Německý plán na mohutnou výstavbu větrníků se zadrhává

Ruská invaze na Ukrajinu přinutila německou vládu, aby co nejdříve omezila velkou závislost na dodávkách ruských energetických surovin, hlavně na zemním plynu. Jedním z klíčových opatření měl být razantnější přechod na výrobu elektřiny z větru, který by Německu zároveň pomohl splnit ambiciózní klimatické cíle – do roku 2030 má podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě stoupnout z loňských 46 procent na 80 procent.

Koncem ledna se vláda kancléře Olafa Scholze rozhodla využít nařízení EU, které při stavbě větrníků zjednodušuje posuzování vlivu na životní prostředí. Díky tomu se mělo schvalování nových větrných elektráren výrazně urychlit. Už dříve také vláda zavázala spolkové země, aby pro větrné elektrárny vyčlenily násobně větší plochu než v současnosti.

Plány spolkového kabinetu však narážejí na liknavost některých regionů. Neochota k výstavbě nových turbín se projevuje hlavně na jihu země, kde by se tato zařízení měla stavět ve velkém.

Šéf Spolkového svazu větrné energie (BWE) Hermann Albers si veřejně postěžoval, že v Bavorsku, Bádensku-Württembersku, Sasku, Porýní-Falci, Sársku a také v Meklenbursku-Předním Pomořansku nebyla od začátku ledna odsouhlasena žádná nová větrní elektrárna. Takový „totální výpadek“ je podle něj špatným vysvědčením především pro první tři jmenované země.

„Tyto spolkové země musí konečně jednat, jinak svévolně dávají všanc svůj průmysl,“ řekl Albers agentuře DPA.

Naléhavost hrozícího nedostatku elektřiny umocňují vládní prognózy, podle nichž bude spotřeba energie v následujících letech stoupat – i v důsledku přechodu ze spalovacích motorů na elektromobilitu a nahrazování plynových kotlů tepelnými čerpadly. Z nynějších 550 terawatthodin by měla poptávka po elektřině do roku 2045 stoupnout skoro na dvojnásobek.

Pomyslné větrné nůžky mezi severem a jihem Německa se rozevírají už déle. Zatímco se postupně odstavovaly jaderné a uhelné zdroje a jižní část Německa se následkem toho stávala čím dál více závislá na dovozu elektřiny, na severu rostou větrníky vysokým tempem.

Například v loňském roce připadaly více než tři čtvrtiny nových větrných elektráren na čtveřici severních spolkových zemí: Šlesvicko-Holštýnsko, Dolní Sasko, Braniborsko a Severní-Porýní Vestfálsko.

Odpůrci mohutného rozvoje větrné energetiky z jižního Německa argumentují například tím, že produkce elektřiny z větru je tam výrazně méně efektivní než na severu, kde průměrná rychlost větru dosahuje mnohem vyšších hodnot.

Ve spolkových zemích, jako je Bavorsko nebo Bádensko, se navíc někteří obyvatelé na venkově těžce smiřovali s představou, jak stožáry s vrtulemi změní ráz krajiny. Výstavbu nových zařízení brzdí také administrativní průtahy.

Například Bavorsko musí podle zákona, který vstoupil v platnost začátkem února, vyčlenit do konce roku 2032 pro větrníky 1,8 procenta své plochy, což je zhruba dvaapůlkrát rozsáhlejší území, než mají větrné elektrárny zajištěno v současnosti.

Za splnění tohoto závazku odpovídá osmnáct regionálních plánovacích sdružení, ve kterých jsou zastoupeny obce, okresy i kraje. Určování prioritních oblastí pro větrnou energii je přitom zdlouhavý proces, při kterém se zvažuje mnoho zájmů.

Některé bariéry se podařilo aspoň částečně odbourat. Od loňského listopadu se v Bavorsku zmírnilo pravidlo, které zakazovalo stavět větrné turbíny ve vzdálenosti od obce odpovídající desetinásobku celkové výšky zařízení. Nově se mohou větrníky stavět od vzdálenosti 1000 metrů od obytných budov.