzeczpospolita viní Poláci z ekologické katastrofy na Odře hlavně vládu. Tu má za odpovědnou 39 procent lidí. Bezmála 20 procent lidí viní samosprávy a osm procent Němce. Bezmála 32 procent lidí neuvedlo nikoho.

Kvůli pomalé reakci státu už přišli v Polsku o funkci šéfové Polských vod a inspekce životního prostředí. Odvolal je premiér.