Německá otočka: staví zbrojovky a mluví o společných atomovkách

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zahájení stavby továrny na výrobu dělostřelecké munice nebývá pro německé kancléře, obzvlášť ty sociálnědemokratické, zrovna událostí, kde by se chtěli ukazovat s lopatou v ruce a vedle tanků.

Fotky a projevy z minulého týdne ale ukazují, jak moc se doba změnila. A že „zeitenwende“, tedy zlomový okamžik, jak v roce 2022 spolkový kancléř Olaf Scholz označil den vpádu Rusů na Ukrajinu, má na německou politiku po dvou letech velmi konkrétní dopady.

Scholz v Dolním Sasku zahájil stavbu nového závodu zbrojovky Rheinmetall, která má od příštího roku každoročně vyrábět 200 tisíc dělostřeleckých granátů a 2000 tun výbušnin. Na akci navíc dorazil s neobvyklým půlhodinovým předstihem, což podle deníku Süddeutsche Zeitung podtrhuje její důležitost.

Kancléř zároveň vyzval k výraznému navýšení kapacit zbrojního průmyslu v Evropě a také k německému přezbrojení. V té souvislosti mluvil o ruských imperiálních ambicích a potřebě odstrašení agresora.

„Nežijeme v době míru,“ opakuje Scholz, kterému byly dřív zbraně i Bundeswehr na míle vzdálené.

I veřejnoprávní ARD v té souvislosti píše o proměně dříve příliš váhajícího kancléře v politika, který tlačí na obranný průmysl a zbrojní dodávky pro Kyjev. Připomíná i výraz „scholzování“, tedy Scholzovy sliby jednat, aniž by se nakonec jednalo.

„Scholzování“ se postupně prolamovalo už loni, když Německo začalo Ukrajině po vzoru Polska a dalších států posílat vojenskou techniku, která byla do té doby pro Berlín tabu – například tanky Leopard.

V poslední době ale Scholzova rétorika přitvrdila a kancléř se pyšní, že Německo je po USA druhým největším dodavatelem výzbroje Ukrajině. Jen na munici pro Kyjev letos Berlín z německého obranného rozpočtu vyčlení 3,5 miliardy eur (89 miliard korun), a dodávky na obranu napadené země tak zečtyřnásobí.

Celkově dá letos Německo podle Scholzova slibu na zbrojní pomoc Ukrajině osm miliard eur (196 miliard korun).

Zásadní je i prohlášení, že letos Spolková republika vůbec poprvé dosáhne cíle, který si v roce 2014 stanovily členské státy NATO.

Německé výdaje na obranu mají překročit 2 procenta HDP poprvé od roku 1991. Nejnižší byly v poměru k HDP v roce 2005: 1,07 %. V roce 2022 to bylo 1,39 % HDP.

„Německo bude vydávat dvě procenta svého hospodářského výkonu na zbrojení podle kritérií NATO. A bude tak činit napořád,“ oznámil Scholz.

ARD vidí jako jeden z důvodů proměny „hlodavou myšlenku“ na to, že by se mohl Donald Trump vrátit do Bílého domu. I když kancléř veřejně Trumpovo jméno nevyslovuje, ve výrocích opakuje, že by si nikdo neměl s bezpečností Evropy zahrávat.

Německý ministr obrany a Scholzův spolustraník Boris Pistorius nechtěl být o víkendu na bezpečnostní konferenci v Mnichově konkrétní, kolik přesně bude Německo na obranu vydávat.

Zmínil zhruba 3 až 3,5 procenta HDP v závislosti na kapacitách obranného průmyslu a také dění ve světě. Dvouprocentní závazek podle něj nemusí pro přezbrojení Bundeswehru stačit. Zaznívají i hlasy, aby pro rozpočet na obranu neplatila zákonná dluhová brzda.

Německé ozbrojené síly dlouhodobě nejsou v dobré kondici a dodávky výzbroje navíc potrvají léta. V armádě bylo na přelomu roku 181 500 vojáků, což je o 1500 lidí míň než před rokem.

Německá média navíc informovala, že k dosažení kvóty NATO, přesně 2,01 % HDP, letos Německu pomůže i „účetní fígl“. Započítávají se totiž i platby úroků za spolkový dluh, zvláštní aktiva Bundeswehru, důchody pro bývalé vojáky národní lidové armády z doby NDR a také 7,5 miliardy eur na pomoc Kyjevu.

Pistorius minulý týden - ke své výrazné nelibosti - musel komentovat ještě jedno obranné téma. Lídryně kandidátky německých sociálních demokratů do Evropského parlamentu Katarina Barleyová totiž v rozhovoru pro Tagesspiegel řekla, že by měla EU zvážit pořízení vlastních jaderných zbraní.

K myšlence vyprovokovaly místopředsedkyni Evropského parlamentu Trumpovy výroky, které zpochybňovaly článek 5, jenž hovoří o obraně členů NATO. Podle Pistoriuse ale „není důvod teď diskutovat o jaderném ochranném štítu“.

V té souvislosti vyzval německý ministr financí Christian Lindner z liberální FDP k užší spolupráci s evropskými jadernými mocnostmi, Velkou Británií a Francií. Spolu s USA jsou to jediné členské státy NATO s jaderným arzenálem, i když relativně malým.

Podle Deutsche Welle je v rámci sdílení jaderných zbraní, což je součást politiky jaderného odstrašení NATO, v Itálii, Turecku, Belgii, Nizozemsku a Německu asi 180 kusů atomových bomb.

Členské země, které tyto zbraně v arzenálu nemají, se mohou podílet na plánování jejich použití ze strany NATO. Zbraně zároveň zůstávají pod kontrolou USA. V případě konfliktu by americké jaderné bomby mělo nést letectvo zemí, ve kterých jsou rozmístěny.

Samo Německo odmítlo vlastní jaderné zbraně v 50. letech z rozhodnutí kancléře Konrada Adenauera.