Německo na křižovatce: zaspalo, rychle může stáhnout dolů i Česko

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zhruba v polovině července vydal zpravodajský web Politico celkem zdrcující analýzu o budoucnosti německého průmyslu, která vyvolala velký ohlas nejen ve spolkové republice. Až depresivní dojem z článku může souviset s tím, že ho napsal Matthew Karnitschnig, evropský šéfreportér Politica, který si ve svých článcích a příspěvcích o Německu nebere servítky.

Každopádně upřel pozornost na problém, jehož řešení do velké míry předurčí, v jaké kondici bude a jak se změní také české hospodářství.

Text začíná informací o velké investici známé chemičky BASF, jednoho z tradičních symbolů německého hospodářství a značky „Made in Germany“ coby uznání vysoké kvality, inovativnosti a spolehlivosti. Gigantických 10 miliard dolarů na její nové provozy však nemíří do Německa, ale do Číny. Ve své domovské zemi BASF naopak ohlásila zavírání fabrik a propouštění, protože se potýká s velkými ztrátami a není výhled na zlepšení.

Rozhodnutí chemického koncernu podle autora článku dokumentuje skutečnost, že Německo vstoupilo do fáze „deindustrializace“. Německé lídry ukolébalo dvacetileté období prosperity, které následovalo po reformách pracovního trhu, a chybějící reformy se nyní začínají nepříjemně projevovat.

Problémem nejsou jen drahé energie, jejichž cena narostla po vypuknutí války na Ukrajině a přerušení dodávek levného ruského plynu. Dalšími složkami „toxického koktejlu“ jsou také například nedostatek pracovní síly a obrovská byrokracie.

Firmy jako BASF, Volkswagen nebo Siemens, ale i menší podniky tento souběh nutí jít za lepšími podmínkami do zahraničí, třeba do Severní Ameriky nebo Asie.

Nevalné vyhlídky Politico dokládá i makroekonomickými statistikami. V prvním čtvrtletí HDP Německa už podruhé za sebou kleslo, a hospodářství se tak dostalo do tzv. technické recese. Ve druhém čtvrtletí německá ekonomika stagnovala (viz graf níže). Průzkumy vypovídají o pesimistické náladě mezi podniky i spotřebiteli.

Podle autora je spolková republika obzvlášť zranitelná kvůli velké závislosti na průmyslu. S výjimkou softwarového výrobce SAP se nemůže pochlubit významnější technologickou firmou a příliš dobré jméno nemá ani ve finančnictví.

Negativní trend se ale projevuje například i v biotechnologiích - v Mohuči sídlící společnost BioNTech, která proslula vývojem vakcíny mRNA proti onemocnění covid-19, v lednu oznámila, že si pro velkou investici vybrala Británii.

„Německo nemá co nabídnout v žádném z nejvýznamnějších do budoucna orientovaných sektorů. To, co existuje, je jen starý průmysl,“ citovalo Politico šéfa berlínského institutu DIW Marcela Fratzschera.

Potíž je navíc v tom, že důsledky problémů největší evropské ekonomiky zákonitě pocítí i celý zbytek kontinentu, který je s Německem hospodářsky úzce provázaný. Obzvláště pak střední Evropa, ze které se v posledních třech dekádách stala německá výrobna, připomněl Matthew Karnitschnig.

Jsou ale vyhlídky německé ekonomiky opravdu tak pesimistické, jak autor z Politica vykreslil?

Podle analytika pražského Ústavu mezinárodních vztahů Jakuba Eberleho, který se na Německo zaměřuje, je článek příliš jednostranný.

„Je pravda, že některé velké podniky oznámily investice mimo Německo. Na druhou stranu Tesla si vybrala Německo pro svoji giga factory,“ řekl Eberle pro Seznam Zprávy.

Problémy Německo podle něj každopádně má. Jednoznačně například zaspalo ve vývoji elektromobility, tedy v sektoru, který je pro zemi opravdu velmi zásadní. Německý automobilový průmysl pociťuje i rozpad dosavadního systému globálního trhu. Státy si čím dál více chrání domácí výrobce na úkor zahraničních. „Němci byli zvyklí masivně prodávat v Číně a teď tam ztrácejí,“ poznamenal analytik.

Deindustrializace se nicméně netýká všech průmyslových oborů. Třeba v německé zbrojní výrobě, kterou povzbudila válka na Ukrajině, jsme naopak svědky „reindustrializace“.

Druhá věc je, jak bude probíhat obnova průmyslu. Podle Eberleho se do ní bude muset více zapojit spolková vláda. „Bude muset řešit, co firmám nabídnout. V případě čínských investorů mohou zase naopak přijít zákazy,“ poznamenal analytik.

Z perspektivy Česka, které je silně závislé na německém průmyslu, je proměna tamní ekonomiky samozřejmě zásadní téma. Možnosti, jak ji ovlivnit, jsou však mizivé.

„O podobě českého průmyslu a našem blahobytu se nerozhoduje v Česku. Musíme čekat, jestli přechod na elektromobilitu povede k nějakému velkému ústupu německého autoprůmyslu, jestli budeme součástky dál vyrábět my, nebo si Němci stáhnou jejich výrobu k sobě,“ uvedl Eberle.

Jak je automobilový průmysl významný nejen pro Německo a jak by se spolková republika mohla vypořádat s jeho útlumem, nedávno rozebral The Economist.

Týdeník citoval varovná slova brandového šéfa Volkswagenu Thomase Schäfera, která zazněla na jednání managementu automobilky začátkem července.

„Budoucnost značky VW je v sázce,“ řekl Schäfer v narážce na souběh problémů, jako jsou vysoké náklady, klesající poptávka, rostoucí konkurence a další. Podle manažera, který byl do loňského června šéfem mladoboleslavské Škody Auto, je doslova „oheň na střeše“.

Základní výsledky skupiny za první letošní pololetí sice vypadaly příznivě, prodeje vzrostly meziročně o pěkných 18 procent, některá data jsou však znepokojující. Například objednávky nových elektromobilů Volkswagenu, jehož pověst v posledních letech utrpěla i kvůli aféře s falšováním měření emisí Dieselgate, se pohybují jen mezi 30 a 70 procenty plánu. V Číně, nejrychleji rostoucím trhu pro elektromobily, má německá skupina mezi elektrickými auty tržní podíl pouze dvě procenta.

Výroba aut v Německu je podle Economistu vystavena náročnějším výzvám než jiná odvětví proto, že sektor řeší několik transformací najednou. Vedle toho, že musí elektrifikovat svůj vozový park, se musí také popasovat s vývojem softwaru. Jedním z důsledků je, že větší část dodávek bude pocházet z externího prostředí. Lidé z oboru připouštějí, že to bude znamenat zeštíhlování nebo dokonce zavírání provozů, obzvláště těch, které vyrábějí součástky pro spalovací motory a převodovky.

Význam německého automobilového průmyslu je přitom větší, než by se zdálo ze statistických čísel. „Je to svým způsobem operační systém. Důležité části německé ekonomiky a jejich instituce jsou na něm závislé,“ uvedl Oliver Falck ze známého institutu Ifo.

Míra provázanosti se dá dobře demonstrovat na pracovním trhu. Zatímco samotný sektor v Německu zaměstnává 900 tisíc lidí, nepřímo dává práci dalšímu 1,6 milionu, což dohromady odpovídá pěti procentům německé pracovní síly.

Na některé regiony by úpadek automobilové výroby mohl dopadnout zvlášť tvrdě. V případě Volkswagenu to platí o spolkové zemi Dolní Sasko, kde má skupina vedle sídelního Wolfsburgu ještě pět dalších závodů. Stačí se podívat do sousedního Durynska, které je na tom ekonomicky o poznání hůř a kde předvolební průzkumy vede krajně pravicová Alternativa pro Německo.

Předpovědi expertů jsou ale neúprosné - totální zaměření na strojírenství, jehož největším příkladem je právě výroba aut, je zákonitě na ústupu a Německo se musí více přeorientovat na jiné, modernější obory.

Podle Economistu nemusí být budoucnost až tak pesimistická. „Až jednou nebude automobilový průmysl tak dominantní, otevře se více prostoru alternativám. Sníží se množství podpory pro tento sektor a zvýší se kapitál pro startupy. Méně mladých Němců bude studovat strojírenství, místo toho si jich více vybere informatiku. A výzkumníci se budou více soustředit na vývoj mobilních služeb než na vyplňování dalších patentů pro auta,“ uvedl týdeník.

Jako vzor může posloužit Nizozemsko a tamní město Eindhoven, kterému dříve ekonomicky dominoval výrobce elektroniky Philips. Nyní v něm sídlí tisíce menších společností, z nichž většina jsou dodavateli holdingu ASML, výrobce čipových technologií, který je považován za jednu z nejhodnotnějších evropských společností.