Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Švýcarsko se už po staletí vyznačuje důslednou neutralitou. Expertní skupina teď ale tamní vládě doporučuje, aby začala pracovat na „společné obranné kapacitě“ s Evropskou unií a NATO. Upozorňuje na to server Politico, který píše dokonce o „bombastické zprávě“.
„Po ruském útoku na Ukrajinu se neutralita stala opět předmětem politických debat doma i v zahraničí. Tlak na Švýcarsko, aby vyjasnilo svůj postoj, roste,“ stojí ve zprávě, která vyzývá k ‚revizi‘ neutrální politiky.
Komisi před rokem ustavilo švýcarské ministerstvo obrany. Jejími členy jsou diplomaté, bývalí vysocí státní úředníci, ale i někdejší šéf švýcarské armády nebo bývalý ředitel Mnichovské bezpečnostní konference. Své závěry teď předali ministryni Viole Amherdové, která je pro letošek i švýcarskou prezidentkou.
Z doporučení bude vycházet bezpečnostní strategie Švýcarska pro rok 2025. I debaty v neutrální zemi totiž ovlivnily změny spojené s válkou na Ukrajině, byť nelze čekat úplný ústup Švýcarska od neutrality, jako se to stalo v případě Finska nebo Švédska, které po ruské invazi dokonce vstoupily do NATO.
Podle expertů by Bern měl přehodnotit především zákaz prodeje zbraní do zemí, které jsou ve válce. Ten se odrazil i na švýcarských vztazích se zeměmi, které chtěly posílat zbraně na Ukrajinu. Švýcarsko totiž zablokovalo dodávky z několika evropských států, protože nesouhlasí se zasíláním zbraní, které by mohly obsahovat švýcarské komponenty. „Zákaz reexportu musí být zrušen,“ vyzývá teď zpráva.
Švýcarsko a válka na Ukrajině
O neutralitě se ve Švýcarsku debatuje od začátku války na Ukrajině.
Co se týče vztahů s NATO, odborníci doporučují bližší spolupráci v oblasti společného výcviku – a to i s Evropskou unií. Zpráva rovněž vyzývá k tomu, aby vojenské výdaje do roku 2030 dosáhly alespoň jednoho procenta HDP. Experti také upozorňují, že je země terčem hybridní války, což se projevuje šířením dezinformací, špionážemi nebo kybernetických útoků.
„Zpráva jasně ukazuje, že Švýcarsko je západní zemí, a proto podporuje západní hodnoty,“ řekl pro Politico Jean-Marc Rickli, vedoucí oddělení globálních a vznikajících rizik ženevského Centra pro bezpečnostní politiku. Dodal, že doporučení jistě vyvolají řadu diskuzí.
Samotný dokument byl kontroverzní ještě před svým zveřejněním, protože opoziční strany obvinily Amherdovou, že do výboru expertů jmenovala především podporovatele NATO a Evropské unie.
Doporučení se tak ve švýcarském parlamentu pravděpodobně setkají s odporem, zejména ze strany pacifistických levicových stran a nacionalistů, které Amherdovou kritizují za neustále těsnější vazby na NATO.
Prohloubení vztahů s Aliancí si ale podle nedávného průzkumu přeje 53 procent Švýcarů, napsal server SwissInfo. Podpora se ale vztahuje zejména na spolupráci v oblasti plánování nebo technologií. Roste sice i počet lidí, kteří si přejí přímo členství, ale stále jde o menšinu (30 %).
Napoleonova zásluha
Často se uvádí, že kořeny švýcarské neutrality sahají až do začátku 16. století. V roce 1515 utrpělo tehdejší Švýcarské spříseženství drtivou porážku od Francie v bitvě u lombardského Marignana. Po této lekci měla konfederace cíleně upustit od dobyvačných válek.
Podle historiků jde však o mýtus, protože Švýcarsko oslabily v 16. století spíše vnitřní spory spojené s náboženskou reformací.
Na mezinárodní úrovni byl neutrální status Švýcarska ukotven po napoleonských válkách, během nichž se země stala přechodně jedním ze satelitů Francie. Na Vídeňském kongresu v roce 1815, na kterém vítězné evropské mocnosti dojednaly úpravu poměrů po Napoleonově porážce, byla Švýcarsku přiznána „věčná neutralita“.
Švýcarsko se dodnes odvolává také na Haagské úmluvy z roku 1907, které mu jako neutrálnímu státu zapovídají účast v mezinárodních ozbrojených konfliktech, podporu válčících stran vojskem a výzbrojí nebo poskytnutí vlastního území.
