Polská novinářka popisuje zákulisí obilné krize a zpráv o „zlých“ Ukrajincích

V Polsku je to poslední týdny politické téma číslo jedna. Dobrý úmysl, jak pomoci ekonomice přepadené Ukrajiny, totiž narazil v Polsku na realitu. Vývoz ukrajinského obilí do světa náhradní trasou přes polské přístavy dlouhodobě nefunguje.

Ukrajinská pšenice vinou špatné organizace, podvodníků, energetické krize i spekulantů zahltila polský trh. Podobné problémy, byť v menší míře, hlásí vícero zemí na východní hranici Evropské unie. Situaci navíc brzy zkomplikují žně – obilí nebude kam ukládat a nebude pro něj odbyt, vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy polská novinářka Aleksandra Ptak-Iglewská, jež „obilnou krizi“ sleduje.

„Aféra už v Polsku stála křeslo ministra zemědělství Henryka Kowalczyka. Nový ministr Robert Telus zahrnul zemědělce mnoha sliby a prohlásil, že pokud obilí nezmizí ze skladů do žní, rezignuje. S kolegou jsme vtipkovali o tom, že to může udělat rovnou, protože je to nesplnitelné,“ říká novinářka deníku Rzeczpospolita během rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Poslední týdny kolem ukrajinského obilí v Polsku a EU panují zmatky. Jaká je teď situace s jeho dovozem? Zlepšila se organizace? Zavedla se nová opatření?

To je právě dobrá otázka – jestli se něco skutečně zavádí. V pátek se měl obnovit tranzit ukrajinského obilí přes Polsko do polských přístavů a do zahraničí. To obilí už nesmí mířit na polský vnitřní trh.

Obrovským problémem je to, že polská vláda hrozně zanedbala organizaci transportu ukrajinských zemědělských produktů přes Polsko do světa. Polsko deklarovalo velmi potřebnou pomoc Ukrajině při vývozu jejího obilí. To má velký význam pro Ukrajinu, ale také pro příjemce obilí v Africe a na Blízkém východě. Jenže došlo ke kumulaci problémů.

To, že příliv ukrajinského obilí může v Polsku způsobit problémy, je jasné už rok. Vláda už loni v srpnu říkala, že budou zaplombované vlaky, které budou od hranice jezdit zvláštními koridory přímo do přístavů, a obilí se tak nebude dostávat do Polska. Jenže se stal pravý opak.

Nikdo z branže žádné plomby ani speciální vlaky neviděl, na žádný organizovaný transport nedošlo. Ba co hůř, kvůli válce, energetické krizi a růstu cen uhlí a ropy dostalo v polských přístavech prioritu uhlí. A kvůli tomu bylo obtížné exportovat z Polska nejen ukrajinské obilí, ale i to polské, protože my jsme v Evropě velkým pěstitelem.

Jak mi řekl jeden z mých zdrojů: Problémem není to, že jsme do světa neposlali ukrajinské obilí, ale to, že jsme neposlali ani to polské. Ceny pšenice loni raketově vzrostly, v přístavech až na 2000 zlotých, takže zemědělci čekali ještě na vyšší ceny. Ale udělali chybu, protože to byla spekulace, která se jim nevyplatila. Teď je cena 900 zlotých a část pěstitelů své obilí dodnes neprodala.

Takže chápu to správně, že nápad byl míněný dobře – solidárně s napadenou Ukrajinou –, ale realizace se nepovedla? Situaci navíc využili podvodníci.

Ta „obilná krize“ začala letos v březnu. Objevila se záplava zpráv o tom, že jsou to „zlí Ukrajinci“, kteří zasypali Polsko svým obilím.

No ale s tím, jak se věci věnují média a každé z nich odkrývá nové informace, se ukazuje, že na ty „otevřené dveře“ ukrajinských producentů do Evropy se vrhli spekulanti. Z neznámých důvodů najednou vznikl výraz „technické obilí“, které nemusí splňovat žádné normy.

V Polsku teď někteří experti tvrdí, že takové obilí není vhodné konzumovat, ale já bych chtěla zdůraznit, že to není pravda. My nevíme, co v tom obilí je, protože ono se netestovalo a nezkoumalo. Na Ukrajině je ovšem velmi dobrá půda, velmi dobré klima, takže obilí každého druhu může být velmi kvalitní a lepší než v Evropě. Zároveň ale mohlo být i nekvalitní, to ovšem kvůli absenci testů nevíme. U lidí, kteří mluví o tom, že veškeré ukrajinské obilí je nekvalitní, jde podle mě o lobbing.

Takže tu hraje velkou roli i konkurence mezi zemědělci?

Ano, také. Rolníci jsou velmi znepokojení. Sklady s obilím jsou plné a my máme v Polsku dvakrát větší zásoby obilí než před rokem, ale není komu ho prodávat.

Vy jste psala, že do letošních žní, které budou za pár měsíců, by se měly polské sklady zbavit sedmi milionů tun pšenice. To je reálné?

To je věc, která je aktuální v naší polské politice. Vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) začala na tu krizi reagovat až teď, i když o ní věděla od října. Teď ale PiS klesla na venkově mezi zemědělci podpora, protože se cítí opuštění.

Polsko má teď dvakrát větší zásoby obilí než normálně a žně znamenají další příliv obilí, navíc podle prognózy může být letošní úroda rekordní. Jenže to obilí nebude kde uskladnit.

Aféra už v Polsku stála křeslo ministra zemědělství Henryka Kowalczyka. Nový ministr Robert Telus zahrnul zemědělce mnoha sliby a prohlásil, že pokud obilí nezmizí ze skladů do žní, rezignuje. S kolegou jsme vtipkovali o tom, že to může udělat rovnou, protože je to nesplnitelné.

Pro vládu PiS je to tedy velký problém, protože se blíží podzimní parlamentní volby. Dá se ale říct, že je to jen chyba vlády? Polák je i eurokomisař pro zemědělství a Evropská komise se teď snaží problém zalátat financemi pro zemědělce v Polsku a dalších zemích, protože podobná situace je i v Rumunsku či Maďarsku…

Viníků je určitě více; jde o míru pochybení. Evropská komise trochu špatně odhadla závažnost problému, který se dal předpovídat. Jenže Polsko celých pět měsíců Komisi na problém neupozornilo – od října pět měsíců mlčelo, nestěžovalo si ani nežádalo o pomoc při distribuci ukrajinského obilí.

Polsko je první zemí na trase z Ukrajiny, která má možnosti reexportu obilí díky přístupu k moři. Naše přístavy si ale s takovým množstvím neumí poradit, protože musí překládat i jiné suroviny. Pokud by to obilí mířilo přes Polsko dál do přístavů například v Nizozemsku, bylo by to skvělé, jenže pozemní doprava je tak drahá, že by to zvýšilo ceny obilí a to by nebylo konkurenceschopné. Takže tady by byla unijní pomoc potřeba.

Když jsem mluvila s lidmi z Evropské komise, byla jsem ohromena tím, jak moc ten problém ignorovali.

Navzdory tomu je ale hlavním viníkem polská vláda, protože o situaci na „polském dvorku“ se má starat ona. To ona má žádat o pomoc, když vidí, že jí ten problém přerůstá přes hlavu, jenže to neudělala, a navíc byla spokojená sama se sebou.

Situace je teď v Polsku velkým tématem, protestují zemědělci, ministr spravedlnosti mluví o speciálním vyšetřovacím týmu, policejním vyšetřování. Ale zhruba s půlročním zpožděním. Proč se tak dlouho nic nedělalo, kde se vzala taková bota?

To je otázka, kterou si klademe všichni. Já nevidím ani jeden důvod ospravedlňující to, že bylo ministerstvo tak liknavé a nic nedělalo. O to víc, že polská agrární komora (Krajowa Rada Izb Rolniczych) dávala podnět antimonopolnímu úřadu, aby se import z Ukrajiny prošetřil. Úřad odvětil, že je všechno v pořádku, což tvrdilo ještě v březnu i ministerstvo. Tvrdilo, že kontroly importu probíhají.

Jenže skandální je to, že žádné kontroly neprobíhaly. Úřady obilí, co se týče jeho kvality, vůbec nekontrolovaly. Obilí může být buď konzumní – určené pro lidi –, nebo krmné pro zvířata. Jenže ukrajinské zboží se do Polska importovalo jako „technické“ – takové ovšem podle práva neexistuje. Kolem toho je hodně zmatků a úřady nechtějí prozradit, kolik obilí se do Polska dostalo s označením „technické“.

Ale odkud se vzalo to označení „technické“, když žádná taková kategorie neexistuje? Jak je to možné, že se tak dováželo?

To je jedna část toho skandálu, protože se takové zboží do Polska zpoza společného unijního trhu dostat nemělo. Když budeme spekulovat, muselo se dostalo do Polska s nějakou tichou politickou podporou, protože jinak by se na trh dostat nemělo. To se ale teprve bude objasňovat, protože se na to vrhli opoziční poslanci a dotazují se odpovědných úřadů. Ty budou muset říct, co se vlastně stalo.

Vypadá to tak, že označením obilí za „technické“ se měla usnadnit jeho doprava – aby se do Polska dostalo bez stání ve frontách a čekání na kontrolu a bez problémů. Nejspíš mohlo jít o plynulost přepravy.

Takže úmysl možná dobrý, ale provedení ztroskotalo?

Ano, to se v našem rozhovoru opakuje už víckrát. Ten nápad byl dobrý jen teoreticky. V praxi jsme totiž pouštěli do Polska obilí neznámé kvality. Ono mohlo být dobré a k normální konzumaci, ale také ne a může škodit polským konzumentům.

Na Slovensku odhalily testy v jednom případě v zásilce 1500 tun pšenice zbytek pesticidu. Na Slovensku i v Česku se teď téma ve velkém šíří a probírá se také v dezinformačním prostředí. Objevují se i výzvy k bojkotu ukrajinské pšenice a podobně. Dalo se něco takového předpokládat? Například na středoevropské nebo i unijní úrovni?

Myslím, že ano. Pokud jde o unijní orgány, ty mají širší perspektivu než polští zemědělci. Rolníci v Polsku bojují o svůj výdělek, ale EU dbá o stabilitu Ukrajiny a o její příjmy. V evropském zájmu proto je, aby spor utichl. To je vidět na tom, jak neochotně Unie přiznala zemědělcům první finanční pomoc a jak rychle ji pak zvýšila a rozšířila na pět států.

Má tahle situace nějaké rychlé řešení, nebo se potáhne až do polských parlamentních voleb na podzim?

Určitě se potáhne až do voleb a i po nich, protože dnes máme spoustu obilí, sedm milionů tun, a za chvíli jsou žně, takže se objeví dalších 35 milionů tun. Většinu z nich samozřejmě spotřebuje pro vlastní spotřebu samo Polsko, ale vnitřní trh už je obilím nasycený a to se vyřešit nestihne.

Četla jsem vyjádření Donalda Tuska (lídra opoziční Občanské platformy, pozn. red.), že kdyby byla u vlády dnešní opozice, ten problém by nebyl. To je dost optimistické tvrzení. Ale možná v něm trochu pravdy je, protože musím říct, že tak pasivního a nečinného ministra zemědělství, jakého jsme měli poslední rok, jsem snad ještě neviděla.