Článek
Politikům z pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD) v posledních týdnech hodně narostlo sebevědomí. Jejich strana těží ze sílící nespokojenosti se spolkovou vládou, v předvolebních průzkumech se dostala na druhou příčku, když předstihla i sociální demokraty (SPD) kancléře Olafa Scholze. Začalo se mluvit o příštích volebních vítězstvích AfD ve východních spolkových zemích.
Ve světle aktuálních pohybů na německé politické scéně ale mohou taková očekávání najednou působit trochu přehnaně. Od příštího roku se budou muset lídři Alternativy pro Německo utkávat o příznivce s novou formací, která chce lovit ve stejném voličském rajonu. Na rozdíl od AfD ale konkurence bude postupovat zleva.
Nestalo se přitom nic, s čím by se předem nepočítalo. Poslankyně Sahra Wagenknechtová už dlouho dávala najevo, že si myslí na víc než na pozici věčně neposlušné rebelky v postkomunistické Levici (Die Linke), konkrétně na založení vlastní formace.
Začátkem tohoto týdne oznámila, že z Levice vystupuje, a spolu s dalšími odpadlíky vytvořila spolek, z něhož má od ledna vzniknout nová politická strana.
Z pohledu AfD je problém, že Wagenknechtová je široce známá osobnost, jejíž názory mohou imponovat stejné skupině voličů – například požadavkem na přísnější posuzování nároků na azyl nebo na pokračování v nákupu levných surovin z Ruska, zrušení protiruských sankcí a zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu.
Obdivovatelka Karla Marxe, ale také bývalého venezuelského diktátora Huga Cháveze si voličské „prolínání“ s AfD dobře uvědomuje.
„Samozřejmě existuje spousta lidí, kteří by AfD volili ne proto, že jsou napravo, ale proto, že jsou rozzlobení, že jsou zoufalí,“ prohlásila Wagenknechtová v televizi ZDF. Lidé, které zklamala vládní politika, mají podle ní pocit, že tradiční strany nezastupují jejich zájmy, a tak jim zbývá jen AfD. „Chceme těmto lidem dát seriózní nabídku,“ dodala politička.
Levicová rebelka Sahra Wagenknechtová
Narodila se v roce 1969 ve východoněmecké Jeně. Otec, který pocházel z Íránu, byl ještě v době jejího dětství prohlášen za nezvěstného.
Vystudovala filozofii a posléze ekonomii. V roce 1989, kdy už se schylovalo ke zhroucení komunistických režimů v tehdejším sovětském bloku, vstoupila do totalitně vládnoucí Sjednocené dělnické strany (SED) – podle vlastních slov kvůli přeměně socialismu a odporu proti oportunistům.
Už začátkem 90. let se stala členkou předsednictva transformované Strany demokratické levice (PDS) a později byla i čtyři roky místopředsedkyní nástupnické Levice (Die Linke). Stranu zastupovala v Evropském parlamentu, od roku 2009 je poslankyní Spolkového sněmu.
Sahra Wagenknechtová na webových stránkách svého nového spolku.
Ve straně Levice byla označována za komunistku a reprezentantku radikálnějšího křídla. I jako členka vedení se v projevech často odlišovala od oficiálních názorových postojů strany, čímž si vysloužila pověst svéhlavé a problémové rebelky.
Spory vyvrcholily po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, kdy Wagenknechtová zaujala výroky o spoluvině Západu a NATO nebo o „hospodářské válce“ spolkové vlády proti vlastnímu obyvatelstvu bez ruských surovin. Letos v únoru spolu s publicistkou Alice Schwarzerovou zveřejnila „Manifest pro mír“, ve kterém požaduje „zastavení eskalace zbrojních dodávek“.
Jejím manželem je bývalý předseda německé sociální demokracie a někdejší ministr financí z konce 90. let Oskar Lafontaine.
Podle Zuzany Lizcové, vedoucí katedry německých a rakouských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, se Wageknechtová programově „trefila“.
„Sahra Wagenknechová přichází s programovou nabídkou, která dosud na německé politické scéně chyběla – projektem strany, která by zastávala levicové postoje v hospodářské politice a konzervativní ve společenských otázkách, včetně odporu proti migraci,“ uvedla Lizcová pro Seznam Zprávy.
Průzkumy předpovídají budoucí formaci Wagenknechtové celkem velké šance na úspěch. Podle ankety institutu Insa pro nedělní vydání deníku Bild by o volbě strany v čele s Wagenknechtovou uvažovalo až 27 procent oslovených. Mezi příznivci AfD to bylo dokonce 40 procent.
Nadprůměrnou podporu by strana měla na východě Spolkové republiky neboli na území bývalé NDR, odkud Sahra Wageknechtová pochází. Právě ve třech východoněmeckých spolkových zemích – Sasku, Durynsku a Braniborsku – se v příštím roce bude volit do zemských parlamentů. Prozatím tam v žebříčcích vede AfD.
Kde skončí vzestup AfD
Populistická Alternativa pro Německo v září rekordně uspěla v regionálních volbách ve dvou spolkových zemích na bohatším západě Německa. Strana získává hlasy hlavně díky kritice vstřícného přijímání uprchlíků a ekonomické politiky vlády.
Někteří odborníci nicméně varují před přehnaným očekáváním.
„Nová strana zatím ani nevznikla, její založení se plánuje až na začátek příštího roku. Je silně vázána na zakladatelskou osobnost Wagenknechtové. O jejím úspěchu rozhodne teprve to, zda nezůstane jen ‚one-woman show‘, ale zda dokáže přilákat členy a pro příští volby kvalitní stranické kandidáty, kteří budou schopní oslovit voliče,“ uvedla Lizcová s tím, že vybudování stranických struktur vyžaduje obrovské množství práce a peněz a bylo v začátcích velkou výzvou i pro AfD. „Není vůbec jisté, že se Wagenknechtové něco takového podaří,“ dodala.
Němečtí politologové také upozorňují, že osudovější důsledky může mít vznik nové politické síly pro stranu Levice. Ta se dlouhodobě pohybuje kolem hranice pěti procent nutných pro vstup do parlamentu a nyní musí počítat s odlivem části příznivců.
„Ano, vypadá to tak, že s Levicí je konec,“ řekl Wolfgang Schroeder z Univerzity v Kasselu pro televizní stanici ARD. Podle něj ale nejde jenom o důsledek založení nové strany Sahry Wagenknechtové, ale dlouhodobý proces ztráty politického vlivu. Vyhlídka nové strany se dá považovat za jakýsi poslední dílek, který pomůže Levici rozložit.
