Slovensko se zmítá ve vládní krizi: Kdo za ni může a jaké jsou cesty ven?

Slovensko čelí po více než roce nové vládní krizi. Uprostřed sporů stojí opět Igor Matovič, současný ministr financí, kterého předchozí krize na jaře loňského roku připravila o post premiéra.

Vládní strana Svoboda a Solidarita (SaS) ve středu oznámila, že vypovídá koaliční smlouvu. Její předseda a ministr hospodářství Richard Sulík řekl, že nechtějí být ve vládě s Matovičem, který zůstává předsedou nejsilnější vládní strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO).

„Největší problém naší koalice se jmenuje Igor Matovič. Svými útoky poštval proti sobě prakticky celou společnost a svými nápady ničí naši zemi. Jako by nestačilo, že naši vládu postihl koronavirus, ekonomická recese, energetická krize, válka u sousedů, ještě máme i Igora Matoviče,“ uvedl Sulík, který platí za jednoho z Matovičových nejostřejších kritiků.

SaS hrozí, že na konci srpna z vlády odejde, pokud v ní zůstane Matovič. Hnutí OLaNO to vylučuje. „Nebudeme akceptovat, aby někdo, kdo získal šest procent ve volbách, požadoval odchod předsedy strany, která získala 25 procent hlasů ve volbách,“ okomentoval požadavky ministr obrany a člen vedení OLaNO Jaroslav Naď.

Slovenskou vládní krizi pro Seznam Zprávy rozebral politický expert Grigorij Mesežnikov. „Není třeba se hned plašit. Ale úvahy o tom, že tato situace může nahrát (expremiérovi Robertu) Ficovi, jsou opodstatněné,“ říká Mesežnikov. V rozhovoru rozebírá i povahu hlavních aktérů krize a nastiňuje, jak by se u moci mohla udržet současná vláda.

Zeptám se napřímo. Povládne na Slovensku na začátku září pořád tato vláda?

To je dobrá otázka. Nevíme, co všechno se před 1. zářím stane. Richard Sulík požádal slovenského premiéra Eduarda Hegera, aby předložil nový návrh koaliční smlouvy. To, že strana vypověděla koaliční smlouvu, neznamená, že nechce dále vládnout, ale že chce, aby podmínky byly nastavené jiným způsobem.

Koaliční smlouva se doteď porušovala, vícekrát. Naposledy s tím takzvaným prorodinným balíčkem, kdy zákon prošel za pomoci části opozice, dokonce té nejproblematičtější části opozice, fašistů.

SaS má problém s tím, jak Igor Matovič prosazuje svoje návrhy, tak mu dala ultimátum. Zatím víme to, že nechce mít Matoviče ve vládě. Nevíme ale například, jestli se nedohodnou na tom, že vládní kabinet bude bez předsedů politických stran. To by znamenalo, že by musel odejít i Sulík, spolu s Matovičem a Remišovou (předsedkyně nejmenší vládní strany Za lidi, pozn. red.). Ale k tomu jsem poměrně skeptický. Je tu ovšem nějaký prostor na vyjednávání.

Důležitou úlohu samozřejmě sehraje premiér Eduard Heger. Ten v mnohých otázkách od svého nástupu do funkce přispěl k velmi dobrému vývoji. V oblastech, kde do hry vstupuje Matovič, se ale zatím neprojevuje jako nezpochybnitelná autorita. K ministrovi financí přistupuje příliš vstřícně.

Dá se tedy říct, že tím hlavním problémem současné vládní krize je právě Igor Matovič, jak tvrdí Sulík?

Nechci zjednodušovat situaci. Samozřejmě, že vznikaly konflikty i ohledně věcných obsahů. I samotný Sulík se podle mě dopouštěl různých komunikačních a vztahových chyb. Ale myslím si, že hlavním aktérem konfliktů ve vládní koalici je opakovaně Igor Matovič. To je realita, kterou nelze popřít.

Před rokem a pár měsíci opustil pozici premiéra. Tehdy se mluvilo o tom, že vláda padne, a tak udělal takovou rošádu a s Hegerem si vyměnili pozice. Zůstal ale ve vládě a generuje stále stejné problémy. Tedy nepřátelské vztahy se Sulíkem, politické manipulace a tak dále.

Matovič je navíc pořád v dost silné pozici, je hlavním pokladníkem země. Svůj návrh (prorodinný balíček, pozn. red.) prosadil tak, že dal najevo, že je nejsilnější ve svém resortu, bez ohledu na to, co si myslí koaliční partneři. Balíček prosadil s podporou opozice, tedy fašistů, což je v absolutním rozporu s koaliční smlouvou.

Matovičův odchod by možná nevyřešil všechny problémy, ale rozhodně by přispěl k zachování vládní koalice.

Do jaké míry je současná vládní krize osobním sporem Sulíka a Matoviče jako dvou znepřátelených politiků?

Je to rozhodně problém jejich vztahů, ale možná, že ne úplně prvotně. Ano, nejčastější konflikty se odehrávají mezi těmito dvěma stranami. Na pozadí toho jsou jejich ideové a programové odlišnosti. SaS tvrdí, že je liberální, OLaNO se profiluje jako konzervativní subjekt. Tyto rozdíly ale určitě nejsou překážkou pro jejich spolupráci.

Já si myslím, že problém je hlubší. To, že se to nejčastěji projevuje mezi Matovičem a Sulíkem, to souvisí s jejich osobními vztahy, které sahají až do roku 2010. Problémem je ale celkové nastavení Matoviče. Za každou cenu chce prosadit to, co si myslí, že je důležité. Je velmi prchlivý, pomstychtivý, sebestředný politik. To nejsou vlastnosti jen jeho, takovéto vlastnosti mají i další politici, ale u něho je to jejich nadstandardní koncentrace.

Jak už jsem říkal, nemá smysl pro zpětnou vazbu. A škodí mu to. Jeho strana v žebříčku volebních preferencí propadla. Měli 25 procent, teď jsou pod 10 procenty. On osobně je nejmíň populární člen vlády, a dokonce jeden z nejmíň populárních politiků vůbec. Dokonce i Marian Kotleba (předseda slovenské krajně pravicové strany Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko, pozn. red.), tuším, vychází z těch průzkumů jako důvěryhodnější. Přitom Kotleba je antisystémový politik, kdežto o Matovičovi se nedá říct, že by nebyl demokratickým politikem, není klasický populista.

Jakou pozici v tomto sporu zastává Richard Sulík? Nedalo by se s nadsázkou říct, že vyvolávání problémů je do jisté míry jeho politickým stylem? Když vezmeme v potaz, že sehrál roli při pádu vlády Ivety Radičové v roce 2012.

Jedna důležitá poznámka. Ano, on sehrál roli při pádu vlády Ivety Radičové, ale spolu s Matovičem. Oni povalili vládu společně. Spolu nebyli schopní, zejména v případě Sulíka, vzdát se doktrinářských pozic.

To, co říkám, ale neznamená, že je na vině v současné krizi. Sulík se chová zodpovědněji než Matovič. Ale i on má na této situaci značný podíl. Také tolik nedělá ústupky, ale více než Matovič. Dokonce připustil, že i on sám odejde z vlády, když odejde Matovič, takže nějaká sebereflexe tam je. On není člověkem, který není schopný dělat kompromisy.

Co zbylé dvě koaliční strany, vstupují nějak do této krize?

Hnutí Sme rodina je připravené na jakékoliv řešení, které jim umožní nadále zůstat ve vládě. Jsou za setrvání i za odchod Matoviče, se Sulíkem i bez Sulíka. Hlavně, aby vláda pokračovala. Reálně do toho ale nemohou nijak vstoupit.

Zatímco v té předcházející krizi v roce 2021 sehrála strana Veroniky Remišové Za lidi důležitou roli, když se tehdy spojili se SaS a vynutili si Matovičovo odstoupení, dnes jsou tyto strany naprosto irelevantní.

Oni to samozřejmě sledují a jsou nervózní. Strana Za lidi má nízké preference, když dojde k předčasným volbám, tak se zřejmě do parlamentu nedostane. Ani straně Sme rodina se nevede dobře. Nemůžou do toho ale nijak vstoupit.

Jaká jsou možná řešení této krize? Mohla by to být kompromisní demise obou znepřátelených politiků?

Toto zatím v ultimátu přímo nezaznělo. Ale mohlo by to být řešení. Jenže Matovič na to nejspíš nepřistoupí, se domnívám. On má silnou podporu své strany, včetně Hegera. Vyštvání Matoviče by pro ně byla velká porážka.

Já to řeknu takhle, těch necelých dva a půl roku fungování OLaNO a Matoviče nedávají příliš velkou šanci, že se za těch sedm nadcházejících týdnů něco změní. Jedině kdyby Matovič zažil nějaké božské vnuknutí a začal zpytovat vlastní svědomí, ráno se vzbudil a namísto uvažování o nějakých zvláštních návrzích, například sociálních balíčcích nebo pandemických opatřeních, by si uvědomil, že on je ten, kdo může vládu položit, a zamyslel se nad tím.

Pravděpodobnost, že se tato situace vyřeší, sice není nulová, ale je poměrně nízká.

Co by se stalo, kdyby SaS z koalice začátkem září odešla?

Ministři by odstoupili. Už teď přestali chodit na jednání lídrů koaličních stran, ale to neznamená, že jsou mimo koalici, vypověděli jenom dohodu a čekají na novou.

Pokud by odešli, existuje několik možností. Zbylí koaliční partneři se mohou se SaS dohodnout na podpoře některých opatření, aby měli většinu při schvalování klíčových zákonů. Ten prostor tam, například v ekonomické oblasti nebo boji proti korupci, je. Ale je to problematické.

SaS by nejspíše něco podporovala, ale určitě ne všechno. Potom by se vláda mohla snažit prosadit zákony s pomocí někoho jiného. Tam může být problém. Je možné, že když Matovič zůstane ve vládě, bude trvat na tom, že zákony, které jsou podle něj dobré, je třeba prosadit i za podpory fašistů. Spolupráce s nimi by ale mohla být pro mnohé členy koalice těžko akceptovatelná.

Dalšími možnostmi jsou různé návrhy na hlasování o důvěře, které by mohly vést k tomu, že vláda padne. Nebo předčasné volby.

Nevím, jestli vláda zůstane v menšině, nebo se dohodnou, nebo hned padne. Důležité je při těchto úvahách myslet na to, co voliči ocení a co naopak neocení.

Neomezuje efektivní řešení vládní krize strach z toho, že pád vládní koalice by mohl vést k návratu Roberta Fica k moci?

Určitě, tyto úvahy tam stále jsou. Já osobně si nemyslím, že dojde k nějakém triumfálnímu nebo vůbec k nějakému návratu Fica. Má velký problém se vztahy s jinými stranami. V opozici máme dnes dvě, tři strany, které nahradí úbytek hlasů od současné vládní koalice a klidně se může poskládat „bezficovská“ vláda, dokonce možná i bez Hlasu Petera Pellegriniho (expremiér a předseda slovenské opoziční strany Hlas-sociální demokracie, pozn. red.).

Není třeba se hned plašit. Ale úvahy o tom, že tato situace může nahrát Ficovi a v podstatě i Pellegrinimu, jsou opodstatněné. Možnosti jsou otevřené. Je třeba počkat.