V krušnohorské továrně na Vánoce: Covid zasáhl i dřevěné louskáčky

Reportáž si také poslechněte v audioverzi.

Od zvláštního zpravodaje z Německa.

Stojíme u několika velkých stolů, kde zaměstnankyně skládají dohromady vysoustružené a pestrobarevně nalakované části. Vznikají tak „vykuřovací mužíčci“, tedy dřevěné postavičky na voňavé františky. A také ozdoby na stromeček a další výrobky.

Je tu cítit dřevo a barvy. „My vyrábíme mimo jiné louskáčky, stojánky na františky, vánoční obloukové svícny a otáčející se vánoční pyramidy,“ ukazuje průvodkyně Jasmin Neefová.

Jsme v krušnohorské saské vesnici Seiffen v továrně Seiffener Volkskunst (Seiffenské lidové umění) z roku 1958. Jde o jednu z mnoha zdejších dílen, ve které se vyrábějí tradiční dřevěné krušnohorské ozdoby. Ty i přes své poměrně vysoké ceny patří do každé saské domácnosti. A nejen tam.

V Seiffenu jsou vidět na každém rohu. Když projíždíte za tmy dalšími zasněženými krušnohorskými vesnicemi, podívaná na stovky oken s nasvícenými ozdobami je skutečně náramná.

Ostatně ne nadarmo se Seiffenu přezdívá „vánoční vesnice“. Právě tady – a vlastně na celé německé straně Krušných hor – jsou totiž podle Sasů Vánoce doma. Původ zdejší doslova zářící tradice je spojený s hornictvím a touhou horníků po světle. Světlo za okny mělo navíc horníkům ukazovat bezpečnou cestu domů.

„Máme také velikonoční výrobky a zboží pro další období, ale Vánoce jsou naše hlavní sezóna. Obvykle do Seiffenu přijíždějí během adventu tisíce lidí,“ vysvětluje Neefová z Seiffener Volkskunst.

Adventní trhy se letos v Sasku nekonají kvůli pandemii koronaviru. Spolková země je totiž tou vůbec nejzasaženější v Německu. V Krušnohorském okrese, k němuž náleží i Seiffen, dosáhla letos na konci listopadu takzvaná sedmidenní incidence hodnoty přes dva tisíce. Bylo to vůbec poprvé, kdy někde v Německu takové číslo zaznamenali. Hodnota označuje počet nově nakažených na 100 tisíc obyvatel v týdenním úhrnu a v Německu je důležitým kritériem pro posuzování šíření nákazy.

„Dopad covidové pandemie je opravdu velký. Přijíždí sem mnohem méně lidí, a prodáváme tak méně výrobků. Máme sice otevřeno, ale zákazníci musí dodržovat pravidlo 2G,“ vysvětluje Sven Reichl, ředitel továrny Seiffener Volkskunst. Návštěvníci tak mohou do obchodu, jen pokud jsou očkovaní nebo nemoc v poslední době prodělali. „To má velký vliv, takže se významná část prodeje kvůli pandemii přesunula do on-line prostředí. Nemáme teď ani zákazníky z Česka,“ říká Reichl.

Ředitel přidává i další negativní dopad pandemie: „Spousta našich zaměstnanců je nemocných, což nám ztěžuje výrobu. Budou to smutné Vánoce, protože jsou to pro nás jako pro výrobce těžké časy.“ Vliv má i aktuální inflace a opožďování dodávek materiálu.

Ve firemní prodejně nabízejí na 1 500 různých ozdob, hraček a dekorací. Ne všechny jsou ale přímo odsud z továrny. Prodávají se tu i výrobky z dalších malých dílen, kterých je v Seiffenu zhruba stovka. Větších továren je v obci deset. Seiffener Volkskunst se od nich v záplavě dřevěných figurek liší jednou poctou adresovou do Berlína. Vyrábí se tu totiž barevné figurky teď už bývalé spolkové kancléřky Angely Merkelové.

Dřevěná figurka je vysoká 14 centimetrů a uvnitř je místo na františka. Kancléřka má černé kalhoty, barevné sako, ikonický účes a ruce založené do svého typického merkelovského gesta. S prodejem začala seiffenská továrna letos v létě a zájem je tak velký, že se výroba nestíhá – už teď jsou spuštěné předobjednávky na konec února. „Je to pocta jejím 16 letům ve funkci. Není to legrace ani karikatura. Jeden kus jsme už kancléřce poslali. Vyrobili jsme jichž už tisíce,“ vysvětluje průvodkyně Jasmin Neefová. K dostání je Merkelová s růžovým, fialovým nebo tyrkysovým sakem.

Kromě pocty slavné političce jsou tu k dostání i mnohem tradičnější motivy: horníci, andělé nebo specifický seiffenský kostel. Barokní kostel z roku 1779 se dá poznat velmi lehce díky tvaru – má totiž půdorys osmiúhelníku. Navzdory částečnému saskému lockdownu se tu bohoslužby dál konají, a to pod podmínkou očkování, prodělání nemoci nebo negativního testu na koronavirus.

U vchodu do horského kostela nás vítá místní evangelický pastor Michael Harzer se synem. „Loni jsme měli mnoho případů koronaviru a spousta lidí zemřela. Letos je případů infekce opět mnoho, ale tolik lidí neumírá,“ říká farář o situaci v Seiffenu.

Pandemie má kromě ztrát na životech na zdejší vesnici i velké ekonomické dopady. „Hotely jsou zavřené a autobusy s turisty nepřijíždějí, takže je to ekonomický problém. Seiffen totiž normálně žije z turismu, teď je tu ale jen asi třetina tržeb. Loňský rok a letošek jsou pro zdejší podnikatele a obyvatele velmi obtížné,“ vysvětluje charismatický pastor.

Lidé se tu navíc přou kvůli očkování proti covidu-19. „Jsou tu dva velké tábory: pro očkování a proti němu. V Seiffenu je to tak půl na půl, ale ve větších městech je tábor očkovaných větší,“ podotýká Harzer.

Dokládají to i data: Sasko je nejméně proočkovanou spolkovou zemí v Německu. Ukončené očkování tu má necelých 59 procent obyvatel. V Česku je to 61 procent lidí. Rozpory kvůli očkování se podle faráře projevují v rodinách i ve zdejší farnosti. „Některé rodiny jsou velmi rozhádané, a to i mezi našimi věřícími,“ říká Harzer.

Sám pastor se v těžké covidové předvánoční atmosféře necítí nejlépe. „Je tu strach z pokračování lockdownu a samozřejmě velká ztráta mezilidského kontaktu,“ popisuje duchovní. V kostele, kterému dominují velké varhany z roku 1873 a také lidová hornická výzdoba ze dřeva a cínu, se během adventu koná Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby, což je podle Harzera důležitý jednotící prvek mezi saským a českým Krušnohořím.

„Už loni to byla velká ztráta, že se koncert nemohl konat, a letos znovu. Já letos budu hrát na varhany hudbu z Česka a budu to vysílat na YouTube. Poslední skladbu, kterou zahraji, vám chci zahrát teď,“ dodává pastor a vede nás na ochoz s varhany. Tam nám Harzer zahrál českou píseň Narodil se Kristus Pán, kterou v kostele obvykle místní sbor zpívá v němčině jako Freu dich, Erd und Sternenzelt. „Ještě vám ukážu pohled z ochozu věže,“ zve mě a fotografa pastor k výstupu úzkým schodištěm.

Otevírá se nám pohled na zasněžené městečko se svítícími dekoracemi. „A tamhle se těžil cín, za kterým sem do Seiffenu přišli moji předci z české strany západního Krušnohoří,“ ukazuje na kopec naproti kostelu Michael Harzer. Odtud pocházejí i kořeny autora reportáže.