Miliony mrtvých a zničená země. Poláci chtějí po Němcích 17 českých rozpočtů

Je to přesně 83 let, co výstřely německé bitevní lodi Schleswig-Holstein odstartovaly druhou světovou válku. Začal jimi boj o polský poloostrov u Gdaňsku. Právě tam, na místě hrdinné obrany Westerplatte, si Poláci 1. září každý rok před pátou ranní připomínají začátek zatím největšího konfliktu v dějinách lidstva.

S výročím se letos vrací i jedno politické téma polských konzervativců. Komise poslance vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Arkadiusze Mularczyka totiž ve čtvrtek odpoledne na varšavském Královském zámku zveřejnila svou zprávu o válečných škodách napáchaných nacistickou třetí říší.

Sumu, kterou Polsko po Německu chce, oznámil předseda PiS Jarosław Kaczyński. „Součet ztrát byl vypočítán na 6,2 bilionu zlotých. Takové odškodnění se vyplácí desítky let, ale německá ekonomika to snese,“ uvedl politik.

V přepočtu jde o více než 32,2 bilionu korun, což je téměř 17 ročních rozpočtů České republiky. Kaczyński zároveň řekl, že představení částky a celé zprávy je prvním krokem. Dalším má být zformulování konkrétního požadavku vůči Německu.

V Mularczykově parlamentní komisi zasedají už pět let jen poslanci PiS. Prezentace výsledků se účastnil premiér, předsedkyně sněmovny i předsedkyně ústavního soudu.

Vyčíslení polských ztrát bylo podle autorů, mezi nimiž mají být i historici a další experti, velice obtížné. Současný polský stát totiž existuje v jiných hranicích než v roce 1939. Dopředu Mularczyk avizoval, že částka „mnohonásobně překračuje státní rozpočet“.

„Myslím, že největší ztrátou byl lidský kapitál. To byly miliony lidí zavražděných Němci i Rusy, ale také miliony lidí, kteří emigrovali,“ vyjmenoval mimo jiné.

„Stačí říct, že před válkou mělo Polsko 35 milionů obyvatel a po válce jen 24 milionů,“ dodal Mularczyk, jenž má reparace jako své hlavní politické téma.

Požadavek válečných reparací od Německa se v polské politice objevuje opakovaně. Vynořuje se a znovu mizí hlavně kolem významných historických výročí – tak to v polské politice bývá s mnoha tématy, například s leteckou katastrofou u Smolenska z roku 2010. Dosud ovšem polská vláda žádný oficiální krok nepodnikla.

Sama Mularczykova zpráva vznikala roky. Poprvé poslanec o reparacích mluvil v roce 2017. O rok později sliboval zprávu své komise publikovat v roce 2019. Hotovo mělo být už na 80. výročí začátku války, ale ani tehdy poslanec zprávu nezveřejnil.

Odklady následovaly i v roce 2020, 2021 a nakonec i na začátku roku 2022. O tom, že částka zazní letos 1. září, rozhodl direktivně přímo šéf PiS Jarosław Kaczyński. Datum oznámil v polovině července.

„Předchozí vláda podléhá vůči Německu stockholmskému syndromu,“ prohlásil v polovině července Kaczyński. Jeho vláda se prý na rozdíl od předchůdců snaží zvýšit význam Polska na mezinárodním poli.

Podobně mluvil nedávno i premiér Mateusz Morawiecki. „Potomci ničitelů a vrahů, dnešní Němci, si musí uvědomit, že bez skutečné kompenzace nemůže být řeč o uzavření této kapitoly dějin,“ pronesl politik PiS.

Sám autor zprávy Mularczyk předem řekl, že domoci se odškodnění bude dlouhý proces. V Německu se podle něj obecně neví, co se stalo během druhé světové války. „Země, která chce vypadat jako morální mocnost, má nesplacený dluh vůči Polsku,“ řekl poslanec s tím, že na to musí Varšava upozorňovat veřejnost v USA, Velké Británii i unijních zemích.

„Nenecháme to jen tak a budeme v celém světě propagovat informace o tom, co Němci dělali v Polsku, že dosud nevrátili ukradená umělecká díla, že se obohatili na vraždách a válečných zločinech a že nemají nárok někoho poučovat,“ prohlásil v srpnu Mularczyk.

Politik také uvedl, že doufá v konsenzus v polském parlamentu. Tomu ale nic nenasvědčuje.

Vládní strana a jí kontrolovaná Polská televize navíc kontinuálně sází na protiněmeckou kartu hlavně v souvislosti s expremiérem Donaldem Tuskem. Šéfa opoziční Občanské platformy prezentují jako vlastizrádce a agenta Berlína.

Tusk o požadavcích reparací už v srpnu řekl, že jde o „nástroj vládnoucí strany v kampani“.

Lídr další opoziční strany Szymon Hołownia se vyslovil pro to, aby Německo v rámci reparací vyzbrojilo Ukrajinu.

Němci považují téma reparací už léta za vyřešené. Na postoji Berlína nezměnilo nic ani loňské střídání ve spolkovém kancléřství.

Vyplacení peněz letos vyloučil jak kancléř Olaf Scholz z SPD, tak i lídr opoziční CDU Friedrich Merz, jenž v létě Varšavu navštívil.

Němci argumentují tím, že se v roce 1953 vláda Polska, tehdy komunistické Polské lidové republiky, nároků na poválečné odškodnění vzdala. Polští politici ale před několika lety začali spekulovat o tom, že to se týkalo pouze území tehdejší Německé demokratické republiky.

Takový výklad vláda v Berlíně opakovaně odmítla. Polská deklarace se podle ní vztahuje na území celého Německa. Předchozí polské vlády na věc nahlížely stejně, polský kabinet to potvrdil například v roce 2004 a ministerstvo zahraničí znovu v roce 2015.

Debata o reparacích se v Polsku vedla před devatenácti lety, ale neměla jasný závěr, respektive každá ze stran si ho vyložila po svém. Tehdejší levicová vláda Spojenectví demokratické levice (SLD) měla jasnou pozici, která se opírala o deklaraci z roku 1953.

Teď není jasné, jestli současná polská vláda myslí požadavky na německé reparace vážně, nebo zda je to momentální téma, které má pomoci udržet mobilizovanou část voličů.

Představení zprávy ale přichází ve chvíli, kdy podpora pro PiS v průzkumech nevídaně klesla k „pouhým“ 30 procentům. Naopak opozice posílila. Kdyby se konaly volby teď, Kaczyńského konzervativci by většinu v parlamentu zřejmě poskládat nedokázali. Do řádných voleb je ale ještě relativně daleko, proběhnout mají až příští rok na podzim.

Že by měla vláda o odškodnění od Německa usilovat, se domnívá 37 procent lidí. Na 30 procent lidí je proti a 32 procent neví. Před třemi lety bylo pro reparace 57 procent Poláků a proti 19,5 procenta, nevědělo 23,5 procenta. Čísla zveřejnila agentura SW Research.

Na podporu reparací se ve Varšavě bude ve čtvrtek večer i demonstrovat. Manifestaci před německé velvyslanectví svolaly organizace spojené s PiS.

Debata o válečném odškodnění se obnovila v době, kdy to mezi Berlínem a Varšavou skřípe. Polská vláda té německé vyčítá příliš pomalou a nedostatečnou pomoc Ukrajině a neprozřetelnost, co se energetické závislosti na Rusku týče.

Vztahy ale pošramotil i nedávný rozsáhlý úhyn na hraniční řece Odře a pomalá reakce polských úřadů. Sporných otázek je ale víc, včetně dodávky německých tanků Leopard do Polska. Kolem té panuje řada nejasností, vzájemných výčitek a obvinění.

O tom, že vztahy nejsou ideální, svědčí i výroky zmocněnce spolkové vlády pro spolupráci s Polskem Dietmara Nietana. Sám nedávno řekl, že vztahy Berlína a Varšavy „nejsou v dobrém stavu“.

„Mnoho Polek a mnoho Poláků je rozčarovaných tím, že Německo nenaslouchalo Polsku. Ignorovali jsme jak varování před Putinem, tak i před stavbou Nord Streamu 2. Tohle odůvodněné rozčarování strana PiS využívá k protiněmecké propagandě,“ řekl politik SPD v rozhovoru pro magazín Spiegel.

PiS podle Nietana vede „vnitropolitickou kulturní válku“ s heslem „Kdo spolupracuje s Němci, není vlastenec“.

Už pro sociálnědemokratický stranický list Vorwärts (Vpřed) řekl Nietan, že „PiS ví, že žádné reparace se platit nebudou, bez ohledu na to, kdo v Německu vládne“.

Žaloba o odškodnění by podle zmocněnce u žádného soudu neuspěla. Německo by ale mělo být v tématu aktivní a založit fond pro vzdělávání o společné historii a pro projekty občanské společnosti.

Požadavek na německé reparace ale není z polské strany jediný.

Země se v budoucnu může přihlásit i o odškodnění z Ruska, které na Polsko zaútočilo z východu 17. září 1939. „Myslím, že rozhodně stojí za to vyčíslit ztráty, které Polsku způsobilo Rusko během války a během okupace, a následně čekat na příhodný politický okamžik,“ myslí si poslanec Arkadiusz Mularczyk.

Němci zase řeší řecké požadavky na válečné reparace.

V české politice se téma reparací zmínilo v roce 2018. Tehdejší premiér Andrej Babiš z hnutí ANO prohlásil, že by případné rozhodnutí vymáhat válečné reparace nebylo šťastné, protože by „mohlo dojít k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě“.

Československé reparační nároky činily v dobové měně 306 miliard. Byly však uhrazeny jen ze čtyř procent. Podobný rozdíl mezi nároky a vyplacenou částkou vznikl i u dalších zemí.