Německá policie nám při razii vlezla do pasti, říká aktivista známý i z Prahy

Hnutí Poslední generace patří mezi nejmladší skupiny, které pořádají protesty za přísnější opatření na ochranu klimatu, díky svým radikálním postupům je ale také asi nejznámější. Přinejmenším v Německu, ale také v Rakousku nebo Itálii, kde pořádá blokády silnic s přilepováním k vozovce nebo demonstrativní polévání uměleckých děl, památek a budov.

Jedním z prvních členů Poslední generace je i česko-německý aktivista Kai Arne Springorum, který jezdí na protesty do Německa a zároveň pořádá v Praze pochody za snížení povinné rychlosti na 30 kilometrů v hodině.

Vystudovaný hydrogeolog a bývalý konzultant v nakládání s energiemi v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, proč se začal plně věnovat jenom boji za ochranu klimatu, jak si Poslední generace zdůvodňuje právo na vyhrocené formy protestu, nebo proč by na rozdíl od vládnoucí strany Zelených v Německu prosazoval delší fungování jaderných elektráren.

Jak se z profesionálního geologa stane profesionální aktivista?

Já vlastně o klimatické krizi vím už od roku 1990. Byl jsem tehdy na rok v USA na střední škole a měl jsem přednášku o skleníkovém efektu. Můj otec je geolog, celý život dělal v ropném průmyslu, což bylo v jeho generaci běžné. Já jsem chtěl být také geolog a zároveň dělat něco pro životní prostředí. Tak jsem se stal hydrogeologem.

Dlouhá léta mi to stačilo. Říkal jsem si, jak je to skvělé, že mám práci, která nepoškozuje planetu. Ale byla to lež. Používal jsem letadlo, auto, měl jsem hlavu v písku.

Pak přišel nějaký zlom?

Všechno skončilo na podzim 2018, když bylo v Británii založeno hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí). Tehdy jsem viděl, že lidé v mém věku se nechají zatknout policií za něco, o čem jsem i já už dlouho věděl, ale podobně jako většina lidí jsem si to emocionálně nepřipustil. Během pár minut jsem si uvědomil, že jsem jeden z nich.

Je to individuální věc. Neříkám, že každý by se měl stát aktivistou, že by se každý měl přilepovat na ulici nebo jít do vězení, to vůbec není třeba. Já jsem měl ale jasno. Založil jsem Extenction Rebellion tady v Čechách, inicioval jsem klimatickou žalobu. Loni jsme se rozhodli jít na radikálnější strategii pravidelného blokování ulic, které v Německu rozjela Poslední generace.

Působíte jako aktivista na plný úvazek a zároveň máte rodinu. Jak to řešíte s příjmy?

Je to těžké. S manželkou jsme si prohodili role, moje manželka je učitelka na základní škole. Vždycky měla menší plat a já jsem byl ten podnikatel, který měl zaměstnance, skvělé zákazníky jako třeba Škoda Auto. Aktivismus mi ale začal zabírat čím dál více mého času a bylo jasné, že dojde ke konfliktu. Jednal jsem například u zákazníka v obleku a stranou se mě pak zeptali, kdy zas půjdu do vězení (tehdy byl Springorum stíhán v Británii - pozn.red.). Samozřejmě i kolegové to takto vnímali, a když jsme měli už druhého zákazníka, který s firmou kvůli mně nechtěl spolupracovat, tak jsme se dohodli, že stačí.

To bylo loni v červenci. Od té doby žijeme z platu učitelky na základní škole, z úspor a podpory rodiny z Německa. Dohodli jsme se, že to zkusíme tři roky. Psychicky je to těžké. Vnímám, že jdu v protisměru. Do určité míry to i rozděluje rodinu, a to bolí.

Pojďme k situaci v Německu. Po nedávné razii proti členům Poslední generace vaše hnutí ohlásilo, že nepoleví, a svolalo protestní pochody. Co bude následovat?

Situace je velmi dynamická. Původně jsme si chtěli dát po protestech v Berlíně pauzu a znovu rozjet akce až v srpnu a hlavně v září. Po zásahu se ale rozhodlo, že si pauzu nemůžeme dovolit, začne další kampaň, tentokrát proti bohatým lidem.

Blokády silnic, na které se obecně zaměřujete, ale postihují všechny, nejen bohaté…

To je pravda, vůbec to nepopírám. My ale nejsme spolek, který má za cíl blokovat silnice. Naším cílem je vyvolat diskuzi o klimatické katastrofě. Blokády a další akce zasahující obyčejné lidi děláme proto, že o tom píší média. Když budeme blokovat nějakou ropnou společnost, najdete o tom malý článek někde na páté straně novin. Lituji toho, je to nepříjemné a pro všechny zatěžující. Ale žijeme v demokracii.

Jste si jistý, že protesty vašeho hnutí jsou ještě pořád v rámci demokratického řádu a nejste mimo?

Podívejte se na příklady z historie, na které jsme v demokraciích strašně pyšní. Jak černoši získali v Americe občanská práva, jak sufražetky vybojovaly právo volit. Vždycky šlo o akce občanské neposlušnosti. A byly mnohem agresivnější než to, co děláme my. Občanská neposlušnost má svoji oporu v zákonech.

Jsou vás odhadem stovky, ale proklamujete, že vystupujete za celou společnost. Odkud k tomu berete oprávnění?

Mandát získáváme vlastně od nečinné vlády. V situaci, kdy vláda nejedná a kdy je podle společnosti jasné, že by jednat měla. Nemám přitom na mysli to, co společnost říká, ale to, co vnímá. Je to pod povrchem. Když se zeptáte lidí na ulici, oni o klimatické krizi vědí, ale jsou daleko od toho, aby řekli, že s tím vláda něco musí dělat. My jsme ve společnosti jako část ledovce, která přesahuje nad povrch oceánu. Křičíme a to je nepříjemné. Máme roli svědomí společnosti.

Když uděláte blokádu, omezujete lidi v dopravě. Proč by občanská neposlušnost musela mít prvek nějakého omezování?

Protest musí mít prvek omezení. Představte si povolené demonstrace, které jsou 30 kilometrů za Prahou.

Můžou být povolené na Václavském náměstí…

No právě. A proč jdeme na Václavské náměstí? Protože tam to ruší. Ukažte mi jednu stávku nebo jednu demonstraci, která neblokuje dopravu. To je jenom naše vnímání. Před 150 lety byli lidé, kteří stávkovali, stříleni na ulici. 

Máme tři klíčové prvky občanského odporu. Zaprvé neignorovatelně narušit běžný chod života. Je to nepříjemné, vůbec to nedělám s radostí. Druhý prvek je sebeobětování. Zní to trochu divně, ale když byly razie, každý na to reagoval emocionálně. Řekli si: „Oni zlobili, ale tohle si nezasloužili.“ Třetí prvek je eskalace. Když děláme rok blokádu na ulici a není tam žádný vývoj, tak musíme přidat.

Znamená to, že ohlas na policejní razii vnímáte jako úspěch?

Je to šokující, když vám ráno policajti vrazí do bytu a vezmou si, co chtějí. Ale řeknu vám otevřeně, my jsme seděli a řekli si: ‚Ano, vlezli nám do pasti.‘ Tolik jsme šťourali, až reagovali přemrštěně. Pak se stane přesně to, co se stalo nyní, že bavorská prokuratura řekla, že nás dostanou. Díky tomu jsme dostali spoustu peněz na příspěvcích. V politice všichni jednají v kontextu toho, kde je společnost. Tohle my se snažíme posunout. V Německu se to úspěšně děje. V posledním kole Bundesligy mezi Bayernem Mnichov a 1. FC Köln byl v hledišti obrovský banner na podporu Poslední generace. Řeší nás i fotbaloví fanoušci!

Jak je pro vás důležité, že v německé spolkové vládě sedí Zelení, kteří zdůrazňují ekologická hlediska?

Z mé perspektivy ta jejich snaha není dostatečně silná. Je ale samozřejmě mnohem silnější, než byla za bývalé vlády velké koalice (složené z konzervativních stran CDU/CSU a sociální demokracie - pozn. red.). Dovedu si představit, že spousta zelených politiků má opravdu velké dilema - že by měli udělat to, v co opravdu věří, co podporuje věda - ale to by také znamenalo konec koalice. A já bych jim doporučil, ať ta koalice skončí. Protože tady jde o naši budoucnost. Když nemůžete prosadit takovou zelenou politiku, jakou je třeba prosadit, tak se vzdejte moci.

Potom by ale právě mohla nastoupit ta velká koalice, která je podle vás horší…

To je možné. Ale máme také společenskou diskusi. Já si třeba myslím, že ze strany Zelených byla velká chyba, že v minulosti neoslovili svoji voličskou základnu a nevysvětlili jí, že by bylo lepší, aby jaderné elektrárny běžely ještě deset let, zodpovědným způsobem, a tím získáme možnost vypnout uhlí. Když provozujeme uhelné elektrárny, tak v podstatě zabíjíme lidi. Jádro je sice velké riziko, ale riziko můžete vždycky řídit, udělat více bezpečnostních opatření. Ze strany Zelených to byla ideologická politika, nechtěli diskusi. O tuhle šanci jsme přišli a je to nezodpovědné.

Jaký význam má dělat takové protesty za klima v Evropě, když průmyslová výroba a produkce oxidu uhličitého roste nejvíce v zemích, jako je Čína nebo Indie?

Představte si, jak bychom asi reagovali, kdyby sem přijela stovka Číňanů a dělali tady občanskou neposlušnost, protože se jim nelíbí, co děláme v Česku? To přeci nejde. Já jsem součástí evropské společnosti.

Dá se to přirovnat k boji proti trestu smrti ve světě. Kdyby v Saúdské Arábii každý rok zabili sto lidí, v Číně 500 lidí a v Česku deset lidí, tak nemůžu oslovit Čínu a žádat po ní, že s tím musí přestat. Ale v momentě, když nebudu popravovat vůbec, mám autoritu to žádat po jiných.

Další věc je, že současný ekonomický systém vznikl v Evropě, my jsme začali pálit fosilní paliva. Kde jinde než v Evropě bychom měli přestat? Pak budou mít mnohem větší šance s tím přestat i v Americe nebo Číně. Mimochodem, největší investice do obnovitelných energií co do objemu jsou v posledních letech v Číně.

V Česku jsou vaše protesty mnohem mírnější než v Německu. Obáváte se, jak by česká veřejnost reagovala na tvrdší blokády silnic?

Už několik týdnů prosazuji, abychom se při protestních pochodech na magistrále nenechali omezit na jeden pruh. Každý týden žádáme magistrát o celou šířku ulice a každý týden nás omezují. Já jim vždycky říkám, že je to nebezpečné, protože to není normální demonstrace a řidiči nás vnímají jako útočníky. Najíždějí k nám, nadávají, házejí na nás pití, začíná to být velmi ošklivé. S pražským magistrátem a policií jsem v neustálém konfliktu. Oni říkají, že mají právo. Oni by měli chránit moje právo. Ale co dělají? Neustále nás v našem právu omezují. Říkají, že nám stačí jenom jeden pruh, že by nás mělo být aspoň padesát.

Je mnohem jednodušší ukázat limity nám než řidičům. Na magistrále kolem nás jezdí lidé, filmují nás během jízdy na mobily, podle českého systému to jsou tři body. Žádný policista je ale neřeší. Je to dvojí měřítko, ale chápu to, protože policisté by čelili nátlaku jako my.

Dá se očekávat, že v Česku přitvrdíte a nebudete demonstrace předem ohlašovat jako v Německu?

Moji kamarádi ve zdejším hnutí zatím říkají, abychom se drželi zpátky. „Ještě ne,“ říkají a já myslím, že mají pravdu. Nám přeci nejde o blokování ulic, nám jde o pozornost. A já myslím, že ji máme. Je to až směšné, že v Česku stačí patnáctkrát chodit po magistrále. A když se podíváte, co se děje na sociálních sítích, jak mě označují za teroristu a podobně.

Tady to zatím nepotřebujeme eskalovat, spíš zabezpečit, aby se nikomu nic nestalo.