Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje/
Region v polském Podleském vojvodství se specifickou atmosférou a také specifickými problémy. Na polsko-běloruské hranici leží kromě polí, mokřadů a lesů také cenný Bělověžský prales. Jeho zbytky, které jsou chráněné, přežily před pěti lety masivní kácení. Těžbu dřeva odůvodněnou šířením kůrovce zastavila až pokuta vyměřená polské vládě unijním soudem.
Od loňského léta se pozornost na severovýchodní Polsko upřela znovu. Důvodem byly skupiny migrantů z Blízkého východu a Afriky, které se na trase vedoucí přes Minsk pokoušely dostat do Evropské unie. Jde o desetitisíce lidí.
A i když se teď věnuje pozornost jiným tématům – hlavně nevídané polské pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny – běženci na bělorusko-polskou hranici přicházejí dál.
Cesty migrantů například z Iráku, Sýrie nebo také Kuby spoluorganizují složky režimu diktátora Alexandra Lukašenka. Jde o formu hybridní války a také byznys – výprava do Evropy stojí migranty i tisíce dolarů. Peníze mají od příbuzných na Západě, kam také směřují.
Majestátní polský dub Dunin neboli „Strážce (Bělověžského) pralesa“. Letos na jaře ho lidé v anketě vybrali Evropským stromem roku.
Dunin je asi 400 let starý, měří přes 13 metrů a v obvodu má zhruba 4,5 metru. Roste v Podleském vojvodství nedaleko hranic s Běloruskem.
Strom, který v minulosti poškodil úder blesku, roste na okraji vesničky Przybudki. Dřív u něj byly strážní budky oddělující královské lesy.
Teď stojí Dunin osamocený. Staré původní lesy v jeho okolí jsou už dlouho vykácené, dub ale stále leží na širším území nazývaném Bělověžský prales.
Severovýchod Polska má specifickou atmosféru. Žije tu mnoho národnostních menšin, například muslimští Tataři, ale také pravoslavní Bělorusové.
Pravoslavných kostelů je mnoho i kolem Bělověžského pralesa. Typické jsou tu také barevné dřevěné chalupy s okenicemi.
Prales v Polsku zahrnuje národní park a další chráněné zóny a je zapsaný do UNESCO. Před pěti lety se ve zdejších lesích ve velkém kácelo. Nelegální, ale státem řízenou těžbu dřeva zastavil až evropský soud.
Tehdy se Bělověžský prales stal na chvíli tématem číslo jedna. Demonstroval vztah polské vlády k životnímu prostředí, ale zároveň i vzepětí občanské společnosti a aktivistů, kteří proti těžbě protestovali.
Zdejší hluboké a převážně listnaté lesy jsou domovem mnoha chráněných druhů rostlin a živočichů. Úspěšně se tu podařilo obnovit populaci zubrů.
Například tahle pětičlenná skupina ráda navštěvuje louky u jedné ze vsí obklopených pralesem.
Setkání s volně žijícími zubry je nezapomenutelný zážitek. Tihle jsou na soužití s lidmi zvyklí. Umožňuje to i finanční motivace pro místní na úpravu luk. Od června už se ale zubři moc neukazují – kvůli horkům se ukrývají v pralese.
Loni se prales, který dělí polsko-běloruská hranice, dostal znovu na „první strany“. Důvodem je nelegální migrace z Běloruska.
Organizátorem migrační trasy pro lidi hlavně z Blízkého východu je podle polské vlády režim Alexandra Lukašenka. Migraci využívá jako zbraň v hybridní válce proti Evropské unii s cílem destabilizace situace.
Varšava vůči migrantům zaujala tvrdý postoj. Legalizovala tzv. push backy, a pokud se lidem podaří hranici nelegálně překročit, odveze je zpět do lesa a pošle do Běloruska. V mokřadech a lesích také umírají lidé – například na utonutí nebo podchlazení.
Polská vláda vyhlásila podél 180 kilometrů dlouhé hranice „zakázanou zónu“ a migraci chce zastavit pět metrů vysokou bariérou s betonovými základy.
Zeď protne i Bělověžský prales. Přírodovědci varují, že to bude mít velké dopady na životní prostředí a migraci zvířat. V ohrožení bude například populace rysa. Detailně se tématu budeme věnovat v reportáži.
Vesničkami ve velkém projíždějí nákladní auta, vojenská technika, míchačky a další vozidla. Uzavřená zóna také komplikuje podnikání – turisté nepřijíždějí, protože se bojí, a místním kompenzace od státu nestačí.
Vjezdy do zóny se zákazem vstupu už měsíce označují cedule a také četné vojenské a policejní kontroly. Výjimku mají místní obyvatelé. Někteří z nich lidem v lese z humanitárních důvodů pomáhají, riskují přitom pokutu nebo zadržení.
Ani nákladná stavba vysokého plotu ale migraci z Běloruska do Polska zabránit nedokáže. Lidé od hranice informují o podkopávání bariéry nebo vytrhávání ocelových částí plotu. Projekt ale ještě doplní elektrické zabezpečení.
Skupinky lidí přicházejí dál a pokud mají štěstí, míří hned do západní Evropy. Cesta je stojí i desítky tisíc dolarů. Ty pocházejí často od rodin, které už jsou na Západě. Byznys s lidmi se stal zdrojem příjmů složek zkorumpovaného Lukašenkova režimu.
Podle místních jsou úspěšní hlavně mladí muži a solitéři, kterým se podaří projít nepozorovaně. Větší skupiny s dětmi a staršími lidmi často polští pohraničníci opakovaně vracejí do Běloruska. Odtud je pak do Polska znovu vytlačují tamní ozbrojené složky.
Větší skupiny s dětmi a staršími lidmi často polští pohraničníci opakovaně vracejí do Běloruska. Odtud je pak do Polska znovu vytlačují tamní ozbrojené složky.
Dění na polsko-běloruské hranici stojí v ostrém kontrastu nevídané polské pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Do Polska jich přišlo už více než 3,5 milionu. Zhruba 1,5 milionu v zemi zůstává.
Varšava vůči migrantům zaujala tvrdý postoj. Legalizovala tzv. push-backy, a pokud se lidem podaří hranici nelegálně překročit, pohraničníci je odvážejí zpět do lesa a posílají je do Běloruska.
V mokřadech a lesích také umírají lidé – například na utonutí nebo podchlazení.
Polská vláda dále vyhlásila podél hranice „zakázanou zónu“ a migraci chce zastavit stavbou pět metrů vysoké bariéry s betonovými základy. Hotovo má být do konce června.
V jakém stavu teď stavba 180 kilometrů dlouhé bariéry je, se nedá nezávisle ověřit. Novináři do zóny bez povolení nesmí, ale redakce neobdržela od pohraničníků potřebnou akreditaci.
Zeď protne i Bělověžský prales. Přírodovědci varují, že bariéra migraci lidí stejně nezastaví, ale bude mít velké dopady na životní prostředí a migraci zvířat. V ohrožení bude například populace rysa, řekl Seznam Zprávám biolog Michał Żmihorski. Tématu se budeme detailněji věnovat v další reportáži.
Tento projekt vznikl za finanční podpory EU. Za jeho obsah nese výhradní odpovědnost autor a nemusí odrážet postoje EU.
