Německá krajní pravice pomýšlí na vítězství. Spolupráce s ní zůstává tabu

V německé politice bliká čím dál výrazněji červené výstražné světlo. Radikálně populistické Alternativě pro Německo (AfD) přibývají potenciální voliči na úkor ostatních. Politici z tradičních demokratických stran však nevědí, co si s tím počít.

Podle posledního průzkumu institutu INSA pro deník Bild z druhé poloviny července by pro AfD hlasovalo 22 procent lidí. Silně euroskeptická strana, která tvrdě kritizuje vstřícnou imigrační politiku nebo vystupuje proti posílání zbraní Ukrajině, se tak už poněkolikáté umístila na druhém místě a předstihla sociální demokraty (SPD) kancléře Olafa Scholze.

Výsledky podnítily předáky AfD k sebevědomým výrokům. Spolupředsedkyně strany Alice Weidelové zdůraznila, že k pozici nejsilnější politické formace už chybějí jen čtyři procentní body. „Občané chtějí změnu v migrační, energetické a bezpečnostní politice,“ prohlásila.

Nejde o krátkodobý výkyv, ale spíš o několik měsíců trvající trend, který potvrzují nově dosažené mety. Na konci června se v místních volbách kandidát AfD poprvé dostal do funkce zemského rady, tedy nejvyššího představitele samosprávy na úrovni okresu. Konkrétně takto uspěl v Sonnebergu ve spolkové zemi Durynsko ve východním Německu, kde má AfD tradičně velmi silnou pozici. Podpora strany ale rekordně roste i na bohatším západě, který není zatížen komunistickou minulostí.

Vysoká čísla AfD přitom nedělají vrásky jen vládním politikům, kteří doplácejí na sílící nespokojenost mnoha Němců s vysokými cenami, radikálními plány vlády na přechod k obnovitelným zdrojům energie nebo zvýšeným přílivem žadatelů o azyl a jejich rozmisťováním i do menších obcí.

Za normálních okolností by z problémů vládní koalice těžila i hlavní opoziční formace, křesťanští demokraté (CDU) spolu s bavorskými křesťanskými sociály (CSU). Jenže podpora jejich frakce výrazněji neroste - na rozdíl od AfD, která ve srovnání s posledními volbami z roku 2021 vystoupala na více než dvojnásobek.

Křesťanské demokraty tento vývoj postavil před nepříjemnou otázku: zda by měli dál trvat na tom, že spolupráce s AfD je naprosté tabu.

Že jde pro CDU o velmi třaskavé téma, se ukázalo v uplynulých dnech, kdy se snesla velká vlna kritiky na hlavu šéfa křesťanských demokratů Friedricha Merze. Ten si naběhl, když se před televizní kamerou neobratně vyjádřil ve smyslu, že na místní úrovni je spolupráce s AfD smysluplná.

„Pokud je tam zvolen zemský rada nebo starosta, který patří k AfD, je samozřejmé, že se pak hledají cesty, jak v tomto městě nebo okrese dále společně fungovat,“ uvedl Merz v rozhovoru pro veřejnoprávní televizi ARD.

Nepomohlo mu, že se později snažil svá slova relativizovat, ani předchozí zdůrazňování, že na spolkové i zemské úrovni spolupráce s krajní pravicí dál nepřichází v úvahu. Především rivalové zevnitř CDU využili situaci a úvahy o jakémkoli sbližování s AfD rozhodně odmítli, čímž svého předsedu dostali do velmi ošemetné situace. Zazněly dokonce názory, že Merz není vhodným lídrem a neměl by v příštích volbách kandidovat na post spolkového kancléře.

Pravdou ovšem je, že především na východě Německa už AfD dlouho není úplně izolovaná a spolupracuje s ní nejen středopravicová CDU, ale i další strany včetně SPD nebo Zelených. Týdeník Die Zeit už v roce 2021 napočítal čtyři desítky případů takové kooperace.

„Spolupráce na lokální úrovni je často zdůvodněna tím, že jde o pragmatická rozhodnutí, dalece vzdálená klíčovým tématům AfD: nová hřiště, mosty, přechody. Bez takové spolupráce by se nenašla žádná většina, v důsledku by bojkot AfD postihl jen občany,“ poznamenal k fenoménu týdeník Stern.

Před pár lety už dokonce takové spojenectví zafungovalo na zemské úrovni, i když jednorázově a na krátkou dobu. V únoru 2020 byl zvolen ministerským předsedou Durynska Thomas Kemmerich z liberální FDP, když ho kromě vlastní strany podpořily také CDU a FDP. Byl z toho menší skandál a Kemmerich tehdy ve funkci zůstal jen měsíc, než se do čela zemské vlády vrátil Bodo Ramelow z postkomunistické Levice (Die Linke).