Půl roku po atentátu už nevládne ten stejný Fico

/Od naší spolupracovnice na Slovensku/

Stačilo 0,66 sekundy mezi vytažením zbraně a výstřelem, pudová reakce osobní ochranky a Robert Fico zůstal sám před atentátníkem. Přesně před půl rokem, tedy 15. května, přišel útočník vystřelit na slovenského premiéra na výjezdní zasedání v Handlové.

Mluvilo se o tom, že Slovensko už nebude jako dřív.

„Slovensko se paradoxně až tak nezměnilo. Co se změnilo, je Robert Fico,“ hodnotí situaci po šesti měsících pro Seznam Zprávy sociolog Dominik Želinský ze Slovenské akademie věd.

Lídr nejsilnější vládní strany Směr je v politice od roku 1986, kdy vstoupil do KSČ. Po atentátu ale působí radikálněji a ztrácí zábrany.

„Prakticky hned po atentátu jsme viděli, že poprvé ve své politické kariéře začal nabízet něco, co se podobá většímu ideologickému příběhu, když atentát na sebe sama zasadil do geopolitického konfliktu mezi Západem a Východem a suverénními politiky střední Evropy, kteří se nebojí říct svůj názor,“ všímá si Želinský.

Už v prvním vystoupení na veřejnosti po propuštění z nemocnice mluvil Robert Fico o nutnosti postavit hráz proti „nesmyslným progresivním a liberálním ideologiím, které se šíří jako rakovina“.

Po návratu do práce odvolala vládní většina několik opozičních šéfů parlamentních výborů a předsedu nejsilnější opoziční strany Progresivní Slovensko Michala Šimečku zbavila funkce místopředsedy parlamentu. Devětasedmdesátičlenná vládní většina začala při jednotlivých hlasováních ztrácet první hlasy a tři přeběhlíci z nejmenší vládní strany SNS jednají o další spolupráci s vládou v roli čtvrtého koaličního partnera.

V prvních hodinách po útoku volala část politiků, včetně tehdy ještě úřadující prezidentky Zuzany Čaputové a už zvolené hlavy státu Petera Pellegriniho, ale i korunního prince Směru Roberta Kaliňáka po uklidnění a smíru společnosti.

Pro Směr to bez souhlasu Roberta Fica s tímto pokusem o uzdravení společnosti podle Želinského nikdy nebyla reálná možnost.

„Když je politické spektrum takto polarizované a zároveň se dějí důležité ekonomické procesy, jako je konsolidace (veřejných financí, pozn. red.), které mají velké sociální a politické náklady, jedinou cestou politické soutěže, která politikům jako Robert Fico zůstává otevřená, je otevřený konflikt s opozičním spektrem na poli kulturních válek a vyhrocených sporů,“ domnívá se sociolog.

Příkopy ve válce mezi politickými tábory musí být podle Želinského tak hluboké, aby přes ně nebylo vidět na akutní problémy Slovenska od zdravotnictví po školství a aby se přes ně nedalo přeskočit do jiného tábora. Důvodem ztráty voličů zatím není možný kolaps nemocnic a hrozba odchodu více než tří tisíc lékařů, ani padající mosty či personální čistky v kultuře.

Až konsolidace veřejných financí, v rámci které chce vláda příští rok vybrat od občanů přes 2,5 miliardy eur, se poprvé podepsala na ztrátě prvenství Směru v průzkumech volebních preferencí.

Po atentátu na Fica Směr rostl, částečně na úkor svého koaličního partnera Hlasu, a skokově se zvýšila i důvěryhodnost Roberta Fica jako politika, upozornil šéf agentury AKO Václav Hřích. „To ale trvalo jen do srpna 2024, kdy preference zase začaly stagnovat až klesat a v říjnu už byl naměřený i pokles důvěryhodnosti předsedy strany.“

Atentátník Juraj C. 15. května v Handlové proti Ficovi stihl vypálit pět výstřelů, než ho ochranka zneškodnila. Trvalo to 1,2 sekundy, než první z bodyguardů na útočníka reagoval.

Podle ministra vnitra Matúše Šutaje Eštoka „osobní strážce vlivem vrozené pudové reakce na výstřel odskočil opačným směrem od předsedy vlády a nezachytil ho“. Opozici vadí, že z vyšetřování stále nevyplynula informace o tom, kdy začala ochranka premiéra krýt vlastním tělem, jak se od ní v podobné situaci očekává.

Bývalý policejní prezident Štefan Hamran už několik dní po atentátu postup ochranky kritizoval. „Pachateli se podařilo vytáhnout zbraň, aniž by si toho někdo všiml. Vypálil pět ran a teprve poté přišla pozdní reakce ochranky, mezi níž byli i takoví, kteří se snažili střelbě vyhnout, místo aby vlastním tělem chránili premiéra.“

I Juraj Zabojnik, bývalý šéf Úřadu pro ochranu ústavních činitelů, kritizoval ochranku za to, že nechala situaci zajít příliš daleko, aniž by zasáhla. Odborníci varovali, že kdyby měl Juraj C. komplice, mohl atentát dokonat.

Ačkoli premiér opakovaně prohlásil, že vyšetřování se blíží ke konci, veřejnost závěrečnou zprávu dosud neviděla. Zodpovědnost zatím nenesli ani členové ochranky, kteří pochybili. Šutaj Eštok sice tvrdil, že je odvolal, ale posléze se ukázalo, že Ivan Šikula i Marian Mušák odešli na vlastní žádost.

Podle slovenského Denníku N tak kvůli nezvládnutí atentátu skončil jen jediný člověk z týmu, který měl ochranu premiéra na starosti, a to bývalý ředitel obvodního oddělení policie v Handlové Erik Štofan.

Od května prověřuje postup příslušníků Úřadu pro ochranu ústavních činitelů inspekce ministerstva vnitra. Dosud nebyl nikdo z přítomných policistů ani členů ochranky obviněn.

Pachatel Juraj C. zůstává ve vazbě, hrozí mu 25 let vězení až doživotí.