Na potrat do zahraničí. Těhotným Polkám finančně pomáhají i Češi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Neříkala jsem to nikomu. Nemyslím si ale, že je to nebezpečné téma, vždyť interrupce podstupuje spousta žen,“ říká třiatřicetiletá Aleksandra, která byla nedávno nucena vycestovat za interrupcí za hranice svého rodného Polska. Jedno dítě už má, další si ona ani její partner nepřejí. „Nemůžu si na nic stěžovat, jsme šťastní,“ dodává.

Po narození svého potomka sice užívala antikoncepční tablety, ty však selhaly a Aleksandra otěhotněla. Ve čtvrtém týdnu těhotenství získala od lékaře recept na potratové pilulky, když ale po dvou týdnech absolvovala kontrolní sonografii, zjistila, že se těhotenství dále vyvíjí.

„Po tomto pokusu jsem se už nechtěla cpát prášky, a tak jsem kontaktovala organizaci Ciocia Czesia, aby mi doporučila kliniku, kde by mi pomohli těhotenství ukončit,“ popisuje Aleksandra v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Od ledna 2021 jsou totiž interrupce v Polsku legální pouze ve dvou případech. A to když těhotenství ohrožuje život nebo zdraví těhotné ženy, a nebo když je těhotenství následkem trestného činu. Třetí možnost, a to závažné poškození plodu, polský Ústavní soud ovládaný nominanty vládnoucí strany Právo a spravedlnost na konci roku 2020 uznal za protiústavní.

Katarzyna Byrteková, spoluzakladatelka organizace Ciocia Czesia, která pomáhá polským ženám v cestě k bezpečnému potratu, však upozorňuje na to, že ani předtím nebyla situace týkající se reprodukčních práv v Polsku dobrá. „Dříve to bylo také hrozné. Jen teď se kvůli tomuto zpřísnění zvedla ta vlna odporu, ukazuje to totiž krutost vlády,“ vysvětluje.

„Nejčastěji to funguje tak, že si nás někdo vygooglí, nebo najde na fóru, případně kontaktuje třeba (organizaci) Aborcja bez granic a ti mu řeknou, že by bylo nejlepší jet do Česka, protože je to nejblíž nebo nejlevnější,“ popisuje Byrteková, jak ženy organizaci kontaktují.

Ciocia Czesia je jednou z devíti dobrovolnických organizací mezinárodní iniciativy Aborcja bez granic (Potraty bez hranic), která vznikla, aby pomohla lidem získat přístup k interrupcím.

Teta Czesia nebo Češka, jak lze také název přeložit, pomáhá již třetím rokem Polkám zprostředkovat legální interrupce v Česku. „Pokud nám někdo napíše na sociální sítě, tak obdrží automatickou informaci, že se má ozvat přes e-mail. Facebook totiž nezajišťuje bezpečnost dat, takže skrze něj vůbec nekomunikujeme,“ vysvětluje Byrteková.

„Pokud píše partner, rodič, někdo jiný než ten člověk, tak vždy doporučujeme, aby nás kontaktovala přímo ta osoba, která potřebuje podporu. Aby případně ten někdo jiný neměl nějaký z toho plynoucí problém,“ naráží Byrteková na znění polského zákona, který netrestá osoby, jež interrupci podstoupily, ale vysoké trestní postihy hrozí zdravotnickému personálu, který nelegální interrupci nařídil a provedl, nebo také osobám, které k nelegální interrupci napomohly.

I kvůli zpřísnění polského práva se začaly polské ženy stále častěji obracet na české kliniky a nemocnice. Jak však Byrteková upozorňuje, do Česka, nebo jiných států, jezdily Polky za interrupcemi i dříve.

Mohlo by se tedy zdát, že je český stát v těchto situacích nápomocný, 41 % českých zdravotnických zařízeních však interrupce osobám z EU bez trvalého pobytu v Česku neposkytuje, jak vyplývá z nejnovější zprávy aktivistické skupiny ASAP s názvem Reprodukční spravedlnost a dostupnost interrupcí v ČR.

„Bohužel je to takové různé,“ popisuje Byrteková ochotu zdravotnických zařízení poskytovat interrupce cizinkám.

Neochota však plyne z nejasné právní situace, ke které se různé orgány různě staví. V Česku totiž stále platí zákon z roku 1986, který říká, že umělé přerušení těhotenství „se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“ Zákon ale nepočítal se vznikem Evropské unie, podle které není přípustná „jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti“.

Například Česká lékařská komora ve svém časopise z února 2016 radí lékařům, aby potraty Polkám neprováděli, a odvolává se na „reálné nebezpečí trestního stíhání“.

„Právní názory jsou různé a vedle toho názoru České lékařské komory stojí mimo jiné právní názor Ministerstva zdravotnictví a ombudsmana, a ty jsou opačné. Ty říkají, že je možné poskytovat interrupce občanům EU,“ oponuje senátor za ODS a přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava Ondřej Šimetka.

Právě Fakultní nemocnice Ostrava byla jedna z prvních, která Polkám interrupce otevřeně poskytovala. „Řídili jsme se argumentem, že jsme fakultní nemocnice, to znamená nemocnice, která je přímo zřizovaná ministerstvem,“ obhajuje Šimetka postoj zdravotnického zařízení.

Doporučení České lékařské komory považuje Šimetka za nešťastné, potratový zákon z roku 1986 je však podle něj velmi liberální. Stávající zákon je podle něj lepší neměnit. „Mohlo by to být mnohem horší,“ tvrdí senátor. „Podmínky sice nejsou ideální, ale stále jsou relativně vyhovující. S ohledem na současné konzervativní názory politické reprezentace si myslím, že je lepší zákon neotevírat.“

Podle spoluzakladatelky organizace Ciocia Czesia se většina právníků shodne na tom, že je poskytování interrupcí Polkám legální. „Ministerstvo zdravotnictví dalo dvakrát prohlášení, že je to legální, takže proč to řešit,“ ptá se Byrteková.

Celá situace je podle ní ale frustrující. „Můžete si jít udělat zuby nebo jet za plastickým chirurgem a ani jedno není ze zdravotního pojištění, všechno je to soukromé. Když je to ale interrupce, tak už je to pro někoho problematické. Nerozumím tomuto dvojímu metru,“ konstatuje.

Také paní Aleksandra se po konzultaci s organizací Ciocia Czesia rozhodla jet do Česka, konkrétně na Ostravsko do soukromé kliniky. „Jela jsem se svým partnerem, měla jsem v něm oporu,“ popisuje Aleksandra.

Po pětihodinové cestě autem ji čekalo vyplnění formuláře, kontrolní ultrazvuk a hodinové čekání na zákrok. Po převlečení do nemocničního pyžama Aleksandru usadili do křesla, po anestezii si už nic nepamatuje. „Probudila mě až sestra. Z kliniky jsem odešla po patnácti minutách, cítila jsem se skvěle. Čekala jsem to horší,“ přiznává Aleksandra.

Částka, kterou paní Aleksandra za zákrok zaplatila, činila 2100 zlotých, tedy v přepočtu zhruba 11 000 korun. Všechny výdaje za ni uhradil partner, jak ale uvedla, nebyl by to zásadní problém ani pro ni.

Takové možnosti však nemají zdaleka všechny ženy. „Je strašná spousta lidí, na které se občas zapomíná, kteří mají v Česku 25 tisíc na ruku a dvě děti, lidé, co nemají našetřeno nic, protože si nemohou dovolit nic ušetřit,“ upozorňuje Katarzyna Byrteková. V takových situacích nabízí Ciocia Czesia finanční spoluúčast nebo uhrazení částky v plné výši.

Organizace přitom pracuje na zcela dobrovolnické bázi a finance získává pouze z drobných darů, případně prodeje propagačních předmětů. „V té první vlně jsme měli spoustu darů z Polska, ale teď jsou to hlavně Češi, čehož si velmi vážíme,“ dodává Byrteková.

Organizace se také kromě podpory polských žen snaží změnit, jak média o samotných interrupcích informují. Největší psychická zátěž totiž podle Byrtekové tkví v tom, že je potřeba za základními lidskými právy cestovat do zahraničí.

„Obecně se ten narativ trošku přehání, hlavně ve filmech. Ne každý brečí týden na podlaze. Někdo nechce, a tak to udělá. I ve výzkumech se často objevuje to, že ten hlavní pocit je u většiny úleva,“ popisuje spoluzakladatelka Cioci Czesi.

„Pro nás je totiž potrat něco, co nám dává sílu. Vezmeš vlastní tělo, vlastní život do vlastních rukou. Uděláš si se svým tělem, co chceš. Proto také hesla na našem merchi „fragile like a bomb (křehká jako bomba, pozn. red.),“ uzavírá Byrteková.