Fico se s „ruským zákonem“ přepočítal, říká Rizman

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Skončila éra, kdy v téhle zemi vládly nevládní organizace,“ řekl krátce po parlamentních volbách v říjnu 2023 lídr vítězné strany Směr Robert Fico.

O měsíc později pak slovenský premiér avizoval, že se „velmi jasně odliší nevládní organizace, které dělají čistou politiku s jediným cílem poškodit vládu“, a že „éra vlády nevládních organizací v zemi skončila“.

Loni v únoru zas prohlásil, že s nevládními organizacemi (a médii) bojuje, a oznámil tažení vlády proti neziskovkám, které jsou podle něj nelegitimní a nevolené struktury financované ze zahraničí a infiltrovaly se do státních institucí.

Ficovo tažení teď má po omezeném financování nevládních organizací další konkrétní výsledek. Slovenským parlamentem ve středu večer prošel „zákon o nevládkách“. Hlasovalo pro něj 76 poslanců vládní koalice Směru, Hlasu a Slovenské národní strany (SNS).

Ještě předtím poslanci v usnesení odmítli, že by šlo o „ruský zákon“. Právě ruskou represivní legislativu, kterou se inspiroval i maďarský premiér Viktor Orbán, totiž rétorika a plány Ficovy vlády připomínají.

Podle deklarace, kterou v parlamentu prosadila vládní koalice, vychází novela z evropských standardů a jejím jediným cílem je transparentnost.

„Národní rada schválila paskvil,“ hodnotí přijatý zákon Juraj Rizman, ředitel komunikace nevládní organizace Post Bellum, která sbírá a archivuje příběhy z nedemokratických režimů 20. století a podílí se i na vzdělávacích projektech.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy upozorňuje, že se zákon nakonec dotkne především organizací poskytujících služby, které dnes stát sám nemůže zabezpečit – charity, sociálních služeb a vzdělávání. „Pokud vládní koalice očekávala masivní dopad na kritické nevládní organizace, přepočítala se,“ říká Rizman, jenž působí i ve výkonném výboru Platformy pro demokracii.

Nejdříve to měl být zákon o zahraničních agentech, pak o nevládních organizacích jako lobbistech. Nakonec se na poslední chvíli měnil dvacetistránkovým pozměňovacím návrhem. Jaký zákon nakonec slovenský parlament schválil? A jak blízko má k ruskému nebo maďarskému vzoru?

Národní rada schválila paskvil. Ten zákon přišel do Národní rady jako poslanecký návrh, který se týkal něčeho úplně jiného, než co se nakonec schválilo. Nejdříve šlo o označování za zahraniční agenty, jenže předkladatelé pak zjistili, že nemohou použít slovo agent, protože už v minulosti evropské instituce, evropské soudy toto označení nevládních organizací v případě Maďarska odmítly.

Nakonec se ten zákon změnil na zákon proti lobbingu. Vícero slovenských právních institucí včetně ombudsmana ale upozorňovalo, že by to mohlo být diskriminační. Sice nemáme nic proti regulaci lobbingu, na Slovensku se o tomto tématu diskutuje už léta, ale bylo by asi diskriminační, kdyby se lobbing reguloval jen pro nevládní organizace, a ne třeba pro firmy, odbory nebo oligarchy.

To znamená, že lobbistou měla být neziskovka bojující proti korupci, ale třeba lobby tabákového průmyslu ne?

Ano, mělo se to týkat jen občanských organizací, sdružení, nadací a neziskových organizací, neinvestičních fondů apod. Bylo by to tedy diskriminační. Po silné vlně odporu to předkladatelé znovu změnili a vložil se do toho i úřad vlády. Vláda vyjádřila podporu tomu, aby zákon stál na třech pilířích. První byla ta regulace lobbingu.

Druhým bylo zahrnutí nevládních organizací pod zákon o svobodném přístupu k informacím. Ten garantuje občanům, že jim stát zpřístupňuje informace – týká se to státních institucí, které pracují s veřejnými financemi a rozhodují o důležitých věcech.

Zahrnutím neziskovek by nastala paradoxní situace, protože by se zákon vztahoval na soukromé právnické osoby. Jenže on se má týkat pouze nakládání s veřejnými penězi, to však občané, kteří budou podávat žádosti podle infozákona, často nerozliší a budou se ptát na cokoli. Není však jasné, na koho se jako nevládní organizace máme v případě rozporu obracet.

Třetí věc, kterou vláda navrhovala, bylo zvýšení transparentnosti. Když jsme si návrh přečetli, zjistili jsme, že nejde o žádné zvýšení transparentnosti, ale zvýšení byrokratické zátěže. Stát bude chtít informace, které už dnes má – výšku dotací, vyúčtování, naplnění cílů programů a tak dál.

Co tedy nakonec poslanci schválili?

Poslední pozměňovací návrhy z toho vyhodily lobbing a ze tří sporných věcí zůstaly dvě. Zůstala tam administrativní zátěž spojená se zákonem o svobodném přístupu k informacím a zvýšením transparentnosti.

Dobře to ukázal pan poslanec Ondrej Dostál (za opoziční SaS), který v původním návrhu barevně ilustroval, co všechno se z něj odstranilo. To, co ve čtvrtek poslanci schválili, je v podstatě úplně nový zákon, který s tím původním nemá nic společného.

Strany Směr a SNS o něm říkají, že jde o bezzubou verzi. Je ten zákon tedy vykostěný?

Částečně. Stále představuje velký problém pro velkou část slovenské občanské společnosti. Problematická je povinnost zveřejňovat osobní údaje dárců, kteří přispěli na činnost některých nevládních organizací více než pěti tisíci eur (v přepočtu 125 tisíc korun, pozn. red.). Slovensko je v EU a platí tu pro dárce právo na ochranu svého soukromí.

Vytváření seznamů podporovatelů je problematické z hlediska předchozích rozhodnutí Evropského soudního dvora nebo Evropského soudu pro lidská práva, protože to zasahuje do práva na soukromí a může to odradit dárce od toho, aby podporovali konkrétní organizace ve větším měřítku. Soudní dvůr se tímto problémem již v minulosti zabýval a konstatoval, že taková právní úprava je jednoduše nepřijatelná.

Druhá věc, co zůstává, jsou kontrolní pravomoci registračních orgánů, které mají vyhodnocovat nové výkazy transparentnosti. To je velmi snadno zneužitelné. Dál se ptáme na povinnost neziskovek spadat pod infozákon. Proč se to týká jich, a ne například i firem, které dostávají veřejné prostředky od státu? Povede to navíc k větší administrativní zátěži i pro státní orgány a obce, protože budou muset řešit různé rozpory a na to dnes žádný úřad není připravený.

Robert Fico rétoricky cílí na neziskové organizace, které označuje za „politické“. Dotkne se ten nový zákon jen jich?

Paradox je to, že ty organizace, které vládní moc označuje za politické a problematické, například Via Iuris nebo Nadační fond proti korupci, už teď neberou peníze z veřejných zdrojů. Takže jich se to týkat nebude.

Primárně tedy vláda novým zákonem zatížila organizace, které poskytují služby státu a ten jim za to platí – například sociální, charitativní a vzdělávací. Mnohdy se jedná o organizace, které nemají struktury na to, aby tuto zvýšenou administrativní zátěž zvládly. Toho, čeho chtěli předkladatelé dosáhnout, nedosáhli, ale naopak zatížili tyto organizace, na které primárně necílili.

Takže pokud to dobře chápu, na politické neziskovky, o kterých premiér Fico mluví už od voleb 2023 jako o nepřátelích státu, dopadne nový zákon nejméně? I když se vláda snažila o pravý opak?

Mnohé z nich dnes už nečerpají finanční prostředky od státu, takže na ty to nebude mít vliv. Myslím, že pokud vládní koalice očekávala masivní dopad na kritické nevládní organizace, přepočítala se. Opravdu se to dotkne především organizací poskytujících služby, které dnes stát sám nemůže zabezpečit.

Proč to nakonec tak dopadlo? Poslanec strany Hlas Miroslav Čellár přiznal, že jedním z důvodů změn, které jeho strana do novely protlačila, byla i hrozba, že by Slovensko přišlo o eurofondy. Zpanikařili na poslední chvíli?

Nechtěl bych spekulovat o jejich interních důvodech. Myslím, že strana Hlas pochopila silnou kritiky ze strany sociálních a charitativních organizací, což jsou organizace, které spolupracují s ministerstvem práce, sociálních věcí a rodiny, které vede nominant Hlasu.

Strana se pak rozhodla udělat změny, ale je to kosmetická úprava. Dvě třetiny těch špatných věcí v zákoně zůstaly. Je možné, že částečně zafungovala i kritika ze strany unijních institucí.

Jak se v dnešním Slovensku pracuje nevládním organizacím? Rétorika vůči nim je ostrá nonstop, premiér Fico mluví o politických neziskovkách, strana SNS se na billboardech chlubí tím, že stopla financování projektů na pomoc LGBT+ lidem…

Je to situace permanentního tlaku na občanský sektor. Kromě slovních útoků a politických prohlášení nejvíce pociťujeme omezení participace a frontální útok vlády na financování nevládních organizací.

Ruší se a mění se různé grantové a dotační programy, což nepostihlo jenom ty takzvaně politické organizace, ale i vzdělávací instituce, rodičovská sdružení, kulturní instituce. Ohrozilo to existenci řady organizací. Pak je tu i tlak, který souvisí s vyhazováním odborníků a nevládních organizací z expertních skupin, poradních skupin a pracovních skupin.

Co se dá očekávat dál? Veto prezidenta Petera Pellegriniho? Nebo přijdou další takové zákony?

Dvě velké platformy nevládních organizací vyzvaly prezidenta, aby zákon nepodepsal. Má to velkou odezvu a prezidenta k vetování vyzývají i opoziční strany. Věříme, že zákon nepodepíše, ale pokud by ho podepsal, vícero subjektů se obrátí na ústavní soud.

A co očekávat od vlády dál? Myslím, že vládní moc na Slovensku postupuje podle scénáře, který známe ze zemí, jež jsou považovány za neliberální či přímo autoritářské.

Jsme svědky stupňujících se útoků proti lídrům občanského sektoru, jsme svědky pokračující dezinformační kampaně a dá se očekávat, že dojde k pokusu o kriminalizaci nevládních organizací. To jsme koneckonců viděli v Maďarsku, v Srbsku nebo v Gruzii, takže se dá očekávat, že to půjde tímto směrem.

Vládní koalice oznamuje, že tohle je začátek, a ne ojedinělý výstřel. Mluví se o přípravě komplexnější novely o lobbingu a dokážu si představit, že přijdou i s dalšími návrhy zákonů, které budou pro nevládní sektor likvidační nebo ohrožující.