Článek
Když se 24letý Maximilian Hohenester podívá z okna svého bytu, vidí 165 metrů vysokou chladicí věž jaderné elektrárny Isar 2. Stejně jako pro jeho otce Petera je zaoblená stavba více než jen nepřehlédnutelným symbolem domovského kraje.
V elektrárně stojící v bavorském Essenbachu našla dlouhodobé zaměstnání už třetí generace Hohenesterů. První byl děda, který už zemřel, druhý byl otec Peter, který v Isaru stále pracuje.
Třetí v pořadí Maximilian už ví, že on bude z rodiny zároveň poslední. Isar 2 bude v sobotu odstaven, stejně jako další dvě dosud fungující jaderné elektrárny, Emsland v Dolním Sasku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku. Definitivně se tak uzavře více než šedesátiletá éra německé atomové energetiky.
Hohenesterovi, stejně jako mnoho dalších lidí v nedalekém Landshutu a okolí, považují konec jádra za neuvážený, až hloupý krok. Namítají, že sousední země jako Francie nebo Česko chystají stavbu nových atomových elektráren, ale Německo se jich zbavuje.
„Staneme se závislí na zahraničí a budeme stejný produkt dovážet, jenom dráž,“ posteskl si Peter Hohenester pro zpravodajský web bavorské veřejnoprávní stanice BR. Místo jádra se bude muset těžit a spalovat více uhlí. „Ve výsledku z toho vyjde více CO2, nejde mi to na rozum,“ přidal se Maximilian.
Záběry jaderných elektráren Emsland a Neckarwestheim 2.Video: AP
Otec ani syn zaměstnaní v Isaru přitom nejsou proti obnovitelným zdrojům energie. Německo ale podle nich opouští jádro předčasně, ještě před dokončením transformace energetických systémů.
Naopak třicetiletá Julia Haiderová odstavení jaderných elektráren vítá. „Věřím v tomhle politikům, že to nějak zvládneme. Vždycky jsou nějaké možnosti, i bez atomové energie,“ řekla žena, která žije nedaleko elektrárny Isar v městečku Niederaichbach.
Chladicí věž, které jako dítě přezdívala „stroj na mraky“, si spojuje s pocitem nejistoty: „Víme, co se stalo v jiných zemích: Fukušima, Černobyl. Nese to s sebou vždycky riziko. Vyvolává to nejistotu a člověk se pak ptá: Co se stane, když dojde k nehodě tady, co bude pak?“
V zásadě stejný názor jako Julia Haiderová má na jádro i větší část současné vládní koalice ve spolkové vládě kancléře Olafa Scholze. Odmítavé stanovisko prosadila hlavně strana Zelených, a to přesto, že se Německo po ruské invazi na Ukrajinu potýkalo s výpadky dodávek jiné důležité suroviny, zemního plynu, a zároveň se zavázalo k rychlému přechodu na obnovitelné zdroje. Zelení nakonec svolili pouze s posunem termínu odstavení posledních tří jaderných elektráren o několik měsíců a raději se smířili s intenzivnějším spalováním uhlí.
Většina Němců je proti opuštění jádra
Podle aktuálního průzkumu pro televizi ARD se 59 procent dotázaných přiklonilo k názoru, že politické rozhodnutí o opuštění jádra je špatné. 34 procent s ním souhlasí.
Průzkum se uskutečnil 11.–12. dubna telefonickým a on-line dotazováním. Zúčastnilo se ho 1204 respondentů.
Podrobnosti o průzkumu zde.
Opoziční politici, obzvlášť ti v Bavorsku, ale považují energetickou politiku spolkové vlády za bezhlavou.
„Znovu zapojujeme uhelné elektrárny, žebráme u Saúdů o plyn a současně opouštíme jadernou energii,“ lamentoval zemský ministr životního prostředí Thorsten Glauber na nedávné tiskové konferenci. Odstavení Isar 2 přirovnal k situaci, kdy je padesátník, který je zdravý jako řípa, posílán do předčasného důchodu.
S blížícím se odstavením trojice jaderných elektráren kritické hlasy zesílily. Paradoxně je rozvířil i jeden z hlavních předáků Zelených ve vládě, ministr hospodářství Robert Habeck, když během nedávné návštěvy Kyjeva prohlásil, že ukrajinské jaderné elektrárny mohou dál fungovat, protože jsou bezpečné. Proti opuštění atomu se kromě opozice znovu vyslovila i nejmenší vládní strana FDP. Na rozhodnutí o konci jádra v Německu to ale nic nezměnilo.
Rozhodlo se po Fukušimě
Německé jaderné elektrárny dodávaly proud od začátku 60. let, podle údajů spolkového ministerstva hospodářství jich bylo v provozu celkem 37. Jako první se na síť napojila pokusná elektrárna Kahl v Bavorsku v roce 1961, v bývalé komunistické NDR to byla v roce 1966 elektrárna v braniborském Rheinsbergu.
Už v 70. letech minulého století ale mělo jádro v Německu mnoho odpůrců. Hotová elektrárna v Kalkaru v Severním Porýní-Vestfálsku nakonec nebyla zprovozněna kvůli protestům obyvatel a pochybnostem o bezpečnosti. Její stavba přitom stála v přepočtu 3,6 miliardy eur.
Protestní pochod proti používání atomové energie z roku 1979 v německém Gorlebenu, kde je jeden z meziskladů vyhořelého jaderného paliva.
Odpor Němců vůči jádru vzrostl po haváriích elektráren v Černobylu (1986) v tehdejším Sovětském svazu a v japonské Fukušimě (2011).
První krok k ukončení produkce atomových elektráren udělala už v roce 2002 tehdejší spolková vláda Gerharda Schrödera složená ze sociálních demokratů a Zelených, která rozhodla, že fungující jaderné provozy skončí po 32 letech fungování a nové se už nebudou stavět. O osm let později koalice vedená křesťanskými demokraty (CDU) životnost elektráren prodloužila, po havárii ve Fukušimě ale vláda Angely Merkelové prosadila, že se Německo jádra s konečnou platností vzdá.
V sobotu od deseti hodin večer tak v Isaru 2 začne řízený pokles výkonu – každou minutu se sníží o deset megawatt, až kolem půl dvanácté přestane úplně dodávat proud. Po odpojení od elektrické sítě bude následovat odstavení reaktoru. „Tehdy se zmáčkne pověstné červené tlačítko,“ vysvětlil šéf elektrárny Carsten Müller ze společnosti Preussen Elektra.
Po odstavení bude následovat postupná likvidace celého provozu. Půjde o celkem dlouhodobou a drahou záležitost. Demontáž jedné elektrárny zabere dohromady asi 15 let a vyjde na zhruba miliardu eur. S úplnou likvidací se však nepočítá. Některé díly z Isaru by se měly přesunout do městského muzea v nedalekém Landshutu.
Rizik spojených s jádrem se ale Německo stejně nezbaví. Jak upozornila stanice ARD, stále se nenašlo místo pro konečné úložiště jaderného odpadu a hledání může pokračovat ještě mnoho let. Zatím jsou kontejnery s odpadem uloženy v šestnácti meziskladech.
