Fico za rok proměnil Slovensko k obrazu svému. Podporu neztrácí

To se máme bát vládnout, ptal se slovenský premiér Robert Fico několik týdnů poté, co se jeho vláda dostala počtvrté k moci. V parlamentních volbách jeho strana Směr zvítězila přesně před rokem, vládu pak sestavila se stranou Hlas Petera Pellegriniho a s nacionalisty z SNS.

Fico a jeho kabinet v prvním roce svého vládnutí opakovaně ukázali, že se nebojí –⁠⁠ snížili tresty korupčníkům, zahladili obvinění svých blízkých, deklarují diplomacii na všechny světové strany, zrušili veřejnoprávní média, propouštějí odborníky a Slovensko může přijít o evropské fondy.

Po květnovém atentátu na Fica slovenská vláda nezvolnila. Místo usmíření, k němuž vyzývali bývalá prezidentka Zuzana Čaputová i její nástupce Peter Pellegrini, přišel slib budování hráze proti progresivismu jasně namířený proti nejsilnější opoziční straně Progresivní Slovensko.

Mezitím odcházejí stovky policistů, zdravotnictví má vážné problémy a přibývá krádeží.

„Hlavním motivem návratu k moci bylo zajištění imunity a beztrestnosti, tomu se podřídily všechny kroky, které za rok vykonali v oblasti právního státu. Robert Fico už nebere ohled na voliče, jede jako buldozer. Změny v kultuře, institucích a eurofondech jsou jen vedlejší škody,“ hodnotí pro Seznam Zprávy slovenský politický analytik Grigorij Mesežnikov.

Kam Slovensko kráčí?

Současná koalice, zejména její faktický lídr Robert Fico, začala podle Mesežnikova provádět politiku široké politické revize. „Jejich původním záměrem bylo změnit politiku bývalé vlády, ale zašli ještě dál a nejenže zvrátili kroky ve vyšetřování korupce, ale začali demontovat a odstraňovat základy liberálně-demokratického režimu.“

Mezi první kroky Ficovy vlády patřila změna trestního zákoníku. Přinesla konec speciální prokuratury, úřadu, který měl vyšetřovat korupci v nejvyšších patrech společnosti, nižší tresty za hospodářské trestné činy a kratší promlčecí lhůty. Zrušení prokuratury vláda hájila nadbytečností úřadu a tím, že probíhající vyšetřování bude pokračovat jinde.

Změnami se zabýval jak Ústavní soud, tak Evropská komise, která po schválení novely pozastavila vyhodnocování platby z Plánu obnovy z obavy, že evropské peníze nejsou dostatečně chráněny. Vláda novelu opakovaně pozměnila, přičemž poslední úpravy předložila tento měsíc.

Byla to také první událost po volbách, která dostala do ulic tisíce Slováků. Poprvé protestovali před Vánocemi a pak přicházeli znovu a znovu.

Nebyl to však jediný způsob, jakým vláda zasahovala do vyšetřování trestných činů. Ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok postavil mimo službu skupinu elitních vyšetřovatelů NAKA, kterým se důvěrně přezdívá Čurillovci.

Vládní sestava také odvolala z funkce Jána Mazáka, předsedu soudcovské samosprávy, která dohlíží na kárné stíhání soudců a může je svléci z taláru.

A z vazby domů poslal ministr spravedlnosti Boris Susko díky mimořádnému opravnému prostředku i bývalého šéfa už zrušeného elitního útvaru prokuratury Dušana Kováčika. Jde o jednu z hlavních postav rozsáhlého zatýkání po volbách v roce 2020, kdy stranu Směr po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka porazil opoziční politik Igor Matovič.

Směr Kováčika označoval za oběť brutálního zneužívání trestního práva k politickým cílům. Letos v září ho soud první instance označil za vinného i ve druhém případě korupce.

Vše vyvrcholilo atentátem na Roberta Fica. Během výjezdního zasedání vlády v Handlové na něj senior pětkrát vystřelil. Bezprecedentní útok Slovensko zaskočil, mnoho lidí volalo po společenském smíru, včetně jednoho z nejbližších spolupracovníků premiéra, ministra obrany Roberta Kaliňáka.

Po týdnech rekonvalescence se Fico vrátil. Rozzlobenější a odhodlanější postavit hráz progresivismu. Robert Kaliňák ustoupil do pozadí. O usmíření dnes nikdo nemluví.

Tajnou službu SIS Robert Fico svěřil synovi poslance své strany Pavlu Gašparovi. Vládní většina pak odvolala opoziční poslankyni Máriu Kolíkovou z funkce předsedkyně výboru pro kontrolu SIS. Post podle nepsaných zvyklostí patří opozici.

Stejně tak odvolala Michala Šimečku, šéfa nejsilnější opoziční strany, z pozice místopředsedy parlamentu. Jeho Progresivní Slovensko je zatím nejvážnějším vyzyvatelem Roberta Fica pro další volby.

Opozice nebyla ve vedení slovenského parlamentu zastoupená jen jednou, a to za poslední vlády Vladimíra Mečiara, kdy americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová označila Slovensko za černou díru Evropy a do Bratislavy chodily demarše vyjadřující znepokojení nad směřováním země.

Další protesty a petice se stovkami tisíc podpisů přinesly kroky ministryně kultury Martiny Šimkovičové. Začátkem léta vyměnila vedení hlavních kulturních institucí, Slovenského národního divadla a Slovenské národní galerie.

Divadlo po propuštění uznávaného kulturního manažera Mateje Drličky zůstalo bez vedení. V galerii respektovanou kurátorku Alexandru Kusou nahradil politický spojenec ministryně bez zkušeností z kultury a státní správy. Vystavená díla přirovnal k ženským tamponům, plete si odborné pracovníky s vystavujícími umělci a galerii pro děti vede sousedka Šimkovičové.

Kulturní scéna kvůli změnám vstoupila do stávkové pohotovosti a umělci připomínají, že jeden ministr kultury (Ivan Hudec) už z úřadu před protestujícími utíkal s kabátem přetaženým přes hlavu.

S kulturou mají problém i další představitelé Slovenské národní strany. Stranický šéf Šimkovičové a místopředseda parlamentu Andrej Danko loni srazil autem semafor, z místa nehody ujel a 15 hodin se vyhýbal dechové zkoušce na alkohol. Jejich kolega myslivec Rudolf Huliak zase označil opoziční poslankyni Lucii Plavákovou za „čubku“ a na žádost o omluvu řekl, že „se hodlá omluvit čubkám“.

Došlo také k prvním vnitrokoaličním sporům o uvolněný post předsedy parlamentu, o který usiluje jak strana Hlas, založená prezidentem Peterem Pellegrinim, tak SNS Andreje Danka.

Voličů vládních stran ale neubývá. Podle šéfa výzkumné agentury AKO Václava Hřícha jsou slovenští voliči rozděleni na dva tábory –⁠⁠ koaliční a opoziční. Nejvíc voličů na sebe vážou největší strany obou táborů –⁠⁠ Směr a Progresivní Slovensko.

„Když sledujeme situaci z měsíce na měsíc, nezdá se, že by se mezi oběma tábory něco měnilo. Pokud dochází k nějakému pohybu, pak spíše uvnitř těchto bloků,“ vysvětluje Hřích pro Seznam Zprávy.

„Máme na Slovensku momentálně jakoby dvě ligy, pokud to nazvu sportovní terminologií. V první skupině jsou Směr, Progresivní Slovensko a Hlas, to znamená strany, které mají dvouciferný výsledek v sympatiích voličů a relativní jistotu, že kdyby byly volby příští víkend, tak by se dostaly do parlamentu,“ dodává Hřích.

Dvě skupiny slovenských voličů dělí i názor na zahraniční politiku. Zatímco mezi koaličními se najdou i takoví, kteří se obrací k Rusku s nadějí, že se postará o blaho slovanských národů, druhá skupina se obává o přetrvání vazeb na Západ a členství v Evropské unii a NATO.

Ministr zahraničí Juraj Blanár opakovaně jedná se šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem, podobný vztah s ním má v EU už jen Maďarsko. Proruský sentiment už ostatně slovenskou vládu připravil o společná jednání s českým kabinetem.

A dvojí rétoriku volí Ficův kabinet i u pomoci Ukrajině. Zatímco na evropské úrovni hlasuje pro iniciativy na její podporu, před domácím publikem vyzývá k míru, který by znamenal faktickou kapitulaci Ukrajiny.

V reakci na vládní deklaraci zastavení finanční pomoci napadenému sousedovi se Slováci přidali k české iniciativě na nákup munice pro Ukrajinu. Téměř 70 tisíc lidí dalo dohromady 4,5 milionu eur (přes 113 milionů korun).

Nebyla to jediná občanská sbírka, která vznikla v reakci na kroky vlády. Lidé přispěli i na obnovu oddělení neonatologické intenzivní medicíny nebo na novou internetovou televizi moderátora Michala Kovačiče, který musel odejít z televize Markíza, když ve vysílání kritizoval „orbanizaci“ médií na Slovensku.