„Nejsilnější, co kdy byl.“ Přichází „kvalitnější“ Fico

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje na Slovensku/

„Kdysi prohlásil, že v roce 2014 už bude v politickém důchodu. Je rok 2023 a on se znovu uchází o post premiéra. V politice, jíž on žije, je už 31 let. Nikdo mu nemůže upřít, že je nesmírně houževnatý, pracovitý politik,“ říká o Robertu Ficovi komentátor slovenského deníku Pravda Marián Repa.

Fico vybral během své dlouhé politické dráhy hned několik „zatáček“, ve kterých by většině politiků kariéra už dávno skončila. Ne tak šéfovi strany Směr. Matador slovenské politiky teď v sobotních slovenských parlamentních volbách usiluje o návrat k moci.

K tomu, aby se už počtvrté stal premiérem, má podle průzkumů dobře nakročeno. A to navzdory všem kauzám, podezřením i své vlastní radikalizaci a šíření konspirací.

Volby chce Fico vyhrát se svou stranou Směr-SD, kterou sám označuje za levicovou. Zkratku „SD“, tedy „sociální demokracie“, letos na jaře doplnil o další „S“, ve významu „slovenská“. Nejde o oficiální změnu názvu, ale strana tak vystupuje ve volebních materiálech a na billboardech.

Podle politologa Ľubomíra Zvady má nová image se zkratkou „SSD“ zdůraznit národní kontext. „Má to záměrně říkat, že to Směr je obránce a ochránce Slovenska a slovenských hodnot a slovenské sociální demokracie,“ vysvětluje politolog z Univerzity Palackého v Olomouci.

V situaci, kdy se kromě Směru definuje jako sociální demokracie i strana Hlas Petra Pellegriniho, jde o snahu se odlišit. „Je to vymezení se proti Pellegrinimu jakožto ‚probruselskému sociálnímu demokratovi‘, ale zároveň také vůči jiným nacionálně a konzervativně orientovaným stranám,“ říká Zvada.

To potvrdil v rozhovoru pro Seznam Zprávy místopředseda Směru Erik Kaliňák. „Sociální demokracie je v zahraničí velmi často liberálnějšího ražení, na Slovensku se pro to ustálil pojem ‚bruselská sociální demokracie‘, a právě proto, abychom se oddělili od tohoto typu, jsme si do názvu dali ‚slovenská‘,“ vysvětluje politik.

Má to odrážet, že strana „víc dbá na problémy, které trápí Slováky“, a že Směr zůstává u pojmu „dělník a pracující člověk“. „Vycházíme i z preambule ústavy a pamatujeme na odkaz Velké Moravy a cyrilometodějskou tradici,“ dodal Kaliňák.

Na marketingové úpravě názvu na Směr-SSD se tak dá dobře demonstrovat směřování strany. Navzdory tomu, že je členem evropské rodiny sociálně-demokratických stran, dá se podle Zvady pro Směr využít řada označení od populistické levice přes eklektický populismus až po konzervativní, národně orientovanou stranu.

„Robert Fico akcentuje sociální oblast, a proto se považuje za levicového politika, jenže sociálně demokratická politika znamená i ochranu marginalizovaných skupin, ochranu slabších, akcent na dodržování lidských práv a environmentální problematiku. A tohle rozhodně Robert Fico nedělá,“ upozorňuje politolog.

Zvada podotýká, že Směr šíří konspirační teorie o Georgi Sorosovi a nevládních organizacích, které by v západní Evropě odpovídaly jazyku populistické krajní pravice. Dalším příkladem může být Ficova protiromská rétorika (v politických začátcích), slova o nepřizpůsobivých a proti LGBT+ lidem, tedy lesbám, gayům, bisexuálům, trans lidem a dalším queer osobám.

Ani v době svého vzniku v roce 1999, kdy se Ficův Směr odštěpil od Strany demokratické levice, se nedefinoval jako sociální demokracie. Strana byla ideologicky neukotvená a chvíli koketovala s myšlenkou být „třetí cestou“ po vzoru Tonyho Blaira.

„Robert Fico pak ale začal vysávat elektorát Mečiarova HZDS, a pochopil, že tohle bude ta správná cesta,“ říká politolog Zvada. Ficovi se povedlo sjednotit levici, ale hned ve své první vládě v letech 2006 až 2010 proklamovaný směr sociální demokracie nerespektoval.

V koalici byly se Směrem Mečiarova HZDS s nacionalistickou SNS Jána Sloty, kvůli čemuž měla Ficova partaj dokonce dočasně pozastavené členství u evropských sociálních demokratů. Zároveň Slovensko přijalo za Fica za svou měnu euro.

Volby vyhrál Robert Fico i v roce 2010, ale moc musel přenechat koalici pravého středu. Ta se po roce a čtvrt rozpadla a následující předčasné volby drtivě vyhrál Směr, který pak sestavil jednobarevný kabinet.

Podle komentátora Mariána Repy ale Fico období své jednobarevné vlády promrhal. „Směr měl neskutečnou příležitost udělat to, co měl v názvu, tedy být sociální demokracií a změnit zdanění na progresivní – prostě dělat sociálnědemokratickou agendu,“ říká Repa. „Trestuhodně ale neudělal nic. Byly to čtyři ztracené roky,“ dodává komentátor levicového deníku Pravda.

V tomto období vidí Repa také začátek ideologické otočky Ficova Směru. „Tehdy se začal dostávat do vod národně-konzervativního populismu,“ myslí si. Za velký symbol považuje dohodu s tehdy opozičním Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH) o ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy. K dohodě došlo na konci února 2014, dva týdny před prvním kolem prezidentských voleb, ve kterých tehdy Fico kandidoval.

Moment ústavní změny zmiňuje jako důležitý i politolog Ľubomír Zvada. Podobným tehdy bylo v kampani i Ficovo prezentování se jako silně věřícího člověka. Fico je přitom bývalý komunista, který do KSS vstoupil na konci 80. let a prohlašoval se za „přísného ateistu“.

„S touhle image křesťana vystoupil v prezidentské kampani, kde se označil za daleko většího věřícího, než jsou samotní věřící. Bylo to ve snaze oslovit nacionálně orientovaný elektorát, jenž je na Slovensku propojený s katolicismem. Vyznívá to jako další pragmatický krok,“ vysvětluje politolog.

Prezidentské volby v roce 2014 nakonec Robert Fico prohrál a prezidentem se stal Andrej Kiska. Tehdy Fico narazil na situaci, se kterou se zatím nesetkal. Ve druhém kole ho porazil neznámý politický nováček, jehož lidé nevolili díky jeho povaze a osobnosti, ale hlavně proto, aby se prezidentem nestal právě Fico.

Ve volbách v březnu 2016 Směr-SD opět zvítězil, ale se ztrátami. Vládní koalici vytvořil s nacionalistickou SNS a stranou maďarské menšiny Most-Híd. „Taková koalice byla velkým překvapením. Byl to zajímavý experiment. Poprvé se stalo, že se dva do té doby nesmiřitelné tábory ocitly v jedné vládě,“ vzpomíná na Ficovu třetí vládu Marián Repa.

Velkou politickou prohrou byl ovšem pro Roberta Fica rok 2018. Jeho vládu tehdy smetly velké protesty po nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

„Myslím, že z úřadu odešel velmi nerad,“ míní komentátor Repa. Ve funkci ho vystřídal spolustraník Peter Pellegrini, jenže vzájemné vztahy se rychle zhoršily. „To ukázala i kampaň Směru před parlamentními volbami v roce 2020. Tehdy probíhala jakoby paralelně, a Fico s Pellegrinim se nikde neukazovali spolu,“ říká Repa.

Zatímco Pellegrini dával straně přívětivější tvář (usměvavou, s pověstnými dolíčky), Fico dělal kontaktní kampaň v regionech a zaměřoval se na voličské jádro Směru. Volby nakonec strana prohrála a únor 2020 znamenal na Slovensku po osmi letech politické zemětřesení.

Vznikla koaliční vláda vedená hnutím OLaNO a Směr se dostal do opozice. „V té chvíli to vypadalo, že Směr skončil. Preference klesly někam k 8, k 9 procentům a zdálo se, že je ta strana mrtvá,“ líčí Maroš Repa.

Odešel z ní navíc Peter Pellegrini, který si s dalšími spolustraníky založil stranu Hlas a stal se lídrem politických průzkumů. Kvůli rychlému a velkému politickému zklamání, které znamenala vláda Igora Matoviče, byl Pellegrini na nejlepší cestě stát se příštím premiérem.

Tehdy byl Robert Fico v hluboké krizi, zlomený, a mezi novináři se šířily i fámy, že začal holdovat alkoholu.

Že se z propadu v roce 2020 už nedostane, si myslel i politolog Juraj Marušiak ze Slovenské akademie věd. „Směr by velmi slabý a předpokládalo se, že strana už nemá další budoucnost. Myslelo si to vícero lidí, včetně mě,“ říká Marušiak s tím, že „to byla evidentně chyba“.

Jenže Robert Fico po fázi politického útlumu ožil. „Najednou začal překypovat aktivitou, začal dělat tiskovky a od určité doby je běžné, že má dvě, tři tiskovky denně. Aktivně začal používat facebook, na kterém zveřejňuje videa. A Směr začal pomaličku znovu růst,“ vzpomíná na rok 2020 Repa.

„Je až neuvěřitelné, jak se dokázal Robert Fico postavit na nohy. V roce 2020 byl naprosto odepisovaný, a teď podle průzkumů vede,“ hodnotí to Repa krátce před volbami.

Lidé, kteří byli v deziluzi z Matovičovy vlády, navíc za pandemie koronaviru začali vnímat Fica jako jedinou jasnou opozici. Peter Pellegrini byl sice populární, ale oproti Ficovi neaktivní a bez jasných postojů.

K zásadnímu zlomu pak došlo letos v březnu, kdy Směr poprvé v průzkumu přeskočil stranu Hlas, a dostal se nad 17 procent. „Já jsem tehdy predikoval, že Směr dál poroste, a Hlas bude dál klesat. Směr byl totiž jasně a tvrdě vymezený vůči vládě,“ líčí Repa.

Dnes je situace strany Směr úplně odlišná než v roce 2020, podotýká i politolog Juraj Marušiak. Za hlavní zdroj síly přitom nepovažuje Ficovu houževnatost, ale slabost a nekompetentnost jeho protivníků. „S neúmyslnou pomocí Igora Matoviče, Eduarda Hegera a Zuzany Čaputové se Robert Fico dokázal dostat zpátky na první příčky,“ říká Marušiak.

Podle místopředsedy Směru Erika Kaliňáka je teď Robert Fico v „neuvěřitelné kondici“. „Fyzické i politické. Myslím si, že v případě, že Směr bude úspěšný a podaří se nám sestavit vládu, tak uvidíme jiného Roberta Fica – kvalitnějšího a nejsilnějšího, co kdy byl,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ficovi jako by paradoxně pomáhala i „smyčka“, která se od změny vlády začala stahovat kolem Směru a prostředí na něj napojeném.

„Víme, že 12 let vlády Směru skončilo více než stovkou obviněných a už více než čtyřicítkou odsouzených lidí z jeho režimu,“ napsal nedávno šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný. List zveřejnil i mapu kauz s korupčním podezřením.

Stíhání čelil několikrát i Fico. Loni například kvůli založení, zosnování a podpoře zločinecké skupiny a ohrožení daňového tajemství. Obvinění souviselo s podezřením na diskreditaci politických oponentů Směru a bývalého prezidenta Andreje Kisky. Parlament ale Fica k trestnímu stíhání nevydal.

Další stíhání Fica, podobně jako několika dalších politiků Směru, stopl svým zásahem generální prokurátor Maroš Žilinka.

„Je až neuvěřitelné, jak se dokázal Robert Fico postavit na nohy. V roce 2020 byl naprosto odepisovaný, a teď podle průzkumů vede,“ dodává k tomu publicista Marián Repa.

Výsledky sobotních slovenských parlamentních voleb zdaleka nejsou jasné. Směr sice i v posledních průzkumech vedl, ovšem jen s nevelkým náskokem nad Progresivním Slovenskem.

Důležitou roli může při sestavování vlády hrát také Pellegriniho Hlas. A poměry v parlamentu a sílu vítěze také zásadně ovlivní, kolik politických stran se do Národní rady vlastně dostane, či spíš kolik jich zůstane pod hranicí pro vstup do parlamentu. Vícero stran totiž balancuje kolem pětiprocentní hranice.

Nejasný je i osud formace Igora Matoviče, jež tentokrát kandiduje jako volební koalice, a potřebuje proto získat minimálně sedm procent. Pokud propadne mnoho hlasů, ze situace by zřejmě těžil právě Ficův Směr. Jisté je to, že jako první dostane od prezidentky Zuzany Čaputové příležitost sestavit vládu vítěz voleb - i pokud by to byl její „ideový nepřítel“ Robert Fico.