Moderátor, který šel s kůží na trh, burcuje Slovensko

/Od zvláštního zpravodaje na Slovensku/

„Brutální vraždu už odsoudili téměř všichni politici, i ti, kteří LGBTI+ komunitu roky systematicky zesměšňují a ztrapňují. Tvrdí, že nepatříme na ulici, ale do ústavu, že jsme nepřátelé a úchyláci a nejradši by nás izolovali. My jsme ale nezapomněli a ani vy byste neměli, že i slova jsou zbraň, “ řekl v nezvykle ostrém prohlášení na úvod nedělní politické televizní debaty ve slovenské televizi TA3 její moderátor Rastislav Iliev.

Veřejně se svěřil o své vztahové orientaci, k čemuž ho přiměl teroristický útok na bratislavský LGBTI+ podnik z minulé středy a reakce politické scény. Od té doby Iliev trpělivě vysvětluje svůj krok v rozhovorech, hlavně ale pro česká média.

Seznam Zprávy s novinářem mluvily přímo v Bratislavě a řešily s ním i aktuální politický vývoj. „To, co se událo v parlamentu tuhle středu, nás zase vrátilo zpět. Ne o pár hodin, ale o pár let. My ale nebudeme mlčet,“ říká mimo jiné.

V úterý slovenský parlament 119 hlasy schválil deklaraci, kterou mimo jiné vyzývá vládu k tomu, aby plnila své programové prohlášení a zlepšila právní postavení LGBT+ lidí na Slovensku. O den později pak ale poslanci zamítli schválení institutu partnerského soužití, týden po útoku v Bratislavě. Jak si to vysvětlujete?

Je to v první řadě hanba. Neumím si to vysvětlit, protože je to pokrytecké – po týdnu, kdy se stala ta ohavnost, shodit ze stolu návrh zákona jen proto, že ho navrhla (bývalá vládní strana) SaS Richarda Sulíka. Takový z toho mám pocit a opět v tom vidím jen politiku. Jsme jedna z několika málo zemí v EU, kde nemají LGBT+ lidé žádná práva a stále se na nás nahlíží jako na „ty druhé“.

Přesně před týdnem tu popravili dva mladé lidi, ale navzdory tomu politici nepochopili, o co jde. Jinak než hanba to pojmenovat nejde. Do parlamentu bych vzkázal, aby se všichni vzpamatovali.

Řada poslanců, co hlasovala v úterý pro tu zmíněnou deklaraci, byla pak ve středu proti partnerskému soužití. Jak si to vysvětlit?

Co to od nich má znamenat? Včera odsoudili ohavný čin a vyjádřili sounáležitost s menšinami, en bloc se všemi včetně LGBT+ lidí, aby se někdo necítil dotčený, že se tu řeší jen LGBT+ lidé, ale den na to, když mají možnost pro nás něco udělat, tak to smetou ze stolu. Ať se podívají do zrcadla.

O partnerském soužití se už nějakou dobu mluvilo, mělo se o něm hlasovat už v září. Kdyby ovšem prošlo, stále by nebylo ani na úrovni českého registrovaného partnerství. Kdyby ho poslanci schválili, nepokračovalo by to mnohaletou argumentací vůči LGBT+ lidem ve stylu: máte tenhle institut, teď už se neozývejte? Je v tomhle případě něco lepší než nic?

Určitě je lepší něco, protože my tu stále nemáme nic. Jsme jako Polsko, Bulharsko a další země, kde není vůbec nic. Když žijete s partnerem, nemáte právo vědět o jeho zdravotním stavu. Samozřejmě, že i tohle je málo, ale beru to za takový základ.

Politici se teď zachovali pokrytecky – nevím, jak jinak to nazvat, a to se snažím nebýt osobní. Vyvolává to zděšení. Jak nám tedy chtějí pomoct? Nestačí jen napsat na Facebook, že nám je to líto…

Vím, že v Česku máte návrh na manželství pro všechny, ale ani u vás to není tak jasné a je to tam nahnuté. Navzdory tomu jste o několik kroků a let napřed. My nejsme ani na začátku.

Každý coming out je svým způsobem drama. Člověk sice může předvídat reakci okolí a třeba čekat, že se mu uleví a bude sám sebou, jenže taky mu to může převrátit dosavadní život vzhůru nohama. To platí pro soukromé coming outy. S těmi veřejnými, obzvlášť tak veřejnými, jako byl ten váš, je to předpokládám ještě znásobené, protože toho, ke komu mluvíte, neznáte. Je to anonymní masa. Jak těžké to bylo? Nezaváhal jste ani na chvilku?

Zaváhal jsem, já už jsem v jednom rozhovoru řekl, že se stydím, že to přišlo až teď, protože kolega to udělal už v červnu v kontextu návrhu zákazu duhových vlajek. Já jsem se rozhodl po té vraždě a potom, co řekl (majitel podniku Tepláreň, pozn. red.) Roman Samotný, že pokud budeme mlčet, tak se zlo bude rozpínat. To mě přesvědčilo definitivně.

Není přeci normální, aby nás vraždili. A tím nemyslím jen LGBT lidi, ale všeobecně, protože „my“ jsme my všichni. Není normální, aby někdo zradikalizovaný přišel a zastřelil vás. Řekl jsem si, že musím otevřít veřejnou debatu. Sice o tom mluvíme roky, ale musíme o tom mluvit stále.

Lidé mi teď posílají hrozně moc lásky a pozitivní energii a vyjadřují mi podporu. Mnohé jsem inspiroval a doufám, že mě budou následovat. Nejen teď, protože ta debata musí sílit dál. Udělal jsem to, protože zabili dva z nás a je to velmi silný moment, který se mě osobně dotknul. Bral jsem svoje vyoutování jako nutnost.

Vy jste v soukromí už vyoutovaný byl. Jakou máte podporu v práci a v pracovním prostředí? Uvažoval jste o tom, jestli to třeba nějak ovlivní vaši kariéru?

Na to jsem vůbec nemyslel. Mám velmi tolerantní vedení, které za mnou stojí a postavilo se za mě. V tomhle naše televize TA3 do jisté míry udává trend. Ostatní média teď o mé výzvě politikům píšou, jako že „zazněla z médií“, jako by to nechtěla zosobnit. Nechci to vztahovat na svoji osobu, ale to Iliev vyšel s kůží na trh.

Vy jste poskytl rozhovory už pro několik českých médií, ale na Slovensku jsem zaregistroval jen jeden. Čím to je?

Je to zvláštní, neumím si to vysvětlit. Zatím jsem byl v deníku SME a od té doby nepřišla už žádná další žádost (rozhovor byl pořízený ve středu, pozn. red.). Českým kolegům ty rozhovory pomalu nestíhám poskytovat, což mě těší, ale na druhou stranu nerozumím tomu, proč to tak není na Slovensku. Není potřeba o tom mluvit? Neumím si to vysvětlit.

Čím si ten český zájem vysvětlujete?

Možná je to tím, že to téma máte posunuté dál už jen díky registrovaným partnerstvím a máte otevřenější společnost. Lidé mají už roky reálný příklad toho, že partnerství neznamená zlo a nemá dopad na heterosexuály.

Kdežto my na Slovensku posloucháme hlavně od politiků výroky, že sem nepatříme. Ale co sem nepatří? My sem nepatříme? Máme se všichni sebrat a jít do Prahy? Vždyť my jsme tu doma.

Setkal jste se vy někdy se šikanou nebo diskriminací? A tím mám vlastně na mysli i to, že třeba svého partnera nevezmete na veřejnosti za ruku, nepolíbíte ho, nebo když jde někdo naproti vám, pustíte se… Preventivně, z obavy z reakcí, které se třeba někde na cestách v západních státech bát nemusíte.

Ta obava tu přirozeně je, ale já jsem ani nikdy neměl potřebu se takhle na veřejnosti prezentovat. Mně to nikdy nechybělo. Možná, když jsem byl mladší a byl jsem čerstvě zamilovaný. Já jsem v tomhle ale asi trochu jiný a není to tím, že už jsme spolu s partnerem dlouho.

Už vaše televize obnovila možnost komentovat příspěvky na Facebooku?

U tohohle tématu jsou kvůli vulgaritám uzavřené. Lidé jsou z něj nějakým způsobem rozladění a mají pocit, že se mu věnuje až moc pozornosti. Proboha, no konečně. Nevím, co se děje těm lidem v hlavě, když schvalují něčí vraždu nebo někomu přejí smrt. Pozor na slova, ta jsou velmi nebezpečná, jak říkala i naše prezidentka. Nikdy to nebude dobré, dokud se budou legitimizovat slova, že to byli „jenom gayové“. Navíc to nebyli gayové, jeden byl bisexuál a druhý byl nebinární.

Kde se berou ty reakce slovenských politiků? Ultrakonzervativci a otevření homofobové ve slovenské politice si na tom postavili image, ale kde se to bere u šéfa vládnoucí strany OLaNO Igora Matoviče? Proč mluví o „teplých“ a „jiných“ a píše „Jsem hetero”? Dělá to z neznalosti problematiky, nebo protože je neempatický nebo snad buranský? Nebo to dělá, protože ví, že to bude fungovat na voliče, které chce oslovit?

Igor Matovič je momentálně nejméně populární politik na Slovensku. Tím výrokem „Jsem hetero“ reagoval na mě. Moji výzvu k vyoutování, která nebyla vůbec adresovaná jemu, nepochopil. Všichni přeci víme, že je Igor Matovič heterosexuál. Je to nepochopení situace, ke kterému se přidali i někteří poslanci. Proč měl potřebu to takto prezentovat, to nevím. Podle mě to bylo úplně zbytečné.

A kde se to bere v předsedovi parlamentu Borisovi Kollárovi? V šéfovi Směru Robertu Ficovi a dalších? Jsou prostě takoví, nebo to hrají na voliče?

Je to tak půl na půl. Boris Kollár mě nemile překvapil, protože se léta vyjadřuje o LGBT+ lidech ve stylu, že „nepatříme na ulici“ a pak po té tragédii na Facebooku napíše, že si nikdy nezaslouží být osočován. A o pár hodin později řekne, že si stojí za těmi svými výroky.

Nevím, kdy se znovu setkám s Borisem Kollárem, ale jestli myslel upřímně a vážně to, co psal po té tragédii, tedy že by se nikdo neměl chovat k druhému neuctivě, tak by se měl omluvit. To mu i někdy řeknu, až se uvidíme: pane předsedo, nemyslíte, že jste trochu přestřelil?

A kde se to v nich bere? Já nevím. Například Robert Fico je jediný z vrcholných politiků, který se nevyjádřil ani k tragédii v Zochově ulici (opilý řidič najel ve vysoké rychlosti na zastávku a zabil pět mladých lidí), ani k té v Zámocké (útok na LGBT+ lidi). Nic, ani zmínka. Nestojí mu ty oběti za řeč? Anebo mezi svými voliči nemá LGBT+ lidi? To je velký omyl. My jsme opravdu všude.

Kdyby lidé věděli, kdo všechno je mezi nimi LGBT+, tak by se skutečně divili. Kéž by se to během noci mohlo celé změnit lusknutím prstů, a všichni byli v pohodě a vyoutovaní. Ale chápu, že je to každého osobní věc a nikoho nemůžeme nutit, nechci nikoho tlačit. Každý si to musí načasovat sám.

Jediný, kdo je ve vrcholné politice konzistentní, je prezidentka Čaputová, která dlouhodobě razí vůči LGBT+ jeden postoj. To říkám jen fakta. Všichni ostatní mají na naši adresu tvrdé a zesměšňující výroky, potom vyjádří lítost nebo soustrast pozůstalým obětí, a nemyslím jen těm ze středy, a pak se znovu vrátí k tomu, co říkali před tím.

Jestli to myslí upřímně, ať řeknou: Dokud budu v parlamentu, nikdy nebudu hlasovat pro nic, co by vám ulehčilo život. Pak bychom věděli, co je ten politik zač.

Mluvíte o prezidentce Čaputové. Ten její hlas byl po útoku silný, byl konzistentní, ale zároveň dost osamocený. Byla to pro společnost útěcha?

Díky Bohu za Zuzanu Čaputovou, protože nastavuje politikům zrcadlo, i když je ona sama politička. Na pietním pochodu minulý pátek ale nebyla jen ona, tam bylo víc politiků, nejen liberálně zaměřených. Byl tam i premiér, který tam stál s duhovou vlaječkou. Mohl tam s ním jít i Igor Matovič, místo toho, aby mi vzkazoval, že je hetero. To by bylo o něčem jiném.

Je to o gestech. Prezidentka tam byla, postavila se za nás a omluvila se. Kdo jiný, než ona? Neočekáváme to bohužel od Borise Kollára, Igora Matoviče ani Roberta Fica ani Petra Pellegriniho. Taková je bohužel na Slovensku situace.

Dají se z toho vyvolávání nenávistné atmosféry obviňovat jen politici? Nesvědčí to o celé společnosti? O její podstatě, o školství, o rodinách, o výchově…

Rozhodně. Neznamená to, že za to můžou politici, kteří teď vládnou. Tady se systematicky léta letoucí z LGBT+ lidí dělá legrace, zesměšňují se a já jsem si pro svůj televizní vzkaz politikům vybral jen aktuální výroky. Je tu ale mnoho dalších. Kdybych měl udělat seznam homofobních výroků za posledních 20 let, tak bych tam dvě hodiny nečetl nic jiného.

Systematicky se vytváří obraz LGBT+ lidí jako něčeho zlého, zvráceného, co nepatří na ulici.

Když mi politici řeknou, že oni neformují veřejné mínění, a že se zradikalizovaný mladý fanatik inspiroval v zahraničí, což tvrdí poslanec Milan Mazurek, o kterém Matovič mluví jako o neonacistovi a fašistovi, tak to snad nemyslí vážně. Tohle téma se tu nevyskytlo během posledního půl roku a nedá se svést na to, že se všichni radikalizovali v zahraničí.

Jak se vám bude v neděli moderovat? Budete uvolněnější, nebo naopak? A jak se budou cítit hosté ve vašem studiu?

Ještě nemám na neděli domluvené hosty (rozhovor vznikl ve středu, pozn. red.), ale vysílat musíme. Nevím, jestli má někdo po té minulé neděli problém přijít do studia, neměli by mít. To, co se stalo v neděli, bylo zkrátka vyústěním té ohavnosti, co se stala. Dobrá, možná jsem byl trochu osobní, odpusťte mi to všichni.

Já jsem ale nemohl zůstat ticho, a pokud mi někdo vyčítá, že se takhle novinařina nedělá a že to bylo neobjektivní a neprofesionální, tak si myslím, že přesný opak je pravdou. Měl jsem to jednou větou přejít? Co říkáte na to, co se v Bratislavě stalo a pak jít na další téma? Nemohl jsem jinak než vyjít s pravdou ven.

To, co se ale událo v parlamentu tuhle středu, nás zase vrátilo zpět. Ne o pár hodin, ale o pár let. My ale nebudeme mlčet. Uvolněný se cítit nebudu, protože to, co se stalo, bude mít dozvuky ještě dlouhou dobu.

Pořád dostáváte reakce na svoje oznámení?

Dostávám, a hlavně pozitivní. Musím poděkovat všem, kteří mi píšou. Nestíhám na ty zprávy ani odepisovat. Píše mi i velmi mnoho lidí z Česka, které jsem motivoval a které to nakoplo a vyoutovali se rodičům. I kdyby to byl jeden člověk ze sta nebo z tisíce, je to super.

Píšou mi i Slováci, že je to motivovalo a přemýšlejí o tom. To je to, čeho jsem chtěl dosáhnout: nebojte se, nemlčte, nemáte se koho bát, nebojme se politiků ani projevů nenávisti. Musíme to posouvat dobře, i když nás zabíjejí, musíme s tím bojovat.