První pohlavek pro Ficovu vládu, hodnotí slovenský poslanec krok Prahy

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Bereme na vědomí, že česká vládní garnitura se je (vztahy, pozn. red.) rozhodla ohrozit jenom proto, že má zájem podporovat válku na Ukrajině, zatímco slovenská vláda chce otevřeně mluvit o míru,“ prohlásil slovenský premiér Robert Fico v ostré reakci na středeční krok české vlády.

Praha se rozhodla přerušit mezivládní konzultace. V praxi to znamená, že se na neurčito odložilo společné zasedání vlád, které se plánovalo na letošní jaro.

Podle poslance slovenské opoziční strany Svoboda a solidarita (SaS) Juraje Krúpy ztratí Slovensko důvěru svých partnerů a těžká situace se bude dál zhoršovat. „Dostáváme se do situace, kdy se na nás naši spojenci a partneři dívají se zhrozením,“ tvrdí člen parlamentního zahraničního výboru.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Krúpa říká, že se česko-slovenské vztahy po středečním oznámení dostávají z nadstandardních na běžnou pracovní úroveň.

Píše se o tom jako o největším sešupu česko-slovenských vztahů zhruba za 30 let. Podle vás takové hodnocení odpovídá?

I tak se to dá nazvat. Podle mě je to jeden z prvních diplomatických pohlavků této vládě za tu krátkou dobu, co vládne. Po těch hysterických projevech Fica, ať už to byl ten na druhé výročí začátku agrese Ruska vůči Ukrajině o summitu v Paříži, nebo na summitu visegrádské čtyřky, jde podle mě o celkem normální reakci ze strany České republiky.

Česko jasně pochopilo, že se Slovensko odklání od svých partnerů a spojenců a přiklání se spíš k vládcům typu Orbána, eventuálně Putina, a to všechno za podezření, že je to pod taktikou Kremlu. A pokud to náhodou není pod taktikou Kremlu, tak to tak prostě vypadá a vládní garnituře se to bude obtížně popírat.

Dostáváme se do situace, kdy se na nás naši spojenci a partneři dívají se zhrozením. Slovensko se postupně stává bezpečnostní hrozbou pro Evropu a Severoatlantickou alianci.

Na druhou stranu, jak si v tom případě vysvětlit to, že se slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár setkává s ruským ministrem Sergejem Lavrovem a ve stejnou dobu přijímá americký ministr obrany Lloyd Austin v Pentagonu slovenského ministra obrany Roberta Kaliňáka?

To je jejich politika takzvaně „na všechny čtyři světové strany“. A kdyby těch světových stran bylo víc, tak i na vícero. Oni by se sešli zároveň s Churchillem i s Hitlerem. Ukazuje to oportunistickou politiku tyto vládní garnitury.

Ministr Kaliňák jel do USA s tím, že má zájem koupit další čtyři stíhačky F-16 a systém protivzdušné obrany Patriot. Tady se bavíme o velké finanční částce, ani nevím, jestli bychom na to měli, ale v pořádku. Američané to brali čistě z obchodního hlediska: Máte zájem o koupi, tak se o tom pojďme bavit.

Zabere podle vás signál, který vyslala česká vláda, na Roberta Fica? Z jeho ostré reakce, kterou zveřejnil ve středu večer, to vypadá, že spíš bude ještě víc sázet na nótu „suverénní slovenské zahraniční politiky“. Navíc běží kampaň před prezidentskými volbami.

Musíme si uvědomit jednu věc. Tito lidé jdou do takového extrému, protože se bojí. Bojí se, že pokud by se situace vyvinula jinak, skončili by zle, resp. v base, anebo minimálně obžalovaní za všechny ty věci, ze kterých jsou podezřelí. Jim jde o holé přežití.

Proto se chovají takto a jsou ochotni svou osobní bezpečnost vyměnit za garance a bezpečnost státu. V takové jsme situaci, a proto naše izolace bude ještě pokračovat. Uvědomuji si to já a také spousta mých kolegů. Bude to velmi těžká situace a nedokážu říct, kde tohle skončí.

Česká vláda teď přerušila mezivládní konzultace s tou slovenskou, na druhou stranu se oznámilo, že v Praze za dva týdny proběhne schůzka ministrů zahraničí států Visegrádské skupiny (V4). Dorazí tedy právě ministři Juraj Blanár i Péter Szijjártó, kteří si tiskli ruku s Lavrovem. Jaký signál těmito dvěma kroky Česko vysílá?

To, k čemu došlo, je symbol a na těch je diplomacie postavená. Myslím, že je to vnímané tak, že se česko-slovenská spolupráce posune na nižší úroveň, respektive ke standardní mezinárodní nebo bilaterální spolupráci.

Ministerská schůzka V4 byla plánovaná a jednoduše se bude konat. Bude to formálně nezávazné setkání, které podle mě jen potvrdí a zpochybní fungování V4 jako takové.

Polsko bude stále víc a víc hledat jiné možnosti prosadit se nebo konzultovat mezinárodní a bezpečnostní otázky, například oživením Výmarského trojúhelníku (spolupráce s Francií a Německem, pozn. red.). Já chápu Česko jako to, které chce nějakým způsobem udržovat pozornost Polska v tomto prostoru a snaží se o to, aby fungovaly konzultace a mělo to diplomatický význam. Ten se ale podle mě bude postupně vytrácet.

Slovenská vláda navzdory své rétorice zatím nevetovala unijní sankční balíčky a ani balíky unijní pomoci Ukrajině. Mluví se také o tom, že Česko může mít vůči slovenské vládě díky blízkosti obou zemí jakýsi přesvědčovací potenciál, tedy vliv na kroky Bratislavy. Existuje tenhle potenciál? Nemůže kvůli tomu zhoršení vztahů vymizet?

Zopakoval bych, že se vlastně nic nezmění. Neočekávám, že by Robert Fico něco na své rétorice nebo stylu chování měnil. Rozhodl se jít co nejrychleji Orbánovou cestou.

Ten přesvědčovací, vyjednávací potenciál bude podle mě spíš v rámci Evropské unie v tom smyslu, jaké finanční prostředky Slovensko dostane v rámci eurofondů. Hrozí tu blokování unijních peněz a máme zablokované převody z Plánu obnovy a podobně.

To budou momenty, na které se bude Robert Fico soustředit. Potřebuje mít cash flow z Evropské unie. Všechno ostatní mu bude ukradené.