Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od naší spolupracovnice na Slovensku/
„Dobrý den, tak jsme se našli,“ vítá nás Anna Banholzer na své levandulové farmě v Čechánkách, jedné z částí obce Látky na středním Slovensku. Vedle statku, který mají společně s manželem Horstem, se tyčí dřevěný nápis Statek na výšinách.
V Čechánkách a nedaleké Detvianskej Hutě se momentálně připravují na příchod jara. Místní se snaží být co nejvíc potravinově soběstační.
Z Bratislavy je to sem přes 200 kilometrů a posledních pár minut od Hriňové, nejbližšího města, jedeme často po děravé silnici. Míjíme i starou budovu školy, která už ale neslouží svému původnímu účelu.
Banholzerovi patří mezi přibližně 250 lidí z okolí Podpoľanských lazů, kde ministr životního prostředí Tomáš Taraba (nominant SNS Andreje Danka) vidí příležitost postavit novou vodní nádrž - a spojením s již existujícím nedalekým Málincem vybudovat přečerpávací vodní elektrárnu.
Stavba Málince začala před 31 roky a do provozu stavaři přehradu odevzdali v roce 1999. Místní k ní nemůžou, protože jde o chráněný rezervoár pitné vody pro okresy Lučenec, Poltár a Rimavská Sobota.
Nová část zamýšlené nové přehrady má přijít na 2,4 miliardy eur (v přepočtu přes 60 miliard korun) a má vzniknout právě v Čechánkach. Přímo ve vodě a nejvyšším pásmu ochrany má skončit přes pět desítek domů, na něž může mít stát předkupní právo.
Nová přečerpávací přehrada
Plánovaný termín začátku prací je první kvartál kalendářního roku 2025, projekt by měl být hotový v prosinci 2036. Náklady mají vyšplhat na téměř 2,4 miliardy eur. Podle ministra životního prostředí Tomáše Taraby je ve hře více variant. V maximálním provedení by elektrárna mohla mít instalovaný výkon do 2400 MW.
Pár dnů na připomínky
Místní se o plánech dozvěděli před dvěma týdny z článku v Denníku N.
Tušení o nich neměli starostové okolních obcí Látky, Hriňová, Detvianska Huta, ale ani předseda Banskobystrického samosprávného kraje Ondrej Lunter.
Když se na portálu SlovLex, jenž spadá pod ministerstvo spravedlnosti a jednotlivé resorty tam v rámci připomínkového řízení dávají své materiály, objevil Tarabův záměr na zařazení výstavby nádrže propojení s Málincem, měli mnozí za to, že jde o dlouho zmiňovanou nádrž ve vesnici Ďubákovo, která se měla původně napojit na Málinec.
Plánovaná nádrž v místě Čechánek má mít rozlohu 140 hektarů.
Advokátka Renáta Endrodyová vzpomíná, že když se o všem dozvěděla, byla zrovna na dovolené v horské obci Donovaly. „Volal mi syn, s nímž pracujeme v jedné kanceláři. ‚Mami, slyšela jsi, že Čechánky mají zatopit?‘ Ptala jsem se ho, kde to vzal, že to nemůže být pravda. Že to bude omyl,“ říká žena, která v oblasti vyrůstala a dnes je zastupitelkou v Lučenci, s tím, že projekt na výstavbu nádrže na Ďubákovu je naplánovaný 30 let.
„Jenže potom mi v noci poslal link na SlovLex, kde byl zveřejněný návrh ministerstva životního prostředí, a to už jsem se vyděsila. Do soboty jsme měli být na dovolené, ale už v pátek jsme byli v Látkách v kulturním domě,“ dodává.
Obyvatelé se rychle zmobilizovali a vytvořili skupinu v chatovací aplikaci WhatsApp, kde je nyní přes 250 lidí. A dohodli se, že je při podávání námitek na ministerstvo bude zastupovat právě Endrodyová. Zároveň se navzájem propojovali s odborníky, aby dostali „rychlokurz energetiky“. Tarabovo ministerstvo totiž na připomínky vyčlenilo pouhých pět dní - krátkou lhůtu přitom politik vysvětlil hrozícími „značnými ekonomickými škodami“.
Návrh, aby se přehrada zařadila mezi takzvané strategické stavby, měla vláda Roberta Fica schvalovat minulý týden, po tlaku veřejnosti se tak ale nestalo. „To jsme hromadnými připomínkami oddálili,“ vysvětluje advokátka. Boj proti výstavbě ale dle ní nekončí. „Když připomínkám nevyhoví, musí nás pozvat k jejich projednání - na takzvané rozporové řízení. Pokud připomínky zamítnou, předloží návrh vládě znovu,“ nastiňuje.
Pravidla výstavby takzvaných strategických investic schválila Ficova vláda před rokem. Ministři u nich nemusí čekat na analýzy, zda je projekt výhodný či na správném místě, ani na kolik má dle dat a srovnání s okolními státy taková stavba přijít. Dává ale státu předkupní právo na pozemky v okolí stavby.
„Mezitím podnikáme kroky, aby byl zákon o mimořádných opatřeních při strategických investicích předložen ústavnímu soudu na posouzení, zda je v souladu s ústavou,“ naznačuje advokátka další plány. „Když se zákon schvaloval, vetovala ho i tehdejší prezidentka Zuzana Čaputová, která namítala, že je protiústavní a výrazně zasahuje do vlastnických práv lidí. V té věci plánujeme podání i k ombudsmanovi. Pokud vláda záměr schválí, obrátíme se se na ústavní soud.“
Jak funguje přečerpávací elektrárna
„Přečerpávací elektrárny mají dvě vodní nádrže v různých výškách v prudkém svahu. Když je v síti přebytek energie a poptávka po elektřině je nízká, využívá se energie k přečerpávání vody z dolní do horní nádrže pomocí reverzibilních turbín. Když je poptávka vysoká, voda se vypouští ze svahu do dolní nádrže a pohání turbíny v opačném směru, aby se vyráběla elektřina,“ uvádějí státní vodohospodáři na svém webu.
„Technologie dlouhodobého skladování se používá už víc jak půl století na vyrovánání poptávky v elektrické síti Velké Británie a představuje víc jak 99 procent celkové kapacity skladování energie na celém světě,“ dodávají.
Farmy, chatky, příroda bez zásahů
Levanduli na farmě Banholzerových zatím pokrývá sníh. „Ještě před čtyřmi roky jsme tu měli přes metr sněhu, ale levandule zvládne i kruté podmínky,“ přibližuje Anna. Její manžel Horst v žertu dodává, že tu mají jen dvě teploty - zimu a velmi velkou zimu. Ani tak by ale domov neměnili.
Slovensko má dlouhodobě problém s odlivem mozků - mladých ze země odchází v porovnání s průměrem Evropské unie nepoměrně více. Anna Banholzer byla jednou z nich. Po letech života v Irsku a později Rakousku jí ale chyběl domov. Pracovala jako hotelová manažerka a vyhořela.
„Hledali jsme pozemky i v Rakousku, kde ale bylo velmi těžké se dostat do vesnice a ceny pozemků byly několikanásobně vyšší. Sem jsme sestěhovali celou rodinu - i bratra z Itálie, který si koupil pozemek v Detvianské Hutě. Přišli sem i rodiče z Popradu, protože chceme být celá rodina pohromadě,“ vysvětluje.
Místa, která by měla zatopit voda.
Banholzerovi se s vodou nepotýkají poprvé. Když hledali vhodné místo pro svoji permakulturní farmu, měli ještě k dispozici rodinné pozemky v Javorině na východním Slovensku. U Prešova, třetího největšího města na Slovensku, má ovšem vyrůst přehrada Tichý potok. „Mě ohrožuje už třetí strategický projekt, už nejsem ochotná to akceptovat,“ říká. „I my napíšeme Elonu Muskovi, ať nás pošle na Mars, protože tam za námi určitě přijde i voda,“ dodává s nadsázkou na dopis, jenž nejbohatšímu muži planety nedávno napsal premiér Fico.
Nedaleko od Banholzerových je Farma pod buky, kde „přes 20 roků chovají koně a kousek níž je včelař, který pěstuje aronii“, alespoň dle mladého rodáka Míchala Machavy, který pracuje na obecním úřadu v Hriňové.
Při procházce Čechánkami nám ukazuje, co by mělo zmizet - od kostela na začátku obce má voda zatopit vše, až po domky pod kopcem na druhé straně. „Bude tu 50 metrů vysoká hráz, která bude mít plochu 140 hektarů,“ popisuje.
Podrobnější plány či informace zatím místní nemají v ruce. Ministr Taraba jen pár dní po zveřejnění záměru ukázal na tiskové konferenci satelitní snímek. „Stála jsem před televizí, sledovala tiskovku Tomáše Taraby a snažila se vyfotit mapu, kterou tam ukazuje,“ popisuje Mária Oborilová, jak se snažila zjistit, kterých pozemků se má stavba týkat. K fyzické kopii snímku se dostali až o pár dnů později.
Pozemek Oborilové má být v takzvaném prvním ochranném pásmu. Ke svému domu by už nemohla přijet autem, pěstovat by mohla jen ručně a s chovem zvířat by prý byl konec. „Žijeme u příjezdové komunikace. Měli bychom tu hluk a prach. Kvůli tomu jsem sem před důchodem nepřišla. Pokud se tu postaví přečerpávačka, bojím se, že můžeme přijít o přístup k vodě. Už tak je jí tu málo, zimy jsou slabší a voda je stále vzácnější. Seje se tu, chovají zvířata. Co bude?“ ptá se.
Ve stejném pásmu by byla i chata bývalého hokejisty Jána Lašáka. Také on kritizuje způsob, jakým vláda ke změnám v oblasti přistupuje. „Něco, kde jste vyrůstali, kde moje máma na volech tahala dřevo z lesa, aby děda postavil něco pěkného. A vlastně vám to jdou vzít. Jdou vám to vzít jen tak, protože se rozhodli,“ zlobí se.
Taraba tvrdí, že strach je zbytečný
Ministr Taraba na tiskové konferenci, kterou svolal kvůli rozruchu, jenž svými plány způsobil, označil strach obyvatel za zbytečný. Prohlásil také, že k výstavbě přečerpávací elektrárny Málinec udělají vysvětlovací kampaň.
Pokud vláda záměr schválí, bude stát moci na okolních pozemcích pracovat i bez souhlasu majitelů.
Zástupci státního podniku Vodohospodárska výstavba uvádějí, že pro projekt posuzovali šest lokalit a Čechánky jsou potenciálně nejvhodnější příležitostí.
„Zásadně minimalizuje nároky na pozemky, nespadá do zóny vysokého stupně ochrany přírody, nepřináší žádné negativní dosahy na životní prostředí, není potřeba zaplavovat města či obce a naopak představuje potenciální významný zdroj příjmů pro místní samosprávy a tam žijící obyvatele,“ tvrdí.
Dle Taraby se tím v oblasti posílí cestovní ruch. Místní mu ale vzkazují, že o to nestojí. „Myslím, že projekt půjde do ztracena, ale bojíme se, že se zopakuje osud Slatinky a projekt zamrzne. Nás můžou vyvlastnit. Před několika roky se tu už podobná věc stala. Když stavěli přehradu Málinec, desítky rodin vystěhovali a dnes jsou ty pozemky zalesněné,“ reaguje Michal Machava.
Do ztracena už ostatně v aktuálním volebním období šlo víc Tarabových návrhů. Za rok a půl ve funkci opakovaně mluvil o tom, že Slovensko potřebuje plazmové spalovny, k představení detailů se ale nikdy nedostal. Sám přišel i s ideou přehradit koryto Dunaje, ale po pár týdnech na otázku novinářů popřel, že by šlo o jeho téma, a označil to za pseudotéma.
