Článek
Těžko si představit obtížnější chvíli pro nástup do tak exponované funkce.
Karl Nehammer, nový rakouský kancléř, přebírá zemi rozkolísanou politickým skandálem svého někdejšího stranického šéfa Sebastiana Kurze.
Jeho domovská lidová strana ÖVP, v jejímž čele rovněž usedl, prudce ztrácí důvěru. Poprvé po letech se v průzkumech veřejného mínění propadla až za sociální demokracii (SPÖ).
A k tomu ještě neshody s vládním partnerem. Zelení měli velký problém s možnou korupční aférou Sebastiana Kurze. A pak tu bylo těžké hledání společné řeči na téma, jak se postavit k masivní čtvrté koronavirové vlně, která v listopadu zasáhla Rakousko.
Nehammerův přímý předchůdce v kancléřském křesle Alexander Schallenberg se nakonec rozhodl nekompromisně vytáhnout proti neočkovaným, ohlásil přípravu povinné vakcinace, a nakonec přistoupil k přísnému lockdownu. Ten platí už třetí týden a je otázkou, co se stane 13. prosince, kdy by měl skončit.
Počty nakažených se sice podařilo zkrotit (přes 15 tisíc nakažených 20. listopadu vs. pět tisíc 5. prosince), jenže svět vyčkává, co věda dokáže říct ke zřejmě vysoce infekční variantě omikron. A s proočkováním se za stejný časový úsek v Rakousku příliš nepohnulo (zhruba o 2,5 % naočkovaných více, aktuálně má obě dávky 67,9 % populace).
Za této situace do čela strany a země usedá devětačtyřicetiletý Nehammer, dosavadní ministr vnitra.
Bývalý voják, který – když se zapomene – mluví kadencí kulometu. A jehož vizáž charakterizoval týdeník Profil následovně: „Při hovoru stojí vzpřímeně, hruď vypnutou. Třídenní vousy, zastřižené šedivé vlasy pečlivě nagelované i bez pomoci kadeřníka – tak vypadají karabiniéři v Rimini.“
Mimochodem vlasy mu podle fotek, které zveřejňuje na Instagramu, během lockdownu stříhala manželka Katharina, s níž má dvě děti. Poznali se v lidové straně, kde Katharina udělala rovněž nemalou kariéru. V minulosti působila jako šéfka komunikace ministra vnitra či ministryně obrany. Stáhla se poté, co se o její angažmá začala zajímat média, která začala skloňovat protekci, které se jí mohlo dostat díky vlivnému choti. Dál pracuje v oblasti public relations, ovšem v privátní sféře.
Šlo ovšem o jeden z mála otazníků, který musel Nehammer za své působení v politice vysvětlovat.
Vážnější bylo selhání rakouských bezpečnostních složek po teroristickém útoku v listopadu 2020 ve Vídni, kde dvacetiletý Vídeňan s albánskými kořeny zastřelil čtyři lidi.
Nehammer uznal chybu, slíbil lepší koordinaci a sdílení informací tajných služeb, provedl reformu – a mazaně přesunul část odpovědnosti na justici. (Pachatel, který patřil mezi příznivce teroristické organizace Islámský stát, byl již v roce 2019 odsouzen kvůli teroristickému spolčení, ale byl brzy předčasně propuštěn. Nehammer prohlásil, že útočník dokázal ošálit justici předstíranou snahou o deradikalizaci.)
V politických kruzích se tento dlouholetý stranický funkcionář těší pověsti profesionála. Rakouská média vyzdvihují, že umí být důrazný, ale také se umí domluvit.
Vlastně s kýmkoli.
„Na rozdíl od svého předchůdce Schallenberga je Nehammer velmi dobře napojen na stranické struktury ÖVP. (…) A na rozdíl od Kurze má také nenarušené vazby i na sociální demokracii,“ napsal o něm německý list Süddeutsche Zeitung.
U běžných Rakušanů – aspoň zatím – Nehammer tak oblíbený není. Podle nedávného průzkumu pro deník Heute zaostával v popularitě za Schallenbergem o 11 procentních bodů. (Sám Schallenberg byl druhý za prezidentem Alexanderem van der Bellenem.) Nehammera překonalo ještě několik dalších politiků.
Pro tuto chvíli je však klíčové, že jeho volbu do čela vlády přijal i menší koaliční partner – Zelení, kteří se s Nehammerem v minulosti mnohokrát střetli kvůli jeho postojům k migraci.
Nehammer je znám jako zastánce přísně restriktivního kurzu. Projevilo se to například, když nechal začátkem roku v rámci noční operace deportovat z Rakouska tři dobře integrované školačky zpátky do Gruzie a Arménie. Kritiku vládních spojenců odmítl ve vysílání Tagesschau tímto výrokem: „Proběhlo nespočet azylových řízení s negativním výsledkem. Od začátku bylo jasné, že nemají žádné právo tu zůstat. Je to chyba rodičů, kteří to záměrně ignorovali.“
Pouštět se do zpochybňování práce úřadů? To Zelení nechtěli a kauza vyšuměla.
O Nehammerově přístupu k migraci svědčí i další případy. Do Afghánistánu nechal deportovat uprchlíky ještě v době, kdy se moci ujímal Tálibán. Je zásadně proti tomu, aby evropské země přijímaly běžence z této oblasti, raději by financoval tábory v nejbližším bezpečném státě. Ve svých projevech k občanům – a že jich kvůli koronavirové pandemii bylo více než požehnaně – pak například důsledně děkuje „všem Rakušanům a všem lidem, kteří v Rakousku žijí“. Na rozdíl od Kurze, který mluvil zkrátka o „občanech“.
Nehammer se Sebastianem Kurzem (vpravo). Nehammer byl v letech 2016 až 2018 generálním tajemníkem lidoveckého svazu zaměstnanců a zaměstnavatelů ÖAAB, od roku 2018 do 2020 generálním tajemníkem ÖVP, v letech 2017 až 2020 byl poslancem Národní rady, dolní komory rakouského parlamentu.
I kdyby nebylo těchto výroků, platil by Nehammer za jednoho z nejviditelnějších politiků současného Rakouska. Díky – či kvůli – pandemii.
Jak připomíná Profil, byl to sice kancléř Kurz, kdo nastavoval mantinely boje s covidem-19. Ale roli „policajta“, tedy toho, kdo musel vymáhat opatření, převzal právě Nehammer.
A byla to role přesně pro něj. Někdejší armádní poručík vystudoval politickou komunikaci na univerzitě v Kremži a poté pracoval jako školitel pro strategickou komunikaci pro různé instituce. Zkrátka přesně věděl, co lidé strachující se o život svůj i svých blízkých potřebují slyšet.
„Jeho hlas zná bez přehánění celé Rakousko. Dosavadní ministr vnitra je od začátku pandemie permanentně v médiích. Na téměř každodenních, dobře připravených vládních konferencí propagoval práci policie,“ uvedla ve vysílání ARD a připomněla Nehammerův citát, jak mluvil o kontrolách opatření: „Jsme takříkajíc flexou, úhlovou bruskou pro hygienické stanice, abychom co nejrychleji přerušili řetězové předávání infekce.“
S manželkou Katharinou na loveckém plese v Hofburgu v roce 2020. Mimochodem spojitost má Nehammer i s druhou rezidencí Habsburků ve Vídni – s palácem Schönbrunn. Od roku 2017 je šéfem lidové strany v bohatém vídeňském obvodě Hietzing, kde se palác nachází.
Na kontroly chodil rodilý Vídeňák i sám. Nebo se svým psem, bavorským barvářem Fanny. Pak se s příznivci na sítích podělil o to, co viděl, třeba zda lidé v kavárně seděli v dostatečných rozestupech.
Co ještě lze o novém rakouském kancléři vyčíst? Pokud zabrousíme do bulváru, pak například i to, že se s Nehammerem na vnitru jen neradi loučili. „Svými důstojníky a zaměstnanci na ministerstvu vnitra byl ceněn jako tvrdý, přímočarý ‚policajt‘ – pracovitý, vždy k dispozici, vždy ve službě. Přátelé ale znají i druhou stránku tohoto politického profesionála: přátelský a vtipný člověk, který je schopen sebeironie,“ uvedl rakouský eXXpress.
Všechny tyto vlastnosti bude Nehammer nepochybně potřebovat.
Posílená opozice volá čím dál hlasitěji po nových volbách a v Rakousku roste odpor proti covidovým opatřením. Jak informovala Deutche Welle, výkřiky odpůrců současných restrikcí se hlasitě ozývaly před prezidentskou kanceláří i ve chvíli, kdy Nehammer skládal svůj slib.
