Článek
Už zhruba osmnáct let jsou to akce postavené na stejném vzoru. Lichotky seniorkám, občerstvení, růže, folklorní vystoupení a lechtivé anekdoty. To vše ku příležitosti svátku žen, ale paradoxně bez žen na pódiu.
V roce 2010 žertoval tehdejší premiér Robert Fico v Hlohovci o příhodě z mládí, kdy si jako chlapec z chudých poměrů přivydělával v bufetu. Prý ho tam tenkrát naháněla „vyvinutá Maďarka“, jíž však nepodlehl. „Já osel. Dneska si říkám, co mě tenkrát mohla naučit,“ citoval tehdy Fica Radiožurnál.
O patnáct let později premiér (už čtyřnásobný) na celoslovenských oslavách MDŽ v Nitře mluvil o opozici jako o „nenormálnosti“ a také vzpomínal na radu svého dědečka: „Roberte, nikdy nevěř třem věcem: psovi, který spí, cikánovi, který něco slibuje, a ženě, která pláče.“
Akce, jejímž podstatným prvkem je i politický marketing, je určená pro voličské jádro Směru. Seniorky samy říkají, že Roberta Fica doslova milují.
Seznam Zprávy z letošní akce v Nitře přinesly reportáž, oslavy Smer pořádá celý týden. Motivace skalních stoupenců slovenského premiéra dál probíráme v rozhovoru s profesorkou politologie z Komenského univerzity v Bratislavě Darinou Malovou. „Přicházejí tam skleslé a odcházejí o dvacet let mladší. Na takových mítincích prostě pookřejí,“ říká o typických návštěvnicích oslav Malová.
Reportáž ze smeráckých oslav MDŽ v Nitře:
Můžeme v souvislosti s tvrdým jádrem podporovatelů či spíše podporovatelek premiéra Roberta Fica mluvit o kultu osobnosti? Nebo je to přehnané?
Kult skutečně existuje, i když je to dost těžko uchopitelné. Robert Fico není první politik, kterého starší ženy na Slovensku zbožňují. Je to přesně ten samý vztah, jaký měl Vladimír Mečiar ke svým voličkám ve vyšším věku.
Robert Fico tohle během let kultivuje, on ví, jak to publikum plné šedivých hlav oslovit. Když jsem byla na jeho mítinku, první, co řekl, bylo: „No, ani já jsem neomládl.“ Hned se se staršími ženami identifikoval.
Něčím podobným začal i na oslavách MDŽ v Nitře: „Děvčata, bozkávám vás,“ prohlásil. Je to promyšlená taktika?
On okamžitě naváže kontakt a říká této skupině svých voličů to, co chtějí slyšet. Je to skupina, kterou jiné politické strany přehlížejí, a tohle je pro ni opravdu důležité.
Musíme o tom uvažovat i sociodemograficky, protože jde o ženy, které mají nízké důchody a měly poměrně těžké životy: tradiční patriarchální rodinu, vychovávaly děti. Rozdělení společnosti jde teď navíc napříč rodinami a názor ženy ve vyšším věku zůstává nevyslyšený.
A tenhle pocit jim takovými akcemi strana Směr vynahrazuje?
Robertu Ficovi se s nimi daří identifikovat a věnuje jim adresnou pozornost. Navíc na takových akcích k MDŽ nemívá dlouhé projevy, místo toho je tam nějaká hudební skupina, která těmto voličkám připomíná mládí a dostane je do dobré nálady. Je tam i pohoštění, guláš. Je to pro ně prostě příjemný den a takový příjemný den se v životě těchto voliček velmi počítá.
Když se bavím s jeho voličkami, jde tam i o velmi důležitý transakční prvek. Často říkají: Migranti a uprchlíci dostávají věci zadarmo, Romové dostávají věci zadarmo, tak proč bychom nemohly my? Jde například o třinácté důchody a sociální balíčky. Za třináctými důchody paradoxně ani nestojí strana Směr, ale Hlas, ale ony si tenhle benefit stejně spojují s Robertem Ficem.
Na tenhle určitý paradox jsem se chtěl doptat. Když jsem se totiž s pozorovatelkami premiéra bavil, měly na některá témata dost odlišný názor než Robert Fico. Některé byly například silně solidární vůči Ukrajině. Zmiňovaly i zdražování nebo špatné zdravotnictví, ve kterém se nelze obejít bez protekce. Ten rozpor ale jako by nevnímaly a už vůbec si ho s Ficem ani s jeho vládou nespojovaly. Čím to je?
Je tam velmi silné emocionální pouto, jinak to vysvětlit neumím. Mají ho za politika, který jim imponuje, a mají pocit, že když vládne on, alespoň někdo je vyslechne nebo zorganizuje takovou oslavu, jako je MDŽ. Takovéto mítinky jsou až kultovní záležitostí. Nedá se to vysvětlit jinak než emocemi.
Je tu i faktor loňského atentátu a pocit, že o premiéra málem přišly. Robert Fico je pro ně až jakýsi vykupitel ze životní všednosti a z toho, že jsou odsouvané na druhou kolej. A to je skutečně pravda, protože za sebou nemají společenskou sílu a jsou odsouvané i v rodinách.
Jde o babičky nebo maminky, ke kterým se jde rodina dobře najíst, ale pak už je rodina nechce poslouchat a po dvou dnech návštěvy zas utíká pryč. Proto jde o zvláštní sociodemografickou kategorii. Robert Fico jim dá, co potřebují, a ony pak racionálně nevnímají, co vláda vlastně dělá a jaké v ní převládají názory - a ani se o to nesnaží.
Na oslavě MDŽ zaznívaly od premiéra i od ministrů takové košilaté vtipy a tentokrát z pódia nepromluvila ani jedna žena, paradoxně na Mezinárodní den žen. Proč?
Je to taková kultura vtipů, ve které jde u seniorek o nostalgii po mladosti a době radosti. Přicházejí tam skleslé a odcházejí o dvacet let mladší. Na takových mítincích prostě pookřejí.
