Kult polského papeže se drolí. Podle svědků věděl, že kněží zneužívají děti

Historkou o setkání s papežem Janem Pavlem II. začal nedávno ve Varšavě své jednání s polskou delegací americký prezident Joe Biden. Šlo o narážku, která evidentně potěšila prezidenta Andrzeje Dudu.

Ostatně ten pak „papeže solidarity“ přesně v duchu zavedeného kultu zmínil i v projevu, který předcházel Bidenovu vystoupení v zahradách Varšavského hradu.

O papežově vnímání vypovídá i to, že jeho (více či méně povedená) socha je v Polsku už snad v každé větší obci. Papežovo církevní jméno nesou ulice, školy i katolická univerzita. Na Karola Wojtyłu se často odkazují vládnoucí strany i opozice.

V kultu osobnosti Jana Pavla II., kterého římskokatolická církev prohlásila za svatého, se ovšem v posledních letech v Polsku objevují zásadní pukliny v podobě podezření, že Wojtyła ještě jako krakovský arcibiskup napomáhal ututlat případy sexuálního zneužívání spáchané duchovními. Podezření se tak schválně zametala pod koberec.

Objevují se i dříve nemyslitelné titulky, komentáře i ankety o tom, zda byl Wojtyłův pontifikát „dobrý“ či „zlý“. Konec mytologie v těchto dnech urychluje i publikace polského překladu knihy nizozemského autora Ekkeho Overbeeka a také investigativní reportáž polské televize TVN.

Překlad Overbeekovy knihy „Maxima culpa. Jan Pavel II. věděl“ líčí příběhy čtyř krakovských kněží. Ti měli sexuálně zneužívat nezletilé v době od 50. do 70. let minulého století, kdy vedl tamní diecézi Wojtyła.

Overbeek na základě spisů komunistické tajné policie a rozhovorů se svědky tvrdí, že budoucí papež Wojtyła o zločinech svých podřízených věděl. Pátrat v církevních archivech autor nemohl, protože od církve nedostal povolení.

Jedním z kněží, které měl Wojtyła krýt, byl Eugeniusz Surgent. Ten desítky let zneužíval chlapce ve farnostech v okolí Krakova i na severu Polska. Jediným „trestem“ pro něj byl přesun do jiné farnosti, kde ve zločinech na dětech pokračoval.

Surgent byl nakonec zatčen v roce 1973 a odseděl si tři roky. Jako kněz pracoval i po propuštění až do své smrti v roce 2008. Po Surgentových obětech dokonce loni začala pátrat katolická církev. Ve farnostech, kde působil, se kvůli tomu četla speciální výzva.

Činy kněze Surgenta (a dalších dvou) probírá i reportáž, jíž v pondělí večer odvysílala soukromá polská televize TVN. Jeden ze svědků uvádí, že Wojtyłu o činech Surgenta osobně informoval v roce 1973.

V hodinu a půl dlouhé reportáži nazvané podle adresy krakovského arcibiskupství „Františkánská 3“ se investigativní novinář Marcin Gutowski věnuje tomu, zda Wojtyła o zneužívání v Polsku věděl. Práce na reportáži zabrala Gutowskému dva a půl roku.

„Na této adrese se soustředí příběhy, díky kterým dnes bez pochybností víme, že Jan Pavel II. věděl o sexuálním zneužívání páchaném kněžími a tajil je, než se stal papežem,“ tvrdí novinář.

V reportáži se opírá mimo jiné o rozhovor s oběťmi sexuálního násilí ze strany kněží podřízených tehdejšímu kardinálovi Wojtyłovi, s jejich příbuznými a také s lidmi, kteří údajně pozdějšího papeže o zneužívání informovali.

Novinář se dopátral i korespondence a archivních i církevních dokumentů, které podle něj dokazují, že Wojtyła ve vícero případech o zneužívání věděl, ale nekonal, a naopak pachatele kryl.

Dalším jmenovaným je kněz a Wojtyłův známý Bolesław Saduś, který se měl dopouštět zneužívání dětí při výuce náboženství. V krakovském regionu pak měnil fary, a nakonec byl vyslán do Rakouska.

„Matky (zneužívaných dětí) se začaly ozývat, a tehdy ho prostě přemístili, a nakonec odjel do Rakouska,“ cituje reportáž TVN bývalého zaměstnance krakovské arcidiecéze. O přesunech podle něj rozhodl právě Wojtyła.

Papežově odvrácené stránce se teď ale věnují i další polská média. Liberální týdeník Newsweek avizoval publikaci s titulkem „Utajovaná pravda o pedofilii“.

Na obranu papeže vyrazila některá konzervativní média a nejen ta. „Ohavný útok na Jana Pavla II.,“ uvedl například server WPolityce.pl v celé sérii textů.

Na stranu papeže se gestem postavil i premiér Mateusz Morawiecki z národně-konzervativní strany Právo a spravedlnost, když si v pondělí večer nastavil na sociálních sítích jako úvodní fotografii snímek s Janem Pavlem II.

„V zemi, ve které se ještě před dekádou o papeži Polákovi mluvilo s největší úctou, je dnes překvapivě málo lidí, kteří by protestovali proti kampani vylévání kýblů pomejí na jeho osobu,“ píše na obhajobu papeže publicista konzervativního polského týdeníku Do Rzeczy Piotr Semka.

Semka, podobně jako další kritici, vidí za kritickým pohledem na papeže záměr levicově-liberálních médií. Wojtyłu ovšem v únoru hájil i dlouholetý šéfredaktor liberálního deníku Gazeta Wyborcza a bývalý disident Adam Michnik, který tím odstartoval ostrou polemiku.

„Chápu, že nadešel čas zúčtování. Pro mě je však nepřijatelné redukovat polského papeže pouze na skandály s pedofilií. Jan Pavel II. je jednou z nejvýznamnějších postav veřejného života polské historie 20. století,“ řekl Michnik v rozhovoru pro vlastní list.

V článcích o současném polském vnímání papeže se často zmiňuje odlišný postoj malé generace, které je úcta k Janu Pavlu II. „vtloukána do hlavy“. V realitě ale papeže znají hlavně z internetových memů.

V krizi není jen image papeže, ale celá polská katolická církev v Polsku, které rychlým tempem ubývají praktikující věřící. Církev se v posledních letech potýká s celou řadou závažných skandálů i s dopady skandálních výroků, které zapadají spíš do předminulého století. U části společnosti jí neprospělo ani úzké propojení s vládnoucími konzervativci.

Podstatnou roli v tom mají i dokumenty a reportáže z minulých let, které viděly desítky milionů Poláků – například dokumenty Jen to nikomu neříkej a Hra na schovávanou nebo film Klér režiséra Wojciecha Smarzowského o zametání případů sexuálního zneužívání dětí v církvi pod koberec, propracovaném systému přesouvání násilníků z fary na faru a unikání trestní odpovědnosti.