Německo se bojí silvestra, Češi Německa

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pět mrtvých, zpravidla po výbuších podomácku vyrobené nebo z Česka propašované ilegální pyrotechniky. Útoky na záchranáře a policisty, často záměrně ostřelované rovněž zakázanou pyrotechnikou. Jen v Berlíně jich 30 utrpělo zranění, jednoho zřejmě čeká amputace nohy. Zadrženo bylo 400 výtržníků a násilníků. Bilance silvestrovské noci v Německu, kterou česká média líčí jako sérii tragédií, za kterými stojí především migranti. Německé úřady ovšem mluví o „převážně klidné noci“.

Kdo je blíž pravdě? Přehánějí česká média, nebo si německé úřady lžou do kapsy?

Jako obvykle se realita vzpírá lákavým jednoduchým nálepkám. Možná nejlepší vyjádření pro ni ale našel titulek listu Die Zeit: Berlín zažil na Silvestra „vcelku obvyklé šílenství“.

Tragická zranění i útoky na policisty nebo záchranáře se mění v část folkloru. Ano, bylo i hůře. V posledních okamžicích roku 2015 a prvních roku 2016 přišel šok ze série sexuálních útoků mužů převážně ze severní Afriky. Během předloňského Silvestra vypadaly některé ulice německých měst bezmála jako bitevní pole. Není tedy nakonec průběh letošní novoroční oslavy důvodem uklidnění?

Ve zkratce: není. „Vcelku obvyklé šílenství“, o kterém píše Die Zeit, sice zdaleka neznamená, že se Německo stává válečnou zónou, kam by se čeští turisté měli bát vkročit. Odrážejí ale širší problém Německa s růstem násilí. Růstem zčásti reálným, zčásti pociťovaným, který ale v každém případě většina německých voličů předloží v únorových volbách politikům coby nedořešený domácí úkol.

Šéfka AfD Alice Weidelová mluví o ztrátě kontroly, o „explodující cizinecké kriminalitě a násilí“, o přibývajících „vraždách, útocích nožem a znásilněních“.

Nejbohatší muž světa a poradce nastupujícího amerického prezidenta Elon Musk kvůli kriminalitě a násilí v Německu označuje kancléře Olafa Scholze za „neschopného trotla“.

Mají pravdu oni, nebo ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD), když zdůrazňuje: Německo je pořád ještě jednou z nejbezpečnějších zemí světa?

Na první, nahodilý pohled jako by bylo vše jasné: koho by nevyděsila masová vražda na magdeburském vánočním trhu? Nebo islamistický útočník ze Solingenu, který ubodal tři lidi?

I druhý, důkladnější pohled přináší zdánlivě jednoznačný výsledek. Statistiky německé policie za rok 2023 mluví o poměrně prudkém nárůstu zločinnosti. Násilných trestných činů bylo spácháno nejvíce za 15 let.

Tak jednoduché to ale přece jen není. Především, v Německu už bylo hůř: celkový počet spáchaných trestných činů je pořád o dost nižší, než na začátku 90. let minulého století, a to při celkově větší populaci.

Za druhé, jestli existuje interpretační peklo, pak jsou to statistiky německé policie, které odborníci zpravidla rozcupují na kousky hned po jejich zveřejnění. Jen ve zkratce: Spíš než o jednotný údaj se jedná o součet 16 statistik jednotlivých spolkových zemí, které ale často vznikají za různých podmínek.

Když je řeč o nárůstu kriminality, je třeba vzít v potaz i růst počtu obyvatel v důsledku migrace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ víc lidí rovná se víc trestných činů.

V některých případech jde –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ spíše než o růst samotné kriminality –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o větší ochotu trestné činy hlásit. To se týká zejména sexuálních deliktů, kde „temná zóna“ nenahlášených přečinů může činit až 85 % celé problematiky.

Až za celou třetinou nárůstu kriminality u cizinců stojí přestupky proti právu na pobyt, kterých se Němci z podstaty věci dopustit nemohou. A naopak: pokud má pachatel dvojí občanství, často figuruje ve statistikách pouze jako Němec.

Prudký nárůst v předloňském roce zčásti vyplývá z útlumu kriminality, který doprovázel celkový útlum společenské aktivity během předchozích koronavirových let. A tak dále, a tak dále.

Pravda je také, že Německo je celkově vzato stále jednou z nejbezpečnějších zemí světa, jak říká ministryně vnitra. Ovšem s důrazem na slovo „stále“. Celkový trend dobrý není, to si koneckonců přiznává i končící německá vláda. Nárůst zejména násilné trestné činnosti se zdá nepochybně vyplývat i ze zašmodrchaných statistik. A možná nejtemnější je číslo, které by mohlo odrážet budoucnost země: kriminalita nezletilých cizinců mezi čtrnácti a osmnácti lety věku. Tam meziroční zvýšení činí celých 31,4 procenta.

Sámir Tanús, publicista ze Sýrie, který přišel do Německa s migrační vlnou, v minulosti napsal: vy Němci jste zvláštní. Když vidíte partu imigrantů, kteří dělají nepořádek, řeknete si: kde jsme my, Němci, udělali chybu?

Teď se zdá, že doba, kdy němečtí politici automaticky označovali za hlavního viníka kriminality mezi cizinci nedokonalá integrační opatření, zřejmě skončila.

Téměř každé číslo z kriminálních statistik je možné zpochybnit, až na jedno: na to, které odráží rostoucí pochybnosti Němců o tom, zda žijí v bezpečné zemi. Každý druhý Němec se domnívá, že se bezpečnostní situace v posledních pěti letech zhoršila. To je také důvod, proč bude z násilí, a zejména z násilí páchaného cizinci, klíčové téma únorových voleb.

Šéf CDU a pravděpodobný příští kancléř Friedrich Merz tvrdí, že chystá razantní změny migrační politiky. Zatím nejkonkrétnější je návrh jeho stranického kolegy Carstena Linnemana z posledních dnů minulého roku: už po spáchání dvou trestných činů by v případě žadatelů ztratil dotyčný právo na pobyt v Německu.

Šéf CSU Markus Söder si ještě přisadil: o právo pobývat v Německu by žadatele o azyl mohly připravit i drobné přečiny jako třeba jízda načerno.

U voličů taková rétorika zřejmě zaboduje. Minulé zkušenosti ale vzbuzují skepsi, jestli se promění ve skutečnost.

„Takové požadavky vypadají dobře na volebních plakátech, ale neobstojí před zákony,“ říká pro RND právnička organizace Pro Asyl Wiebke Judithová. „Odsouvání do zemí, kde hrozí mučení nebo nelidské zacházení, zakazuje mezinárodní právo.“

„Ofenzivu při odsouvání“ migrantů už několikrát slibovali ministři ve vládách Angely Merkelové i samotný Olaf Scholz –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ převážně s nicotnými výsledky.

Tím nejviditelnějším byl dosud odlet 28 recidivistů a násilníků do Afghánistánu v srpnu minulého roku. Jenže ve stejné době zůstávaly v Německu desítky tisíc těch, kdo právo na pobyt ztratili, ale úřady je nebyly schopny odsunout –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kvůli pomalé práci přetížených soudů, kvůli právnímu kličkování samotných migrantů, kvůli pochybnostem úřadů, kvůli odporu ze strany zemí, kam se měli odsunutí vrátit.

Na co všechno může budoucí vláda narazit, ukazuje případ z roku 2015. Rafík Y. nebyl z Německa odsunut, ačkoliv se jednalo o extremistu usvědčeného z přípravy vraždy. V rodném Iráku by mu hrozil trest smrti, a vydat člověka k popravě německé úřady nesmějí. Rafík Y. proto zůstal v berlínském vězení. Po propuštění zaútočil nožem na policistku a než ho její kolega zastřelil, stačil ji vážně zranit.