Otřásá Ficovou většinou a říká: Když budeme jako Směr, nemusíme existovat

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší spolupracovnice na Slovensku/

Slovenská vláda má v posledních týdnech potíže s prosazováním některých svých návrhů v parlamentu. Nemůže za to nečekaně nalezená síla opozice, ale skupina čtyř nespokojených poslanců zevnitř koalice Roberta Fica, konkrétně ze strany Hlas, kterou založil současný prezident Peter Pellegrini, ale teď ji vede ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok.

Při hlasováních o návrzích zákona koaličních partnerů a některých ministrů vytáhnou karty z hlasovacích zařízení a zbytek Hlasu, Ficova Směru a nacionalistické SNS bez nich nemá dost poslanců, aby dokázal zajistit fungování parlamentu.

Jedním z odbojných poslanců je Samuel Migaľ. Bývalého novináře do politiky s volbami z podzimu loňského roku dostal Pellegrini. Po roce v Národní radě říká, že poslanci nejsou jen hlasovací stroje a žádá výměnu na postu předsedy poslaneckého klubu strany.

Vadí mu mimo jiné velké sbližování Hlasu a Směru. „Pokud bude naše strana stejná jako náš koaliční partner Směr, tak nevidím důvod, proč by taková strana měla existovat,“ říká pro Seznam Zprávy a odkazuje se na to, že jeho strana vznikla vymezením se vůči stylu Roberta Fica. V rozhovoru se kromě současné situace vyjadřuje k zahraniční politice i tomu, jakou pomoc očekává od prezidenta Pellegriniho.

Jste poslancem strany Hlas a během posledního parlamentního zasedání jste oznámil, že se neúčastníte schůzí svého klubu. Tam se obvykle parlamentní strany dohadují o hlasováních, dalších iniciativách a podobně. Proč jste se tak rozhodl?

Abych uklidnil vášně. Měl jsem pocit, že na někoho působím jako červený hadr, a tak jsem raději zvolil pragmatickou komunikaci bez emocí s místopředsedou Národní rady panem (Petrem) Žigou, který dopředu věděl, jak budu hlasovat, aby nebyl při vedení schůze zaskočený a aby to mohl tlumočit na klubu.

Ale to neznamená, že na klub nebudu chodit. Jednoduše jsem seznal za vhodné se raději stáhnout než vysloveně provokovat.

Vám někdo na klubu řekl, že jste pro ně červený hadr?

Někdy nepotřebujete, aby vám někdo něco říkal, někdy můžete věci vycítit, jak se dějí. Takže je dobře, že budou moci vychladnout hlavy.

Kdy se to pro vás začalo stupňovat? Poprvé si veřejnost mohla všimnout, že hlasujete jinak při odvolání šéfa opoziční strany Progresivní Slovensko Michala Šimečky z postu místopředsedy parlamentu.

Tam jsem otevřeně deklaroval svůj postoj. Považoval jsem to téma za nevhodné pro stranu, která si říká sociální demokracie. I proto, že si myslím, že strana Hlas, tak jak vznikla a jak funguje, má největší konečný potenciál pro možné budoucí koalice.

Že jsme nyní v koalici s SNS a Směrem, neznamená, že v takové koalici musíme být za rok, za dva, za tři, za čtyři, za deset. Prostě musíme dělat normální politiku, za kterou se nebudeme muset stydět.

Patříte ve straně ke křídlu, které by bylo ochotné zvážit i koalici s Progresivním Slovenskem?

Nebyl jsem u jednáních o koalici. Ani mi to nepříslušelo vzhledem k tomu, jak dlouho jsem členem strany nebo z hlediska mé pozice. Nejsem ve straně nic jiného než poslanec a řadový člen.

Z mého pohledu bychom měli mluvit s každým, kdo o to stojí. Jedinou červenou linií je strana Republika (krajně pravicová strana, pozn. red.). Byl bych velmi nerad, kdybychom se dostali do situace, že bychom se museli zamýšlet nad tím, zda naším koaličním partnerem bude Republika.

Vraťme se k současnému napětí ve vaší straně. Předseda poslaneckého klubu Róbert Puci tvrdí, že s ním nekomunikujete a že mu posíláte názory pouze prostřednictvím kolegy Radomíra Šalitroše. Proč tomu tak je? Neměl jste v Hlase prostor mu to říct přímo?

Já jsem od začátku místopředsedou klubu Hlasu. Měl jsem velkou ambici podílet se na chodu klubu, na práci klubu, na poslanecké práci, která není jen o tom, že poslanci přijdou 15 minut před hlasováním na klub, dostanou jména, pro koho budou hlasovat, nebo dostanou zákony, pro které je třeba hlasovat. To z mého pohledu není poslanecká práce.

Chtěl jsem nastavit komunikaci s ministerstvy v působnosti strany Hlas, aby spolupracovala při přípravě legislativy, aby se hledala vlastní poslanecká témata, se kterými budou přicházet do parlamentu, a nebudou to pro Národní radu nášlapné miny. Bohužel v současné době pod vedením pana Puciho nevím, jaký smysl má funkce místopředsedy klubu.

Mohu otevřeně říci, že nejsem spokojen s tím, jak náš klub funguje.

Proč?

Všichni čtyři, mluvím i za své kolegy, ne že bychom ocenili diskuzi, ale trváme na ní. A trváme na diskuzi nejen s námi čtyřmi, ale se všemi poslanci Hlasu.

Mnohdy ani nevíme, jak se ke jménům a některým nominacím dospělo. Ale poslanci nejsou jen hlasovací stroje, jsou to lidé zodpovědní za chod země. Žijeme v parlamentní demokracii a máme kontrolovat vládu. Ne naopak.

Váš kolega Radomír Šalitroš, který také patří k nespokojené čtveřici v Hlasu, v rozhovoru pro Aktuality.sk řekl, že nechcete „legalizovat každou blbost, která přijde do parlamentu“. Koordinujete se společně?

Pan Šalitroš to řekl velmi jasně, a to je naše společné stanovisko, že se odmítáme podílet na věcech, které nejsou v koaliční smlouvě.

Jsme autonomní politická strana, která vznikla proto, že jsme se chtěli zásadním způsobem odlišit od politiky Směru. Chápu, že někteří z mých kolegů byli odchovanci Směru. A chápu, že Směr zavedl určitou politickou kulturu a že moji kolegové jsou zvyklí na takovou politickou kulturu.

Nevyčítám jim to, ale já jsem do strany přišel kvůli myšlenkám Petera Pellegriniho, které byly velmi odlišné od myšlenek politiků Směru, i když jako já vyznávají sociálnědemokratické přesvědčení.

Strana Hlas změnila předsedu. Jak nový šéf Matúš Šutaj Eštok vnímá vaši kritiku? Mluvili jste spolu o vašich výhradách?

S panem předsedou jsme se jednou sešli. Řešili jsme zákon o sportu a zákon o fondu na podporu sportu. Nad jinými záležitostmi jsme se nesetkali.

Jak reagoval?

Řekli jsme si své názory, já jsem řekl, že jsem se poradil s dalšími členy naší strany, kteří jsou odborníky na sport.

Očekávalo se, že budu hlasovat pro Fond na podporu sportu, kde jsme údajně našli kompromis. Kompromis spočíval v tom, že jsem ustoupil z 99,99 %, čili v podstatě ze všeho.

Přesunul jsem své požadavky k zákonu o sportu. Po bouřlivé debatě se domnívám, že mé námitky nebyly přijaty, a proto jsem se rozhodl, že si budu stát za svým a zákon nepodpořím.

Předseda klubu Róbert Puci spolu s Matúšem Šutajem Eštokem a Peterem Žigou, který je pověřený vedením parlamentu, plánují po svátcích pohovory s poslanci, aby upravili fungování strany. S vámi se podle Puciho chtějí pobavit jako s prvním. Už vám to někdo avizoval?

Já si tu schůzku dobře neumím představit. Když si to snažím nějak vizualizovat, tak si to představuji jako… Nevím, jak si to mám představit. Jako zasedání ÚV KSS se straníky nebo jak?

Ale říkám to jasně. Musí dojít na diskuzi, bez ní situaci v koalici nevyřešíme. My nežádáme ani další resort jako jiní kolegové. Možná jsme v tom nečitelní a někoho to překvapuje. Ale jen se snažíme, aby z parlamentu vycházely normální věci. Myslím, že klub by měl mít nové vedení.

Proč jste se začali výrazněji ozývat až teď? Kritizoval jste několik hlasování po odvolání Michala Šimečky, ale přes rok jste v koalici, která například změnila trestní zákon, zavádí diplomacii na všechny čtyři světové strany. Co se stalo, že jste si teď řekl, že už je toho moc?

Když se ptáte konkrétně na trestní zákon, byly zde věci, které byly argumentačně dobře podloženy tím zájmem o restorativní justici (koncept trestního práva, který upřednostňuje kompenzace újmy způsobenou pachatelem před jeho potrestáním, pozn. red.). Když pomineme některé případy, které to přineslo, tak ten základ byl dobrý. Tehdy jsem se rozhodl ho podpořit.

Vždy jsem buď podpořil návrhy, nebo podal pozměňovací návrh. I na odvolání Michala Šimečky byly v klubu různé názory, je to o komunikaci v klubu o kontroverzních věcech. Kdyby byla lepší, i naše výchozí pozice by byla lepší. A nejde jen o naši čtveřici, v Hlasu je nás nespokojených víc.

Jak se vlastně díváte na zahraniční politiku Roberta Fica?

Nemám problém se zahraniční politikou na čtyři světové strany. Musíme mít jasné nastavení naší zahraniční politiky. Musíme být ale jasní ve stanovisku na válku, na Ukrajinu. My v Hlasu víme, kdo je agresor, kdo je napadený, kdo se musí bránit. Z toho vycházíme i my čtyři.

A proto jsme řekli, že pokud kolegové z Národní rady v čele s panem (předsedou SNS Andrejem) Dankem plánují cestu do Moskvy, tak budu velmi rád, když jako strana Hlas jako gesto naplánujeme cestu na Ukrajinu. Protože Ukrajina je náš nejbližší soused. My Ukrajině pomáháme dlouhodobě. Pomáháme jí teď, když posíláme na komerční bázi opravdu velké množství vojenské a humanitární podpory.

Ještě k trestnímu zákonu. Měl jste vůči němu nějaké výhrady?

Samozřejmě, že jsem měl výhrady, ale měl jsem výhrady i k politickým stíháním v minulém volebním období. Dovedu si představit reformu institutu spolupracujícího obviněného. Na tom trestním zákoně je třeba dále pracovat, to, že ho přijmeme, neznamená, že to tak bude vždycky. Musí se přizpůsobovat době, problémům, které jeho implementace v praxi přináší.

V čem byly vaše výhrady při trestním zákonu jiné než u zákona o sportu? Ptám se protože váš koaliční partner Andrej Danko z SNS naznačuje, že díky zákonu o sportu byste měl prospěch z dotací pro hobby horsing (jízda na dřevěných koních na tyči).

To není pravda. Už jsem to tolikrát vysvětloval, že na tom nemám absolutně žádný prospěch. Tak to je, když našemu partnerovi dojdou argumenty, jediná jeho obrana je útok.

Když se ptáte, jaký je rozdíl, tak velký. Změny zákona o sportu byly moje iniciativy, trestní zákon ne. Snažil jsem se legislativně zákon zlepšit. Můj koaliční partner, ne ministr sportu, ale jeho šéf to odmítl s tím, že můj argument jako poslance není přípustný. Nepřišel jsem se žádnou žádosti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Andreji, dej mi něco –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tlumočil jsem to za lidi.

Danko vás obvinil, že jste jako první koaliční poslanec porušil koaliční smlouvu. Konflikt mezi stranou SNS, kterou vede, a stranou Hlas, jejíž jste členem, trvá již několik měsíců. Od té doby, co si SNS nárokuje post předsedy parlamentu, který je již půl roku neobsazen, kritizoval také dnes již bývalou ministryni zdravotnictví Zuzanu Dolínkovou. Jaká je pozice předsedy Hlasu na koaliční úrovni, může prosazovat stranické zájmy? Nebo je naopak slabým předsedou, jak říkají někteří kritici ve straně?

To dnes není otázka dne, tou je přinášení výsledků našim voličům i straníkům. Ano, stejně jako vy vnímám, že stále nemáme zvoleného předsedu parlamentu. To není dobrý signál ani doma, ani v zahraničí.

Ale volbu předsedy parlamentu zablokoval Andrej Danko, ale ne věcným argumentem. Post předsedy parlamentu se na základě výsledku voleb přidělil straně Hlas. To mělo být dávno vyřešeno, a my se stále točíme v kruhu a stále Andreji Dankovi ustupujeme.

Andrej Danko vám kvůli těmto sporům věnoval i jednu tiskovou konferenci. Mluvili jste spolu od té doby?

Ne, pan Danko se mnou nekomunikuje.

Snažil se někdo z koalice urovnat spory mezi vámi a Andrejem Dankem?

Jsou věci, které jsou osobní a tohle byla skutečně osobní věc. Poznal jsem pana Andreje Danka, když jsem byl novinář a on velmi stál o moji přízeň. Měl jsem s ním korektní vztah až do chvíle, kdy zaútočil na mou rodinu a zaútočil na děti, kterým se na rozdíl od něj věnuji. To považuji za šílené a absolutně nepřípustné.

Vzhledem ke kupícím se sporům má koalice Roberta Fica jen těsnou většinu. Snažil se premiér mluvit s rebelujícími poslanci, kam patříte, případně jinak spory urovnat? Zatím se zdá, že Fico dává od koaličních sporů ruce pryč.

Tuto otázku musíte položit Robertu Ficovi.

Kdo vás pozval do strany Hlas? Byl to přímo Peter Pellegrini?

Ano, neformálně jsem s ním debatoval ještě před vstupem do Hlasu. Měli jsme dobrý osobní vztah na pracovní úrovni, z jeho pozice politika, mojí jako novináře. Měli jsme dlouhé debaty o jeho myšlenkách, o jeho přístupu k politice. A já se s nimi ztotožňuji dodnes.

Měli bychom u nich jako strana zůstat. Protože pokud bude naše strana stejná jako náš koaliční partner Směr, tak nevidím důvod, proč by taková strana měla existovat. Ten rozdíl tu musí být.

Komunikujete ještě s Peterem Pellegrinim?

Občas se potkáme na nějaké akci, naposledy tuším 17. listopadu, řekli jsme si pár zdvořilostních vět.

Bavíte se spolu i o dění ve straně? Další z vaší čtveřice Ján Ferenčák říká, že očekává od prezidenta, který zůstává čestným předsedou Hlasu, že pomůže straně vrátit se na správnou kolej.

Souhlasím s panem Ferenčákem, tak to bylo deklarováno, že on jako prezident, jako otec zakladatel strany Hlas má právo vstupovat do těchto debat, což je zakotveno i ve stanovách strany. Samozřejmě ne na nějaké exekutivní, ale na doporučující úrovni.

Já to velmi kvituji, protože je to zkušený politik, který si prošel většinou důležitých ústavních funkcí. Očekával bych, že se spolu budeme bavit. Pokud se strana dostane do slepé uličky, je to i jeho role, aby s námi členy hovořil a hledali jsme společné východisko.

Vrátíte se po svátcích na zasedání klubu? Je ve hře i možnost, že byste z klubu vystoupil?

Nemám problém se po Vánocích setkat, až klub zasedne. Nikoho se nebojím, udělal jsem ústupek vůči straně, aby se uklidnily vášně.

Na nejbližší únorové parlamentní schůzi vás čeká vícero problematických bodů. Budete hlasovat stejně jako doteď, to znamená, že je nepodpoříte?

Co jsem vstoupil do politiky, názory neměním. Jsem ochotný bavit se o kompromisech a bavit se o ústupcích na různých úrovních, ale nejdříve musí ta diskuze být. Pokud nebude, uvidíme, co se bude dít. Teď si musíme všichni oddychnout, vyvětrat si hlavy, zažít příjemné vánoční prostředí v kruhu nejbližších a možná zažít toho ducha Vánoce, který nám dodá více energie a síly na ta správná rozhodnutí v celém roce.