Článek
Před rokem začala na Slovensku vládnout koalice ve složení Směr, Hlas a Slovenská národní strana. Pokud bychom ji chtěli nějak charakterizovat, dalo by se říct, že se řídí jednoduchým heslem: Co jsme slíbili, to porušíme, co funguje, to pokazíme. Na vině je ale vždy někdo jiný, většinou celý svět.
Bez takovýchto hodnoticích úsudků se naštěstí obejdeme. Stačí vyjmenovat, co všechno stihla čtvrtá vláda Roberta Fica za rok udělat.
Opozice škodí Slovensku
Robert Fico před volbami tvrdil, že nezruší speciální prokuraturu, která vznikla za jeho vlastní vlády v roce 2004. Po volbách to byl jeho první krok. Národní kriminální agentura se zase věnovala vyšetřování závažné organizované trestné činnosti. Před volbami o ní nemluvil. Po volbách ji zrušil rovněž.
Vyvolalo to protesty, o kterých Robert Fico prohlásil, že nerespektují výsledky demokratických voleb. Výsledky demokratických voleb přitom respektovali všichni, ale protestovali proti tomu, že Fico dělá to, co podle svých vlastních slov dělat neměl.
To samé se – určitě jen shodou okolností – stalo při změně trestního zákona. Měl se změnit, aby zavládla větší spravedlnost, ale dopadlo to tak, že ze změn profitovali především obvinění a stíhaní lidé z Ficova okolí. Když protestovala Evropská unie, Robert Fico pravil, že opozice v zahraničí škodí Slovensku.
Došlo ke změnám v kultuře a v televizích: po roce v nich už nepůsobí prakticky žádní prominentní moderátoři. Veřejnoprávní televize se přejmenovala z RTVS na STVR a stalo se to jen proto, aby ji koalice mohla ovládnout. Nové vedení má národní divadlo, galerie i muzeum a mnohé jiné instituce a často jde o lidi, o kterých nikdo předtím neslyšel. Když opět následovaly protesty, Robert Fico demonstranty obvinil z destabilizace a šíření nenávisti.
Šéfredaktor portálu Aktuality.sk Peter Bárdy napsal o Robertovi Ficovi knihu, a ten ho zažaloval. Ne kvůli obsahu, ale kvůli tomu, že je na obalu jeho fotografie. Útoky na média jsou na denním pořádku.
Je třeba odvolat Šimečku
Začátkem roku narazil předseda Slovenské národní strany Andrej Danko v noci autem do semaforu, z místa činu utekl a mnohé nasvědčuje tomu, že byl pod vlivem alkoholu. Nic nenásledovalo.
Konaly se prezidentské volby, které vyhrál Peter Pellegrini – i díky porušování volebního moratoria, šíření nepravdivých informací a tomu, že svého protikandidáta Ivana Korčoka označoval za kandidáta války.
Došlo k atentátu na Roberta Fica. Opozice volala po uklidnění situace, ale koalice situaci spíše eskalovala. Ministr vnitra mluvil o hrozbě občanské války a připomínal se výjimečný stav. Měl se konat kulatý stůl, ale nekonal se, protože Fico nechtěl. Začátkem července namísto toho vystoupil s projevem o progresivní rakovině.
Na Slovensku od roku 1998 platí nepsané pravidlo, že jedno křeslo místopředsedy parlamentu vždy obsazuje opozice. Lídr Progresivního Slovenska Michal Šimečka je ale ztělesněním progresivní rakoviny, a tak ho z této funkce bylo třeba odvolat. Důvodů bylo sice hodně, ale to neznamenalo, že nutně dávaly i smysl.
Nakonec Šimečku odvolali, byť na konci už nikdo úplně nevěděl, proč ho vlastně odvolávají. Tedy krom toho, že je třeba ho odvolat. Pro jeho konec ve funkci však nehlasovali ani všichni koaliční poslanci.
Samé úspěchy
Ředitelem tajné služby se stal syn trestně stíhaného bývalého policejního prezidenta a dnes poslance za Směr Tibora Gašpara a dopadlo to přesně tak, jako když se ředitelem tajné služby stane syn trestně stíhaného koaličního poslance.
Představitelé dnešní koalice před volbami slibovali, že daně se zvyšovat nebudou, ale potom je zvýšili a zavedli i některé nové, které kromě Slovenska mají už jen v prestižních zemích jako Maďarsko a Venezuela. V podstatě za to mohl Šimečka. Robertu Ficovi odsouhlasili doživotní rentu jednoduše proto, že ji odsouhlasit mohli.
Špatné jméno Slovensku dělala ministryně kultury Martina Šimkovičová, která ale naštěstí ministerstvo kultury neřídí. Naneštěstí ho místo ní řídí její podřízený Lukáš Machala. Nikdo vlastně neví proč. Lukáš Machala věří například na chemtrails. Také nikdo neví proč.
Celé měsíce se mluvilo o tom, že by Martina Šimkovičová měla ve vládě skončit, protože je to jednoduše příliš velká ostuda, ale potom namísto ní skončila ministryně zdravotnictví Zuzana Dolinková. Slovenské zdravotnictví je už několik let na pokraji faktického kolapsu, ona s tím nic neudělala, ale aspoň to při odchodu pěkně pojmenovala. Jenže kdo na to má čas?
Kdo na to má čas, když trendy v koalici určuje myslivec a šiřitel hoaxů Rudolf Huliak? Určitě jste ho zaregistrovali i v Česku a pravděpodobně jste si všimli, že jeho názory sice nedávají smysl, ale nějak zvlášť se tím nezatěžuje a když se vám to nelíbí, tak vám vynadá. Poslankyni Lucii Plavákovou z Progresivního Slovenska například nazval „sukou“ (čubka, pozn. red.), a když byl vyzván k omluvě, prohlásil, že se omluví – ale sukám.
Vyšetřováním postupu státu během covidu byl skutečně pověřený další šiřitel hoaxů, ortoped Peter Kotlár. Měl za úkol vypátrat plýtvání zdroji v období covidové pandemie. Jinými slovy, měl najít něco na opozici. Namísto toho přišel se zjištěním, že pandemie ve skutečnosti nebyla – a zjistil to, neboť to testoval sám na sobě. Tehdy už se ozvali i někteří koaliční představitelé, kteří mu připomínali, že tohle není to, co měl vypátrat.
Změnila se slovenská zahraniční politika. Robert Fico říká, že v Kyjevě válka není, ale zároveň říká, že tu válku, která není, je třeba zastavit. Na Ukrajině vidí fašisty, ale zároveň podporuje její vstup do EU. Oficiální politika tvrdí ani náboj Ukrajině, ale zároveň jí obrovské množství výzbroje prodáváme – to však není válka, to je obchod.
Razíme zahraniční politiku čtyř světových stran, což v praxi znamená, že máme přesně dva přátele: Maďarsko a Rusko. A děláme to navzdory tomu, že Maďarsko pod vedením Viktora Orbána zpochybňuje územní integritu Slovenska a Rusko nás oficiálně považuje za nepřítele.
Toho jsme dosáhli, ale na druhé straně, Ľuboš Blaha, europoslanec za Směr a hlavní hlásná trouba ruské propagandy na Slovensku, byl v Moskvě. Uviděl tam pračky, a to ho potěšilo natolik, že o tom natočil video.
Samé úspěchy.
Na Slovensku se nežije dobře
Ani náhodou přitom neplatí, že by koalice vládla bez problémů. Od zvolení Petera Pellegriniho prezidentem je volné místo předsedy parlamentu a Hlas se SNS se o tuto funkci dlouhé měsíce dohadují. Koalice se v národní radě nemůže spolehnout ani na výraznou většinu: ze 150 poslanců má jen 79 hlasů a například odvolání Michala Šimečky prošlo jen nejtěsnější většinou 76 hlasů.
Nemůže se spolehnout ani na všeobecnou, jasnou anebo aspoň širokou podporu obyvatelstva. V žádném případě neplatí, že by obyvatelé Slovenska v jednom šiku podporovali vládu Roberta Fica. Jeho Směr v průzkumech ztrácí, koalice musí dělat nepopulární rozhodnutí, mnohem víc než lidmi se zaobírá sama sebou.
Vlády Roberta Fica se vyznačovaly stabilitou a sociálním smírem. Současnou koalici však už po roce provází množství sporů, protestuje Konfederace odborových svazů i lékaři a sociální smír se rozpadá. Robert Fico vždy pracoval, anebo se aspoň tvářil, že pracuje „pro lidi“, ale po roce jen těžko najdete něco, co „pro lidi“ udělal.
Je to přesně naopak: čím dál víc lidí je čím dál víc nespokojeno, protože na Slovensku se momentálně po ekonomické ani společenské stránce nežije příliš dobře a Robert Fico neplní to, s čím vyhrál volby – že se bude žít lépe a spokojeněji.
Nepřátelé jsou všude
Co dělat v takovéhle situaci? Robert Fico mluví o atentátu, ke kterému došlo, a říká, že by mohlo dojít k dalšímu. Hovoří o zprávě Slovenské informační služby (SIS), která podle něj o atentátu a zejména jeho pachateli odhalí příšerné věci. A to je poslední rozkošná zápletka.
Předseda koaličního Hlasu Matúš Šutaj Eštok před několika dny řekl, že zprávu SIS o atentátu si Fico „objednal“. Fico to vzápětí popřel, a potom to popřel i Šutaj Eštok – byť to řekl. Nyní všichni tvrdí, že ji nikdo neviděl, a tak ani nikdo neví, co v ní je, a nikdo se k ní nemůže vyjadřovat.
Avšak navzdory tomu, že si ji Robert Fico neobjednal a ani ji neviděl, vyjadřuje se k ní neustále. A vyjadřuje se k ní tak, jako by si ji objednal. V nějaké jiné zemi by to mohlo být zvláštní, ale na Slovensku? Ředitelem tajné služby je přece syn trestně stíhaného bývalého policejního prezidenta a dnes poslance za Směr Tibora Gašpara. Na vině tedy bude pravděpodobně Šimečka, protože Šimečka může za všechno.
A tohle všechno stihla vláda Roberta Fica za jeden rok. Představitelé koalice a jejich přátelé si zajistili beztrestnost. Do jisté míry ovládli soudy a policii. Rozhodně ovládli tajnou službu, a tu budou pravděpodobně používat k pronásledování oponentů. Je možné, že nejen politických. Mají pod kontrolou média i kulturu a zahraniční politiku změnili tak, že nedává žádný smysl.
Slibovali klid, ale žádný klid nenastal. To však není jejich chyba. Za všechno může progresivní rakovina, což podle potřeby znamená Šimečku, Brusel, Evropskou unii, západní Evropu, Spojené státy, prostě celý svět. Celý svět nám chce ublížit. Kromě Ruska a Maďarska.