Radiátory na 17 stupňů. Němci si zvykají na drsnější životní styl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když si lídři německých poslaneckých frakcí v uplynulém týdnu odhlasovali, že se budovy Spolkového sněmu začnou od příští zimy vytápět jen na 20 stupňů a v létě se v nich naopak zmírní klimatizace, bylo v tom více než jen politické gesto směrem k voličům.

Rostoucí ceny energií, které na Evropu dopadly v důsledku války na Ukrajině a omezeným dodávkám zemního plynu z Ruska, rozproudily v Německu nebývalou debatu o úsporách.

Na rozdíl od Česka, kde se diskuse vesměs omezila na rozsah vládních opatření, která mají kompenzovat vysoké účty za elektřinu a plyn, probíhá ve Spolkové republice cosi hlubšího – řeší se změna běžného chování, návyků, provozu veřejných institucí nebo procesů ve firmách tak, aby lidská činnost spotřebovala méně energie.

Důraz na šetrnost se neprojevuje jenom zaručenými tipy v médiích, jak se popasovat s rostoucími cenami. I když se v následujících týdnech teprve ukáže, zda se naplní hrozba úplného zastavení dodávek ruského plynu, z některých regionů přicházejí zprávy, že samosprávy a firmy zvažují, nebo dokonce už zavádějí, opatření, která byla donedávna stěží představitelná.

„V Oldenburgu hrozí studené sprchy a uzavřené bazény,“ hlásá titulek listu Nord-West Zeitung z rozhovoru se starostou severoněmeckého města Jürgenem Krogmannem, který chce rozhodnout po schůzce s krizovým štábem. Radní v bavorském Norimberku nečekali a před víkendem nechali zavřít tři ze čtyř krytých bazénů, zároveň se přestala vytápět voda v otevřených koupalištích.

Omezené dodávky plynu, jeho vysoká cena a perspektiva dalšího zdražování se v posledních měsících projevují také častějšími obměnami zdroje vytápění. Mnoho německých domácností se zbavuje plynových kotlů, třeba i jen pár let starých, zároveň jdou hromadně na odbyt tepelná čerpadla, která fungují bez spalování paliva.

„Co teď zažíváme v kotelnách, je historické. Poptávka po našich službách je enormní,“ popsal týdeníku Spiegel šéf jedné z hamburských instalatérských firem Lars Rückert. Objednávky prý zatím neodmítá, noví zákazníci si ale počkají několik měsíců.

Lidé závislí na centrálním vytápění takovou možnost nemají a musejí se smířit s tím, že v chladných měsících budou jejich radiátory hřát méně, než byli zvyklí. Například největší německý správce nemovitostí, společnost Votovia, oznámila, že v noci bude pronajímané byty vytápět pouze na 17 stupňů. Podobně chtějí šetřit také úřady, školy a další instituce.

Z české perspektivy je pozoruhodné, jak téma úspor uchopili němečtí vládní politici, především jeden, ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck ze strany Zelených. Tomu se před pár týdny podařilo „nakopnout“ veřejnou debatu hláškou, že se celý život sprchuje nejvýše pět minut a kvůli úsporám za ohřev vody tuto dobu ještě zkrátil.

Habeckovo rychlé sprchování („Ich dusche schnell“) se od té doby průběžně skloňuje v médiích i na sociálních sítích. Možná nechtěně symbolizuje to, oč ministr usiluje – o změnu v mentálním nastavení Němců, která by se projevila nejen vynuceným, ale i dobrovolným přechodem na úspornější a ekologičtější životní styl.

Současně je tentýž politik schopen Němcům nemilosrdně vpálit, že je čekají „extrémní dopady“ krize a v příštích měsících zaplatí za energie podstatně víc. Těžko si představit, že by s takovým stylem ve vládě přežil český ministr. V Německu je ale Robert Habeck na prvních místech žebříčků nejoblíbenějších politiků a jeho plány na rychlou ekologizaci hospodářství podporují i lídři německého průmyslu.

To neznamená, že zelený ministr nemá mezi Němci odpůrce a že jsou jeho návrhy všeobecně přijímány. Habeck si vysloužil ironické poznámky od několika politiků i od lidí na sociálních sítích Podle některých komentátorů nemá vláda občanům právo předepisovat, co mají dělat doma v koupelně.

V jiných médiích ale ministr našel zastání. Kupříkladu týdeník Die Zeit přinesl rozhovor s manažerem výrobce vodovodních baterií a sprchového vybavení, který upozornil, že při sprchování delším než deset minut se spotřebuje více vody než při koupání ve vaně. I kritika na adresu Habecka navíc zřejmě pomohla k tomu, aby se úspornější chování v Německu probíralo shora, zdola a aby ho aspoň někteří začali akceptovat jako novou společenskou normu.

Že se fenomén energetické askeze rozvíjí právě v Německu, určitě souvisí se značnou závislostí této nejsilnější evropské ekonomiky na dovozu ruského plynu, a tím pádem i její velkou zranitelností při zkrácení nebo úplném zastavení dodávek. Určitou roli nicméně může hrát i přirozený sklon k otužilosti, který sahá hluboko do minulosti.

Když římský vojevůdce Gaius Julius Caesar popisoval své zážitky z válečných výprav, zmínil se také uznale o tělesné odolnosti velkého a bojovného germánského kmene Svébů.

„A k takové to dovedli otužilosti, že v podnebí nesmírně studeném nenosí vůbec šat kromě kožišin –a ty jsou ještě tak krátké, že valná část těla zůstává nekryta. A jací otužilci! Jen v řekách se koupou,“ poznamenal si pozdější římský diktátor ve svých Zápiscích o válce galské.

Ve 20. století se ideál germánské ztepilosti zprofanoval. Hojně ho využívala nacistická propaganda, když hlásala německou nadřazenost nad méně odolnými, „dekadentními“ národy. Tradiční důraz na otužilost ale z německé společnosti nevymizel ani po druhé světové válce. Jednak vzhledem k poválečné nouzi, ale později také díky výchovnému systému komunistické NDR, který kladl důraz na fyzickou zdatnost.

Je příznačné, že v němčině existuje výraz „Warmduscher“, tedy jednoslovné označení pro člověka sprchujícího se teplou vodou. Používá se jako synonymum pro slabocha, padavku.

Publicista Alan Posener v historizující úvaze pro list Welt am Sonntag připomněl, že němečtí politici ještě celkem nedávno tento hanlivý výraz občas vytahovali, když se silácky vymezovali proti zhýčkanosti a „morálnímu úpadku“. I tento článek přitom vznikl jako reakce na poučky Roberta Habecka o sprchování. Autor ministrovi vytkl, že míchá politiku s privátní sférou. Člověk, který se ve svém životě nesprchoval déle než pět minut, je podle Posenera „tak trochu děsivý“.

Podle švýcarského fejetonisty Roman Bucheliho, kterého také zaujala německá diskuse o osobní hygieně, jde ale o něco jiného než o právo na soukromí vyjádřené nerušenou dlouhou a teplou sprchou.

„Možná právě začal konec pohodlnosti. Příliš dlouho jsme brali svět jako samozřejmost, protože většinu času všechno běželo jako na drátku,“ napsal v listu Neue Zürcher Zeitung. Lidé si představují, že mnoho věcí kolem nich funguje bez problémů, opak je ale pravdou.

„V této souvislosti není na škodu lidem připomenout, že nedostatek je pro většinu světa absurdní samozřejmostí a že v každodenním životě se můžete spolehnout jen na to, že už se nedá na nic spolehnout,“ podotkl autor.