Můj případ vláda rozhodla předem. Pomáhat je ale lidské, říká aktivistka

Poté, co polská vládní strana Právo a spravedlnost prosadila přísné protipotratové zákony, zbývá Polkám vyhledávajícím interrupci jen málo možností. Některé kvůli interrupci cestují do jiných zemí, jiné si i přes nebezpečí shánějí potratové pilulky.

Takový postup zvolila i Anna, která nechtěně otěhotněla v násilnickém vztahu. Když se o jejím případu dozvěděla Justyna Wydrzyńska z organizace Aborcyjny Dream Team, neváhala mladé ženě pomoct a poslala jí potratové pilulky. Zanedlouho se u Anny doma objevila policie a vyšetřování vedlo i k Wydrzyńske.

Kvůli pomoci ženě při farmakologické interrupci hrozily aktivistce až tři roky ve vězení. „Můj vlastní potrat byl pro mě zlomový. Nechtěla bych žít ve světě, kde by kterákoli žena neměla přístup ke spolehlivým informacím a nejzákladnější lidské podpoře. To je už léta moje motivace, která mě vede v aktivismu – v prosociálních aktivitách. Tento proces je pro mě, byť symbolicky, také procesem všech ostatních lidí, kteří pomáhají druhým v nouzi,“ řekla mimo jiné Wydrzyńska ve své závěrečné řeči u polského soudu.

V březnu pak byla odsouzena k osmi měsícům prospěšných prací. Proces, který Wydrzyńska označovala za politicky motivovaný, byl první, jenž souvisel s protipotratovými zákony platnými od roku 2021. Podle nich nelze interrupci provést legálně, pokud není přímo ohrožen život matky nebo je těhotenství následkem znásilnění či incestu.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Wydrzyńska popisuje své pocity poté, co se dozvěděla o obvinění, nebo hovoří o tom, jaká budoucnost by mohla Polsko čekat v souvislosti s protipotratovými zákony.

Polský soud vás kvůli zprostředkování potratových pilulek odsoudil k osmi měsícům veřejných prací, ještě předtím vám ale hrozily tři roky ve vězení. Jaké byly vaše pocity, když jste se o obžalobě dozvěděla?

Od samého začátku jsme věděli, že případ bude velmi politický. V obvinění, které jsem dostala, bylo mimo jiné napsáno, že předávám informace o potratech a že jsem aktivistka. Takže bylo jasné, že nejde jen o to, že jsem poslala jiné ženě pilulky. Šlo více o současnou politickou situaci a to, že informuji tisíce lidí o tom, jak interrupci navzdory zákonům provést.

Věděli jsme také, že tenhle případ bude velmi veřejný a důležitý i pro politiky. Soudkyně, která měla mé obvinění na starosti, byla jmenována současným ministrem spravedlnosti z PiS. Ten samý den, kdy jsem dostala rozsudek, byla tato žena povýšena. To nemohla být náhoda, naopak bylo velmi jasné, že tento proces sleduje i sama vláda.

Takže když vám soud sdělil rozsudek, nebylo to pro vás nijak překvapivé?

Upřímně řečeno, já jsem ani nedoufala v nějaké skutečné projednání. Že bych byla souzena spravedlivě, jak by to mělo v demokratické zemi být. Tím pádem jsem neměla ani žádnou naději.

Když jsem poprvé slyšela ten rozsudek a dozvěděla jsem se o tom, že má soudkyně byla v ten den povýšena, měla jsem pocit, že bylo úplně jedno, co jsem řekla. Mohla jsem říct všechno nebo vůbec nic. Nic by se nezměnilo.

Mluvila jsem před ní a přede všemi lidmi u soudu o svých velmi soukromých záležitostech, které mě vedly k tomu, co teď dělám. Ona už ale hrála s předem rozdanými kartami. Tento verdikt měla ještě předtím, než jsem začala vypovídat, což bylo velmi smutné. Víc jsem ale cítila hněv. Ten byl opravdu velký.

Prohlédněte si fotografie z varšavského protestu za ženská práva z roku 2020.

Jaký signál vysílá váš rozsudek dalším aktivistům a lékařům v Polsku, kteří nesouhlasí s protipotratovými zákony?

Pro mě osobně je to především poselství, že bez ohledu na to, co se stalo, by si lidé měli pomáhat a neměli by se bát skutečně podpořit druhé lidi v nouzi. Navzdory tomu, že vám to zakazují zákony.

Druhá věc je i to, že i když neuděláte nic špatného, přesto vás tato vláda může stíhat. Je vlastně úplně jedno, co uděláte. Protože když vás budou chtít nějak potrestat, tak to prostě udělají.

Třetí věc je to, že tento polský zákon je ze své podstaty špatný. Kriminalizace lidí, kteří jdou na potrat, by se měla okamžitě změnit, protože zákaz interrupcí situaci akorát zhoršuje. Lidé si najdou jiný způsob. Nikdo by také neměl být trestně stíhán za to, že pomáhá někomu s provedením interrupce. Tyto zákony jsou špatné, měly by se změnit.

A poslední věc je, že po celý rok, co tento proces trvá, stále pokračujeme v naší práci. Bez ohledu na to, jaký by ten rozsudek měl být, nás to nemohlo zastavit. Stále komunikuji se ženami, které se rozhodly pro interrupci. Pokud existuje člověk, který potřebuje pomoct, nemůžeme ho v tom nechat. To jsou naše vzkazy, které se snažíme předávat, kdykoliv vystupujeme veřejně – a to i v soudní síni.

Jaká byla reakce veřejnosti na váš případ a rozsudek? Měla jste podporu od lidí v Polsku a mimo něj?

Za celý rok, co proces trval, se mi dostávalo obrovské podpory v Polsku i v zahraničí. Tahle podpora navíc ještě rostla s každým dalším slyšením.

Na začátku letošního roku udělala Amnesty International anketu a ptala se lidí, jestli by udělali to samé, co já. Jestli by předali potratové pilulky ženě, která by je potřebovala. A více než 90 procent dotázaných odpovědělo, že ano.

Takže mi bylo jasné, že lidé si opravdu myslí to samé, co jsem si celou dobu myslela já. A to, že podpora někoho, zvlášť když toho člověka milujete a chcete se o něj postarat, je něco normálního. Normálně to jako lidi děláme, i když existují následky, právní následky, prostě to děláte a nepřemýšlíte o riziku.

To, co jsem udělala v Annině situaci, bylo velmi specifické. Ona žila ve vztahu, kde docházelo k násilí, a otěhotněla v pandemii, takže nebylo možné vyjet kvůli interrupci do zahraničí.

Bylo tedy mnoho důvodů, ne jen jeden, proč jsem se rozhodla to udělat. A vůbec jsem ji neznala, byla pro mě jako cizí člověk. Ale i tak jsem se rozhodla, že to udělám. Takže když jsme o tomto případu začali mluvit a ukázali, že existuje mnoho důvodů, proč podstoupit potrat, lidé nás opravdu velmi podpořili.

Opravdu, společnost říkala, že trestní stíhání za takovou pomoc je příliš. Proč byste neměli pomáhat? Musíte reagovat, nemůžete se odvrátit, protože se bojíte zákona, bojíte se rizika.

Jste jednou ze zakladatelek organizace s názvem Aborcyjny Dream Team. Jak pomáháte ženám v Polsku?

Jsem členkou a zakladatelkou dvou organizací. První z nich je Women on the net, kterou jsem spolu s dalšími kamarádkami založila v roce 2006. V roce 2016 jsme pak založily Aborcyjny Dream Team, který se pak zapojil velmi aktivně po zavedení protipotratových zákonů před téměř třemi lety.

Především lidem zprostředkováváme informace o přístupu k potratům v Polsku, snažíme se jim dávat i informace o tom, jak vycestovat za interrupcí do zahraničí.

Druhá věc je, že chceme ukázat, že potrat je zcela normální zkušenost a že lidé jako my také podstoupili potrat. A nemáme teď dvě hlavy nebo pět nohou, pořád jsme normální lidé. Lidé, kteří mají někdy špatnou náladu, někdy dobrou náladu, ale máme dobrý život. A nic z toho se potratem nezměnilo.

Jak myslíte, že by mohly nadcházející volby ovlivnit situaci ohledně potratů (pozn. red. rozhovor vznikal před polskými volbami)?

I kdyby výsledek voleb dopadl tak, jak doufáme, tedy že opozice bude mít v polském parlamentu více křesel, bude to ještě opravdu dlouhá cesta k nějaké reálné změně situace.

Nebude totiž snadné vyřešit všechny problémy, které způsobila předchozí vláda. Pokud budou mít levicové strany v polském parlamentu většinu a opozice bude mít tu možnost, první, co udělá, bude dekriminalizace potratů. Lidé jako já, aktivisté, budou moci pomáhat bez ohledu na rizika. Lékaři budou moci provádět potraty, aniž by riskovali ztrátu zaměstnání nebo to, že budou uvězněni.

Když ale přemýšlíme o změnách potratových zákonů, není to jednoduchá věc. Nejprve se musíme ptát, jaké následky by legalizace potratů měla. Chceme, aby interrupce byly rovněž jednoduše dostupné všude a pro všechny.

Je zde tedy mnoho otazníků, které musíme prodiskutovat a analyzovat. A druhá věc je, že příští rok budeme mít stále stejného prezidenta, takže i pokud by byl navržen progresivní zákon o potratech, tak on, protože řekl, že je katolík a že bude respektovat právo na život, tak pravděpodobně bude proti těmto zákonům (prezident v Polsku disponuje silným vetem, na jehož přehlasování nemá vznikající koalice v Sejmu dost hlasů, pozn. red.). Takže musíme ještě počkat na okamžik, kdy budeme mít nového prezidenta.