Článek
U jižních sousedů proběhlo „modré zemětřesení“, když volby do Národní rady vyhrála se ziskem 29 procent pravicově-populistická strana Svobodných (FPÖ), vedená radikálním politikem Herbertem Kicklem. „Velkým poraženým“ se stal kancléř Karl Nehammer, jehož lidová strana (ÖVP) proti minulým volbám ztratila 11 procent. Druhá tradiční strana – sociální demokracie (SPÖ) – zaznamenala nejhorší výsledek v historii, hluboko se propadli i Zelení. Co se tedy změní v rakouské politice? Pravděpodobně vůbec nic.
Katastrofické titulky o tom, že v Rakousku poprvé od pádu nacismu triumfovala strana, která má blízko k pravicovým extremistům, provázené úvahami o tom, že v Rakousku už dnes je „hořkou realitou to, co se v Německu teprve začalo šířit“, pocházejí výlučně z ciziny. Jedině berlínský deník Die Welt se odvážil publikovat výlevy spisovatele Thomase Glavinice ze Štýrského Hradce, který v reakci na volby napsal, že demokracie je jenom „kolektivní halucinace“, která se „jednou za pár let manifestuje ve veřejném prostoru jako portrétní galerie sociopatů“, jejichž „prázdné tváře si nárokují monopol definovat naše štěstí“.
Nic podobného však nepublikují rakouská média, od Standardu přes Die Presse po Kronen Zeitung. K povinným titulkům o historickém vítězství Kickla připomínají, že radikál stejně vládnout nebude, protože ostatní s ním spolupráci vylučují. To už má větší šanci složit vládu „velký poražený“ Nehammer. Jeho lidovci mají koneckonců jen o šest mandátů méně než Svobodní a většinu v Národní radě mohou lidovci jako už tolikrát domluvit se sociálními demokraty. Ti možná zaznamenali historicky nejhorší výsledek, ovšem jejich zisk se proti minulým volbám propadl jen o 0,1 procenta.
Analytici sice varují, že tradiční velká koalice ÖVP a SPÖ má v Národní radě jen těsnou většinu dvou hlasů, může jí však pomoci menší liberální strana Neos.
Příznivci ekonomických reforem zase doporučují, ať vznikne pravicová vláda. Kickl nemusí být kancléř, pokud se zopakuje scénář z roku 2000. Tehdy lidovci ve volbách také prohráli, funkci kancléře přesto dostali za odměnu, že některé politiky Svobodných do vlády vůbec vzali.
Není ovšem třeba předbíhat, skládání koalic trvá v Rakousku dlouho a jen optimisté, jakou je politoložka Katrin Praprotniková, mohou očekávat, že nová vláda bude do Vánoc.
Více o volbách v Rakousku:
Mezitím se rozjíždí debata, jak je možné, že Kicklova FPÖ vylepšila volební zisk ze 16 na 29 procent, i když její šéf zastává extrémní názory. K obvyklým výkladům patří, že v xenofobním Rakousku pomohly Svobodným výpady proti migrantům včetně požadavků odsunout je na Balkán, do Asie či Afriky. S takovou interpretací však polemizuje deník Die Presse, který se opírá o studii hodnotící pandemii koronaviru.
Z podrobného šetření Rakouské akademie věd vyplývá, že lidé dodnes nechápou, na základě jakých faktů vláda a parlament na přelomu let 2021 a 2022 schválily zákon, že se každý Rakušan musí povinně očkovat. Vláda sice svou pravomoc nařídit očkování nikdy neuplatnila, FPÖ přesto využila příležitosti a začala proti povinnému očkování brojit. „Inscenovala se jako poslední bašta svobody, jako jediná politická alternativa, která ještě hájí občanská práva,“ uvedl jeden z akademiků, sociolog Alexander Bogner. Vlivem toho získali Svobodní podporu dokonce u levicových voličů a Kickl mohl v kampani zúročit roli politika, který se jako jediný v časech covidu zastal obyčejných lidí. V příštích volbách ovšem stejný recept nemusí fungovat.
Ještě důležitější motiv pro volbu FPÖ mohl před volbami odhalit i náhodný návštěvník rakouských měst, když se ptal místních, koho budou volit. O sympatiích k FPÖ nikdo nemluví, jinak je to ovšem s kritikou vládních lidovců, kteří prý obyčejným lidem s ničím nepomůžou.
Povrchní dojem, že averze „obyčejných lidí“ k „těm nahoře“ roste, pak volby do Národní rady potvrdily. Stejně jako při nedávných zemských volbách v Německu a krajských volbách v Česku se také v Rakousku nápadně zvětšily rozdíly mezi tím, jak volí nejbohatší velkoměsta a odlehlý venkov, kde má nejvíc lidí existenční potíže.
S více než 30 procenty vyhrála FPÖ volby v Korutanech, Štýrsku, Horních Rakousích a Burgenlandu. Právě v těchto spolkových zemích převládají chudší venkovské oblasti, odkud je daleko do Vídně, a právě v těch nejvzdálenějších obcích se výsledek FPÖ proti minulým volbám zlepšil o 15–20 procent a přiblížil se ke 40 procentům. Podobně se zachovali venkovští voliči v odlehlých končinách největší spolkové země Dolní Rakousy, zvláště u českých hranic, v tradičním regionu lidovců to přesto na vítězství nestačilo.
Oproti tomu ve velkoměstech byli Svobodní rádi, když dosáhli aspoň 20 procent. Není proto divu, že v Salcburku podlehli na celé čáře lidovcům a ve Štýrském Hradci a Vídni socialistům. V Neubau, vídeňské čtvrti intelektuálních elit, zůstali dokonce pod hranicí deseti procent – přes polovinu hlasů tam získali sociální demokraté se Zelenými.
Neubau není úplnou výjimkou, proto může šéf vídeňských sociálních demokratů Michael Ludwig slavit. Na druhé straně média varují, že prohloubení příkopů mezi několika blahobytnými městy a upadajícím venkovem pomáhá v delší perspektivě radikálům. „Centrální poselství vítězné FPÖ není migrace. Ve skutečnosti zní: Elity s vámi nemají žádnou empatii!“ shrnul poučení z voleb pro deník Standard politolog Christoph Hofinger.
