Jejich děti na Slovensku označují za havěť. „Jen prosíme, nedokážu se zlobit“

/Od zvláštního zpravodaje na Slovensku/

„Když vychováváte své dítě od malička, tak pro vás znamená všechno. Je slušně vychované, studuje… a teď o něm někdo řekne, že je havěť? Jen proto, že pociťuje genderový nesoulad?“ ptá se řečnicky, ale nahněvaně Peter Zaklai. Společně s manželkou Renatou mají dva syny, z nichž jeden je třiadvacetiletý trans muž.

Zaklai naráží na nedávná slova předsedy slovenského Křesťansko-demokratického hnutí (KDH) Milana Majerského, který označil LGBT+ lidi, tedy lesby, gaye, bisexuály, trans lidi a další queer osoby, za „pliagu“, což je slovenský výraz zahrnující havěť, hrozbu, pohromu, mor nebo i zhoubu.

Majerský, jehož kdysi vládní strana se tentokrát pohybuje kolem pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu, pak upřesnil, že za „pliagu“ nepovažuje LGBT+ lidi, ale jejich registrovaná partnerství nebo manželství.

Slova křesťanskodemokratického politika se manželů Zaklaiových hluboce dotkla. Stejně tak i Zlatice Maarové, která před třemi lety spoluzaložila na Slovensku Sdružení rodičů a přátel LGBT+ lidí.

„Takové výroky neovlivňují jen LGBT+ lidi. Za nimi jsou také rodiny, sourozenci. Kolem každého jednoho LGBT+ člověka je 10 dalších lidí, kteří to také vnímají,“ říká pod bratislavskou sochou Milana Rastislava Štefánika, kde jsme se i se Zaklaiovými sešli.

„Snažíme se vytvořit co největší komunitu rodičů na celém Slovensku, pospojovat je a propojit je, aby se posílil jejich pocit, že tu nejsou sami, že je nás skutečně hodně,“ vysvětluje Maarová.

Sdružení zakládala paní Zlatica jen ve dvou lidech. „Potom jsme byli čtyři, pak nás bylo asi šest a půl a pak se to začalo nabalovat. Teď je nás ve skupině přes 230, rodičů je asi tak 150 a ostatní jsou rodinní příslušníci a také ‚allies‘, tedy spojenci LGBT+ lidí,“ říká.

Sdružení dvakrát ročně pořádá i víkendové pobyty. Jednoho se zúčastnili i manželé Zaklaiovi, a to jim podle jejich slov otevřelo oči. „Jednoduché to nebylo. Měla jsem pocit, že se nám zhroutil celý svět, protože z našeho krásného děvčátka se najednou měl stát muž. Vnímala jsem to jako výplod fantazie a nové doby,“ vzpomíná Renata Zaklaiová na dobu, kdy se jim syn svěřil.

O tématu si ale začala číst a vzdělávat se. „Člověk zjistí, že není jediný na světě ani na Slovensku. Když jsem loni objevila sdružení rodičů a přátel, hrozně nám to pomohlo,“ říká. S manželem pak vyrazili na jeden z víkendových pobytů a shodují se, že to byla nejlepší věc, kterou mohli udělat.

„Ti lidi nám v podstatě otevřeli oči. Mají podobné příběhy, mají v rodině lesbu, gaye, trans potomka… Člověk si uvědomí, že v tom není sám, že je to běžné, že to jsou normální rodiny, a začne to vnímat jinak,“ přebírá slovo Peter Zaklai.

Od rodičů zaznívá, že je při přijetí situace velmi ovlivňovalo nastavení slovenské společnosti. „Všude jsme se dozvídali, v médiích a na sociálních sítích, jaká jsou naše děti havěť. Když ale člověk LGBT+ lidi a jejich rodiče pozná, zjistí, že jsou to tak skvělí, chápající, milující lidé. Já teď jejich společnost vyhledávám, protože se mezi nimi cítím skutečně dobře,“ doplňuje manžela paní Renata.

Známí, kteří jejich syna znali od malička a kteří si situaci nechali vysvětlit, jeho tranzici akceptovali a rozumí jí. „Velmi těžké je to s těmi, kdo o tom nic nevědí a jen něco hlásají. Já mám takový problém s homofobií v práci. Lidé jsou tam zaškatulkovaní, nic o tom nevědí, ale nechtějí se vzdělávat,“ říká Peter Zaklai, který pracuje v bratislavské rafinérii.

Manželé si stěžují, že homofobie a agrese v poslední době roste. Vinu vidí i v sociálních sítích a také absenci tématu LGBT+ lidí ve vzdělávání a v tom, že se záležitosti nevěnují veřejnoprávní média. „Jedna věc je nevzdělanost, druhou pak posilování nenávisti i ze strany politiků,“ říká k tématu Zlatica Maarová. Homofobní projevy zažívá podle ní i její známá, která pracuje na Slovensku v IT firmě.

Zaklaiovi i Maarová vzpomínají i na loňský říjen, kdy terorista při útoku na bratislavský podnik Tepláreň zavraždil dva queer lidi – Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha.

„I předtím panoval strach o LGBT děti, ale ten mateřský pud se najednou probral. Co kdyby tam seděly naše děti?“ říká Renata Zaklaiová. „Tam nemuseli sedět jen queer lidé, ale i heterosexuální. To je úplně jedno. Co je na tom, že jde o takový podnik, proboha? Člověk tam může jít na kávu… a někdo po něm začne střílet?! To je choré!“ dopovídá za manželku Peter Zaklai.

Manželé vzpomínají na to, že společnost v prvních okamžicích reagovala spontánně a solidárně. „Potom to pomalu utichalo, ale my jsme se jako sdružení dali dohromady, protože šlo o obrovskou tragédii. Zorganizovali jsme pro rodiče setkání s psychology, chodili na besedy, psali jsme dopisy poslancům. Byli jsme u zrodu iniciativy Jde nám o život, která vznikla pět dní po Zámecké (útoku na Tepláreň, pozn. red.). Navzájem jsme se podporovali, protože i pro všechny rodiče to byla tragédie – týkalo se to každého z nás. Bylo nám velmi smutno, nepříjemně,“ líčí paní Renata.

Ve skupině tehdy zaznamenali nárůst zájmu o členství o 300 procent, což podle Zlatice Maarové svědčí o strachu, který útok na Tepláreň vyvolal, i o tom, že lidem pomohlo být pospolu.

Politické změny ale střelba v centru Bratislavy nevyvolala. Žádné zákony se navzdory politickým proklamacím nezměnily a LGBT+ lidé jsou ve vypjaté předvolební kampani znovu terčem nenávistné a homofobní rétoriky.

„Zaznamenala jsem větší podporu od lidí, ale je to jen z okolí známých. Politické změny jsme nezaznamenali.“ Zlatica Maarová upozorňuje, že na Slovensku dosud neexistuje ani institut registrovaného partnerství a debata o rovných sňatcích je v politice de facto tabu.

I její rodiny se přitom téma přímo týká. „Moje dcera má za manželku Angličanku, braly se v cizině, ale rozhodly se žít na Slovensku, kde vychovávají děti. Moje dcera je tu paradoxně jako cizinka, Angličanka, protože ji stát donutil vrátit slovenský pas, když tehdy před pár lety ještě nedovoloval mít dvojí občanství,“ vysvětluje Maarová.

První vnouče se narodilo dceři a její manželce před sedmi lety v Rakousku, které na rozdíl od Slovenska umožňuje, aby byly obě matky uvedené v rodném listu. Teď už je paní Zlatica babičkou trojnásobnou.

„Teď se jim narodila dvojčata. Byly to ale hrozné peripetie, myslely si, že se znovu narodí v Rakousku, ale protože to jsou dvojčata a bylo to rizikové těhotenství, finančně se to nabalovalo, že se rozhodly pro Anglii. S tím byly spojené další komplikace,“ vypočítává problémy, kterým duhové rodiny na Slovensku čelí.

Sdružení, které Zlatica Maarová zakládala, teď krátce před parlamentními volbami přišlo i s veřejnou prosbou adresovanou rodičům všech dětí, aby nedovolili politikům a představitelům církve „ponižovat a ohrožovat jakékoli dítě“.

„Výroky na adresu LGBT+ lidí v kampani byly poslední velký impuls. Když člověk slyší o havěti a druhý den to autor výroku ještě potvrdí, tak to už bylo moc,“ říká Maarová. Nejde o tvrdou výzvu, ale o prosbu směřovanou dalším rodičům. „My už jenom prosíme. Já už se nedokážu ani zlobit, já už jsem jen smutná a prosím,“ dodává. Určitou naději na zlepšení ovšem ještě má: „Jinak bych tohle nemohla dělat,“ uzavírá slovenská matka.