Polský ústavní soud je znovu v krizi, Kaczyńského přítelkyně čelí vzpouře

Na rozdíl od Česka nejde v Polsku o „rozmar“ či potenciální svévoli prezidenta, tamní krize kolem ústavního soudu je totiž vleklá a závažná.

Téměř polovina ústavních soudců má za to, že mandát předsedkyně soudu Julie Przyłębské uplynul už loni 20. prosince, protože ho zákon stanoví jako šestiletý.

Naopak Przyłębská a s ní i vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), jíž je spolehlivou služebnicí, tvrdí, že soud má vést až do prosince 2024, kdy jako soudkyně končí.

Przyłębská argumentuje tím, že v době jejího jmenování předsedkyní ještě funkční období zákony časově nevymezovaly, a ona má tudíž šéfovat ÚS až do konce svého mandátu soudkyně.

Deník Rzeczpospolita v pátek připomněl, že spor nemá kdo rozhodnout, a že o výkladu zákona tudíž rozhodne praxe.

Przyłębská je známá přátelstvím s předsedou PiS Jarosławem Kaczyńským. „Nikdo nemá pochyb o tom, že paní Przyłębská s předsedou Kaczyńským konzultuje všechna svoje důležitější rozhodnutí,“ řekl v roce 2020 pro Seznam Zprávy polský politolog Antoni Dudek.

Soud pod vedením Przyłębské v Polsku v roce 2020 prakticky znemožnil legální provedení interrupce. Liberální portál Oko.press loni na konci roku ústavní soud popsal jako „součást mašinerie likvidující právní stát“ a jako „nástroj pro prosazování nebo legitimizování vnitřní, evropské i zahraniční politiky vlády“.

To, že ústavní soud funguje na zavolání strany PiS, dlouhodobě kritizuje opozice. Ta má přitom sama „máslo na hlavě“.

Krize kolem polského ústavního soudu začala už v roce 2015. Tehdy vládnoucí strany Občanská platforma a agrární PSL, které jsou dnes v opozici, zvolily v létě nástupce všech pěti soudců končících v roce 2015. Volná přitom byla jen tři místa. Tváří v tvář jisté volební porážce v listopadových parlamentních volbách si tímto způsobem chtěly pojistit svůj vliv na soud.

Na krizi navázal nový parlament už s většinou pravicového tábora Jarosława Kaczyńského a předchozí volbu všech pěti soudců ústavního soudu zneplatnil a pětici vybral po svém. Od té doby se mluví o soudcích-dublérech a o nelegitimitě, ba nelegálnosti ústavního soudu.

Zásahů do polského ÚS ale bylo více, protože se instituce stala prvním cílem „pisovské dobré změny“, tedy rozsáhlých personálních čistek, rozbití dělení moci a podmanění si prakticky všech institucí, včetně veřejnoprávních médií.

Když se sám ústavní soud bránil nálezem, který některé kroky PiS označil za neústavní, vláda odmítla jeho nález publikovat ve Sbírce zákonů.

Šest z patnácti soudců teď chce, aby Przyłębská svolala shromáždění soudců ÚS, ze kterého by vzešli nejméně dva kandidáti. Z nich by pak prezident Andrzej Duda měl vybrat nového předsedu či předsedkyni soudu.

Jak bude šestice dál pokračovat a zda se rozroste o další soudce, není zatím jasné. Prezident Duda se ale od problému distancoval s tím, že jde o záležitost ústavního soudu.

V současnosti ovšem hrozí, že další kroky Przyłębská ve funkci a nálezy vyhlášené senáty nominovanými Przyłębskou mohou být zpochybňovány. To se může projevit i ignorováním nálezů některými jinými polskými soudy (což by ovšem kvůli hluboké a vleklé institucionální krizi soudnictví nebylo za vlády PiS poprvé).

Není to první spor o předsednictví v důležitém soudu. Současná vláda se snažila zbavit nepohodlné první předsedkyně nejvyššího soudu Małgorzaty Gersdorfové a přijala v roce 2018 zákon, který by ji penzionoval.

Gersdorfová byla jednou z tváří odporu proti radikálním změnám v justici, které Polsku ordinoval ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro.

Soudkyně nakonec po ostré právní i politické bitvě a intervenci EU svou funkci uhájila a funkční období navzdory komplikacím dokončila v roce 2020.