Na Salzburg dopadlo komunistické kladivo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šok z nedělních voleb vystřídalo pondělní vystřízlivění, které lze shrnout do věty: Je to převrat, ale co jiného jsme mohli čekat.

KPÖ získala v Solnohradsku v zemských volbách čtvrté místo a 11,7 procenta hlasů, v samotném městě Salzburg druhé místo a 21,5 procenta. Přitom jde o stranu, která od roku 1953 nepřekonala pětiprocentní hranici ve spolkových volbách a od roku 1964 ani v žádné spolkové zemi s výjimkou Štýrska.

Dvouciferný výsledek, navíc v nejbohatším rakouském regionu, je z toho pohledu za hranicí možného.

Vůdce solnohradských komunistů, pracovník městského muzea Kay-Michael Dankl (34 let), který soudruhům zajistil tři místa v zemském sněmu, přesto uplatnil už vyzkoušený model. „Jde nám o klíčová témata, ke kterým se hlásí také ostatní strany, třeba sociální demokraté. Ale voliči vidí, že my žijeme tím, co žádáme,“ vysvětlil svou strategii německému deníku Süddeutsche Zeitung.

Tím se přihlásil ke vzoru ze sousedního Štýrska. Komunisté se tam nejen těsně dostali do spolkového sněmu, předloni vyhráli s 28,8 procenta volby ve Štýrském Hradci, tedy druhém největším městě Rakouska.

Vítězství vybojovala dosavadní radní Elke Kahrová (61 let), která získala oblibu tím, že osobně řešila problém každého, kdo měl potíže s bydlením, navíc většinu svého platu posílala do fondu na ubytování potřebným.

Obdobně postupoval Dankl. Jako jediný komunista pronikl v roce 2019 do městského zastupitelstva Salzburgu, soustředil se na bytovou otázku a celkem 28 tisíc eur ze svých diet poslal potřebným.

Dankl byl i následovníkem šéfa Strany piva Dominika Wlaznyho (36). Vídeňský rocker s uměleckým jménem Marco Pogo loni vybojoval s osmi procenty třetí místo v prezidentských volbách, v samotné Vídni byl druhý s 10 procenty, 14 procent dostal v domovském obvodu Simmering. Wlazny hlásal, že každý má právo na slušné bydlení s dostupnými cenami elektřiny a plynu, Dankl vedl kampaň s heslem „bydlet je lidské právo“.

Za komunistu ze Salzburgu odpracovali kampaň – stejně jako za vídeňského rockera – desítky aktivistů ve věku do 30 let.

To, že v solnohradských volbách zabralo bydlení, nezávisí pouze na tom, že v Salzburgu ceny i těch nejmenších bytů dosáhly 200 tisíc eur a nájmy hranice tisíce eur. Rakušané skutečně věří tomu, že na bydlení je nárok a že státní či městská správa mají nástroje, jak ho naplnit. Takovou tradici založila před sto lety sociálnědemokratická vídeňská radnice, která pod vedením finančníka Hugo Breitnera provedla skutečnou realitní revoluci. Vysoko zdanila nájmy v soukromých bytech i stavební pozemky, tím pozemky zlevnila a město na nich mohlo z daňových výnosů stavět byty pro dělnictvo.

Vídeňská praxe přežila v mírnější podobě dodnes, zároveň může ve své původní verzi posloužit jako vzor pro radikály typu Dankla.

„Dvě třetiny volných pozemků rezervovat pro stavbu nájemního bydlení, přednostní právo při nákupu pro městskou správu, výstavba nejméně tisíce bytů za veřejné peníze ročně, transparentní přidělování dokončených bytových jednotek, konec dotací pro investory zaměřené na zisk, odvody městu za neobsazený byt, nutnost úředního povolení pro využití bytové jednotky jako minihotelu nebo v síti AirBnB.“ Tyto požadavky z volebních letáků KPÖ v Salzburgu 2023 nezní tak radikálně, pokud se srovnají s vídeňskou praxí roku 1925.

Proto není divu, že jsou komentáře po odeznění prvních emocích ke komunistům tak vstřícné: „Úspěch KPÖ v Salzburgu ukazuje, že na levé straně politiky je ještě volný prostor,“ napsal Conrad Seidl z deníku Der Standard.

Hlavní důvod, proč většina médií označila dvouciferný výsledek komunistů za hlavní senzaci solnohradských voleb, ovšem leží na pravé straně politiky. S výsledkem 25,7 procenta získala druhé místo ve volbách Marlene Svazeková (30 let) z radikálně pravicové FPÖ, přitom její strana v Solnohradsku nikdy nepřekročila úroveň 20 procent.

„FPÖ si řekla o účast ve vládě, v Salzburgu i na spolkové úrovni,“ komentoval úspěch „rakouské Giorgie Meloniové“ Der Standard.

Populistické hnutí FPÖ, které poprvé přivedl do vlády před 20 lety jeho nejslavnější předseda Jörg Haider, má dnes na spolkové úrovni 30 procent, tedy nejvyšší preference ze všech. Současný předseda Herbert Kickl se netají tím, že v parlamentních volbách napřesrok bude usilovat o funkci kancléře a po zemských volbách v Tyrolsku, Dolním Rakousku a Solnohradsku, kde jeho strana v průměru vyrostla o 10 procent, už jeho požadavek berou všichni vážně.

Posilující vyhlídky na celorakouský triumf pravicových populistů lze nejlépe zamluvit tím, když se komentáře soustředí na úspěch levicových populistů v jedné spolkové zemi.