Jako když se vaří žába. Slavná moderátorka říká, proč na Markíze práskla dveřmi

S Markízou je spojená už od svých 16 let, dospívala s ní a už roky na její obrazovce účinkuje v taneční soutěži Let’s Dance, slovenské obdobě StarDance. Známá moderátorka Adela Vinczeová, rozená Banášová, však nedávno oznámila, že v pořadu končí.

Ve složité situaci touhle cestou podpořila svého manžela Viktora Vinczeho, který v populární televizi vede odbory a zároveň i sledovanou bitvu proti tlakům na zpravodajství. „Politická situace se u nás volbami změnila. To je přirozené,“ říká Vinczeová pro Seznam Zprávy s tím, že se změnou „začaly i velmi silné tlaky na zpravodajství Markízy“. Nátlak vedl k protestu redaktorů a nakonec i ke konci několika známých tváří.

V rozhovoru mluví i o manželovi, jehož Markíza za poskytnutí interview finančně sankcionovala. A nedávno si musel vybrat: buď bude dál moderovat televizní zprávy, anebo taneční show. Vinczeová za tím vidí snahu zbavit se dalšího hlasitého odpůrce změn ve zpravodajství, ve kterém se po nástupu čtvrté vlády Roberta Fica začala upozaďovat kriticky pojatá politická témata.

„Zdá se, že zájem překreslit zpravodajství dál trvá, ovšem už ne velkou ‚explozí‘, ale nenápadněji, sofistikovaněji. Je to jako když se pomalu vaří žába, která si toho sama ani nevšimne,“ říká Adela Vinczeová o aktuální situaci.

Jak se vám teď na Slovensku dýchá? Za uplynulý rok se toho stalo hodně.

Mně se zatím dýchá docela dobře. Jsem člověk, který vnímá, že dýcháme společný prostor, a hledám odpovědi na otázky, co udělat pro to, aby se nám dýchalo dobře všem. Vnímám ale, jak těžce dýchá kultura a jak se stále obtížněji dýchá médiím. Nejsem ale ten typ člověka, který by okolnostem dovolil, aby mu zabránily svobodně dýchat.

Ovlivňuje to nějak tendenci vyjadřovat se k věcem veřejným? Protože pokud se nepletu, vy jste se k politice nikdy otevřeně nevyjadřovala. Nenarazila jste za ten rok na červenou čáru, která by tenhle přístup změnila?

To moje nevyjadřování se nebylo kvůli tomu, že bych měla červenou čáru nějak výrazně posunutou. Já pořád zvažuji význam toho „vyjadřování se“. Když to tak sleduju, obávám se, že v téhle polarizované době jsou politické názory lidí už tak zřejmé a tak vyhraněné, že politická debata má jen velmi malý smysl. Lidé s politickými názory srostli natolik, že když začnu něčí politický názor zpochybňovat, bere to jako osobní útok. Nikdo nechce debatovat.

Považuju za důležitější mluvit o společenských tématech, která sice jsou politická, ale lidé na ně ještě nejsou tak přecitlivělí a nefixují si v nich konkrétního politika. Vždycky jsem dávala prostor důležitým tématům, jako jsou práva LGBTI lidí – to pro mě ani není politická otázka, ale lidská. Někdo si z toho udělal politický nástroj, ale podle mě je důležité, aby mlčící většina otevírala témata lidskosti, empatie a morálky.

Abych ale řekla, že já volím toho a toho? To by jen zablokovalo vnímání lidí, kteří by jinak ve společenských tématech mohli změnit svůj kompas.

Nevystupovala jste na pódiích na demonstracích, třeba na sérii protestů proti změně trestního zákoníku nebo proti dalším kroků vlády Roberta Fica. Je nějaká situace, kdy byste do ulic vyšla?

Mám ohledně toho takový vnitřní rozpor. Díky svému otci (spisovatel Jozef Banáš, jehož slovenská média v souvislosti s postoji k pandemii covidu-19 a válce na Ukrajině označují za konspirátora, pozn. red.) jsem v kontaktu i s jiným názorovým břehem, a vnímám, že jakmile někdo vystoupí na to pódium, je automaticky odepsaný. Automaticky toho člověka přestanou poslouchat a skončil u nich.

Na druhou stranu mám za to, že je důležité dávat najevo postoje a že je důležité, že se lidé shromažďují a dávají najevo, že něco není v pořádku. Kvůli tomu vnitřnímu rozporu zvažuji, zda by si můj hlas, pokud tedy má nějakou váhu, neměl zachovat dosah a vliv. A to není kvůli nějakému alibismu a obavy ze ztráty popularity.

Zmiňujete svého otce, který má dost výrazné názory. Jak funguje vaše politicky polarizovaná rodina? Sejdete se u nedělního oběda a vynecháváte politiku, nebo jak to děláte?

Částečně politiku vynecháváme, ale někdy se snažíme diskutovat, ty naše mikrosvěty totiž oba vnímáme jako laboratoře. Zjišťujeme tehdy, jestli je vůbec možné diskutovat – a ono to možné je, i když pak stejně každý odejde s tím názorem, se kterým přišel. Nehádáme se, nekřičíme na sebe, ale zůstáváme ve stejném názorovém spektru.

Nezaskočí vám u oběda?

Nezaskočí. Je zajímavé, že i když člověk poskytne spoustu argumentů, na které ten druhý vlastně nemá odpověď, i tak ten jeho názor zůstává stejný. To mě ještě víc utvrzuje v tom, že v tématu politiky se lidé už nedají měnit. Jde to ale v hodnotových a společenských tématech, což může ovlivnit i politické vnímání.

Co pro vás znamená televize Markíza? Začala jste tam pracovat velmi brzy, vlastně jste s tou televizí vyrostla.

Je to velká část mého mediálního života. Začínala jsem tam v 16 letech, takže mi to dalo velký prostor naučit se na redaktorské pozici dělat živé vstupy a příspěvky.

Už v 16 letech?

V 16 jsem na Markíze natáčela příspěvky pro Teleráno a stříhala je, dělala jsem živé vstupy a někdy jsem zastupovala scenáristy. Naučila jsem se hodně ze základů televizní práce. Potom jsem přešla do rádia a pak zase zpátky do Markízy už do velkých projektů. Markíza pro mě znamená konkrétní lidi, kolegiální i důležité přátelské vztahy.

Jakou roli podle vás hraje Markíza ve slovenské společnosti? Ona má dost specifické postavení i kvůli době vzniku a časům, kdy vlastně suplovala veřejnoprávní média.

Struktura médií je u nás trochu jiná než v Česku, kde máte média veřejné služby. Slovenská veřejnoprávní televize byla vždy pod velkým politickým tlakem, případně se její zpravodajství dostalo na úroveň, která není pro diváka zajímavá. Markíza si vytvořila silný aparát schopných novinářů, kteří jsou s ní od začátku, a hrála a snad do nějaké míry dál hraje významnou roli při masovém informování v duchu pravidel korektní žurnalistiky.

Markízu vlastní česká investiční skupina PPF, je to soukromá televize a je to její vlastník, který určuje podobu vysílání. Zároveň ale mají pro zpravodajství platit univerzální pravidla a standardy. Proč se tedy ten poslední rok vede zápas o podobu zpravodajství? Jak se za tu dobu ve vašem vnímání Markíza změnila?

Myslím, že jste v téhle otázce také nabídl určité vodítko k některým odpovědím. Politická situace se u nás změnila. Je to přirozené a vnímám to jako výsledek naší demokracie, jejíž uživatelé ještě nedostali návod k použití. Je to ale výsledek demokratických voleb a k tomu není co dodat.

S tím ovšem začaly velmi silné tlaky na zpravodajství. Soukromá televize sice má právo vytvořit si zpravodajství, jaké chce, ale nesmí se to bít s pravidly novinařiny. Jenže přesně to se začalo dít.

Když se televize rozhodne, že místo zpravodajství bude mít magazín, kde se bude mluvit hlavně o teplotě vody na koupalištích a budou tam živé vstupy s kominíky, je to legitimní cesta. Pokud se ale začne zasahovat do otázek politiky, například tím, že se vůbec nebudou zpracovávat nebo jen nějak okleštěně, naráží to na novinářskou svobodu.

A proč se to děje? V mých úvahách si říkám, že v soukromé sféře to závisí i na majiteli. My si tu rovnici načrtáváme a zkoumáme ji. Pokud ale může někdo zastavit rozhodnutí pár manažerů, které podle mě poškozují značku Markízy, její zpravodajství a tím pádem i svobodu novinářů, je to určitě paní Kellnerová (Renáta Kellnerová, která spravuje PPF jako hlavní vlastník, pozn. red.).

Dává váš manžel Viktor Vincze ještě rozhovory? Za nedávné interview s Denníkem N mu prý vedení Markízy snížilo plat. Vy teď figurujete jako tisková mluvčí? Nebo mluvčí odborů Markízy, které od podzimu váš muž vede? Jak to je?

Ne, komunikuji jen za sebe, protože to považuji za správné. Nedostala jsem se do téhle situace dobrovolně, ale život to tak vtipně poskládal - to je odpověď na otázku, proč teď s vámi mluvím já. Navíc, můj manžel a jeho kolegové ze zpravodajství se vyjadřovat nesmí. Založili tam odbory právě kvůli tlakům, které vyústily ke konci výrazných osobností Markízy Michala Kovačiče a Adela Ghannama.

Když se objevily informace o tlacích, z vedení nebyla vůle zastat se vlastních redaktorů. Oni v čele s Michalem Kovačičem řadu měsíců podnikali promyšlené kroky, které vůbec neměly za cíl poškodit značku Markízy. Když už to ale jinak nešlo a možnosti se vyčerpaly, Kovačič ve svém diskuzním pořadu promluvil o orbanizaci médií na Slovensku. Za to ho stáhli z obrazovky a on teď aktuálně spustil vlastní projekt 360.

Tahle „exploze“ Markíze moc nepomohla, takže pak v létě nastalo zklidnění a byl prostor na rozdýchání celé věci.

Čas na teploty na koupalištích?

Ano, v létě adekvátní (smích). Zazněl i příslib, že Markíza bude pokračovat ve zpravodajství jako do té doby. Teď se ale zdá, že zájem překreslit zpravodajství dál trvá, ovšem už ne velkou „explozí“, ale nenápadněji, sofistikovaněji. Je to jako když se pomalu vaří žába, která si toho sama ani nevšimne. V redakci to vnímají, a proto se i tamní odbory snaží tlaku čelit, i když nevíme, jak dlouho ještě.

A právě váš manžel od podzimu stojí v čele odborů.

Ano, kromě toho, že je hlavní tváří zpravodajství, vede i odbory, které tak jemně šlapou na kuří oko snahám změnit zpravodajství do verze, která by se politice spíš vyhýbala.

Pochopil jsem, že zásahy do zpravodajství nejsou úplně prvoplánové, ale že jde třeba o to, že některé politické kauzy, které by normálně otevíraly hlavní zprávy, se upozaďují a vysílají se v čase mnohem později.

Já jako pozorovatel, který do toho trochu vidí, můžu říct, že to, že se takové politické věci někde objeví, je samo o sobě úspěch. Stav zpravodajství je výsledek…

Zápasu?

…můžeme říct i zápasu, nebo komunikování, ale těžko říct, jak dlouho se to dá vydržet.

A proč o tom celém mluvím? Já od začátku figuruju na Markíze v taneční soutěži Let’s Dance (obdoba StarDance vysílané na ČT, pozn. red.). Poslední tři roky jsem byla v porotě a můj manžel celý pořad moderoval. No a když začaly ty věci kolem zpravodajství, nezískal si svou aktivitou u vedení velkou oblibu, i když televize navenek deklaruje, že s ním počítá a že je tváří zpravodajství. Otázkou je, jestli by tou tváří byl, kdyby nebyl v odborech, protože odborářský šéf se nedá jen tak vyhodit.

Po všech událostech dostal Viktor na výběr dělat buď zprávy, nebo moderovat Let’s Dance. Já z toho dedukuji, že kdyby si vybral Let’s Dance, zpravodajství se „zbaví“ někoho, kdo se vedení kouká pod prsty.

Na druhou stranu, já si moc nedokážu představit, že by třeba Marek Eben uváděl zároveň StarDance i Události. Nejsou to dvě věci, které úplně nejsou v souladu s myšlenkou zpravodajství?

To je jiné téma. U nás v programu Tvoje tvář má známý hlas účinkovali redaktoři zpravodajství. Dá se o tom debatovat a můžete mít pravdu, ale je zajímavá shoda okolností, že se to řeší právě teď, když to tři roky nebyl žádný problém.

Já jsem dokonce od vedení Markízy dostala potvrzenou informaci, že „člověk, který vystoupil proti Markíze“ by neměl být prezentovaný jako její výrazná tvář. To lze akceptovat jako jejich manažerské rozhodnutí, ale také stojí zato zamyslet se, jestli vystoupil „proti“ Markíze, anebo na její podporu jakožto relevantního zpravodajského zdroje.

Potvrdili mi, že stažení z Let’s Dance (i když dostal na výběr) je reakce na Viktorovu aktivitu v posledních měsících. Takže trest…?

V té souvislosti jsem zaznamenal jeden paradox, o kterém psal portál Aktuality.sk. Moderátorka Markízy Marianna Ďurianová za honorář moderovala akci organizovanou ministerstvem práce, a Markíze tohle míchání světů nevadilo.

Je to jeden z mnoha paradoxů.

Vy jste na ten nejnovější vývoj zareagovala odchodem z Let’s Dance. To byl váš atomový kufřík? Jak moc to soutěž ovlivní?

Neumím si představit, že bych tam za takových okolností seděla a tvářila se, že je všechno v pořádku. Zároveň si myslím, že lidé potřebují chléb a hry, a že všichni jsou nahraditelní. Nechtěla jsem ten projekt poškodit, protože ho mám velmi ráda, a bojuji s pocitem, že to teď těm lidem, které mám ráda a jejichž práce si vážím, komplikuji. Nedělám to kvůli vzdoru k Let’s Dance nebo k Markíze, ale kvůli aktuálním krokům vedení televize. Pořád se to snažím od značky oddělovat.

A jestli to je můj atomový kufřík? Nevím. Je opravdu hodně vnímavých lidí, kteří vnímají souvislosti a reagovali vyjádřením podpory a uznání. Je ale také velká skupina lidí, která se bude dívat i kdyby v porotě místo mě seděl cvičený pudlík. Tak jako tak, moje jednání považuju za správné, a tečka.

Jak dlouho je tenhle zápas o kvalitu zpravodajství udržitelný?

Na tuhle otázku nikdo nemá odpověď. Komplikuje to nenápadnost, sofistikovanost a pomalost kroků. Nikdo neběží na barikády, protože nejde o náhlou změnu, ale změnu pomalou a nenápadnou. Může to mít různé verze počínaje tou, že to někteří redaktoři vzdají, že to vzdají odbory, anebo naopak Markíza pochopí, že se může vrátit ke své původní image a nemusí se podřizovat.

Pak je tu ještě osobní rovina. Co to udělá s námi? Co to bude znamenat pro moji mediální budoucnost? Má to hodně zajímavých rozměrů s nejasnou budoucností.

Vy máte svou talk show Trochu jinak s Adelou na STVR, bývalé veřejnoprávní RTVS. V té pokračujete? Situace kolem STVR je a bude turbulentní, chystá se volba vedení. Tady politické tlaky necítíte?

Mám úplně jiný vhled do dění v Markíze a v STVR. STVR je pod drobnohledem veřejnosti a o každém přešlapu se tam ví, ale to, co se děje v soukromých médiích se tak trochu přehlíží. A ačkoli jde o soukromá média, měl by se v nich dodržovat kodex zpravodajství. Je to podobné jako v případě soukromé nemocnice. Majitel tam přeci nemůže zasahovat do lékařských postupů.

V STVR mám pořad, do kterého si opravdu zvu koho chci a řeším témata, která chci, ať už kulturní nebo otázky menšin. Mám tam velkou svobodu a zatím mi nikdo nic neřekl. Považuju tenhle prostor za vzácný, a i když pořad nesleduje milion diváků, svou základnu má a tím pádem i určitý vliv. Za takový prostor jsem vděčná a dokud mi do něj nikdo nezasahuje, ráda bych si ho udržela.

Co by u vás spustilo alarm a znamenalo stopku? Dostat instrukce k pozvání nějakého „plochozemce“, tedy někoho ve stylu vlivného spojence ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáše Machaly?

Kdyby mi řekli, že nějaká témata nemám rozebírat a že si nemám zvát tyhle a tyhle lidi a že mám ubrat z toho a tamtoho. Tehdy by to pro mě už nemělo smysl. Zatím to smysl má.