Článek
Jednání Poslanecké sněmovny se od začátku roku vícekrát zadrhlo kvůli obstrukcím. Tento týden normální průběh schůze opět blokují poslanci opoziční strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), kteří se snaží dlouhými projevy zabránit schválení novely pandemického zákona.
Podle některých politologů a ústavních právníků je třeba opakovaným obstrukcím zamezit tím, že se změní jednací řád Sněmovny.
Pokud by se čeští poslanci k takovému kroku rozhodli, mohou se inspirovat v blízkém zahraničí. Parlamenty v sousedním Rakousku nebo Německu se řídí pravidly, která ochromení zákonodárného sboru předcházejí.
V Rakousku, které má s Českem společnou parlamentní historii z doby habsburské monarchie, zavedli omezenou délku poslaneckých projevů právě kvůli problémům s obstrukcemi. V březnu 1993 dokázala jedna poslankyně za tehdy opoziční Zelené v Národní radě hovořit deset a půl hodiny.
V reakci na to bylo ústavní většinou schváleno, že jeden poslanec nesmí řečnit déle než dvacet minut.
Později se omezení délky projevů v rakouské sněmovně ještě zpřísnilo. Usnesením Národní rady nebo rozhodnutím jejího předsedy se může řečnická doba poslance zkrátit jen na pět minut a mohou se také stanovit maximální doby pro jednotlivé poslanecké kluby.
Náhradou dostali rakouští poslanci zaručený prostor, kde se mohou vyjadřovat k libovolnému tématu. Podle vzoru německého Spolkového sněmu byla zavedena takzvaná Aktuální hodina.
Každý poslanecký klub má nárok na určitý počet takových hodin ročně, jednotlivé frakce se při navrhování střídají. Pro diskusi v rámci Aktuální hodiny platí specifická pravidla. Řečník navrhujícího klubu hovoří deset minut, zástupce vlády také deset minut a všichni ostatní řečníci, zpravidla dva za každý klub, po pěti minutách.
Další způsob, který může parlamentní menšina v rakouské Národní radě využít k mimořádné diskusi, je podávání takzvaných naléhavých interpelací nebo naléhavých návrhů s debatou. Každý poslanec však může podat takový návrh jen jednou ročně. Poslanecký klub má nárok na čtyři návrhy za rok. Ani během těchto návrhů se nemůže řečnit donekonečna, navrhovatel se musí vejít do dvaceti minut, ostatní poslanci do deseti.
V rakouské sněmovně se také těžko může stát, aby se schůze zasekla hned při úvodním projednávání programu, jako se to děje v Česku. Denní pořad jednání se neschvaluje v plénu, ale určuje ho předseda Národní rady po projednání s místopředsedy a šéfy poslaneckých klubů. Aby se program mohl změnit, musí se na tom shodnout aspoň dvě třetiny z přítomných poslanců.
V německém Spolkovém sněmu se při rozpravách postupuje s ještě větší spořádaností, a to i nad rámec psaných pravidel. Jednotlivé strany se zpravidla předem dohodnou na délce rozpravy a rozdělení časových úseků debaty se řídí takzvanou berlínskou hodinou, při níž bývá určující velikost poslaneckých frakcí.
Podle podobného klíče se dělí také pětiminutová vystoupení poslanců v Aktuální hodině.
Pokud se jednotlivé frakce Spolkového sněmu na délce rozpravy a rozdělení času nedohodnou, může jednotlivý řečník hovořit 15 minut.
Poslanci německého parlamentu mohou také klást bezprostřední otázky nebo poznámky během projevů kolegů, obojí ale musí být krátké. Podobně jsou omezené také procedurální návrhy a poznámky – na pět minut. Pokud vystoupí aspoň jeden poslanec z každé frakce, může Spolkový sněm odhlasovat konec rozpravy.
K tomu, aby se čeští poslanci inspirovali od kolegů v Rakousku, Německu nebo dalších zemích, vyzývá ústavní právník Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
„Parlamentní jednání by mělo dávat prostor jak vládě k efektivnímu prosazování vládních návrhů zákonů, na které má většinovou podporu, tak opozici ke kontrole a kritice vlády a k prezentaci alternativ. Poslanecké sněmovně se nedaří dobře první, ani druhé,“ píše Wintr ve své nové knize Proměny parlamentní kultury.
Profesor doporučuje hlavně zavedení podobného nástroje, jako jsou rakouské a německé Aktuální hodiny nebo naléhavé interpelace.
„Za tyto poměrně významné možnosti nastolování svých témat by se sněmovní menšina mohla vzdát pochybné výhody kdykoli navrhovat a dlouze odůvodňovat změny v pořadu a doufat, že bude mít občas štěstí na aktuální nepřítomnost vládních poslanců v jednacím sále při některém hlasování,“ podotýká Wintr.
Podobný formát, jako jsou rakouské a německé Aktuální hodiny, má také britská Dolní sněmovna. Jsou to takzvané Opoziční dny, při kterých mají strany v opozici právo stanovit téma sněmovní diskuse. Zpravidla je využívají ke kritice vládní politiky.
Při řízení rozpravy v Dolní sněmovně má velké pravomoci její předseda („speaker“), který může stanovit časové limity. Tradičně však dbá na plynulé střídání projevů z vládního a opozičního tábora.
Přísnější pravidla než česká Poslanecká sněmovna má také slovenský parlament.
Písemně přihlášený poslanec může v rozpravě hovořit nejvýše 20 minut a ústně přihlášený poslanec jen 10 minut. Rozhodnutím většiny je možné tuto dobu prodloužit. Na návrh předsedy parlamentu nebo dvou poslaneckých klubů se může odhlasovat konec rozpravy.
