Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kandidaturu do prezidentských voleb v příštím roce na jaře zatím s jistotou oznámila jen tragikomická postava slovenské politiky Štefan Harabin.
Bývalý soudce slovenského nejvyššího soudu už má za sebou neúspěšnou kampaň v roce 2019. O rok později to zkoušel se stranou Vlast do parlamentu. A už letos začátkem roku kritik Evropské unie a obhájce Putinova Ruska ohlásil, že na prezidenta hodlá kandidovat znova.
Má po liberálce šanci liberál Korčok?
Na slovenské politické scéně se už ale objevují i relevantnější jména kandidátů, kteří by mohli v polovině června příštího roku nahradit prezidentku Zuzanu Čaputovou.
„Děkuji paní prezidentce a přeju jí mnoho sil a úspěchů ve zbývajícím roce jejího prezidentského mandátu,“ komentoval Ivan Korčok dosti stroze oznámení stávající hlavy státu. Čaputová v úterý své rozhodnutí nekandidovat zdůvodnila mimo jiné nedostatkem energie.
Poslední rok Čaputové
O rozhodnutí slovenské prezidentky nekandidovat se psalo od minulého týdne. I tak je to pro řadu voličů překvapení. Podrobně rozbíráme okolnosti, důvody i dopady rozhodnutí Zuzany Čaputové:
Právě na Korčoka se pak upřela hlavní pozornost. Očekává se totiž, že se bude o úřad ucházet a je považovaný za jednoho z možných favoritů.
„Zvažuji kandidaturu“
O den později byl bývalý dlouholetý diplomat a politik o něco sdílnější. „Zvažuji svoji kandidaturu. Děkuji všem, kteří v té souvislosti zmínili moje jméno,“ uvedl.
Na možnou kandidaturu se média ptala Korčoka už dřív. Vždy ji limitoval tím, že pokud bude kandidovat Zuzana Čaputová, do boje proti ní nepůjde. Teď přiznává, že ho rozhodnutí hlavy státu zaskočilo.
„Vzniká nová situace a já jsem skutečně nepočítal s takovým rozhodnutím paní prezidentky. Zároveň jsem si vědom, že ve společnosti je poptávka po tom, aby byla zachovaná vysoká míra důvěry vůči úřadu prezidenta. Vnímám to,“ uvedl.
Korčokův tiskový briefing se konal v bratislavském Liberálním domě, jenž je sídlem strany Svoboda a Solidarita (SaS) Richarda Sulíka. Právě jako nominant SaS byl Korčok ve dvou vládách od dubna 2020 do září 2022 ministrem zahraničních věcí.
Od SaS dostal Korčok letos na jaře i nabídku stát se lídrem v předčasných parlamentních volbách, které se budou konat na konci září. Návrh ale odmítl s tím, že se chce věnovat podpoře mladých lidí při jejich zapojení do veřejného života a jejich účasti ve volbách.
„Zároveň budu maximálně napomáhat tomu, aby si Slovensko udrželo své zahraničněpolitické směřování, které je ve prospěch občanů naší země,“ doplnil v polovině dubna.
Ivan Korčok a Zuzana Čaputová. Ministr předal prezidentce demisi, ministři za stranu SaS totiž loni v září odešli z vlády.
Silný v zahraniční politice
Právě zahraniční politika, geopolitika a směřování Slovenska jsou pro Korčoka zásadní témata. Sám veřejně mluví o obavě, že po zářijových parlamentních volbách může Slovensku hrozit konfrontace s evropskými institucemi.
Ve středu v bratislavské debatě „Hrozí Slovensku po volbách izolace?“ řekl, že má obavy i ze změny slovenského postoje k Ukrajině a chápání role ve Visegrádské skupině. „Odkloníme se od toho, co nazývám liberální demokracií. Uvidíme tu poměry podobné Maďarsku,“ citoval ho konzervativní web Štandard.
Dokument
Přečtete si plné znění prohlášení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Ve středu oznámila, že se nebude ucházet o druhé funkční období. Novou hlavu státu budou Slováci vybírat příští rok na jaře.
O Korčokově podpoře zatím nevznikl relevantní aktuální průzkum, jenž by už počítal s rozhodnutím Zuzany Čaputové. Otázkou tak je, zda by měl exministr velkou šanci oslovit i jiné než liberální voliče v Bratislavě a velkých městech.
Zkušenost z exekutivy
Startoval by ovšem z jiné pozice než Čaputová nebo její předchůdce Andrej Kiska. Zatímco ti byli relativně neznámí, a hlavně bez zkušeností z exekutivy, Korčok dlouhodobě pracoval v diplomacii.
Od roku 1992 působil na Slovensku i v zahraničí, například jako zástupce slovenské mise při NATO v letech 1999 až 2001. Podílel se také na jednáních o vstupu Slovenska do aliance v roce 2004. Později byl velvyslancem v Německu, stálým představitelem Slovenska při EU, a nakonec velvyslancem v USA.
Ve Washingtonu byl i v době, kdy po parlamentních volbách v únoru 2020 vznikala koaliční vláda Igora Matoviče. Tehdy začínala první covidová pandemická vlna, a Korčoka v USA „uvěznilo“ omezení v letecké dopravě a ministrem se stal až o pár týdnů později.
Korčok přitom není dlouhodobě spjatý s žádnou politickou stranou. Před ministerskou nominací za SaS působil v diplomatických funkcích nebo státních úřadech za vlád Vladimíra Mečiara, Mikuláše Dzurindy i Roberta Fica a Petra Pellegriniho.
Za to ho expremiér Fico kritizoval a nazval ho „žoldákem“. Korčok ovšem míní, že nesloužil žádné ze stran, nýbrž Slovensku. V ministerské funkci skončil loni v září po odchodu SaS z vládní koalice po vleklé vládní krizi.
Pokud Korčok skutečně bude kandidovat na prezidenta, může počítat s podporou liberálních stran SaS a Progresivního Slovenska. Za dobrého kandidáta ho označil také předseda parlamentu Boris Kollár z hnutí Jsme rodina.
Klíčové parlamentní volby
Nemůže však počítat s podporou Ficovy strany Směr a ani Hlasu Petra Pellegriniho. O Pellegrinim se navíc spekuluje jako o možném prezidentském kandidátovi. Sám politik tvrdí, že takové ambice nemá, a že se soustředí na podzimní parlamentní volby. V souvislosti s Hlasem se skloňuje i jméno bývalého dlouholetého velvyslance v Česku a levicového politika Petra Weisse.
Výsledky volby poslanců budou velmi důležité i pro prezidentské kandidáty. Nová hlava státu se má volit zřejmě v březnu, kdy už Slovensko pravděpodobně bude mít novou vládu.
Pokud v ní bude Robert Fico nebo krajní pravice, může to v prezidentských volbách mobilizovat liberály podobně jako v roce 2018. A platí to i naopak v situaci, pokud Fico znovu skončí v opozici.
Unikátní model: kdo vyhraje volby na Slovensku?
Seznam Zprávy připravily unikátní volební model, který je pravidelně aktualizován a dozvíte se z něj, kdo má nejblíže k vítězství v předčasných parlamentních volbách na Slovensku.
Zatím není jasné, kdo bude kandidovat za Směr. Zmiňuje se jméno exministra zahraničí Jána Kubiše. Vyloučená není nominace generálního prokurátora Maroše Žilinky, který ve funkci akcentuje vlastní image.
Navzdory tomu, že Žilinku zvolil parlament, ve kterém měla většinu koalice kolem Igora Matoviče, platí prokurátor za člověka blízkého Směru.
Čelí například kritice za časté využívání paragrafu 363 trestního řádu, který mu umožňuje rušit pravomocná rozhodnutí v přípravném řízení. Pravomoc využil ve sledovaných případech týkajících se politiků Směru, včetně Roberta Fica nebo exministra Roberta Kaliňáka, oligarchů a dalších lidí napojených na bývalou vládnoucí stranu.
Žilinka se také oproti standardům vykonávané funkce vyjadřuje k mezinárodnímu a politickému dění a šíří narativy shodné s ruskou propagandou. Kritizoval například obrannou dohodu mezi Slovenskem a USA. Zároveň se vyhýbá otázkám médií.
Svého kandidáta či kandidátku chce postavit konzervativní KDH. V médiích zaznělo jméno europoslankyně Miriam Lexmann.
Otazníky se vznáší i nad možnou opětovnou kandidaturou vědce a podnikatele Roberta Mistríka. Ten se v roce 2019 kandidatury vzdal před prvním kolem prezidentských voleb ve prospěch Zuzany Čaputové.
