Německo čeká další přelom. Po ruském plynu opustí i měkký přístup k migraci

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na konci února 2022 pronesl kancléř Olaf Scholz památný projev v parlamentu, kterým reagoval na ruskou invazi na Ukrajinu a oznámil historický přelom (Zeitenwende) v německé politice. Vláda se jeho slovy zavázala mohutně investovat do modernizace armády, uvolnila zbrojní pomoc Ukrajině a předsevzala si co nejvíce omezit závislost na ruských nerostných surovinách.

Ačkoli Scholzovi bývá s odstupem času vytýkáno, že jeho činy zaostávají za tehdejšími slovy, není pochyb o tom, že válka na Ukrajině přiměla Německo k zásadní změně kurzu v bezpečnostní a energetické politice.

V posledních týdnech začal Berlín otáčet pomyslné kormidlo v další důležité oblasti - v přístupu k přistěhovalectví. A znovu hraje důležitou roli zahraniční konflikt.

Po letech shovívavého poskytování azylu, faktického tolerování nelegální migrace a štědré podpory se schyluje k přitvrzení. Změnu opět důrazně avizoval Olaf Scholz, tentokrát ve velkém rozhovoru pro týdeník Spiegel. V něm jindy velmi zdrženlivý kancléř prohlásil, že chce snížit počet uprchlíků a „konečně vyhošťovat ve velkém“ nelegální přistěhovalce.

Pár dní nato pak spolková vláda přijala první balíček změn v zákonech, který má zpřísnit podmínky pro odmítnuté žadatele o azyl a usnadnit jejich deportaci ze země. Prodlouží se například maximální doba zadržování odmítnutých přistěhovalců z deseti na 28 dní, aby se během přípravy deportace nemohli „vypařit“, policie také dostane širší pravomoce pro prohledávání bytů a zjišťování totožnosti hledaných cizinců. Následovat mají další opatření, aby mohli uprchlíci snáze aktivně pracovat namísto pobírání dávek.

Pomalu tak končí éra vstřícné migrační politiky, symbolizovaná dnes již legendárními slovy bývalé kancléřky Angely Merkelové „My to zvládneme“ (Wir schaffen das) z období uprchlické krize v roce 2015.

Změna nepramení jen ze skutečnosti, že Německo přestává nával běženců zvládat, protože mu docházejí kapacity a zdroje. Míra společenského vyčerpání z přistěhovalectví se projevuje na změnách v politické mapě Spolkové republiky. „Protiimigrační“ strana Alternativa pro Německo (AfD) se v průzkumech vyšplhala na druhé místo a nedávno zaznamenala historické volební úspěchy ve dvou spolkových zemích. Pro vládní trojkoalici, složenou ze Scholzových sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálů (FDP), to byl nanejvýš varovný signál, že je třeba vůči migrantům přitvrdit.

Jako další vážný podnět k přehodnocení postoje k uprchlíkům zafungovaly krvavé teroristické útoky palestinského hnutí Hamás v Izraeli a odvetné vojenské akce židovského státu v Gaze. Konflikt se přenesl i do ulic západoevropských měst, v tamních muslimských komunitách zesílily nenávistné projevy vůči Izraeli a Židům. Podpora Izraele je přitom jedním ze základních kamenů německé zahraničně bezpečnostní doktríny.

Uprchlíci z muslimských zemí, kteří mezi žadateli o ochranu v Německu dominují, však tento oficiální postoj nesdílejí. Jejich počty přitom rapidně stoupají. Jenom ze Sýrie jich přišly v uplynulých osmi letech stovky tisíc, letos požádalo o azyl ve Spolkové republice už přes 70 tisíc Syřanů. Další desítky tisíc přicházejí z Afghánistánu, Turecka nebo Iráku.

Zvlášť arabsky mluvící uprchlíci si s sebou často přinášejí od mládí pěstovaný antisemitismus. Nejde tedy jen o samotné regulování migrace, ale o účinnost začleňování přijatých uprchlíků do společnosti stojící na demokratických hodnotách a snášenlivosti vůči ostatním národům i různým náboženstvím. Záběry z rozvášněných propalestinských demonstrací nebo dokonce rozdávání sladkostí na počest útoků Hamásu v ulicích Berlína nasvědčují, že pokusy o integraci muslimských přistěhovalců leckdy selhávají.

Výmluvné jsou i statistiky Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky. Předepsaný integrační kurz zdaleka nejčastěji přerušují uprchlíci ze Sýrie. V uplynulých dvou letech to bylo kolem 20 procent ze syrských frekventantů, což třeba za loňský rok představuje skoro 36 tisíc lidí.

Starosta Berlína Kai Wegner z opoziční Křesťansko demokratické unie (CDU) připomněl, že nenávistné projevy vůči Židům mají často na svědomí mladí lidé, kteří už vyrostli ve Spolkové republice a mají německé občanství.

„Pykáme nyní za to, že integrace byla v Berlíně desítky let jenom fráze, za kterou se skrývala špatně chápaná tolerance, nebo dokonce ignorance,“ řekl Wegner v jednom z nedávných rozhovorů.

Jeho stranický šéf Friedrich Merz zdůraznil, že Německo musí v každém případě přehodnotit jak migrační, tak integrační politiku.

„Je mi velmi líto, že k tomuto poznání vedl až přistěhovalecký antisemitismus. Ale dostali jsme se do bodu, kdy už to takhle nejde dál,“ uvedl předseda CDU. Německo podle něj nemůže přijmout žádné palestinské uprchlíky z Gazy. „Máme už v zemi dost antisemitských mladých mužů,“ dodal Merz.

Jak připomněl renomovaný švýcarský list Neue Zürcher Zeitung, takové spojování muslimského přistěhovalectví a antisemitismu z úst vedoucích německých politiků je něčím novým. Dosud byla ve Spolkové republice rozšířená představa, že je antisemitismus výhradně záležitostí extrémní pravice. O arabských muslimech se naopak hovořilo jako o obětech, čímž z pohledu německé většinové společnosti jakoby nahradili Židy, ačkoli jsou mnohdy od malička vychováváni k nenávisti vůči nim. „Až masakr v Izraeli německé společnosti objasnil, že Židé jsou stále Židé,“ poznamenal deník v komentáři s názvem „Konec velkých iluzí“.

Je možné, že schvalování přísnějších opatření nebude úplně hladké. Objevily se spekulace, že vládní koalice pro ně nebude mít dostatek vlastních hlasů v parlamentu, a to hlavně kvůli vzpurnosti části Zelených, kteří s tvrdšími podmínkami pro uprchlíky nesouhlasí. Kancléř Scholz by však v takovém případě asi mohl počítat s výpomocí z opozice, konkrétně od křesťanských demokratů (CDU).

Samozřejmě nelze házet všechny muslimy v Německu do jednoho pytle. Existují také pozitivní příběhy, kdy se například bývalý uprchlík ze Sýrie stal starostou dvoutisícového města v Bádensku-Würtembersku. Stále také platí, že většina muslimů žijících v Německu pochází z Turecka. Jejich podíl v komunitě se nicméně postupně snižuje ve prospěch příchozích z arabských zemí, kteří bývají radikálnější.

Každopádně platí, že někdejší až bezmezná otevřenost vůči uprchlíkům z muslimských zemí, symbolizovaná vítacími transparenty na nádražích, je v Německu do značné míry tatam. Obzvlášť odmítnutí uchazeči o azyl a nelegální migranti musejí počítat s přitvrzením.