Militarizace kvůli Putinovi a Trumpovi. Sousedé Česka rychle zbrojí

„Snažil jsem se o polské občanství rok a půl a nakonec jsem ho dostal od prezidenta Andrzeje Dudy osobně. Druhý den jsem si pustil zprávy a koukám, že Polsko bude po všech mužích chtít účast na vojenském výcviku,“ pronesl minulý týden v americké talkshow Jimmyho Fallona herec Jesse Eisenberg, známý díky roli Marka Zuckerberga ve filmu Sociální síť.

Eisenberga se vojenská povinnost v případě polské mobilizace týkat nebude, protože má dvojí občanství – americké a polské.

Jenže co je pro americké publikum zábavná historka, to je pro střední Evropu ustaraná geopolitická realita. V ní se po návratu nepředvídatelného Donalda Trumpa do Bílého domu odrážejí obavy ze ztráty bezpečnostních záruk, sílící pocit ohrožení i nutnost militarizace společnosti v odpovědi na nejistou dobu.

Hned dva velcí sousedé Česka – Polsko i Německo – mluví o nutnosti silného zbrojení a chystají kvůli tomu rychlou úpravu legislativy nebo rozpočtových pravidel.

Vítěz německých předčasných parlamentních voleb a pravděpodobný kancléř Friedrich Merz z CDU chce kvůli výdajům na obranu měnit ústavu. Aby mu zbrojení a zadlužení prošly, ustoupil Zeleným a extrémně spěchá.

Ústavní změnu chce totiž schválit ještě ve „starém“ Spolkovém sněmu. V tom novém –vzešlém z voleb – totiž budou mít radikální strany na levici i pravici blokační většinu.

Polská koaliční vláda v čele s premiérem Donaldem Tuskem by zas měla během několika týdnů přijmout návrh „deregulačního zákona“, jenž má zjednodušit a zefektivnit strategické obranné investice.

Jde například o stavbu opevnění Štít Východ na polských hranicích s Běloruskem, Ukrajinou a ruskou Kaliningradskou oblastí, ale i další investice do bezpečnosti: muniční továrny, zbrojovky a infrastrukturu pro zbrojní závody.

„Je to opravdu revoluční zákon, který přibližně třikrát zrychlí investice do armády a obranného průmyslu,“ avizoval náměstek ministra obrany Cezary Tomczyk. „Dnes nás svazují byrokratická pravidla, což musí skončit,“ dodal. Zákon má státu usnadnit i vyvlastňování pozemků.

Už loni v listopadu polská vláda schválila návrh zákona o financování výroby munice v Polsku. Cílem je spuštění a další rozvoj muničních továren, protože současné kapacity jsou pro případnou obranu země nedostačující.

Rozvoj zbrojovek je teď perspektivní i jinak: Na rozdíl od automobilek se jim daří. Zbrojovka Rheinmetall se podle měřítka tržní kapitalizace, které zjednodušeně vyjadřuje její velikost a význam na burze, stala největší německou firmou a předběhla automobilový koncern Volkswagen. Od ruského vpádu na Ukrajinu se hodnota Rheinmetallu zvýšila dvanáctkrát. Expanzi zaznamenává i polský státní zbrojařský koncern PGZ.

Práce nad legislativou v Polsku zrychlily na pokyn premiéra Donalda Tuska. Impulzem byla zelená od unijních lídrů k evropskému zbrojení. Varšava chce využít evropské peníze i k rozvoji vlastního zbrojního průmyslu.

Projekt ReArm Europe počítá s obrannými půjčkami za 150 miliard eur i možností obejít rozpočtová pravidla, a uvolnit tak na obranu prostředky v přepočtu za 20 bilionů korun.

Velké nákupy vojenské techniky a přezbrojování polské armády začaly už za předchozí vlády národněkonzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Tuskova koalice na politiku zbrojení navázala. Rekordní byly výdaje právě v roce 2024, kdy Polsko dalo na obranu kolem čtyř procent HDP.

„Celkem jsme podepsali kolem 130 smluv na rekordní částku 153 miliard zlotých,“ hlásil loni na konci roku ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz z lidovecké PSL. Nejvýznamnějším loňským nákupem je 96 amerických vrtulníků AH-64E Apache za více než 40 miliard zlotých (kolem 238 miliard korun).

Pořizovat se mají i bojová vozidla pěchoty Borsuk, ponorka nebo raketomety HOMAR-A. Některé zbrojní zakázky ovšem váznou. Stále ještě není finalizována dohoda s Jižní Koreou o objednávce tisícovky tanků K2.

Polovina z nich se měla montovat v Polsku, jenže podle Varšavy je cena příliš vysoká. Za jeden jihokorejský tank má Polsko zaplatit 13 milionů eur a za tanky smontované v Polsku 17 milionů eur. V přepočtu na koruny jde u jednoho kusu o rozdíl 100 milionů korun. Korejská armáda si přitom tanky K2 pořizuje za devět milionů eur za kus.

Letos mají polské obranné výdaje dosáhnout už 4,7 procenta HDP a v roce 2026 dokonce přes pět procent, což je i představa Donalda Trumpa. V absolutních číslech je to pro letošek 190 miliard zlotých. Každý pátý zlotý z letošního polského státního rozpočtu tedy míří na obranu. Příští rok se plánují výdaje za 200 miliard zlotých, což je v přepočtu 1,2 bilionu korun.

Pro srovnání: Česká vláda v březnu rozhodla o postupném navýšení výdajů na obranu o 0,2 procenta HDP ročně. V roce 2026 by se měly výdaje navýšit na 2,2 procenta HDP. Při odhadované hodnotě českého HDP okolo šesti bilionů korun to odpovídá přibližně 132 miliardám korun.

Polský prezident Andrzej Duda nedávno navrhl zapsat podmínku výdajů čtyř procent HDP přímo do ústavy.

Vedle profesionálního vojska a vojska územní obrany chce vláda rychle zefektivnit systém aktivních i pasivních rezervistů a vytvořit podmínky pro to, aby mohlo v příštích letech základním vojenským tréninkem projít ročně 100 tisíc dobrovolníků. Příkladem mají jít i členové vlády.

V polském rozpočtu na obranu jsou zahrnuty i výdaje na výstavbu krytů v rámci civilní ochrany. Na ty, ale také na silnice a na výzkum a zbrojovky se přesměrují unijní prostředky, které měly původně směřovat na zelenou transformaci měst.

I tak by znamenal plán v absolutních číslech větší výdaje na obranu, než má například Itálie nebo Španělsko, tedy země, jež mají značně silnější ekonomiku než Polsko.

Víc peněz než Polsko dá v Evropě na obranu už jen Velká Británie, Francie a také Německo. Volby do Bundestagu totiž potvrdily, že i Němci vnímají, jak rychle a dramaticky se mění transatlantické bezpečnostní uspořádání. V Berlíně se reaguje na Trumpův přístup k Ukrajině i jeho rozpoutání obchodní války.

Vpád Rusů na Ukrajinu v únoru 2022 označil tehdejší kancléř Olaf Scholz za „zeitenwende“, tedy zlomový okamžik v bezpečnostní a zahraniční politice. Na bundeswehr mělo jít do roku 2027 o 100 miliard eur navíc, v přepočtu 2,5 bilionu korun.

Doteď se využilo 82 procent těchto prostředků a Německo loni poprvé dosáhlo cíle NATO vydávat na obranu dvě procenta HDP.

S nástupem pravděpodobného nového kancléře Friedricha Merze se situace mění ještě zásadněji. Rodící se koalice křesťanských demokratů a sociálních demokratů se při povolebních rozhovorech shodla na reformě takzvané dluhové brzdy.

Ústavní opatření, které brání přílišnému zadlužování země, se má uvolnit tak, aby pod něj spadaly obranné výdaje jen do procenta HDP. V současnosti tedy asi do 44 miliard eur (1,1 bilionu korun). Vše nad touto hranicí by mělo být možné financovat půjčkami. Spolkové země si budou moci na obranu půjčit částku do 0,35 procenta svého HDP. To je 16 miliard eur dohromady.

Strany se shodly i na vytvoření investičního fondu o objemu 500 miliard eur (12,5 bilionu korun), z nějž by se financovaly opravy silnic, železnic, mostů a energetické soustavy, ale i škol.

Kvůli rychlosti hlasování – tak, aby se stihlo ještě za starého složení Spolkového sněmu – a potřebě dvoutřetinové parlamentní většiny se musel Merz dohodnout i se Zelenými. Jejich podpora ho „stála“ slib přesunu 100 miliard eur (2,5 bilionu korun) do fondu na boj s klimatickými změnami.

Podle Merze budou kromě obranných výdajů na přání Zelených z dluhové brzdy výslovně vyjmuty i výdaje na civilní ochranu, kybernetickou bezpečnost, tajné služby a také na „podporu států napadených v rozporu s mezinárodním právem“.

Podle březnové parlamentní zprávy o stavu německých ozbrojených sil se sice dosáhlo od roku 2022 pokroku, jenže problémy přetrvávají. „Bundeswehr má nadále všeho nedostatek,“ prohlásila minulý týden parlamentní zmocněnkyně pro obranu Eva Höglová z SPD.

Armáda měla mít do letoška na 203 tisíc lidí v aktivní službě, loni to však bylo jen 181 tisíc vojáků. V dlouhodobém horizontu chce mít Spolková republika navíc asi 260 tisíc rezervistů.

Konzervativci kvůli tomu chtějí obnovení branné povinnosti, která se zrušila v roce 2011. Na povinné vojně se s nimi neshodují sociální demokraté a koaliční vyjednávání trvají. Obnovení odvodů a výcviku by navíc narazilo na řadu technických problémů.

Vojenské objekty a kasárna se rozprodaly a odvodní úřady, kde dříve mladí muži podstupovali lékařské prohlídky, se zrušily. „Struktury nezbytné pro brannou povinnost už neexistují,“ píše ARD.

Pro srovnání: Poloviční Polsko má teď „ve zbrani“ na 144 tisíc profesionálních vojáků. Dalších 40 tisíc je aktivních ve vojsku územní obrany. Včetně kadetů a členů aktivních záloh jde podle ministra obrany Kosiniaka-Kamysze o 206 tisíc vojáků.

Tamní náčelník generálního štábu však hovoří o aktuální celkové síle půl milionu, protože započítává i „pasivní zálohu“ čili muže v bojeschopném věku, kteří v životě prošli nějakým typem vojenského výcviku.

Česká ministryně obrany Jana Černochová z ODS i náčelník generálního štábu Karel Řehka opakovaně upozorňují, že se tuzemská armáda potýká s nedostatkem lidí.

Na začátku roku 2024 bylo v celém resortu obrany bezmála 28 tisíc vojáků z povolání a téměř 4300 členů aktivní zálohy. Podle strategických plánů by armáda chtěla mít do roku 2030 na 30 tisíc vojáků z povolání a deset tisíc příslušníků aktivní zálohy.

Minulý týden pak premiér Petr Fiala (ODS) zopakoval svůj záměr postupně navyšovat výdaje na obranu o 0,2 procenta HDP ročně až do roku 2030. „Posilování obrany našeho státu si zaslouží širší shodu,“ prohlásil po schůzce s předsedy parlamentních stran.

Národní rozpočtová rada v tomto ohledu doporučila dočasně rozvolnit pravidla rozpočtové odpovědnosti.