„Dost Slováků doufalo, že Fico bude mít brzdu. To se nestalo“

Personální výměny v policii, policejní inspekci, na úřadech a ve státních podnicích, seznam nepřátelských médií a teď i plán na snížení trestů za korupci a na likvidaci speciální prokuratury, která stíhá mocné a spřátelené postavy z doby Ficovy třetí vlády.

To je jen výběr z mnoha změn, které během necelých sedmi týdnů vládnutí nastartoval slovenský kabinet Roberta Fica.

Koaliční vláda stran Směr, Hlas a Slovenské národní strany je velmi připravená a postupuje systematicky, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy zástupce šéfredaktorky deníku Sme pro zpravodajství Jakub Filo.

List Sme se společně s dalšími třemi médii ocitl na seznamu Ficových nepřátel, se kterými politici Směru přerušili komunikaci. Filo upozorňuje, že i bitva s médii je součástí Ficovy doktríny „šoku a hrůzy“ čili razantního útoku na vícero frontách.

„Robert Fico bude chtít upevňovat svou moc a vyvarovat se chyb, které přičítá ztrátě moci v roce 2018. Bude se snažit eliminovat kritickou občanskou společnost a kritická média, což právě teď dělá,“ říká Filo.

Z rozhovorů se Slováky mám dojem, že se od nástupu Roberta Fica očekávalo leccos, ale razance, se kterou se chopil moci, leckoho zaskočila. Překvapil vás styl Ficova dalšího začátku?

Určitě jsme čekali velmi velké změny, ale musíme rozlišovat mezi tím, co je standardní výměna pozic v rámci změny moci ve státu, a tím, co spadá do určitého revanšismu anebo snahy destruovat stát.

Personální změny dělá každá nová vláda, ale Robert Fico se zaměřil na orgány činné v trestním řízení a celou strukturu moci ve státu – policii, vyšetřovatele, inspekci ministerstva vnitra a teď i prokuraturu a částečně i soudní radu. V tomto je jeho záměr úplně jasný. Tu razanci jsme mohli všichni očekávat, ale zároveň dost lidí asi doufalo, že tu přeci bude nějaká brzda, nějaká míra. A to se nestalo.

Pojďme přímo k rychlým změnám speciální prokuratury, jejichž záměr vláda oznámila minulý týden. Vy už jste naznačil, co je jejich cílem. Co všechno ale ovlivní? Sám premiér Fico mluví o tom, že jde o reakci na porušování lidských práv a pronásledování opozice, kterého se podle něj na něm měla dopouštět minulá vláda. Je tento argument aspoň minimálně uvěřitelný, nebo vůbec minimálně ve hře?

Je to narativ, který se snaží Robert Fico protlačit a v části společnosti se mu to daří. On na tom systematicky tři roky pracoval a vytvářel obraz, že bývalá vláda stíhala z politických důvodů tehdejší opozici – čili jeho a jeho lidi. Velká část lidí na Slovensku tomu uvěřila.

Při některých trestních řízeních došlo k různým pochybením, ale zároveň se tyto chyby v rámci normálních opravných prostředků a celého systému prokuratury a justice napravovaly. Upozorňovalo se na ně a korigovaly se, byl to standardní proces.

Porušování lidských práv, o kterém mluví Robert Fico, je spíš PR berličkou, vytvářením příběhu, kterým chce své kroky před částí společnosti ospravedlnit.

Jeho cíl, ke kterému směřuje, je ale zřejmý. Zaměřuje se na vyšetřovatele, kteří řeší korupci, soudce, kteří řeší korupci, orgány, které řeší korupci. Tento vzorec je naprosto zřejmý.

Pokud změny projdou, co budou znamenat? Zmizet má speciální prokuratura, Fico se chce zbavit jejího vedoucího Daniela Lipšice, kterého označuje za úhlavního nepřítele. Je i tato kritika Lipšice úplně od věci? On byl aktivním politikem, vedl ministerstvo vnitra, když byl Fico v opozici… Nedala minulá vláda Ficovi bianco šek tím, že Lipšice v roce 2021 zvolila do prokurátorské funkce?

Existence speciální prokuratury není nevyhnutelným demokratickým institutem. Spousta zemí speciální prokuraturu nemá. U nás vznikla v roce 2004 po období mečiarismu (vlády premiéra Vladimira Mečiara s autoritářskými sklony, pozn. red.) z toho důvodu, že tu kvůli různým regionálním nebo politickým vazbám nebyla na vysoké úrovni schopnost stíhat a odsuzovat korupci anebo závažné trestné činy.

Za tu dobu se ukázalo, že existence speciální prokuratury je opodstatněná, ale asi si musíme připustit, že pokud bychom měli i v minulosti zdravě fungující instituce, prokuratury a soudy, tak speciální prokuraturu nevyhnutelně nepotřebujeme.

Na druhou stranu je tato instituce po téměř 20 letech fungování funkční, etablovaná a má za sebou výsledky. Díky ní i díky specializovanému trestnímu soudu se podařilo pravomocně odsoudit mnoho zločinců, i politiky a korupčníky zejména z doby Ficových vlád. A právě proto v sobě Ficova snaha o zrušení speciální prokuratury nese politickou motivaci.

Zvolení bývalého politika a v zásadě ideového tvůrce speciální prokuratury Daniela Lipšice do jejího čela bylo velmi nešťastné, a Robertu Ficovi a dalším odpůrcům to opět nabilo zbraně. Je teď pro ně velmi snadné torpédovat celý úřad.

Speciální prokuratura na Slovensku stíhá korupci, zneužívání pravomocí, mafiánskou činnost a extremismus. Co se bude dít po jejím zrušení?

Platí, že ta instituce je funkční, ale zároveň není systémově nepostradatelná, takže se Robertu Ficovi velmi snadno argumentuje stylem, že se vlastně jen vracíme do normálního stavu. Případy, spisy a prokurátoři se vrátí zřejmě na generální prokuraturu anebo krajské prokuratury, kde zapadnou do systému vazeb a vlivů.

Například nadřízený prokurátor bude mít do určité míry větší vliv na bývalé speciální prokurátory a jejich kauzy. Jsou tam určité brzdy a protiváhy, ale nedá se opomenout, že motivací je jednoduše to, aby se velká část kauz buď zbrzdila, nebo se minimálně dostala pod kontrolu.

Ficova nynější doktrína „šok a hrůza“, ten razantní útok na vícero frontách proti policistům, médiím, nevládním organizacím, má už vliv i v prostředí prokuratury. My cítíme náznaky, že někteří prokurátoři jsou opatrní v kritice nějakých kroků vlády. Ficovi se tudíž daří.

Dá se říct, že už má Slovensko nakročeno k Maďarsku? Některé ty změny připomínají i útoky strany PiS na právní stát v Polsku. Nebo jde o mečiarismus transformovaný do ficismu?

S mečiarismem bych pracoval už velmi opatrně, protože to už je 25 let stará minulost a mnoho okolností se změnilo. Slovensko je členem Evropské unie a je tu úplně jiná občanská společnost.

Fico tu zároveň z posledních 20 let vládl 12 a během své třetí vlády (2016 až 2018) vytvořil silný oligarchizovaný systém, kdy šla státní moc na ruku jeho zájmům a zájmům jemu blízkých oligarchů. Zároveň vždy balancoval na té, řekněme, demokratické straně barikády. A ačkoli měl doma plamenné projevy, v Evropské unii vystupoval standardně. Kam se vydá teď, to je s otazníkem.

V současnosti vidíme, že se snaží mstít za svůj pomyslný pád v roce 2018, což ho zjevně z toho demokratického spektra překlopilo do autokratického spektra. Jestli to bude cesta ve stylu Viktora Orbána nebo Vladimíra Mečiara, není až tak důležité.

Robert Fico každopádně bude chtít upevňovat svou moc a vyvarovat se chyb, které přičítá ztrátě moci v roce 2018. Bude se snažit eliminovat kritickou občanskou společnost a kritická média, což právě teď dělá. V zásadě je tedy tam, kde je Viktor Orbán nebo kde bylo Polsko, ale ve slovenských podmínkách.

Součástí novely, kterou minulý týden schválila vláda, je i snižování trestních sazeb, a to i v případě korupce. To může mít konkrétní dopady na snižování trestů a dřívější podmínečné propuštění už odsouzených lidí?

I v tomhle případě bude Robert Fico argumentovat tím, že jen modernizuje systém, a že mnohé tresty za korupci jsou ve srovnání s tresty za zabití nepřiměřeně vysoké. Na všechny kroky vlády se ale musíme dívat v kontextu celého dění. A ten je jasný: všechny kroky směřují k tomu, aby se korupce na Slovensku posuzovala mnohem mírněji, a to i retroaktivně. A pakliže je nejvíc korupčních politických kauz spojených s minulými vládami Roberta Fica, tak je jasné, o co jde.

Pro představu, může se to týkat oligarchy Jozefa Brhela, kterému se mohou sazby zkrátit o polovinu, oligarchy Norberta Bödöra, jenž byl přímo zapojený do ovlivňování policie při vyšetřování za třetí Ficovy vlády.

Týkat se to může i bývalého speciálního prokurátora Dušana Kováčika, který byl známý tím, že za jeho dohledu se nevyšetřovaly velké kauzy. A týkat se to může i stíhaného Tibora Gašpara, poslance Směru a bývalého policejního prezidenta.

Proti plánům Ficovy vlády na změny prokuratury se minulý týden protestovalo před úřadem vlády. Demonstraci svolaly opoziční strany Progresivní Slovensko, SaS a KDH. Protesty mají pokračovat. Mohou nějak politickou situaci ovlivnit? Mají potenciál velkých protestů, jaké jsme v nedávné slovenské historii viděli, nebo je to příliš brzy po vzniku Ficovy vlády?

Je to příliš brzy. Na protest minulý týden přišlo kolem pěti tisíc lidí, což je na slovenské poměry relativně hodně. Ukázalo to, že je tu kritická část veřejnosti, která má s kroky Ficovy vlády problém.

Situace je ale diametrálně odlišná od té, co byla po vraždě Jána Kuciaka v roce 2018. Tehdy byly naakumulované emoce mimořádně silné a v podstatě okamžitě jsme v ulicích viděli desetitisícové, statisícové protesty po celé zemi. A to se zatím neděje.

Robert Fico si velmi dobře připravil veřejné mínění, které se už během pandemie covidu-19 a následně války na Ukrajině výrazně polarizovalo. Fico s touto polarizací pracuje velmi umně ve prospěch svých narativů.

Část veřejnosti, která je nakloněná opozici, je navíc poměrně unavená po vládách Igora Matoviče. Matovič udělal pro vnímání demokracie a výkonu politiky obrovskou negativní medvědí službu. Lidé jsou unavení ze sledování politiky. Sice vnímají, že se děje něco zlého, ale spíš je to uzavírá v pocitu, že není chuť to řešit.

Fico navíc vede útok na více frontách, a tím pádem je obtížné se v situaci vyznat. Mobilizovat v takové situaci jakýkoli odpor je poměrně náročné, a protest z minulého týdne byl proto poměrně překvapivý.

To si uvědomuje i Robert Fico, a proto chce všechny změny vyřešit ještě před Vánoci. Svátky totiž jakoukoli občanskou emoci a odpor zneutralizují. Bude to období klidu, bude zima a přijde Nový rok, který si psychologicky spojujeme s novým začátkem. Opozice teď čelí výzvě protáhnout ten souboj i do nového roku.

Pokud si to Robert Fico stihne zařídit ve zkráceném legislativním procesu během příštích dvou týdnů, emoce se vytratí. Pokud se to protáhne do roku 2024, může se to odrazit i v prezidentských volbách a zápas bude pokračovat.

Přesune se spor o právní stát až na unijní úroveň, jako se to stalo v Maďarsku a Polsku? Premiér Fico už změny v systému prokuratury předjednával s Evropskou komisí, která takové zásahy monitoruje. Ta slovenskou vládu vyzvala, aby zatím počkala a se změnami nespěchala. Bude to Fico respektovat, nebo si v Bruselu otevře další frontu?

Bude záviset na tom, jak rychle bude Brusel ochotný a schopný použít své razantnější nástroje zastavení unijních financí. Slovensko dnes není v situaci, kdy by si mohlo dovolit přijít o zdroje z Evropské unie, a to ani přechodně, protože veřejné finance jsou ve velmi špatném stavu. Finanční nástroj EU by mohl Fica zpomalit, protože on chápe, že Unii a její zdroje potřebuje. Na Maďarsku ovšem vidíme, že Orbán ve vztahu k EU pracuje s vydíráním…

Jakou roli v tom všem hraje předseda parlamentu Peter Pellegrini a jeho strana Hlas? Je už veřejným tajemstvím, že bude Pellegrini kandidovat na prezidenta, i když to oficiálně ještě neoznámil. On byl na začátku vnímaný jako určitá pojistka toho, že Ficova vláda nebude plnit všechny radikální kroky, které se avizovaly v kampani. S tím, co se teď děje, souhlasí?

Osobně jsem vnímal Pellegriniho jako rozhodujícího člověka, který mohl Roberta Fica zastavit, ale nakonec se strana Hlas rozhodla jít s ním do koalice a je spoluodpovědná za to, co se v zemi děje.

Navíc ministrem vnitra je Matúš Šutaj Eštok, což je Pellegriniho člověk. On vede hlavní čistky v policii a policejní inspekci. Hlavní výpad proti nevládním organizacím, který se podařilo odvrátit, vedl další Pellegriniho člověk, ministr sociálních věcí Erik Tomáš.

Strana Hlas je k mému překvapení velmi aktivní v krocích, které směřují k ohrožení právního státu. Peter Pellegrini se dnes snaží být od toho dění jakoby odpojený. Pro něj je to velmi těžká pozice, protože si uvědomuje, že pokud s tím děním bude spojený, může to pro něj znamenat problém v prezidentských volbách. Zároveň pokud jeho strana v říjnu vstoupila do vládní koalice, jen těžko může stát nějak mimo.

Pellegrini se snaží být státnický, smířlivý a otcovsky napomínat, ale zároveň Hlas neudělal nic, aby korigoval kroky vlády, ba spíš naopak – v mnohých věcech je motorem. Pro Pellegriniho bude žádoucí, aby se všechny tyhle věci uzavřely do Vánoc a aby si pak vláda dala až do prezidentských voleb pomyslnou pauzu. Jinak by odpor vůči vládě mohl mobilizovat podporu pro Pellegriniho protikandidáta.

Pellegrini s oznámením kandidatury vyčkává, protože v momentě, kdy ji vyhlásí, bude mít Ivan Korčok (bývalý ministr zahraničních věcí v letech 2021 a 2022 a zatím jediný ohlášený kandidát) jasný cíl.