Článek
Slovensko – tedy například premiér Robert Fico a ministryně hospodářství Denisa Saková – mělo rok na to, aby vyřešilo dodávky ruského plynu. Konkrétně to znamená, že kvůli ruskému útoku na Ukrajinu a sankcím mělo Slovensko diverzifikovat dodávky ruského plynu, který k nám směřuje přes Ukrajinu. Jenže Slovensko to neudělalo.
Znamená to, že když Ukrajina nedávno oznámila, že v důsledku ruské agrese chystá pozastavení dodávek, Slovensko se octlo v problémech. A Robert Fico se tyto problémy rozhodl řešit tak, jak v poslední době řeší všechny problémy – špatně. Velmi špatně. Katastrofálně. Dal Vladimíru Putinovi velmi hezký vánoční dárek a navštívil ho v Moskvě.
Je to absolutně zásadní krok, kterým Slovensko ohrožuje svoji bezpečnost. Tomu musí odpovídat i reakce.
Obrovská hanba
Celý příběh s plynem je postavený na hlavu.
Slovensko odebírá ruský plyn, přestože by to už dávno nemělo dělat, a kdyby se trochu snažilo, tak by to ani dělat nemuselo. Jenže se nesnažilo. Problém je s tranzitem přes Ukrajinu, jenže Robert Fico nenavštívil Volodymyra Zelenského coby prezidenta země, která o tranzitu rozhoduje. Ne – na Zelenského zaútočil a namísto toho navštívil Vladimíra Putina.
Fakticky tedy navštívil zemi, která více než tisíc dní vede útočnou válku. Namísto oběti navštívil agresora. Jenže proč? Jak může Putin ovlivnit to, zda bude Ukrajina plyn dodávat? Bude teď ostřelovat víc nemocnic a Ukrajina se vzpamatuje a ten plyn dodávat začne? Nebo Rusko povraždí víc dětí? Jak si to Fico vlastně představuje?
Nic z toho nedává smysl, tedy kromě toho, že Fico byl v Moskvě, aby všem ukázal vztyčený prostředníček a Putinovi dal pod stromeček krásný vánoční dárek. Lídr členské země EU v Moskvě jedná o plynu. Tedy prosí. Nádhera.
Zprávy o návštěvě se objevily koncem minulého týdne a jako první o ní informoval srbský prezident Alexandar Vučič. Taková je doba: ani jsme nevěděli, že Srbsko a ne Evropská unie je pro Slovensko partnerem. Ale zřejmě je. Ani jsme netušili, že s ním a s Putinem sdílíme informace. Ale zřejmě ano.
Samotná návštěva tedy překvapením byla, i nebyla. A třebaže překvapením nebyla, některé členy Směru přece jen překvapila – ani si pořádně nesladili komunikaci a vůbec se při veřejných prohlášeních neshodli na tom, proč ten Fico vlastně do Moskvy jel. Uváděli například levnější potraviny. A levnější plyn. Jenže sám Fico říká, že levnější plyn je nemožný.
Koaliční Slovenská národní strana, která je dnes už prakticky jen kroužkem proruských fanatiků s marginální podporou voličů, se například radovala, že se cestu podařilo utajit před Evropskou unií. Protože Evropská unie by nás co? Kritizovala. Ano, SNS se raduje, že se nám podařilo obelhat spojence. I když kdo ví – Robert Fico přece zároveň tvrdí, že je o cestě informoval. Takže možná lže i on.
Zkrátka, ať se na to díváte z kterékoli strany, je to hanba.
Existenciální hrozba pro Slovensko
Na Slovensku panuje poměrně velký úžas v tom smyslu, že od nástupu čtvrté vlády Roberta Fica, tedy za poslední zhruba rok, se tu deje ledacos, ale tentokrát to přece jen zašlo příliš daleko.
Objevují se přirovnání k návštěvě Jozefa Tisa u Adolfa Hitlera během druhé světové války, ale historici říkají, že je to ještě horší. Abychom si rozuměli, toto není obhajoba Jozefa Tisa, to v žádném případě, ale přece jen: Slovenský štát byl vazalem nacistického Německa a Tiso neměl úplně na výběr. Robert Fico, na druhé straně, jel do Moskvy svobodně, na základě vlastního uvážení a rozhodnutí, bez nátlaku, navzdory spojencům a v rozporu se strategickými a bezpečnostními zájmy vlastní země.
Jednoduše je to už moc, Robert Fico zašel příliš daleko. Politik si může v běžném provozu říkat, co chce, ale nějaké základní hranice by přece jen měly existovat. Robert Fico je nejen porušil, ale i zbořil. Zbořil celou slovenskou bezpečnostní a zahraniční politiku Slovenska za poslední desetiletí.
A co za to? No právě – nic moc. Levnější plyn nevyjedná, s tranzitem nepohne a ani Rusko nás nikdy nebude brát jako rovnocenného partnera; spíš jen jako zemi, která se dočasně a z nějakých nepochopitelných příčin dostala z jeho sféry vlivu.
Je to debakl.
Chybí už jen zvací dopis
Je to debakl, ale co dál? Takovéto přelomové a neočekávané kroky obvykle vyvolají i nějakou reakci. V jednom článku jsem psal, že Fico se jen těžko může spolehnout na stabilní koalici a politickou podporu. Naopak: v koalici to skřípe, pořádně nefunguje, počítá se doslova každý hlas.
Někteří koaliční poslanci byli s vývojem na Slovensku otevřeně nespokojení i předtím. Jeden z nich, Samuel Migaľ z Hlasu, už v reakci na Ficovu návštěvu Moskvy pro deník SME napsal článek nazvaný jednoznačně Chýba už len pozývací list. To těžko vypadá na spokojeného člověka, který bude s radostí nadále podporovat koalici.
Něco podobného se dá očekávat i od dalších, přesně v duchu toho, že jedna věc jsou běžné politické útoky v rámci každodenního provozu, ale cesta do Moskvy druhá. Tohle je jednoduše už příliš, ve hře už není jen politická moc, ale strategické a bezpečnostní zájmy Slovenska. Z dlouhodobého hlediska dokonce možná i jeho samotná existence – u nás totiž platí, že sousední země už několik let čelí smrtící agresi. A Fico jede do Moskvy. To lidi většinou naštve.
Fico tak kvůli fototermínu se stárnoucím diktátorem, na kterém nic nevyřídil, podvedl spojence a naštval koaliční partnery. A naštval i lidi. Podle rychlého průzkumu Focusu s jeho návštěvou Moskvy 52 procent lidí nesouhlasí. Neplatí tedy, že Slovensko a jeho obyvatelé v jednom šiku stojí za předsedou vlády a pod stromeček si dávají matrjošky. Ne, opravdu nejsme proruští roboti.
Absolutní většina obyvatel Slovenska podle průzkumů dlouhodobě nemá proruskou orientaci, nechce žít v Rusku a nechce ani, aby se jako v Rusku žilo na Slovensku. Teď je na politicích, aby si uvědomili, kde jsme se octli. Koaliční politici si musí uvědomit, že jde o bezpečnost Slovenska. Opoziční politici musí předložit alternativu a říct lidem: tohle nechcete.
Protože obyvatelé Slovenska tohle opravdu nechtějí. Robert Fico si totiž zahrává s bezpečností Slovenska.
