Fico poslal Slovensko na novou kolej zahraniční politiky

„Pokud to bude potřeba, jsem bez váhání připraven s prezidentem Putinem mluvit,“ prohlásil slovenský premiér Robert Fico minulý týden v ruském propagandistickém pořadu, který vysílá státní televize Rossija-1.

„Budu považovat za čest přijet do Moskvy, abych se zúčastnil oslav 80. výročí konce druhé světové války a především vítězství nad fašismem,“ dodal.

Celé jeho vystoupení zapadalo do toho, co ruská propaganda prezentuje od začátku útočné války na Ukrajině.

Fico kritizoval mírový plán ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, poznamenal také, že jaderné zbraně či rakety dlouhého doletu může pro útoky na ruské území požadovat pouze ten, kdo chce válku, nikoli mír.

Nadbíhání Kremlu nicméně není u slovenského premiéra žádnou novinkou. O Ukrajině letos mluvil jako o zkorumpované zemi bez suverenity a „pod totálním vlivem a kontrolou Spojených států“. Ruskou agresi pak označoval za „konflikt mezi USA a Ruskem“ a přebíral kremelskou rétoriku o „ukrajinských fašistech, kteří vraždili na Donbase“.

Svůj proruský přístup rád prezentuje i domácímu publiku, před nímž vystupuje proti pomoci napadené zemi. Jeho vláda ostatně po loňském nástupu k moci změnila postoj Slovenska, které podporovalo Ukrajinu i dodávkami zbraní, a zastavila vojenskou podporu Kyjeva ze státních zásob.

„Já to vidím jako potvrzení závislosti premiéra Fica na podpoře určité skupiny domácích voličů. A ta skupina se stále tenčí a tenčí, takže musí přicházet s dalšími výroky, včetně toho proruského, na který oni reagují. Ale samozřejmě, že pokud se takový postoj udržuje delší dobu a má takové rozměry, má to devastující vliv na vztahy Slovenska se zeměmi v regionu – s Českou republikou, s Polskem, v Evropské unii a v NATO,“ okomentoval pro Seznam Zprávy Ficovo vystoupení slovenský politolog Tomáš Strážay, který působí jako ředitel Výzkumného centra Slovenské společnosti pro zahraniční politiku.

Z úst premiéra ve zmíněném rozhovoru zaznělo několik prokremelských narativů, jež v Moskvě nedávno prezentoval i místopředseda Směru a europoslanec Ľuboš Blaha. Ten Rusko osobně navštívil v polovině října.

Proruský přístup razí také slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár, který se dříve v tomto roce setkal na diplomatickém fóru v turecké Antalyi se šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem. Fotografie, na které si podávají ruku, pak sklidila kritiku.

Fico jejich setkání obhajoval tím, že takto vypadá suverénní zahraniční politika vůči všem světovým stranám, kterou se jeho vláda rozhodla praktikovat.

Přesto Ficovy polohy působí rozpačitě, neboť na jednáních s ukrajinskými představiteli nasazuje kompletně odlišnou tvář.

„Milý Denysi, znáš mou otevřenost, a proto ti řeknu, že i když máme rozdílné názory, je mezi námi určitá chemie,“ vzkázal začátkem října svému ukrajinskému protějšku Denysi Šmyhalovi. „Vaše členství bude pro nás důležité a cenné. Budou země v EU, které si budou přát, aby tento proces nebyl tak rychlý. My takoví nebudeme,“ prohlásil.

Po setkání se Šmyhalem dokonce podepsal dokument, v němž se Slovensko zavazuje k pevnému postoji „k podpoře suverenity a územní celistvosti Ukrajiny“.

Ficova vláda podle tohoto textu také respektuje, že Ukrajina má právo „svobodně si zvolit vlastní budoucnost“.

„Problém ale spočívá i v tom, že slovenská zahraniční politika pod touto vládou nemá žádnou dlouhodobou principiální vizi, a to je hlavní problém, že už se konají činy doslova ze dne na den podle sympatií k určitým vůdcům podle nějakého vnitřního kompasu, který může být scestný a nemusí být v souladu se zájmy státu,“ vysvětlil Strážay.

Takový přístup v zahraniční politice ovšem zasazuje Slovensko na poli Evropské unie do nepříjemné pozice. Bratislavu podobné iniciativy sabotují i u jejích tradičně nejbližších spojenců – Polska a Česka. Kvůli proruským postojům slovenského premiéra Roberta Fica přerušila vláda Petra Fialy (ODS) mezivládní konzultace. Podobně se vůči slovenskému příklonu k proruskému narativu vymezuje i polská vláda.

„Robert Fico prostě zjistil, že ty salony v Evropské unii a v Severoatlantické alianci mu nejsou až tak otevřené, respektive se mu ty dveře přivírají. Slovensko už není součástí některých procesů, které probíhají v Evropské unii, a ty pozice slovenské diplomacie jsou známé už dlouho, ale ty prvky kontinuity tam stále jsou,“ poznamenal Strážay.

Dobrého partnera v této pozici představuje Viktor Orbán. Maďarský premiér se svým proruským přístupem nijak netají, navíc ho ani nevyvažuje vřelými výroky na ukrajinskou stranu. Ze své letošní letní cesty do Kyjeva, kde vyzval ukrajinského prezidenta k okamžitému ukončení války, zamířil Orbán rovnou do Kremlu.

S příletem do Moskvy se tak stal prvním premiérem členské země EU, který ruskou metropoli navštívil od dubna 2022.

Orbán vystupoval spíše jako prostředník než evropský státník, naskakoval na ruskou propagandu a vymezoval se proti Kyjevu. Zda by Ficova vysněná cesta do Moskvy vypadala podobně, se dá jen odhadovat.

Ve stopách maďarského premiéra jde i svou nynější návštěvou v Pekingu, kterou sám označoval za svou letošní nejdůležitější cestu. Na programu byla jednání o možnostech mírového řešení konfliktu na Ukrajině, ale především šlo také o prohlubování strategické spolupráce a hledání dalších příležitostí k ekonomické spolupráci s Čínou.

Vřelý přístup vůči Pekingu se taktéž liší od oficiální linky Evropské unie, která přistupuje k zemi s ostražitostí. „Peking nicméně v současné mezinárodní situaci a růstu skepticismu v Evropě zoufale potřebuje spojence v EU, takže bude dle svých možností Slovensko protežovat, podobně jako Maďarsko,“ okomentoval dříve pro Seznam Zprávy Ficovu cestu do Číny sinolog Martin Bláha.

Ficovo vystoupení v ruské televizi se ovšem setkalo s kritikou doma. Slovenský opoziční politik Michal Šimečka vystoupení šéfa vlády označil za hanbu.

Tamní média pak považovala vystoupení za premiérovu snahu zakrýt domácí problémy, kterým nyní čelí. Rozpory v koaliční Slovenské národní straně (SNS) vedly až k tomu, že parlament dva dny nebyl usnášeníschopný.

Že tomu tak je, napovídá i dopad, který měl rozhovor v ruské propagandě. Tedy téměř mizivý, jak popsal český novinář Jiří Just žijící v Rusku. Podle něj ani ruská média Ficova slova příliš nezajímala a citace z rozhovoru se v nich neobjevily. Důvodem má být to, že Slovensko je příliš malou zemí na to, aby bylo pro Rusy opravdu významné.