Špioni u železnice i vodní nádrže. „Zkoušejí, co jim v Polsku ještě projde“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje ve Varšavě/

„Cílem žhářství bylo vyvolat chaos, neklid a strach a způsobit materiální a možná i lidské ztráty,“ cituje deník Rzeczpospolita vyšetřovatele případu diverzní skupiny, která údajně měla podle pokynů ruské zpravodajské služby GRU podpalovat objekty v Polsku.

Právě žhářství, včetně požáru velkého tržiště ve Varšavě, patří k bezpečnostním incidentům, které v posledních týdnech rezonují Polskem.

V nedávné době to bylo i „zběhnutí“ soudce do lukašenkovského Běloruska, série zatýkání kvůli plánovaným sabotážím, útoky na pohraničníky na východní hranici i kybernetický útok na Polskou tiskovou agenturu (PAP) oznamující falešnou mobilizaci a vyslání vojsk na Ukrajinu.

Atmosféru ve společnosti ovlivňuje také volební kampaň, které dominuje téma bezpečnosti, ohrožení nepřítelem z východu, ale i diverzí uvnitř státu. Vládní strany přišly s projektem opevňování východní hranice „Štít Východ“. Probíhá i „zúčtování“ s bývalou vládou strany Právo a spravedlnost (PiS) a média informují o jednom skandálu za druhým.

O bezpečnostní situaci mluvily Seznam Zprávy ve Varšavě na úřadu vlády s Jackem Dobrzyńským, mluvčím ministra-koordinátora tajných služeb.

„Pokud lidé vidí něco podezřelého ohledně kritické infrastruktury nebo infrastruktury důležité pro bezpečnost země a mají obavy, měli by informovat státní služby,“ vyzývá Dobrzyński, který do médií mluví za polskou civilní kontrarozvědku ABW, rozvědku, vojenské zpravodajské služby i protikorupční policii CBA.

Hodně se teď u vás mluví o riziku sabotáže a diverze z ruské a běloruské strany. Jak velké je teď v Polsku tohle riziko?

Východní zpravodajské služby zkoušejí zasahovat do polských struktur a hlavně do struktur EU. Nevím, jestli si vybavujete, ale nedávno došlo ke společné akci českých a polských speciálních služeb, při které se odkryly takové vlivové operace.

Máte na mysli server Voice of Europe?

Ano, server, který zveřejňoval názory a rozhovory, které měly zpochybnit důvěryhodnost Polska a rozhádat nás s jinými evropskými státy nebo Poláky rozdělit. Pro nepřítele není nic lepšího než vnitřně rozdělený národ. Cílem byla i diskreditace unijních institucí a států EU.

Důležitá je v tomhle případě znalost společnosti – aby lidé věděli, že čtou nebo sledují určité věci, které jim předhazuje ruská propaganda. Zkoušejí nás rozhádat, nejen národy, ale i rodiny, přátele.

Co se týká sabotáží, musíme být ostražití. Ne každý požár souvisí se sabotáží. Měli jsme teď v Polsku takovou kumulaci požárů a ke každému případu přistupujeme velmi vážně, ale nemůžeme hned vyvolávat paniku nebo strach ve společnosti.

Došlo k lesním požárům, ale také hořelo varšavské obchodní centrum.

Na jaře někteří Poláci vypalují suchou trávu, takže se v době sucha nedá o každém požáru hovořit jako o případu sabotáže nebo terorismu. V případu požáru tržiště, tedy obchodního centra v Marywilské 44 ve Varšavě, sbíráme všechny materiály, důkazy, nahrávky z kamer, vyslýchají se svědci i ochranka. Je přirozené, že se tím zabýváme.

O průběhu vyšetřování ale naživo neinformujeme, protože Rusové velmi prahnou po tom, aby věděli, jaké informace mají naše služby a kam ve vyšetřování směřují. To nesmíme odkrývat. A také se nesmíme stát součástí hlásné trouby ruské propagandy.

Mluvil jste o spolupráci s českou BIS (Bezpečnostní informační službou), jak probíhala?

Funkcionáři naší ABW (civilní kontrarozvědka) byli touhle spoluprací ohromeni. Bezpečnost Polska, Česka ale i celé EU je naše společná věc. Zejména teď, když máme válku za hranicemi, musíme spolupracovat, mít bezprostřední kontakt a plnou důvěru, vyměňovat si informace a podnikat společné kroky. Úzce spolupracovat musí i prokurátoři.

Češi mají zkušenost se sabotáží v muničním skladu ve Vrběticích. V Polsku se pohybovala skupina, která sledovala pohyby na železnici, muž, který sledoval den na důležitém letišti Rzeszów-Jasionka, došlo k zadržením ve Vratislavi kvůli sabotáži. Jde o nějakou velkou organizovanou skupinu, nebo o jednotlivé agenty či spolupracovníky?

Policie u nás velmi apelovala na obyvatele s tím, že je bezpečnost naše společná věc a aby byli lidé všímaví. Všude nejsou policejní hlídky a lidé, kteří se lokálně navzájem znají, si hned všimnou toho, že se tam objevil někdo cizí.

Pokud lidé vidí něco podezřelého ohledně kritické infrastruktury nebo infrastruktury důležité pro bezpečnost země a mají obavy, měli by informovat státní složky.

Máme informace o tom, že policie dostává upozornění o podezřelých osobách, které si například pořizují snímky. Nedávno přišlo upozornění ve Varmijsko-mazurském vojvodství nedaleko hranice s Kaliningradskou oblastí (Královcem), tedy polsko-ruské hranice, na dvě osoby. Ti dva lidé byli zadrženi. Zaznamenávali podrobnosti o železniční infrastruktuře a vodní nádrži, dělali fotky, dokumentovali to. Padlo rozhodnutí o jejich deportaci.

Takže to byli cizinci?

Byli to obyvatelé Ukrajiny. Těsně před samotnou hranicí tvrdili, že jsou novináři, ale to se dá ověřit jen velmi těžko. Důležitá tu ale byla ta ostražitost a všímavost společnosti a informování policie a zvláštních služeb.

A kde je hranice mezi ostražitostí a paranoií? Ve volební kampani před evropskými volbami je v Polsku téma bezpečnosti a ohrožení z Ruska a Běloruska akcentované velmi silně.

Je takové staré polské přísloví o opatrnosti: Lepší foukat zastudena než se opařit (ve smyslu opatrnosti nikdy není nazbyt). Policie tyhle informace ověřuje, ale je lepší, aby občané dali vědět o něčem, co je znepokojilo, než abychom něco propásli, i když nakonec půjde o falešné podezření.

O to víc, že se východní tajné služby pokoušejí vycítit, co jim ještě projde, kdy budou zadrženi a kdy ne, co získají a co se jim už nepovede. Každý teď má telefon, kterým může natáčet, existují miniaturní kamery a špehování, které vídají lidé v televizích, je při současných technických možnostech velmi lehké.

V souvislosti s tím jsme apelovali na obyvatele, aby nenatáčeli a nezveřejňovali záběry pohybu vojenských kolon, protože všechny tyto přesuny cizí služby sledují.

Jak funguje spolupráce polských služeb s Ukrajinou? Jak se na tom podepsala válečná situace?

Ano, spolupracujeme s ukrajinskými tajnými službami, ale nemohu o tom mluvit, protože nepřítel naslouchá…

Kolik je v Polsku rámcově špionů? Zaregistroval jsem rozhodnutí polského ministra zahraničních věcí o omezení pohybu pracovníků ruského velvyslanectví ve Varšavě, mají zůstat jen v rámci jednoho regionu. To je preventivní opatření, aby se špionům s diplomatickým krytím ztížila práce?

To je rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí, takže je pro mě obtížné ho komentovat, ale na vaši otázku bych řekl, že každá rozvědka na světě by s jistotou chtěla, aby polské služby řekly, kolik evidují špionů. O kolika vědí? Kolik jsme jich zadrželi? Na kolik z nich se zaměřujeme? Proto o tom všem mlčíme.

V jakém stavu jsou polské speciální a tajné služby? Jakou podle vás teď mají image? Protože v posledních letech byly spojeny s aférou Pegasus, tedy s odposloucháváním prostřednictvím spywaru, a s politizací, respektive s jejich využíváním v politickém boji.

Teď máte na mysli Ústřední protikorupční úřad (CBA), který vznikl kvůli boji s úplatkářstvím. Skutečně všechno ukazuje na to, že se poslední roky využíval nástroj Pegasus v případech, které s korupcí nesouvisely a ve kterých šlo spíš o získávání informací o politických záležitostech.

Teď se připravuje zákon, kterým se nahradí CBA za protikorupční oddělení spadající pod policii. Část kompetencí převezme finanční policie a část civilní kontrarozvědka ABW. Ve všech daných službách také probíhají personální změny a teď se nabírají noví lidé.

Avizujete také rozšíření „poboček“ ABW. Kolik jich bude?

Služby nesmí reagovat na už existující ohrožení, ale mají za úkol především tohle ohrožení předvídat a nedopustit jej. Zločinci nemůžou mít náskok.

Metody zločinců se proměňují. Dřív se „obyčejně“ kradlo, teď se rozmohlo okrádání seniorů po telefonu, jejich ošálení a donucení poslat peníze na určité konto. Takové zločiny dřív nebyly. Společnost se v tom musí vzdělávat.

V Polsku se teď během volební kampaně hojně mluví o ruských a běloruských vlivech v politice. Dokonce se kvůli tomu má aktivizovat komise, kterou původně zřídila minulá vláda podle zákona „lex Tusk“. Měl to být bič na Donalda Tuska a byl z toho skandál. Teď se komise vrací za Tuskovy vlády. To je politické vyšetřování…

Ne úplně politické. Podle avíz to nebude parlamentní komise, nebude to komise spojená s politiky, budou tam experti a odborníci z daného oboru.

Ano, to tvrdí politici, že vybírají odborníky.

Dobře, ale… Premiér i ministr jsou politici, oni to avizují. Brzy představí složení komise a z toho bude jasné, že v ní nebudou zasedat politici, že to budou lidé zpoza politiky, aby se všechno přesně objasnilo.

Takže dnešní opozice nemá důvod obávat se nějakých represí? Protože v tomto smyslu se loni mluvilo o lex Tusk a nástrojích komise, když byla dnešní vládní koalice v opozici.

Abych citoval pár let stará slova dnešní opozice: Poctiví se nemají čeho bát.

Nedávno vypukla i další aféra s nahrávkami, tentokrát se týkají tunelování Fondu spravedlnosti z doby vlády PiS a Suverénního Polska. Odkud ty nahrávky do médií unikly? Protože když se člověk zamyslí nad nedávnou politickou historií Polska, může dojít k závěru, že je to taková „nahrávková republika“. Každý rok se něco objeví.

V Česku nic takového nemáte?

Nahrávky se tak často neobjevují. Mám z polské politiky dojem, že si každý nahrává každého, přece už od roku 2014 od nahrávek z varšavských restaurací. A vlastně ještě dřív.

Mě udivuje, že se lidé, kteří pracovali v jednom politickém týmu, navzájem nahrávali. Je to nestandardní chování. Osobně se tomu divím a takové jednání neschvaluji. Že by někdo nahrával spolupracovníky a pak se toho snažil využít.

Na druhou stranu, když si poslechneme, o čem se na nahrávkách mluví a jak a jaké věci se domlouvaly, má člověk dojem, že politici minulé vlády dělali pod rouškou výkonu funkce svůj politický byznys. Peníze z Fondu spravedlnosti měly jít přímo na pomoc obětem trestných činů, jenže byly zneužívány, hovorově řečeno, k politické propagandě s cílem koupit si náklonnost voličů, třeba nákupem hrnců nebo kávovarů do klubu venkovských žen. To bylo z peněz na pomoc obětem trestných činů.